pátek 23. června 2017

Záhady, strach a špína Buenos Aires

Svůj vztah k povídkám si buduju postupně. Otevřeně se přiznám, že spíš upřednostňuju romány, beletrii a celkově delší, souvislé příběhy. Povídkám jsem nikdy moc neholdovala, ale nevyhýbám se jim úplně. Většinou se ale spolehnu na doporučení, protože si nejsem úplně jistá, zda se mi povede najít zajímavou povídkovou sbírku, která upoutá moji pozornost dostatečným způsobem a u které si řeknu, že i povídky mají něco do sebe. Takto mě naposledy zaujala povídková sbírka Mapa Anny od českého spisovatele Marka Šindelky. Byla skvělá a tehdy jsem si skutečně řekla, že je radost číst takhle dobře napsanou povídkovou sbírku. A na doporučení jsem tedy sáhla i po další sbírce. Tentokrát od zahraniční autorky Mariany Enriquezové, které u nás v Nakladatelství Host vyšla povídková sbírka pod názvem Co nám oheň vzal. Prý si to musím přečíst a určitě se mi to bude líbit. A jsem ráda, ani tentokrát jsem se nezklamala.


Uvědomuji si, že napsat dobrou povídku je mnohem těžší než něco delšího. Na tak krátkém prostoru musí autor umět vystavět příběh, zápletku, představit a dostatečně vykreslit postavy, vybudovat v čtenáři zájem a celé to nakonec poutavě zakončit. Dobře napsaná povídka je z mého pohledu mistrovské dílo a můžu říct, že Mariana Enriquezová je mistryní svého žánru. Už po přečtení první povídky mi bylo jasné, že se mi do rukou dostalo něco výjimečného a očekávala jsem neobyčejný čtenářský zážitek.

středa 14. června 2017

Komiksová povinnost pro všechny kočkomily

Můj vztah ke komiksům není úplně jednoznačný. Mám je ráda, ale nečtu je moc často. Vybírám si je podle ilustrací a hodnotím stylem líbí/nelíbí. Mám k nim spíš, jak bych to nejlépe popsala, takový uživatelský přístup. Hrozně dlouhou dobu jsem si myslela, že komiksy jsou pro mladší čtenáře a není to nic pro mě. Jenomže pak se objevila rozkošná Hilda od Luka Pearsona, temný Sojčák od Jahonen Aako nebo úplně luxusní Sochař od Scotta McClouda a ty mě úplně dostaly. Díky nim jsem zjistila, že při pečlivém výběru se dají najít komiksy, které si dokáže užít i čtenář mého typu, a postupně si k nim nacházím cestu. 


Tento článek, ani jakýkoliv jiný článek, který píšu o komiksech, si nedovolím ani vzdáleně nazývat recenzí, protože zde chybí nějaká větší znalost komiksového prostředí, autorů, stylů, škol a tak dál. Já je nazývám spíš fotočlánky doplněné o můj čtenářský zážitek.

sobota 10. června 2017

Květen v knihách

Dimitri Verhulst – Opozdilec


Opozdilec je titul, který mě už dávno zaujal svojí anotací. V té době jsem však ještě vůbec nevěděla, že je natočený film Teorie tygra, který právě běžel v kinech a zabývá se stejnou problematikou. Zajímavý je fakt, že tato dvě díla vznikla náhodou a nijak se navzájem neovlivnily. Každopádně myšlenka předstírané demence jako způsob úniku od otravné manželky, neuspokojivého života a stereotypu mě zaujala natolik, že jsem se nemohla dočkat, až si tuto knížku přečtu.
Jde o jednohubku na jedno odpoledne, stačí pár hodin a knihu máte přečtenou. Je plná osobitého humoru a hlavně cynizmu, který je charakteristickým znakem hlavní postavy, která vymyslí důmyslný plán, jak uniknout z ubíjející existence vlastního života a užít si ještě ty poslední zbývající léta v klidu. Jenomže, i když plán to byl skvělý, jeho realizace s sebou přináší pár nepříjemností. O tomhle všem se dozvídáme z pohledu Desirého, který nám živě popisuje svoji každodenní realitu a celé to prokládá vzpomínkami na minulost, na svůj život a vysvětluje nám důvody, které ho vedly k tomu, že skončil tam, kde se teď nachází. Některé situace jsou úsměvné, v jiných je skrytá vážnost a jde spíš o smích přes slzy. Kniha se sice tváří oddychově a jednoduše, ale je v ní toho skrytého mnohem víc. Záleží jenom na čtenáři, kolik si z toho vezme k srdci a připustí k zamyšlení.
Knížka mě bavila, jenom mě mrzí, že jsem před jejím přečtení viděla film Teorie tygra. I když jsem věděla, že nemají nic společného, tak jsem nějak podvědomě očekávala stejný příběh.

neděle 4. června 2017

Knižní tipy - červen 2017

Radka Třeštíková - Osm



Jednu březnovou sobotu je v Ďáblickém háji nalezena postřelená mladá dívka Michaela. Zůstává v bezvědomí a policii se nedaří vyšetřit, kdo čin spáchal a proč. Byl to její snoubenec, nejlepší kamarádka nebo snad někdo z rodiny, ve které Michaela hlídala děti? Ona sama si po probuzení z kómatu osudný den nepamatuje, co víc, nepamatuje si celý poslední rok svého života. Rok, který začal tak nevinně jako pohlazení a skončil pokusem o vraždu....
Vydává: Motto




Erlend Loe - Náklaďáky Volvo


Do värmlandské krajiny přichází muž. Jmenuje se Doppler. Andreas Doppler. Je to Nor. Má s sebou ročního losa Bonga. A syna Greguse. Los kráčí v jeho stopách po stezičce a sym spí na potahu taženém losem. Ačkoli je pozdě večer, nic nenasvědčuje tomu, že by Doppler brzy hodlal někde složit hlavu. Co dělá ve švédských lesích? Těžko říct. Možná mu bylo Norsko příliš těsné a potřeboval se trochu porozhlédnout po světě. Rozhodl se opustit oslavu, zatímco ostatní se u stolu ještě bujaře veselili. Brzy se bude podávat káva a doutníky, lae Doppler se zvedl a šel. Cosi hledá. Hledá dobré lidi. Hledá souvislosti a spořádanost.
Vydává: Kniha Zlín

pátek 2. června 2017

Portrét v uličkách





Nedávno jsem si uvědomila, že jsem pro vás už dlouho neudělala žádný fotočlánek. A není to způsobeno vůbec tím, že bych neměla dostatek fotek a příležitostí, o kterých psát. Právě naopak, je toho tak moc, že mi dělá problém v klidu si sednout k počítači a něco sepsat. Začala jsem se řídit heslem #minveciviczazitku blogerky Weef z blogu Weef´s world a řeknu vám, že mi to dává asi ten největší smysl. Protože o věci můžete přijít, ale zážitky a vzpomínky jsou to, co si sebou neseme, ať jdeme kamkoliv. A tak hodně zažívám, cestuju, trávím čas s lidmi, kteří mi něco dávají, a cítím se s nimi skvěle. Dělám to, co mě baví a plánuju další a další zážitky. A už se jich nemůžu dočkat.

Poslední dobou fotím hlavně cyklistické závody, o kterých bych vám taky jednou chtěla udělat fotočlánek s výběrem fotek, které se mi podle mého názoru nejvíce povedly, resp. jsem na ně nejvíc hrdá.