pátek 28. října 2016

Skutečně ten nejhodnější chlapec

Knížka vydaná Nakladatelstvím Argo se ke mně dostala jako dárek. Při nešťastném úrazu na horském kole se mi povedlo zlomit si ruku, a tak jsem si nezapomněla postěžovat na sociálních sítích. Všimli si toho i ti nejlepší Martinusáci z internetového knihkupectví Martinus.cz a jako dárek mi poslali knížku, aby mi to léčení šlo lehčeji. Přiznám se, že jsem o té knize doteď neslyšela, ale po přečtení anotace mě hned zaujala. A ještě k tomu Argo patří mezi moje oblíbené nakladatelství. Takže mi tenhle dárek udělal velkou radost.


Nejhodnější chlapec je příběhem autistického chlapce, vlastně už muže, Todda Aarona, který skoro celý svůj život žije v různých zařízeních pro lidi se zvláštními potřebami. Náš příběh začíná v Paytonu. V první kapitole se vrátíme s Toddem do dětství, kdy ho jako jedenáctiletého kluka matka právě přivezla do Paytonského sociálního centra, kde nakonec zůstane po zbytek svého života. V tomto příběhu sledujeme svět a život očima padesátiletého autistického muže a hlavně různé impulsy, okolnosti a změny, které ho ovlivňují a musí se s nimi vypořádat.  Do jeho života vstoupí nový ošetřovatel, s kterým má od začátku problém vycházet, spřátelí se s novou obyvatelkou Paytonu Martine, jezdí za ním na návštěvy jeho bratr a jednoho dne se na základě různých okolností rozhodne, že chce jít domů za bratrem a odejde. A ve všech těchto událostech se prolíná současnost s minulostí, hlavně s Toddovými vzpomínkami na dětství a rodiče.

sobota 15. října 2016

Proč být online

Nedávno jsem si po dlouhé době (asi po třech měsících) byla zaběhat. Běhání je pro mě skvělá aktivita, při které si utřídím myšlenky a vyčistím hlavu. Nikdy mi to nešlo, a ani asi nijak extra nepůjde, ale už dokážu bez jakéhokoliv zastavení uběhnout 5 km, a tak jsem na sebe hrdá (nesmějte se, před rokem jsem to ještě nezvládala). A píšu o tom proto, že při tom nedávném běhu jsem přemýšlela nad tím, co všechno se za poslední dobu stalo. Byla jsem hlavně nadšená ze setkání, které jsem ten den měla, a uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Tak jsem se rozhodla o tom napsat článek. Bude to jeden z těch osobnějších článků. Chci se ale s vámi pobavit o tom, proč je podle mě dobré být online a jak online svět ovlivnil můj offline život. Jde samozřejmě o můj osobní názor, postoj a zkušenosti.



V dnešním světě žijeme hodně online. Máme sociální sítě, díky kterým komunikujeme nejenom s kamarády, ale seznamujeme se i s novými lidmi. Pravidelně požíváme facebook, twitter, instagram, snapchat, blogy, youtube, fóra, diskutujeme, komentujeme, zveřejňujeme části svých životů, fotky, videa, livestreamujeme a tak dále. Hledáme si nové informace, čteme zprávy, vzděláváme se. Nikdy nebyl přístup k informacím a lidem jednodušší.
Já díky blogu žiju intenzivně online. Založila jsem si ho před dvěma lety. Už nějakou dobu jsem četla knižní blogy a pravidelně v nich hledala inspiraci. Měla jsem ale problém najít blogy, které píšou o knihách, které čtu já. V mém okolí se moc knihomolů nenacházelo, a tak jsem doufala, že když začnu psát knižní blog, tak se budu moct bavit se svými čtenáři o knížkách, které čtu já a najdu podobně knižně naladěné lidi. Ale co vám budu povídat, nebylo to vůbec tak lehké, jak jsem si představovala. Prorazit se začínajícím blogem je fakt těžké. I tak jsem psala recenze, u kterých se mi teď nechce věřit, že jsem je psala já. Líbí se mi, jak jsem se každou recenzí posouvala a zlepšovala. Blog mi toho mnoho dal. Naučila jsem se psát, pracovat s obrázky, celým bloggerem a vizuálem blogu, později se základy html. Vytvářela jsem si ho k obrazu svému, četla články o tom, jak ho vylepšit a zlepšit se, sledovala youtube tutoriály,jak na hezčí design, na který budu moct být hrdá. Jak rostl blog, tak jsem rostla i já. A pak jsem si začala fotit vlastní fotky a to byl ten bod, kdy jsem objevila krásu focení. Moje nové hobby, vedle knih a kola, další obrovská láska. Něco, co mi fakt jde a vypadá, že na to  mám talent, i když mám minimální teoretické znalosti. Něco, co mě úplně pohltilo a blogu dodalo ten vizuál, který jsem si vždy představovala. A jsem s ním nanejvýš spokojená. Postupně, jak jsem rostla, tvořila, dělala to, co mě baví, přišli i ti pravidelní čtenáři. Není jich moc, ale jsem za ně ráda. Stále jsem zastánce toho, že kvalita je důležitější než kvantita a opravdu si cením každého vracejícího se člověka. Protože vím, že jsme na stejné vlně, a to se počítá.

pondělí 10. října 2016

A co když je skutečně nevinný?

