Já vím, já ty fotočlánky hodně flákám. Vždy,
když napíšu jeden, tak si sama sobě řeknu, že se odteď polepším, už je budu
psát pravidelně! Po pár týdnech ale zjišťuju, že se to nepovedlo (zase) a
jediný člověk, kterého to překvapí, jsem snad jenom já. Materiálu
i myšlenek je přitom dost, jen si najít čas a sednout si k psaní, to mi
dělá problém. Přičemž to psaní a tvoření článků na blog mě fakt baví, ale to i
čtení, focení, kolo a milion dalších věcí a někdy se to trochu hůř dá časově
skloubit. Vy, co tu se mnou jste už
delší dobu, to ale už určitě víte a rozumíte mi. Nebudu vám slibovat, že se
polepším, znám se, to se asi úplně nepovede, ale psát nepřestanu, to vám slíbit
s klidným srdcem můžu.
K napsání tohoto fotočlánku mě pobídly
dvě věci – tou první bylo milé posezení na jedné pro mě z nejkrásnějších
pražských zahrádek a tou druhou byl jeden článek, který jsem četla na blogu Michelle Losekoot. Tu mnozí z vás
znají jako jednu ze spoluautorek blogu Bez jablka, který byl před pár lety
vydaný i knižně. I já tu knížku doma mám, s chutí jsem si ji přečetla
a fakt se mi líbila. Kdo ji ještě nečetl, určitě doporučuju. A Michelle napsala
článek s názvem Mých 10 největších omylů na volné noze. Určitě si ho přečtěte
celý, je napsaný naprosto skvěle, vtipně, s nadsázkou a humorem Michelle
vlastním. I když já na volné noze úplně
nejsem, jsem normální zaměstnanec,přivydělávám si focením a některé rady
jsem si moc ráda přečetla a vzala k srdci. Člověk nikdy neví, kdy se můžou
hodit a vždy je lepší učit se na chybách jiných než těch vlastních, no ne?
(i když těm vlastním se stejně nevyhneme, co si budeme povídat).
V jedné části Michelle píše o mylné
domněnce, se kterou jsem se sama už taky potkala, a to, že s konkurencí
se nespolupracuje a nemluví. A to je podle mě velký špatný. Myslím si, že
lidi by si měli pomáhat, i když pracují ve stejném oboru, protože se
můžete snažit, jak chcete, ale v okamžiku, kdy dva dělají stejnou kreativní
činnost, nikdy výsledek nebude stejný. To je na tom to skvělé, tak proč si
prostě nepomoct. Já mám štěstí, že mám kolem sebe skvělé lidi, na které vím, že
se můžu kdykoliv obrátit a hodně mi pomohli. Jednou z nich je právě
i Terka - to je ta holka, co vidíte na fotkách v tomto fotočlánku.
Právě teď čte tento text a vychytává na něm všechny gramatické chybičky
a nesrovnalosti, které se mi jako Slovence do českého textu mohly vloudit.
Úplně ji vidím, jak se usmívá a pobaveně kroutí hlavou nad tím, co to sem
vlastně píšu. Ale bez ní by ty texty tady na blogu nebyly nikdy takové, jaké
jsou, a jsem jí za její pomoc neskutečně vděčná. Když jsem jí poprosila
o pomoc, skoro jsme se neznaly. Potkaly jsme se do té doby jenom on-line
na jednom čtenářském fóru, kde jsme už několik dní hodně vášnivě diskutovaly
o tom, komu se Ready Player One líbí víc (samozřejmě mně, že jo :D). Psala
jsem jí o pomoc s malou dušičkou (vlastně mě neznala a klidně mohla říct
ne, ale neudělala to) a jsem strašně ráda, že to tak krásně dopadlo. Jsme
sice každá z úplně jiného města a osobně jsme se potkaly asi až po
roce našeho on-line kontaktu, ale funguje nám to doteď J
A takových lidí je v mém okolí víc. S některými
se znám osobně, s jinými se znám třeba přes Instagram a další se
z mého on-line světa přesunuli o do toho off-line a to je na tom to krásné.
Například jen tak z hlavy mě napadá třeba May Veselá, fotografka
z Opavy, momentálně studující v Brně, se kterou jsme se sice
doteď nepotkaly (ale výlet do Brna za ní je už v plánu!), ale díky Instagramu
si pravidelně píšeme, radíme si a inspirujeme se navzájem. Je talentovaná
a její práci dlouhodobě obdivuju. Ta mi třeba naposledy pomáhala
s naceněním mé první větší fotozakázky. A takhle bych mohla pokračovat
dál. Mohla bych třeba vzpomenout Kamilu, která mi posílala návrh dohody o
focení a řekla mi, ať si nezapomenu dát na web všeobecní obchodní podmínky,
Báru, která mi ze začátku hodně připomínkovala moje první portrétové focení,
mého tátu, který je zároveň velkým kritikem mé práce, nebo kamaráda fotografa
Michala, který si nebere servítky, když se mu zdá, že jsem něco nafotila fakt
blbě nebo tam vidí prostor pro zlepšení, Dory, díky které jsem viděla svoji
fotku poprvé otištěnou v nějakém časopisu nebo Lucku, která se nechá ode
mě dokola fotit a je mým skvělý kavárenským parťákem. A to je jenom pár
z toho množství lidí, díky kterým jsem tam, kde jsem a cením si jejich
pomoc nadevše (pokračujte v tom, děláte to skvěle).
Prostě si myslím, že lidi by si měli pomáhat,
je to tak správné. Občas mi hlavou proběhne, že nikomu neřeknu, kde je ta nová
kavárna, kterou jsem právě objevila, aby tam byl stále takový klid
a nechodilo tam hodně lidí, ale pak si uvědomím, že když pokud tam nebudou
chodit lidi, tak se klidně může stát, že ta kavárna zavře, a to bych opravdu
nechtěla. A takhle bychom mohli pokračovat dál a dá se to aplikovat na
jakoukoliv oblast. Pojďme si pomáhat a netajme před sebou ty super aplikace,
kterými děláme skvělé efekty v instastories (ano, i to se už stalo), jenom
proto, aby to neměl nikdo jiný kromě nás, oni si na to lidi přijdou i sami a my
v tu chvíli budeme vypadat jako namyšlení imbecilové, pojďme odpovídat na
otázky, kde byla focena ta a ta fotka, netajme skvělé fotolokace, podporujme
zdravou konkurenci, to je přeci to, co nás žene dopředu a motivuje nás se
zlepšovat a pracovat na sobě. Hlavně se netvařme, že jsme sežrali všechnu
moudrost světa. Inspirujme se a
pomáhejme si navzájem. Ono se nám to vrátí.
A na závěr vám ukážu pár fotek
z posezení, o kterém jsem mluvila hned na začátku článku. Ty jsem cvakla Terce při její poslední návštěvě
Prahy na jedné z těch skrytých pokladů pražských kaváren, kterou najdete
kousek od Výtoně, v Kavárně Čekárna. Už dávno jsem nedostala tolik dotazů
na nějakou fotolokalitu jako právě, kdy jsem na Instagram uveřejnila pár fotek
s Terkou. Běžte tam, mají tam skvělé kafe, naprosto boží zahrádku, jak
můžete vidět, a je tam vždy naprostý klid. Rozhodně doporučuju.
Tak jsem se po delší době trochu rozepsala a
mě by celkem zajímal váš názor na toto téma. Klidně se rozepište do komentářů,
budu se těšit na vaše reakce.
Mějte se krásně :)
Okomentovat