pondělí 26. září 2016

Magický příběh síly palestinských žen

Jsou knihy, které na své čtenáře zapůsobí už po přečtení prvních stránek, někdy i prvních vět. Knihy, po jejichž přečtení už nic nebude takové jako dřív a už se na svět nebudete dívat těmi stejnýma očima. Knihy, které vás zasáhnou v tom nejhlubším jádru a vyvolají ve vás emoce, díky kterým nebudete chtít, aby příběh skončil. A přitom to udělají úplně přirozeně, nenápadně. Stránku po stránce, myšlenku po myšlence. Ani se nenadějete a příběh si s sebou budete nést ještě hodně dlouho ve svém srdci. A toto všechno se mi stalo, když jsem otevřela knihu Modrá mezi nebem a zemí. Ztratila jsem se v příběhu silném a současně magickém.


Susan Abulhawa je americko-palestinská autorka, která si udělala jméno už svojí první knihou Rána v Dženínu. Díky ní byl o Modrou mezi nebem a zemí obrovský zájem a ještě před vydáním byla prodána do 19 zemí. Samotná autorka částečně čerpá ze svých životních zkušeností. Je dcerou palestinských utečenců a po rozchodu rodičů byla neustále přemísťována mezi příbuznými v USA, Jordáne a Kuvajte, až nakonec skončila v pěstounské rodině v USA. Je aktivistkou za lidská práva a celý život zasvětila boji za zlepšení podmínek palestinských dětí v utečeneckých táborech.
Modrá mezi nebem a vodou je magickým příběhem tří generací žen jedné palestinské rodiny a zároveň příběhem tragické nelidské katastrofy, která nemá na tomto světě obdoby. Příběh začíná v roce 1947 v palestinském městečku Beit Darasu, v rodině Barakových, kterou tvoří ovdovělá zvláštní matka a její dvě dcery Nazmíja a Mariam a syn Mahmúd. Všichni žijí své harmonické životy mezi přáteli a rodinou.  Kvůli útoku izraelských vojsk jsou nuceni opustit svoji domovinu a přesunout se do Gazy.  Věří, že jde jenom o dočasné opatření a zanedlouho se budou moct vrátit domů. Vůbec netuší, že právě začíná jedno z nejčernějších období v životě palestinského národa.

neděle 18. září 2016

Nejde si ho nezamilovat


O svém novém papírenském objevu, e-shopu se stylovým papírenským zbožím Kaš-mi-daš, jsem vám psala hned, jak jsem ho našla. Ono to ani nešlo jinak, já jsem se do těch nádherných papírenských produktů jednoduše zamilovala. Paní Zlatu Vavruškovou, která je hlavním motorem celého obchodu, jsem si našla s jejím stánkem na Design marketu u Národního divadla a už při prvním pohledu jsem byla nadšená. Nejenom z její osobnosti, z které vždycky, když ji potkám, srší optimizmus a dobrá nálada, ale hlavně tím papírenským sortimentem, který mi prostě učaroval. Tehdy jsem si odnesla sešítek na zápisky v skandinávském designu používám ho denně) a tužku s kočičkou. Na tu mám trošičku smůlu, i když se s ním skvěle píše. Ta první se mi někam zatoulala a ta druhá po pádu prostě přestala fungovat. Asi je to znamení, že mám dát šanci nějakému jinému zvířátku. Ale to jenom tak na okraj k tomu, že u mě se ty věci občas chovají jako živé ;)
Už v prvním článku jsem psala o tom, že Kaš-mi-daš připravuje otevření kamenného obchůdku v pražských Vinohradech a i když je otevřený už měsíc, stále jsem neměla čas se tam zastavit. Až dokud mi do schránky nepřišla pozvánka na slavnostní otevření obchůdku 16. září. Nemohla jsem odolat. Už jenom to, že jsem dostala krásnou papírovou pozvánku, bylo pro mě dostatečnou motivací vylézt z postele v pátek dřív, protože odpoledne jsem musela do práce, a zastavit se tam. A musím vám říct, že jsem byla nadšená. Obchůdek je malý, ale neskutečně útulný. Ta atmosféra, která na vás dýchne hned od vstupu, je prostě kouzelná. Je vidět, že holky si na tom prostoru daly opravdu hodně záležet a náležitě si ho upravily podle svých představ. Proběhlo velmi srdečné přivítání od samotné zakladatelky Zlaty, nějaké malé občerstvení a osobní prohlídka obchůdku, z kterého bych si nejraději odnesla polovinu věcí, kdybych pro ně měla využití. Já sama jsem z jejich sortimentu zatížená na sešity a pera. Ruční psaní na papír má pro mě to největší kouzlo a hlavně je to relax. Ale najdete tu toho mnohem víc: balicí papíry, sešity, diáře, tužky, razítka, ručně soustružená pera a jiné papírenské produkty jak zahraničních, tak domácích tvůrců.

