Červenec v knihách

Aňa Geislerová – P. S.

Aňa Geislerová prostřednictvím P. S. promlouvá ke svému čtenáři to čtení je doslova pohlazení po duši. Knížka se skládá z krátkých příběhů ze života, úvah a myšlenek, které se točí kolem nekonečného hledání návodu na šťastný život nebo snahy o přijmutí sebe samých. Jsou upřímné, plné laskavého humoru a vy při čtení máte pocit, že sedíte na kávě se svojí nejlepší kamarádkou a bavíte se o chlapech, ambicích, plánech, lásce, vztazích a o všem, co vám celé dny běží v hlavě. Je to plné lásky, emocí a toho, co je v životě důležité. Zas jednou si uvědomíte, že není možné, aby bylo vždy všechno podle vašich představ. Váš život nebude nikdy takový, jaký jste si ho představovali, musíte neustále překonávat překážky, ale ta nedokonalost, ty náhody a neplánované chvíle jsou kolikrát to, co vás dělá šťastnými. Nebo je to aspoň tou cestou, která k tomu dobrému pocitu vede.

Po velmi dlouhé době jsem si do knížky psala, zaškrtávala, vypisovala na okraj své myšlenky nebo reagovala na Aňu a hrozně moc se při tom usmívala. Takže u některých kapitol v mojí knížce najdete poznámky typu: ,,Toto je ono!" nebo ,,Tak to má být!" či ,,Na toto nezapomínat!" a mnohem víc. Tak jako u všech knížek složených z povídek nebo krátkých příběhů, tak i tady byly příběhy, které mě bavily víc, protože jsem k nim měla blíž, než jiné, které mě až tak neoslovily.

V této knížce se najde každá žena i zbloudilá duše, které mají pocit, že život je to, co se jim děje tak nějak samo a občas nad ním nemají kontrolu. Po přečtení se ale uklidní, protože si uvědomí, že to tak má být. A to je pocit, který po přečtení zůstal mně. Harmonie, úsměv, klid a vyrovnání.

Claire Fuller – Nekonečné dny

Napínavý thriller o malé holčičce a jejím tatínkovi, kteří se snaží po zkáze světa přežít ve srubu uprostřed divoké přírody. Jde o drsný příběh o samotě, přežití, lidském šílenství a blízkosti. 

Knížka se četla úplně sama, je napsaná poutavě a neskutečně čtivě. Zhltla jsem ji doslova za pár hodin. Při čtení mě mrazilo, protože sledovat boj hlavních hrdinů s přírodními živly a hlavně tušit, že tady něco nehraje, ale nevědět co, bylo zajímavé. Myšlenka příběhu byla dobře vymyšlená i když mě mrzelo, že začátek nebyl napsaný trochu propracovaněji. Hned mi bylo jasné, že tady něco nehraje.To mohl být i autorský záměr. Každopádně by se mi líbilo, kdyby ta hlavní myšlenka, ta záhada, byla v příběhu víc skrytá. Tím by pro mě byl konec víc wau. Ten jsem totiž začala tušit ještě předtím, než mi to v knize vyzradili. Thrillerům moc neholduji, a když už po nějakém sáhnu, tak jsem ráda, když mě dokáže držet v napětí do poslední stránky a po dočtení si můžu říct, že jsem to fakt netušila. A to mi tady bohužel chybělo.

Celý příběh jsme sledovali z pohledu hlavní hrdinky Peggy, která věřila všemu, co jí bylo řečeno. Líbilo se mi prolínání současnosti s minulostí a to, jak do sebe postupně celý příběh zapadl. I když jsem už od začátku věděla, jak to dopadne, bylo moc zajímavé sledovat tu cestu. A jak říkám, konec byl pro mě až příliš předvídatelný, což mě zklamalo, doufala jsem prostě v něco víc.

