Protože nic takového jako hodně světýlek o Vánocích neexistuje

O Vánocích jsem si uvědomila jednu věc. Je to přesně rok, kdy jsem napsala poslední článek na tento blog a hrozně moc mi to chybí. Rok 2020 byla jízda, kterou nikdo z nás nečekal, a ta poslední věc, která mě v jeho průběhu napadla, bylo psát. Tento rok jsem najela na tak šílený pracovní režim, že se vůbec divím, že jsem se konce tohoto roku ve zdraví dožila. :D Byl to jednoduše výživný rok. Z polovolnonohy jsem přešla na úplnou volnou nohu a s klidným srdcem můžu říct, že je ze mě fotograf. Minimálně to mám napsané na svém živnostenském oprávnění. Když mě tak ale někdo označí, mám pořád pocit, že mluví o někom jiném. Hlavně, když se to použije ve spojení profesionální fotograf. To už se otáčím dvakrát tolik. :D

Uživit se jako fotograf v době koronavirové byl celkem výkon, ale já pořád říkám, že mám víc štěstí než rozumu a o práci a o focení jsem neměla nouzi, právě naopak. Někdy by mi dokonce nevadilo, kdybych mohla trochu zvolnit, ale to většinou nešlo a odmítat práci v době, kdy tolik lidí o práci přišlo, mi připadalo jako neúcta. A tak jsem se skoro upracovala. Neodpočívala jsem, pořád jsem někde lítala s foťákem nebo seděla celé dny u počítače a zpracovávala množství vyfocených fotek. A když už jsem měla chvíli, tak jsem byla na kole, kde jsem čistila hlavu fyzickou námahou. Na blog nebyl čas.

 Až teď o Vánocích jsem trochu zvolnila. Vánoční plány jsem měla sice trochu jiné, ale jak víme, člověk míní, Covid mění. Nakonec jsem tak místo Vánoc se svojí rodinou na Slovensku musela zůstat v Praze. Nesla jsem to těžko, proto jsem se zahrabala do svého čtecího křesla ke stromečku, obklopila se knihami a odpočívala. A až můj odpočinutý mozek si uvědomil, jak moc mu psaní a blog chybí. Když se občas kouknu na starší články, připomenu si ty věci, co jsem minulá léta zažila – cesty, focení a mnoho dalšího. A je mi líto, že z posledního roku nemám nic. A možná je to dobře. Možná časem bude rok 2020 přesně tím rokem, o kterém se nebude mluvit, stejně jako se nevyslovuje nahlas Voldemortovo jméno v Harry Potterovi. :D

A protože focení je to, čím žiju, i články budou sdílením mé obrovské vášně, která se zároveň stala i mým povoláním. Nic mi totiž nedělá takovou radost jako fotit a realizovat své kreativní nápady. Tento rok mám za sebou tolik skvělých focení. Jenom část z nich se dostala na mé sociální sítě, proto je nejvyšší čas oprášit blog.

 A začnu rovnou vánočně. O těchto Vánocích jsem měla hned několik vánočních focení, které mi udělaly obrovskou radost. Karol a Dominika jsou totiž holky, se kterými fotím pravidelně. Už když jsme se domlouvaly na vánočních foceních, věděla jsem, že výsledek bude stát za to. A taky že jo! A právě u jednoho z těchto focení padla legendární věta, že něco takového jako hodně světýlek o Vánocích neexistuje. :D Čím víc světýlek, tím víc Vánoce. Přiznejte se, že je milujete taky?