Říjen v knihách

Michelle Losekoot, Miloš Říha – Bez jablka

Skvělé. Úžasné. Vtipné. Psané s nadhledem a humorem. Neskutečně čtivé a prostě ze života. Já se právě teď nacházím před třicítkou, a tak se mi do rukou dostala kniha, která jako by byla psaná právě pro mě. Zaobírá se vztahy dnešních třicátníků, touto zrychlenou, přetechnizovanou online dobou a celé je to neskutečně trefné, upřímné a klidně bych se pod to podepsala. Já jsem se v těch textech našla a myslím, že to tak bude mít každý. Je to čtení jak pro ženy, tak i pro muže. Podle mého názoru jde o první knihu vydanou blogery, která určitě stojí za to. Ideální vánoční dárek i pro lidi, co moc nečtou. Zaujme, pobaví a nechá prostor i pro přemýšlení. Neskutečně bavilo.

Garth Stein – Záblesk světla

Záblesk světla je knížka o velikém starém domě, přátelském duchovi, historii a tajemstvích jedné rodiny určená pro mladší čtenáře. Hlavní hrdina je 14letý chlapec, který se spolu s otcem po krachu firmy a manželství přestěhuje do starého rodinného sídla, které se už rozpadá a je potřeba vyřešit finanční záležitosti okolo majetku a pozemku. Chlapec je přesvědčený, že když otec získá peníze po prodeji, jeho rodiče se opět dají dohromady a všechno bude jako předtím. Ale po příchodu do domu se začnou dít zvláštní věci a hlavně se objeví duch jeho předka, který mu postupně představuje rodinnou historii, tajemství a požádá ho o pomoc. 
Příběh mě zaujal a líbil se mi. Bohužel jsem tuto knihu četla v období, kdy jsem řešila nějaké osobní problémy a nemohla jsem se na ni dostatečně soustředit. Líbila se mi myšlenka duchařského příběhu, který není strašidelný. Vystupuje tu právě přátelský duch, který má na zemi nějaké nedořešené záležitosti, kvůli kterým nemůže najít klid. Atmosféra knihy byla laskavá a celkově na mě působil příběh moc hezky. Autor do příběhu taky zakomponoval psychologickou linku. A tak vidíme, jak hlavní hrdina vnímá rozchod rodičů, narazíme i na tematiku homosexuality, eutanazie a celkového zobrazení komplikovaných vztahů mezi rodinnými příslušníky, které můžou vzniknout po traumatických zážitcích minulosti. 

A.G.Riddle – Let 305

Tak toto byla skvělá oddechovka. Od této knihy jsem už podle anotace nečekala příliš moc, ale sáhla jsem po ní vysloveně jako po oddechové literatuře. A byla jsem neskutečně spokojená. Letadlo, které havarovalo, a přežila jenom část cestujících. Ti se nejprve snaží postarat o sebe navzájem a postupně začínají zjišťovat, že vůbec netuší, kde jsou a proč nikdo z nich nemá signál na mobilním telefonu. Záhada, kterou budou muset rozluštit.  A já mám záhady moc ráda. Baví mě snažit se přijít na to, co se stalo a kam to všechno vlastně vede. A to jsem v tomto sci-fi románu dostala. Příběh je vyprávěný z dvou uhlů pohledu, z pohledu Harper a Nicka. To dodalo příběhu dostatečnou živost a spád, díky kterým se vám nechce přestat číst, dokud tomu všemu nepřijdete na kloub. Ano, uznávám, jde o hodně klišoidní zápletku. Mně to ale vůbec nepřekáželo. Bylo to dobrodružství, které jsem přečetla za pár hodin a skvěle jsem si u toho oddechla. Nechyběla tam akce, jemná romantická linka a poučení na závěr (i když o tom by se asi dalo diskutovat).

