Pierre Choderlos de Laclos – Nebezpečné známosti
Nebezpečné známosti jsou nesmrtelným příběhem manipulace,
intrik a mravní zhýralosti šlechticů v 18. století, který byl poprvé publikován
v roce 1782. Tento příběh byl už i několikrát zfilmovaný a já se o něm poprvé
dozvěděla po zhlédnutí filmové adaptace určené hlavně pro mladší publikum s
Ryanem Philipem a Reese Whiterspoon v hlavních rolích (mluvím o filmu Cruel
Intentions, který byl zfilmovaný před 20 lety). Když jsem ho viděla poprvé,
byla jsem v pubertě a hrozně se mi líbil Ryan Philip (:D). Tehdy jsem si řekla,
že si někdy musím přečíst knižní předlohu, no, chvilku mi to trvalo :D
Hlavními hrdiny jsou markýza de Merteuil a Vikomt de Valmot, kteří rozehrají
podlou a nelítostnou hru, ve které si zahrávají s osudy a city dalších lidí,
první láskou a vírou v manželství, vztahy a přátelství. Člověk si až říká, že
tohle už není možné, že to, co dělají, je příliš kruté a že jim to přece nemůže
donekonečna procházet. Kniha je napsaná formou dopisů v dobovém jazyce, který
je květnatý, barvitý, popisný a neskutečně slušný, plný frází a poklon. Je
hrozně zajímavé sledovat, jak se v tomto jazyku baví mezi sebou o nevěře,
podvádění, sexu, zesměšňování nebo pomlouvání druhých. Kdyby někdo měl pocit,
že lidi byli v minulosti slušní a o sexu se vůbec nebavili, tak by si měl
přečíst Nebezpečné známosti, ty ho vyvedou z omylu.
I když je příběh zachycený formou dopisů dobovým jazykem, tak se to i tak čte
moc dobře, i když to nejde číst na jeden zátah. Občas máte chuť postavami
zatřást a zařvat na ně, ať se konečně začnou bavit normálně :D Je to ale
poutavý příběh, který nastavuje zrcadlo šlechtě 18. století, která byla tak
znuděná, že jedinou zábavu viděla v milostných dobrodružstvích a sňatkové
politice.
Čtení Nebezpečných známostí jsem si užila a jsem ráda, že jsem si je přečetla
až teď a ne tehdy v pubertě, to bych ten příběh nedokázala ještě natolik
ocenit. Navíc moct utéct na stránkách knihy do úplně jiné doby, hlavně u
poutavého příběhu, je něco, co mě jen tak bavit nepřestane. Mám takový pocit,
že k této knize se ještě někdy vrátím nebo se aspoň kouknu na nějaké další
filmové zpracování. Jinak jsem slyšela, že Nebezpečné známosti byly vydány i
jako audiokniha, kde je každý protagonista namluvený jiným hlasem, to by pro
někoho, koho čtení dopisů až tak neláká, mohla být skvělá volba, nemyslíte?
Taylor
Adams – Na dostřel
Hned, jak jsem se dozvěděla, že vyjde nová
kniha od Taylora Adamse, věděla jsem, že si ji musím přečíst. Taylor Adams je
totiž autorem thrilleru Není úniku, ze kterého jsem si minulý rok doslova sedla
na zadek a všude možně ho doporučovala. Od Na dostřel jsem měla velká očekávání
a, jak se tomu občas k naší nelibosti stane, ty bohužel nebyly naplněny. Ale i
to patří k životu, v rámci knih, k tomu knihomolskému. Netvrdím, že Na
dostřel není dobrý thriller, to ani náhodou. Jde o thriller plný akce a napětí
od první až do poslední stránky. Pořád se tam něco děje a vy si pořádně nemáte
čas ani vydechnout. Ale někdy to bohužel nestačí, aspoň ne mně.
Představte si, že se vám porouchá auto uprostřed pouště a vy najednou zjistíte,
že se vás snaží odstřelit vzdálený odstřelovač. Nemáte kam uniknout a jediné
místo, kde se můžete schovat, je za vaším vlastním autem. Nejste v tom sice
sami, ale to stejně nemění nic na bezvýchodnosti dané situace. Co uděláte?
Nemáte vodu, jste vystaveni obrovskému horku a hlavně šílenci, který se
rozhodl, že vás za každou cenu odpraví, a váš život visí doslova na vlásku. Je
vůbec šance dostat se odtud a zachránit nejenom sebe, ale i ostatní?
Když jsem poprvé četla o námětu, říkala jsem si, co Taylor Adams dokáže na
tolika stránkách vymyslet, že to bude celkem nuda. Poušť, auta a odstřelovač.