Jodi Picoult – Vypravěčka

Tahle knížka mi na poličce ležela už pěkně dlouho. Ale když jsem hledala něco tlustšího na dovolenou, abych nemusela těch knížek tahat tak moc (stejně jsem tahala, no :D), tak jsem se rozhodla sáhnout právě po ní. A byla to skvělá volba. Příběh mě pohltil, byl zajímavě vystavěný, ale na můj vkus až moc vyfabulovaný a přehnaně útočil na city čtenářů. Měla jsem pocit, že se autorka snažila manipulovat s pocity čtenáře, a to já nemám ráda. Taky to nebyla první knížka, kterou jsem na toto téma četla, a i přestože nebyla špatná, ale poutavá a zajímavá, nepůsobila na mě tolik silně, jak asi bylo původně autorkou myšleno.

Líbilo se mi, že se ve vyprávění potkalo vícero příběhů, které se postupně proplétaly a tvořily jeden celek. Prostřednictvím Sage, holky se židovskými kořeny, se seznamujeme s Josefem Weberem, bývalým důstojníkem SS působícím v Osvětimi, teď už důchodcem žijícím v Americe, její babičkou Minkou, která přežila holokaust, a agentem FBI, který chce Josefa Webera konečně potrestat za zločiny spáchané v průběhu druhé světové války. Není to lehké čtení, ale překvapivě se to čte dobře. Sledujeme osudy lidí z obou stran konfliktu, ze strany důstojníka SS i ze strany židovské holky, která měla to štěstí a pobyt v koncentračním táboru přežila.

Není to špatné čtení, ale z těch knih, které jsem o holokaustu četla, patří mezi ty slabší. Ta romantická linka a milostné komplikace Sage mi tam trochu vadily. Ale pořád je to vynikající kniha a můžu ji jenom doporučit.

Anna Bublanová – V tichu

Další zajímavá česká autorka objevena. Anna Bubanová a její knížka V tichu je důkazem, že knížka nemusí být dlouhá, aby vás dostala na kolena. O knížce V tichu, jsem už předtím, než jsem ji našla v knihovně, četla a byla součástí mého už teď asi nekonečného to-read listu. Je to knížka útlá, ale obsahem velmi silná. Přitom nepíše o žádných velkých událostech, ale jde tady o příběh života jedné bezejmenné holky, se kterou se seznamujeme v jejích 15 letech. Chodí do školy, po rozvodu rodičů žije s matkou a má pocit, že všechno ví nejlíp a nechce si ani od jednoho z rodičů nechat mluvit do života. Klasický teeneger, kterému byste nejradši nafackovali. A věřte mi, že na začátku mě tak neskutečně štvala, že kdybych ji potkala v reálu, tak to udělám. Hrozně připomínala Martu z knížky Marta v roce vetřelce. Jak jsem četla dál, tak jsem sledovala její příběh, snahu o to co nejrychleji dospět, osamostatnit se a být paní svého vlastního života. Jediné, co věděla, je, že nechce skončit jako její matka. Osoba, která po rozvodu zůstala sama a středobodem jejího vesmíru se stalo dítě. A tak sledujeme její změny práce, partnery a vztahy, úspěchy i neúspěchy. Čte se to hrozně rychle, ale zanechává to ve vás stopu. Protože vidíte, že i když se snaží, tak jí něco chybí. Hledá své místo v životě, hledá pocit, že tohle je ono, tak to má být. Bohužel, ať dělá cokoliv, pořád to nenachází. Životem proplouvá, ale stále jí něco chybí a neumí to najít. A celé je to propojené barem s názvem V tichu, kam ji její kroky v každé fázi života vždy zavedou.

Krátká, ale silná novelka o hledání a nacházení, o ztrátách a celkově o životě jedné bezejmenné hrdinky, která je brilantně napsaná a je důkazem, že české autorky prostě umí psát.

