Čekání na Bojanglese od francouzského autora
Oliviera Bourdeauta je malá útlá knížečka, která dokáže zároveň potěšit i
rozesmutnit. Já sama moc zástupce francouzské literatury nečtu a vždy, když
sáhnu po nějaké jejich knížce, si říkám, proč toho od nich nečtu víc. Francouzi
píšou jinak, a tak do našich vod přinášejí pro mě něco nového a neotřelého. Po
knížce Čekání na Bojanglese, kouzelném příběhu jedné rodiny, která boří všechny
zásady a stereotypy jsem sáhla díky doporučení jedné mé čtenářky. Kdyby
záleželo na mně, tak by mě asi minula. A byla by to obrovská škoda. Přišla bych
totiž o silný čtenářský zážitek.
Čekání na Bojanglese je příběhem jedné rodiny
vyprávěný většinou z dětského pohledu. Rodinu tvoří tří členové - matka,
otec a syn. Jsou tak trochu neobyčejní, rodiče se neskutečně milují a neustále
spolu tančí, mají pořád množství přátel a známých na návštěvě a synovi
vyprávějí různé příběhy. Ten v podstatě neví, jak se jeho vlastní matka ve
skutečnosti jmenuje, protože jí otec každý druhý den vymyslí nové jméno. Syn to
vnímá s dětskou naivitou a láskou, přijímá všechno nekriticky a svoje
rodiče bezmezně miluje. Nikdy se s nimi totiž nenudí a věří, že jsou
superhrdinové. Jenomže občas se i tady objeví problém, který se musí vyřešit, a
do idylického domova přinese pár temných chmur. A celé je to propojené
nesmrtelnou písničkou od Niny Simone Čekání na Bojanglese.
Je to krásné, něžné, půvabné a poetické. Ze
začátku budete tak trochu tápat, protože vás autor rovnou hodí do děje a
chvilku i mně trvalo, než jsem si zvykla na autorův styl psaní a uvědomila si,
kdo je vlastně hlavním vyprávěčem celého příběhu. To se děje ale prvních pár
stránek příběhu, pak už se necháte unášet kouzelným příběhem o radosti ze
života, o tanci, lásce, příběhem plným bezhlavých lží a šílenství.
Román Čekání na Bojanglese se ve Francii stal
literární senzací. Jde o debutový román Oliviera Burdeauta, který trpí
dyslexií. Sám autor říká, že knížku napsal poté, ,,…co ve všem ostatním
selhal.“ Knížka je jeho vlastní reakcí na svět ve kterém musí neustále
řešit problémy, a tak vytvořil rodinu, která
si užívá život, neplatí účty, tráví čas s přáteli, pije alkohol,
hodně tancuje a směje se.
Tím, že je příběh vyprávěný z pohledu
dítěte, občas vlastně nevíme, čemu můžeme věřit. Zda jde o realitu nebo jenom
dětskou fantazii. Jako celek nás ale příběh vtáhne a nepustí. I když je to ve
své podstatě tragikomicky román, v průběhu jeho čtení se budete usmívat,
smát a budete mít z něho dobrý pocit. Ale na hraně toho pocitu budete
cítit, že se něco blíží, že se děje něco, co jenom tušíte mezi řádky a že není
všechno tak krásné a růžové, jak se nám snaží vypravěč předložit. Že čím víc se
blížíte ke konci, tím víc cítíte, že se tady děje něco temnějšího a vážnějšího,
čehož vážnost si nikdo z nich nechce přiznat.
Knížka se vám dostane pod kůži a bude ve vás
rezonovat ještě hodně dlouho. Já sama jsem po dočtení knížku zavřela a tekly mi
slzy jako hrachy. Dostala mě. Nechte ji, ať dostane i vás. Budete se smát, budete
plakat, ale bude to stát za to. A moje dobrá rada je, pusťte si k tomu
písničku od Niny Simone Čekání na Bojanglese, pomůže vám dokreslit atmosféru a
ledacos pochopit.
Autor: Oliver Burdeaut
Název: Čekání na Bojanglese (2017)
Originál: En attendant Bojanglese (2016)
Vydalo: Plus
Počet stran:168
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Martinus.
Okomentovat