Byla jsem příjemně překvapená, kolik toho dokázal vlastně vymyslet a co všechno
se tam dělo. Za to klobouk dolů, autor na nedostatek kreativity rozhodně
netrpí. Bohužel je to zároveň i něco, co musím Na dostřel vytknout. Je to jenom
o té akci, přestože je to něco, co je u thrilleru normální. Já ale od Taylora
Adamse čekala něco víc. Padouch byl od začátku jasný a celé je to jen o tom,
kdy se postavám povede k němu nějakým způsobem dostat a odpravit ho. Je to
neskutečně napínavé, budete dychtivě otáčet jednu stránku za druhou, atmosféra
vás neskutečně vtáhne, budete zapomínat pomalu i dýchat a budete si třeba i
kousat nehty, jak budete napjatí, ale to je vše. Chybí tomu nějaká větší
zápletka, trochu té záhady a odhalování tajemství, žádný wow moment se nekonal,
a to je něco, čím mě Není úniku dostalo. Wow momentů tam bylo hned
několik.
Z Na dostřel jsem si bohužel na zadek nesedla, pro mě to byl průměrný thriller
plný akce a napětí, ale ničeho navíc. Věřím, že hodně lidí z něho bude nadšených,
já ale bohužel až tak nejsem. Pokud jste ale doteď nečetli Není úniku, tak ho
rozhodně doporučuju, v něm zjistíte, že to Taylor Adams umí mnohem líp.
Bernhard
Schlink – Olga
Olga je krásná knížka s kouzelnou a něžnou
obálkou od Bernharda Schlinka, autora románu Předčítač, který se dočkal i svého
filmového zpracování. Já jsem bohužel Předčítače ani nečetla, ani neviděla, a
tak jsem se mohla k Olze postavit nezaujatě a objektivně. Pokud budete hledat
srovnání právě s Předčítačem, tak to se budete muset zeptat někoho jiného.
Příběh Olgy může na první pohled působit sladce a předvídatelně, ale není tomu
vůbec tak. Nejde tady totiž jenom o příběh osudové lásky, lásky, která i
navzdory všemu přetrvá po celý život, i když je to jeho hlavní linie, kolem
které se točí všechno ostatní. Jde o lásku mezi dvěma mladými lidmi z různých
společenských vrstev. Olga je holka, sirotek pocházející z chudých poměrů,
kterou vychovává po smrti rodičů její babička, se kterou neměla nikdy moc
blízký nebo vřelý vztah, a Herbert je synem venkovského statkáře. Znají se od
dětství, kamarádí se a jak tomu tak bývá, postupně se do sebe zamilují.
Herbertovi rodiče ani sestra s tím samozřejmě kvůli společenským rozdílům
nesouhlasí a jejich vztahu se snaží zabránit. A takhle to všechno začíná.
Olga není jenom příběh lásky, je to hlavně příběh silné, mladé a ambiciózní
holky a následně ženy z chudých poměrů, která se zamiluje a je ochotna pro tu
lásku obětovat hodně, ale zároveň má svoji hlavu a ambice a jde si za svým.
Její osud sledujeme z různých pohledů a nakonec, prostřednictvím nalezených
listů Olgy Hergertovi, i z pohledu samotné Olgy. Ta za svůj život zažila velkou
část německých dějin, i když se až tak moc nestěhovala, tak díky územním změnám
žila na území hned několika států. Sledujeme její osud od Neměcké říše přes dvě
světové války až k Spolkové republice Německo. Má svoje pohnutky, názory, city
a v této útlé knížce, která se čte skoro sama, toho najdeme skutečně hodně.
Někoho zaujme víc romantická linka a myšlenka osudové lásky, která přetrvá
navzdory všemu, jiný ocení spíš myšlenky ženské emancipace nebo kritiku
německého velikášství ústy Olgy. Je to rozhodně knížka, která má toho hodně co
nabídnout a já vám ji můžu s klidným svědomím doporučit.
Peter
May – Ochráním tě
Peter May je můj oblíbenec, co se týče
detektivek. Od mého prvního setkání s ním, kdy jsem doslova zhltla Trilogii z
ostrova Lewis, jsem si ho zamilovala. A tak od té doby čtu skoro všechno, co od
něho u nás vyšlo a mám fakt štěstí, že toho vychází hodně. A tak, když jsem se
dozvěděla, že mu u nás vyjde nová detektivka, ve které se vrací na svůj a námi
všemi oblíbený ostrov Lewis, bylo jasné, že si to budu muset přečíst.
