úterý 31. ledna 2017

Příběh ženského přátelství

Geniální přítelkyně od italské autorky Eleny Ferrante je prvním dílem čtyřdílné série s názvem Neapolské novely. Získala si své jméno a oblibu nejenom v domácí Itálii, ale i v zahraničí, byla přeložená do víc jazyků a je to jeden z mála zahraničních titulů, kterému se povedlo uspět i na americkém knižním trhu. U nás nejprve vyšla ve slovenštině, až pak byla přeložená do českého jazyka. Příběh ženského přátelství odehrávající se v 50. letech v italské Neapoli si získal dobré jméno i u nás. Už při čtení knížky Nádherné trosky jsem zjistila, že mám v oblibě tituly odehrávající se v Itálii, a tak Geniální přítelkyně byla pro mě jasná volba.


úterý 24. ledna 2017

Zimní portrét


Myslím, že každý bude souhlasit s tím, že spontánní nápady jsou většinou ty nejlepší. A to bylo i v tomto případě. Oslavovaly jsme s kamarádkou Aďkou její narozeniny a jen tak jsme se bavily o tom, jak je hezké, že po pár letech napadal sníh i v Praze. A ji napadlo toho využít a udělat nějaké zimní focení. Mě jako fotografku moc dlouho přesvědčovat nemusela. Mám ráda nové výzvy a fotografické příležitosti, i když se musím přiznat, že s focením portrétů lidí moc zkušeností nemám. Nikdo učený ale z nebe nespadl a toto byla ideální příležitost si to trochu potrénovat. Ona si vzala volno v práci, vzaly jsme k sobě ještě jednu kamarádku a vyrazily jsme do Krčského lesa v Praze. Ten den ráno jsem se už vzbudila trochu nemocná, ale odmítla jsem rušit tuto zajímavou akci, tak jsem se dala dohromady a vyrazila jsem. A vůbec toho nelituji. Existují totiž lidi, které je prostě radost fotit, protože se umějí tvářit a Aďka je jedním z nich. Pro mě jako fotografku s ní byl zážitek pracovat. A tak jsme fotily, smály se, blbly jako malé, a i když jsme se posilovaly čajem s rumem, tak jsme u toho celkem slušně vymrzly, ale bylo to skvěle strávených pár hodin a výsledek skutečně stojí za to. 

Nemyslíte? 

pátek 20. ledna 2017

O holocaustu úplně jinak

Jsou témata, která už byla knižně zpracována mnohokrát. V různých dobách, nespočetným množstvím spisovatelů a odlišnými způsoby. Jedním z nich je například holocaust. Je to součást naší historie, na kterou nejsme vůbec hrdí, ale víme, že je dobré si ji neustále připomínat. Tím pádem jde o vynikající literární námět. Časem ale čtenář, který rád čte o holocaustu, nabyde pocit, že je velmi těžké přijít s něčím novým a neokoukaným. Jaké ale bylo mé překvapení, když se mi do rukou dostala knížka izraelského spisovatele Lavie Tidhaira Muž leží a sní, která zobrazuje holocaust úplně jinak.


Muž leží a sní se odehrává v alternativním Londýně 30. let 19. Století. Politická situace je tu ale úplně jiná než o jaké jsme se učili na hodinách dějepisu. Lavie Tidhair svůj příběh umístnil do alternativního Londýna s temnou noir atmosférou a děj se odehrává po té, co se v roce 1933 místo fašistů dostali v Německu k moci komunisti – a tím se změnilo úplně všechno. Na fašisty a jejich přívržence byla vyhlášená honba. Trestaneckým táborům se tak vyhnuli jedině uprchnutím z Německa.  Londýn se tak následkem náhlé změny politické situace musí vypořádat s masivní migrační vlnou. Hlavním hrdinou tohoto příběhu je pan Wolf. Hned po pár stránkách vám dojde, že pod tímto pseudonymem se neskrývá nikdo jiný než Adolf Hitler, který přišel o všechno a je donucený se živit v temném, hříchy prohnilém Londýně jako soukromý detektiv. Dostane nový případ, v jeho okolí se vraždí prostitutky a on je shodou náhod vždy u mrtvoly, čímž se stává jedním z hlavních podezřelých. Smyčka se pomalu uzavírá a vypadá to, že se pan Wolf se nevyhne kontaktu s bývalými známými. A jinde, na jiném místě a v jiném čase, leží muž a sní svůj zvláštní sen.