středa 14. září 2016

Jak se z mojí sestry stala paní


Moje malá sestřička se vdala. Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit. V mých očích to bude navždy ta malá otravná potvůrka, která mě nikdy nenechala v klidu si číst, ale pořád chtěla něco dělat. Ráno brzo vstávala a vymýšlela vylomeniny. Nesnášela jíst k obědu polívku, byla schopná strávit hodiny ve vodě v rybníku, stavěly jsme spolu bunkry, na laně od houpačky na zahradě jsme se učily dělat výmyky. Když babička předělávala kuchyň, ve vystěhovaném nábytku na dvoře jsme si hrály na poštu. Nacvičily jsme si rozhlasovou hru o stoleté babičce Petržalkové a předváděly to před rodinou. Měla takový úspěch, že jsme ji nakonec předváděly před celou vsí i školou. Ještě teď ji vidím v tom babičkovském převleku vysvětlovat důchodcům,jak se dožít vysokého věku sto let. A oni se u toho bavili, protože Katka to hrála fakt skvěle. Připravily  jsme doma Halloween, nacvičovaly si různé tance. Oblíkly jsme se do šílených oblečků a fotily se na samospoušť, doma ty fotky někde ještě určitě jsou. Toužily jsme spolu po domácím zvířátku (Katka vždy víc). A je toho mnohem víc. Zažily jsme spolu krásné dětství plné výmyslů, dobrodružství i hádek. Toto všechno mi v rychlosti proběhlo hlavou, když jsem ji viděla kráčet k oltáři. Takovou nádhernou (byla to ta nejkrásnější nevěsta jakou jsem kdy viděla), dospělou, odhodlanou a šťastnou. Byla jsem tak neskutečně dojatá a měla jsem co dělat, abych zadržela slzy, které jsem měla na krajíčku. Z mé sestřičky se stal nádherný člověk, který ví, co v životě chce a jde si za tím. A má po svém boku skvělého muže.

pondělí 5. září 2016

Srpen v knihách

Anton Myrer - Poslední kabriolet


Poslední kabriolet je kniha, o které jsem neslyšela, dokud jsem ji nedostala jako dárek k narozeninám. Jde o klasický příběh jedné generace zasáhnuté druhou světovou válkou. Odehrává se před, v průběhu i po válce. Ve skupině pěti kamarádů sledujeme bezstarostní osudy každého z nich od začátku studia na Harwardu. Postupně, jak se blíží vojna, se i příběh stává stále ponuřejší a pochmurnější. A všechno je propojené jedním kabrioletem, který postupně putuje mezi kamarády a jeho stav je symbolickým vyjádřením stavu jejich přátelství i světa. Autorovi se krásně povedlo vyjádřit emoce postav a předat to čtenáři. Emoce jsou vlastně to hlavní, co vám tato kniha dá. Je to příběh jedné generace, zachycuje vzájemné vztahy, lásky, zklamání, přátelství a nechá nás, aby nám postavy tohoto příběhu přirostli k srdci. Prožíváme s nimi všechno. Autor si nebere servítky a zobrazuje realitu a vojnu takovou, jaká byla, drsnou a krutou. Zaobírá se problematikou začlenění vojáků do společnosti v poválečném období. Velmi zajímavé je zobrazení mezigeneračního konfliktu, který v závěru vyvstane. Podařilo se mu ukázat rozdíly v názorech a postojích, které vyústily do výměny názorů mezi rodiči a jejich dětmi. Velmi silný příběh, který mně osobně hodně zasáhl. Mohla bych ho přirovnat k mým oblíbeným Třem kamarádům od Remarqua. Jde o podobný příběh, atmosféru, emoce, jenom Poslední kabriolet není až tak známý. A to je škoda. Jsem velmi ráda, že se mi tento titul dostal do rukou a hned jsem ho zařadila mezi své oblíbené.  

Dominik Dán - Krev není voda


Krev není voda je další příběh situovaný do Našeho města, jde už o 21. díl této detektivní série. Příběh se odehrává v roce 1992, pár měsíců před oficiálním rozdělením Československé republiky. Detektivové z oddělení vražd mají následkem neuvážené porevoluční amnestie práce nad hlavu. Množství propuštěných zločinců v ulicích jejich města jim dělá vrásky a vedení od nich chce okamžité výsledky. A v této neklidné době Richarda Krauze požádají o pomoc kolegové z Brna, kteří vyšetřují podezřelý případ požáru, při kterém uhořela žena s malým dítětem.
Příběh je zase jednou skvěle vystavěný, napínavý. Autor nám předkládá dvě dějové linie a dva případy, které spolu zdánlivě nesouvisí, a nechá na nás čtenářích, abychom si vše postupně spojili sami. A jak jsme od něho zvyklí, není to průhledný případ, který bychom odhalili hned na začátku, ale napíná nás až do poslední stránky. Sama jsem si vytvořila více verzí, než jsme přišla na to, jak to bylo ve skutečnosti.
Více se můžete dočíst v recenzi.