Jeho nová detektivka se jmenuje Ochráním tě a díky ní zavítáme nejenom do
Skotska, ale i do prostředí módy, návrhářů a do Paříže. Tentokrát budeme řešit
záhadné úmrtí Ruairidha, který se svou manželkou Niamh vlastní firmu na výrobu
luxusního a tradičního skotského Ranish Tweedu. Niamh dostane anonymní tip, že
ji manžel podvádí. Když ho s touto informací konfrontuje, on to samozřejmě
popře, pohádají se a on odjede pryč. Auto, ve kterém odjede, ale vybouchne a on
i jeho milenka jsou na místě mrtví. Hlavní podezřelou se samozřejmě stává
Niamh. Nakonec ji ale vyšetřovatelé z Paříže propustí a ona se sama a zničená
vrací na ostrov Lewis. Postupně se ve vzpomínkách vrací do minulosti, do jejich
začátků, či už vztahu nebo podnikání a snaží se přijít na to, kdo by mohl mít
smrt jejího manžela na svědomí.
Kombinace psaní Petera Maye a prostředí ostrova Lewis a celkově Hebridských
ostrovů je doslova neodolatelné. Když ho čtu, mám vždy sto chutí koupit letenku
a odletět do deště zimy a oslizla. Mám chuť se promoklá toulat po větrných
pláních cítit vůni rašeliny. Neskutečně mě tohle prostředí v jeho podání
fascinuje. Píše doslova kouzelně a dokáže vykreslit atmosféru jako žádný jemu
podobný, k tomu vždy přinese uvěřitelné postavy, z kterých každá vede svoji soukromou
válku, a postupně před vámi odkrývá své slabosti, nejistoty a tajemství. I když
Trilogie z ostrova Lewis u mě vede, čtení Ochráním tě jsem si vychutnala a už
se těším, s jakým dalším příběhem z tohoto prostředí Peter May v budoucnu
přijde. A obrovské plus pro mě bylo, když jsem zjistila, že název knihy pochází
ze skladby I´ll keep you safe od kapely Sleeping at last, která nejenom krásně
dokresluje atmosféru příběhu, ale zároveň je jedním z velkých stálic mých Spotify
playlistů. Schválně si ji pusťte v
průběhu čtení a pochopíte.
Malin
Persson Giolito – Tekutý písek
Už bych si mohla zvyknout, že u mě je to vždy
tak nějak jinak. Stává se mi docela pravidelně, že nejvíc mě zaujmou knížky,
které se ke mně dostanou tak nějak neplánovaně, náhodou. Naposledy to byl
náhodný úlovek z Levných knih od Favel Parrett a tentokrát je to Tekutý písek,
který jsem původně vůbec neměla v plánu číst, ale dostala jsem ji od Lucky
Zelinkové, tak jsem neodolala a hned se do ní začetla. A jak to většinou bývá,
knížky od kterých nic extra nečekáte, vás v konečném výsledku příjemně překvapí
nejvíc. Z Tekutého písku se totiž nakonec vyklubal ten nejlepší thriller, který
jsem tento rok četla! Seveřané prostě ty detektivky psát umí a někdy je to
skutečně radost číst. V Tekutém písku sice najdeme rysy young adult, hlavně u
hlavních hrdinů, a vy víte, že to nemám moc ráda, ale tady to nebylo vůbec na
škodu, právě naopak.
Osmnáctiletá Maja je obviněná z několikanásobné chladnokrevné vraždy a
spoluúčasti na plánování masakru na švédské střední škole, v její skřínce se
najde nepoužitá výbušnina a zemře několik jejich spolužáku včetně učitele,
přítele a nejlepší kamarádky. Nebyla ale jediná, kdo v té třídě střílel....
Stáváme se svědky nejsledovanějšího soudního procesu Švédska, který má ukázat,
kdo to všechno má vlastně na svědomí a co se skutečně v té třídě odehrálo. Maja
se stala tou nejnenáviděnější osobou Švédska, ale je skutečně za všechno tak
zodpovědná, jak tvrdí obžaloba?
Tekutý písek mě chytl od prvního momentu. Už v průběhu první kapitoly vás mrazí
a vy nemůžete jinak, přilepíte se ke knize a nepustíte ji, dokud ji nedočtete.
Najdeme tu originální způsob vyprávění z pohledu hlavní hrdinky, které doslova
vidíme do hlavy, několikrát dokonce osloví čtenáře napřímo, což na mě hodně
zapůsobilo a vtáhlo do děje o to víc. Autorka skvěle rozpracovala psychologii,
pečlivě popsala soudní proces, který není tak napínavý, jak můžeme vidět ve
filmech, ale je spíše zdlouhavý a nudný. Dotkla se taky několika citlivých
témat, jako například problematiky imigrace, drogové závislosti a celkové
rozmazlenosti bohaté švédské mládeže, psychických či vztahových problémů nebo
psychického týrání a ignorování viditelných problémů dětí rodiči jenom proto,
aby nemuseli nic řešit, dokud není příliš pozdě.
Je to neskutečně skvěle a hlavně pro mě originálně a svěže napsaný thriller.
Usadil mě do židle a vůbec se nedivím, že byl označený za nejlepší švédskou
krimi roku 2016 a Netflix se rozhodl pro jeho zfilmování. Rozhodně za to stojí.
Okomentovat