sobota 14. ledna 2017

Navštívila jsem: Kočkafé Freya


Ještě předtím, než mě do postele zahnala chřipka, se kterou jsem strávila pár ne moc příjemných a upocených dní, mě kamarádka vzala do kočičí kavárny Kočkafé Freya, která se nachází v Bořivojově ulici v Praze. Každý, kdo mě zná, ví, že miluji kočky a toto byl pro mě prostě ráj. Všechno ještě umocněné tím, že jsem teď na pár měsíců nedobrovolně odloučená od své milované kočky (už se nemůžu dočkat, až se přestěhuju a budu si ji moc vzít k sobě). 
A najednou jsem byla na místě, kde bylo koček hodně a všechny byly extrémně milé, hodné, vrněly, tulily se a mohla jsem si je hladit do zbláznění. Pro mě to je ultimátní terapie. Miluji to místo a hlavně jeho myšlenku. Každá kočička, která se tam ocitla, tak našla druhý domov, protože ji zachránili z útulku nebo přímo z ulice a taková místa se vyplatí podporovat. No a k tomu si samozřejmě připočtěte skvělé kafe, vynikající dortíky, neskutečně milou obsluhu a vzadu v kavárně dokonce najdete malou knihovnu. No vždyť říkám, já jsem byla v sedmém nebi. Takže, když Pokud vám tedy není úplně dobře, máte toho hodně v práci, jste ve stresu, řešíte nějaké problémy, potřebujete na chvilku zregenerovat a jste tak trochu (no já možno trochu víc) kavárenský povaleč, tak tato kočičí kavárna je tím ideálním místem. Nebudete litovat. Ale varuji vás, možná se vám odtud nebude chtít odejít.

úterý 10. ledna 2017

Momenty roku 2016


A je to tady. Rok 2016 je konečně za námi a před námi je rok se šťastnou sedmičkou na konci. A taky je to pro vás, čtenáře, čas, kdy se na skoro všech blozích vyrojí články, shrnutí, bilancování a v případě knižních blogů seznamy a výběr toho nejlepšího, co jsme za rok 2016 přečetli. Původně jsem neměla v plánu psát žádný souhrnný článek. Když jsem nad tím ale přemýšlela, občas napíšu článek, který je spíš pro mě než pro vás. Je to takové moje shrnutí toho, co jsem zažila, abych časem nezapomněla. Protože vzpomínky jsou hrozně zvláštní věc. Nevím, jak to máte vy, ale já strašně rychle zapomínám. A to mě hrozně mrzí, protože jsou věci, které stojí za to si pamatovat. A to je jeden z důvodů, proč píšu právě tento článek. Chci si zaznamenat, co vlastně rok 2016 znamenal pro mě.

čtvrtek 5. ledna 2017

Prosinec v knihách

Maurizio de Giovanni - Bolest


Tahounem celé detektivky je komisař, který vidí mrtvé. I mě titul Bolest díky tomu zaujal. A jsem ráda, že jsem po něm sáhla. Protože díky tomu se mi do rukou dostala detektivka, která je jiná, s mistrně vykreslenou temnou atmosférou fašistické Neapole. Moc se mi líbily popisy prostředí, města i celkového psychického rozpoložení člověka, který se díky svému zvláštnímu nadání vyčlenil na okraj společnosti a nikoho si k sobě nepustí. Ten pocit bolesti, samoty, zoufalství prostupuje všemi stránkami a dostane se vám pod kůži. Při čtení vás bude doslova mrazit. Líbilo se mi, že autor nic nepřeháněl a všechno dávkoval postupně a pomalu, čímž detektivka získala poklidný průběh a svým tempem mi připomínala moje oblíbené klasické britské detektivky ve stylu Agathy Christie. A tak tu najdeme postupné odhalování informací, vztahů, občasný vhled do soukromí komisaře Ricciardiho a hlavně neustálý pocit samoty člověka, což se autorovi mistrně povedlo vyjádřit na stránkách knihy.

Víc jsem se rozepsala v recenzi.

pondělí 2. ledna 2017

Knižní tipy - leden 2017

Peter May - Útěk


Je rok 1995 a pětice mladíků v čele se sedemnáctiletým Jackem Mackayem opouští své domovy v Glasgow a míří do Londýna s cílem prosadit se v hudebním světě. Chlapci doma nechávají nudný život a své rodiny a utíkají za slávou a štěstím. Brzy ale zjistí, že skutečnost nemá s jejich sny nic společného, a tři z nich se po několika týdnech vracejí domů s nenávratně poškozenými životy. O padesát let později dojde v Londýně k brutální vraždě a tři muži, nyní téměř sedmdesátníci, se opět vydávají na známá místa hledat odpovědi na otázky, které je po pět desetiletí strašily a ničily jim život.
Vydává Host.


Petr Stančík - O díře z trychtýře

Už jste četli pohádku, jejíž hlavní hrdinka vůbec není? Teď máte možnost. Artová kniha spisovatele Petra Stančíka (cena Magnesia LItera za román Mlýn na mumie) a výtvarnice Toy Box (Zlatá stuha za komiks Moje kniha Vinnetou) vypráví napínavý příběh osamělé díry, která v gastrokosmu jedné kuchyně hledá planetu, na které žijí její kamarádky. Kniha je výjimečná tím, že do ní bude provrtaná opravdová díra, skrze níž můžete třeba vyfukovat bubliny, nebo pít limonádu brčkem. Text doprovodí 40 krásných celostránkových ilustrací, takže na své si přijdou i děti, které ještě nedovedou číst. Teď máte možnost pomoci této unikátní knize na svět a vydat se s ní na dobrodružnou cestu plnou fantazie a vůně čerstvě umleté kávy.
Vydává Argo.