Radka Třeštíková – Osm

Radka Třeštíková je oblíbená česká autorka, které se povedlo v průběhu posledních čtyř let vydat čtyři knihy. Už u předchozích knih nám dokázala, že psát umí. Mně samotné se poprvé do rukou dostala až minulý rok v podobě Bábovek, a z těch jsem byla nadšená. Mozaika příběhů různých žen dohromady vytvářela celek, který měl smysl a šel i do hloubky. Pro mě to bylo ideální letní čtení. Po náročnějších titulech, které jsem poslední dobou četla, jsem měla zas jednou chuť přečíst si něco lehčího a vysloveně letního a oddechového. Rozhodla jsem se, že dám šanci její nejnovější knize s názvem Osm, která slibovala i detektivní zápletku, a ty já mám v oblibě.

Víc se o této knize jsem se rozepsala v samostatné recenzi.

Jón Kalman Steffánson – Ryby nemajú nohy

Zase jedna z těch knih, po jejímž dočtení se těžko píše o pocitech z ní.Občas máte prostě pocit, že ať už použijete jakákoliv slova, stále to je příliš málo na to správné vykreslení a popsání toho, jak na vás zapůsobila. A tak se to pokusím aspoň stručně shrnout.

Ryby nemajú nohy je zvláštní, poetická a zároveň trochu táhlá rodinná sága odehrávající se na Islandu od začátku 20. století až po současnost. Příběh je postavený na přátelství dvou kamarádů a točí se kolem jejich rodiny, zážitků, vzpomínek. Není tu ale nic takového, jako je plynulá dějová linka, příběhy se navzájem prolínají, střídá se současnost s minulostí a s poetickými popisy přírody, pocitů, zážitků. Autor píše o současnosti i minulosti, vyjadřuje se k politice, úloze Ameriky v historii Islandu, ale píše i o emocích, vztazích, přátelství, nevěře a dospívání. A tak se tady setkáme s první láskou, prvním velikým zklamáním i rozpadem manželství. Celou knížkou ale rezonuje intenzivní pocit smutku. Aspoň na mě to tak působilo. Autor píše o všech věcech, které ho trápí, tíží a dělají smutným a měla jsem pocit, že tento text je jeho způsob, jak se s tím vším vyrovnat. Ale zároveň, i když to není pozitivní knížka, tak se mi líbilo, jak dokázal psát o maličkostech každodennosti a vyzdvihnout je. Věci, kterých si kolikrát ani nepovšimneme, on dokázal tak krásně poeticky popsat. 

Bylo to pro mě úplně první setkání s autorem a zároveň přesně ten typ knížky, u které bych si nejraději na každé druhé stránce něco podtrhla. I když působila smutně a depresivně, stejně se mi líbila. Bylo to něco jiného, než jsem zvyklá číst a byla jsem za tento zážitek ráda. Dokonce jsem slyšela, že tohle byla ta horší z jeho knih, tak se fakt těším, až si od něho zase něco přečtu.

Medvěď Wrrr – Po prečítaní zavrieť

Proces vzniku této knížky jsem sledovala už delší dobu. Moc jsem fandila autorům, kteří se peníze na její vydání rozhodli vybrat prostřednictvím kampaně na Hithitu. A měli úspěch. Byla to v podstatě jedna z nejúspěšnějších knižních kampaní na Hithitu vůbec a my jsme díky ní měli možnost je podpořit. A že výsledek skutečně stojí za to.

Tato dětská knížka je primárně určena pro mladší čtenáře. Je plná nádherných, i když místy trochu temnějších ilustrací.  Jejím největší plusem je skvělý příběh, který se točí kolem knih a toho, jak vás může poutavý příběh doslova vtáhnout do děje.

Knížka vyšla  v češtině i slovenštině zároveň. Z toho jsem měla hroznou radost a hned jsem ji koupila svému půlročnímu synovci ze Slovenska jako dárek. A i když asi příběh zatím moc nevnímal, bylo vidět, že obrázky ho zaujaly. Už se těším, až bude starší a budeme si spolu z ní číst. Já ji měla přečtenou asi za 15 minut a byla jsem z ní nadšena. Být ale mladší, tak je to rozhodně jedna z těch knih, které čtu pořád dokola, nebo nutím rodiče, aby mi ji před spaním četli.