Kdo čte můj blog pravidelně, tak velmi dobře ví, že Dominik Dán je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů detektivek a vyšetřovatele Richarda Krauze bych si nejraději vzala za muže :D. Možná je to tím, že se jeho příběhy odehrávají ve slovenském prostředí - a to je mně skutečně blízké. Možná je to myšlením, řečí anebo poznámkami, které čtu mezi řádkami jeho detektivek. Protože žiji v Česku, mám radost, že také zde vychází jeho detektivky a nejsem o ně tak ochuzená. Při poslední jeho knize, kterou jsem četla v češtině, jsem byla zklamaná z překladu, který byl dle mého názoru hrozný. Nedávno mu vyšla novinka pod názvem Cela číslo 17 a já jsem se rozhodla, že dám českému překladu ještě poslední šanci. A jak to nakonec dopadlo?


Cela číslo 17 zachycuje příběh inspirovaný skutečnou událostí. Jde o vysokoškolského profesora matematiky Kamila Puskailera, který si už 4 roky odpykává trest za vraždu manželky. Její vražda se stala za podezřelých okolností, i když si Kamil nic pořádně z toho večeru nepamatuje, protože po oslavě narozenin byl mírně indisponovaný, je přesvědčený, že je nevinný. Ale důkazy hovoří proti němu. Nakonec je odsouzený na 13 let vězení. Začátky ve vězení prožívá velmi těžko, ale postupně si zvykne a  po pár letech mu osud přihraje na doučování matematiky syna ředitele věznice. Kamil je přesunutý do administrativy a tam zaznamená svůj příběh, který se shodou náhod dostane do rukou detektivovi z oddělení vražd, Richardovi Krauzovi. Ten má právě relativně dost volného času, a tak se spolu se svým parťákem, nenapravitelným sukničkářem, Josefem „Chosem“ Fišerem rozhodnou, že se na to kouknou.

úterý 4. října 2016

Září v knihách

Laura Barnett - A co kdyby to bylo jinak?



A co kdyby to bylo jinak? se zabývá základní otázkou, kterou si občas položí každý z nás. Co by se stalo, kdybychom se tehdy rozhodli jinak? Byli bychom tam, kde jsme teď, anebo úplně jinde? Bylo by nám lépe, hůř, anebo jen jinak? Tato kniha nám na příběhu vztahu dvou lidí ukazuje, jak by se vyvíjel jejich vztah, život, kariéra, kdyby se v nějakých detailech změnily okolnosti jejich seznámení. A tak tu máme tři dějové linie a každá se rozbíhá jiným směrem. V první se Eva a Jim seznámí a vytvoří pár, v druhé se jeden druhému těsně vyhnou a ve třetí se seznámí, ale okolnosti jim zabrání být spolu. A tak sledujeme, jakými směry se ubírají jejich životy. Na první pohled příjemná oddechovka byla velmi příjemným překvapením. Bylo to čtivé, zajímavé, poutavé a absolutně nepředvídatelné. Příběh nás nechá uvažovat nad tím, že i když na první pohled může vypadat něco ideálně, postupem času se to může vyvinout do něčeho úplně jiného a naopak. Knihu doporučuji každému, kdo si chce oddechnout, ale nechce se při čtení nudit. Byly tady emoce, vztahy, lásky, zklamání a očekávání. Vlastně všechno, co přináší život. V každé dějové linii mírně pozměněné. Bylo velmi zajímavé sledovat, kam až se jejich životy posunuly, že občas stačí jen malý detail, aby to změnilo celý život a jeho směrování. Rozhodně doporučuji číst velmi pozorně. Já jsem se občas ztrácela v jednotlivých liniích, jménech a událostech. Hlavní postavy byly stále stejné, ale měnily se okolnosti v závislosti na dějové linii.  

sobota 1. října 2016

Knižní tipy - říjen 2016

Tidhar Lavie - Muž leží a sní

Druhá polovina 30. let 20. století. Evropa je v krizi a Velká Británie se potýká s přílivem uprchlíků. V Německu totiž došlo k Pádu, moci se chopili komunisté, a tak boháči i fašisté, nechtějí-li skončit v trestaneckém táboře, musí utéct za hranice. Většinou se rychle vzpamatují a dál se věnují tomu, na co mají talent, třeba obchodu nebo organizovanému zločinu, ale jistý pan Wolf je muž s ideály, hnusí se mu všeobecný morální úpadek, a zatímco živoří v zaměstnání soukromého detektiva, sní o tom, že už brzy vydá další část svého životního díla, knihy nazvané Můj boj. 
Pravda, mezitím si ještě bude muset vytrpět něco sexuálního ponížení v rukou zdegenerovaných prostitutek či špinavé Židovky a párkrát dostane pořádnou nakládačku, ale to muže jeho formátu nezlomí. Zatím v jiném čase a na jiném místě leží muž a sní…
Vydává Argo.

Ryan Robert - Mrtví nikam neutečou

Po návratu z první linie doktor Watson bojuje s démony války ve vlastní mysli. Prožité hrůzy ho pronásledují ve snech. Stejně jako tisíce dalších se nedokáže vyrovnat s peklem, jímž si prošel. Svou zkušenost se rozhodně využít a pomoci stále narůstajícímu počtu mužů trpících psychickými problémy. Kdesi ve střeženém koutu Anglie na něj čeká další pacient. Muž, který jako jediný přežil nehodu opředenou tajemstvím. Sedm vojáků zemřelo, on zešílel a není schopen slova. Na jeho výpovědi však závisí osud celého projektu, jenž by mohl zvrátit válku ve prospěch Anglie. A v Anglii žije pouze jeden lékař, který by mohl celou záhadu rozřešit. Doktor Watson se znovu pouští do nebezpečného dobrodružství, při němž se ukáže, že ve válce se nepřítel může objevit na obou stranách fronty.
Vydává Plus.