Sarah J. Maas – Skleněný trůn (Skleněný trůn #1)

Na Skleněný trůn jsem jednu dobu narážela úplně všude. Když vyšel, stal se z něho obrovský hit. Četl ho každý a všichni na něho pěli chvály. Dokonce ti, kteří čtou anglicky, ji měli přečtenou ještě dřív, než vyšla u nás v překladu. Já jsem si ji taky všimla, ale tím, že vyšla u CooBoo, jsem si ji automaticky zařadila do YA literatury a té jsem byla jednoduše přesycená a nebavila mě. No ale uběhl rok a já jsem u kamarádky přemýšlela nad tím, co oddychového bych si přečetla a ona mi strčila do ruky právě Skleněný trůn. Tvrdila, že je to skvělé a bude se mi to líbit. A měla pravdu. Byla jsem z této fantasy knížky nadšená a čtení jsem si moc užívala. Prostě takové super fantasy přesně podle mého gusta s hlavní ženskou hrdinkou, která mi byla od první stránky sympatická. Skvěle vystavěný příběh, který mě hned pohltil. Zajímavé postavy, reálie fantastického světa, záhady, náznaky magie a klání o místo králova osobního bojovníka na život a na smrt. Boží. Četla jsem, kudy jsem chodila. Připomněla jsem si, proč jsem pár let nazpátky četla tolik fantasy knih a bylo skvělé se k tomuto žánru opět vrátit. Fantasy, to je pro mě oddych a hlavně láska na celý život. Samozřejmě ta dobře napsaná. I když nevím, jak bude pokračovat celá série, první díl mě určitě navnadil. A po dočtení mě napadla jen jediná věc - okamžitě potřebuji další díl.

Eli Gottlieb – Nejhodnější chlapec

Nejhodnější chlapec je příběhem autistického chlapce, vlastně už muže, Todda Aarona, který skoro celý svůj život žije v různých zařízeních pro lidi se zvláštními potřebami. Náš příběh začíná v Paytonu. V první kapitole se vrátíme s Toddem do dětství, kdy ho jako jedenáctiletého kluka matka právě přivezla do Paytonského sociálního centra, kde nakonec zůstane po zbytek svého života. V tomto příběhu sledujeme svět a život očima padesátiletého autistického muže a hlavně různé impulsy, okolnosti a změny, které ho ovlivňují a musí se s nimi vypořádat. Do jeho života vstoupí nový ošetřovatel, s kterým má od začátku problém vycházet, spřátelí se s novou obyvatelkou Paytonu Martine, jezdí za ním na návštěvy jeho bratr a jednoho dne se na základě různých okolností rozhodne, že chce jít domů za bratrem a odejde. A ve všech těchto událostech se prolíná současnost s minulostí, hlavně s Toddovými vzpomínkami na dětství a rodiče.

Víc se rozepisuju v recenzi.

Ian McEwan – Pokání

Po této knize jsem sáhla na základě doporučení kamarádky, u které vím, že na její literární vkus se můžu spolehnout. Film natočený na základě tohoto příběhu jsem neviděla a v podstatě jsem nevěděla, do čeho jdu a co mám očekávat. Ale od první stránky mě zaujal jazyk tohoto románu. Zjistila jsem, že se mi do rukou dostal klasický britský román s melodickým jazykem, podrobnými opisy prostředí nebo pocitů a emocí jednotlivých postav. Je pravda, že tak přibližně první třetina knihy se rozbíhala neskutečně pomalu a možná, kdybych nevěděla, že jde o dobrou knihu, tak bych uvažovala nad tím, že ji odložím. A to by byla veliká chyba. Protože po postupném a povolném seznámení s prostředím, postavami a vztahy se to rozeběhlo a příběh mě neskutečně vtáhl. A byl to zážitek. Je to román o citech, zodpovědnosti, lásce a o tom, jak moc škody může způsobit jeden nepromyšlený čin. Jaké to je celý život žít s pocitem viny, výčitkami svědomí a zda je možné některé skutky odčinit. Líbilo se mi zajímavé psychologické vykreslení vnitřního konfliktu jednotlivce, který způsobil utrpení jiného. Do toho tu ještě máme reálné zobrazení krutostí vojny a závěrečné rozuzlení, ke kterému směroval celý příběh, a Pokání nenechá nikoho chladným.