čtvrtek 16. července 2015

A je čas na pomstu



Po krátkej pauze prichádzam s ďalším článkom k projektu Společného čtení edice Pevnost organizovaného blogom Čteme oba. Tí, čo pravidelne čítajú môj blog si všimli, že som sa rozhodla vrámci projektu venovať jednému z mojich najobĺúbenejších českých autorov a skvelému predstaviteľovi cyberpunku, Petrovi Hetešovi. Okrem iného mu v edici Pevnost vyšla štvordielna séria Cybrain o biologickom počítači, ktorému ľudia prenajímajú svoje mozgy za účelom riešenia komplikovaných problémov. K dokonalosti mu chýba to jediné, čo nemá, ľudská intuícia.
V tomto svete sa ocitol hlavný hrdina Greg a celý prvý diel sme sledovali jeho púť za odpoveďami na otázky, čo tam vlastne robí a ako sa tam ocitol. Niekto mu totiž vymazal štyri mesiace spomienok.
Greg, pôvodom vojak,v závere prvého dielu zistil, že v reálnom svete odhlalil čierne obchody na vysokých vojenských postoch. A za túto skutočnosť ho stihol nespravodlivý trest, vina bola hodená na neho a skončil v kóme a odsúdený na trest smrti. V reálnom svete sa už len čakalo, kedy sa preberie, aby ho mohli popraviť. A tak niekoho ziskuchtivého napadlo, ako by sa na jeho mozgu ešte dalo nabaliť, keďže telo je ešte v kóme.
A tak sa Greg po prekonaní počiatočného šoku zo zistenia všetkých týchto skutočností, rozhodol konať. A ako človek, ktorý už nemá čo stratiť sa rozhodol pre pomstu.




Druhý diel tejto zaujímavej tetralógie pokračuje presne tam, kde prvý diel skončil. Nestráca nič na svojom tempe, práve naopak. Mňa osobne tento diel bavil ešte viac ako prvý. Zase tu bolo veľké množstvo akcie, ktorá nám nedovolila sa ani chvíľu nudiť. Postavy nestratili nič na svojej vtipnosti a výbušnosti. Dokonca sa tu objavili aj nejaké nové, ktoré nám to prostredie krásne oživili.
Myslím, že práve vďaka poznaniu prostredia a postáv, ma tento diel bavil ešte viac. Len som mala pocit, že sa kniha príliš rýchlo uzatvára. Všetko rýchlo smerovalo k záveru, ktorým by mohla končiť celá tetralógia a nie len druhý diel, ale Petr Heteša ma zase presvedčil o tom, že veľmi presne vie, čo robí.

A tak tento diel hodnotím krásnymi 85%.

A na záver zase pár chuťoviek z knihy:



  • je dôležité mať v niektorých veciach jasno
,,Na to se vyser ," řekla rezolutně Miakayla a pokračovala: ,,Ty máš jediný problém. V počítači se nedělí data na ženského rodu a mužského, jestli sis ještě nestačil všimnout. Virtuální svět je bezpohlavní, Gregu. A jestli ty máš potřebu to dělení sem z toho pozemského světa tahat, tak je to skutečně jenom tvůj problém. Měl ses zeptat tý ryby, co na nás před chvílí dýchala peklo, jestli je chlap nebo ženská."
  • a správne zasiahnuť v tú pravú chvíľu
,,Vrátil jsem se. Matlockovi trčela z břicha vodovodní trubnka a Miakayla už na ní měla nasazený červený trychtýř. Odšrouboval jsem víčko z kanystru, opatrné ho zvednul a začal lít do Matlocka směs, které Robinson říkal toxycoin a já živá voda. Dostal jsem do něj asi tři litry. Pak už začal přetékat i ten trychtýř a nažloutlá tekutina mu vytékala z uší i úst."
  • hlavné pravidlo stále platí, nenechať sa vyviesť z miery
,,Představte si nízký sál velikosti fotbalového hřiště, který je přibližně do výšky jednoho metru zaplněný kostmi. Kostmi kdysi živých organismů, všech možných zvířat, a měl jsem dojem, že i lidí. Byly tam tedy pomíchány páteře, holenní kosti, rybí kosti, lebky lišek, psů, zajíců, krtků, obratle klokanů, tygrů a žiraf, prsty šimpanzů, goril, pařáty ptáků, klouby koček, lišek, bazilišek, čelisti žraloků jakož i pterodaktylů, lícní kosti koňů, krav či koz, zobáky orlů, labutí a kly mamutí. Šílené panoptikum smrti."
  • v Cybraine nie je nič dostatočne divné
,,Za deset minut osm jsem ležel já s Floydem s uchem na jedné koleji a Miakayla s Katalyn na té druhé. Musel být na nás fakt komický pohled, k popukání. Čtyři blázni si ustlali na kolejích. Z toho jeden zmutovaný medvěd, jedna zmutovaná profesorka matematiky s rezavými vlasy a jeden kybernetický hybrid s koňskými zuby."
  • a porozrávať sa s vami môže fakt čokoľvek
,,Museli jsme se nacházet opravdu ve velmi zapomenuté části systému, protože na prvý živý organismus jsme narazili až po třech hodinách. Byl to ovšem jenom lišejník visící v deseticentimetrové vrstvě ze stropu nízké haly. Byl sice schopen i ochoten s námi komunikovat, ale těžko nám mohl poradit, jelikož už prý asi sto let se odsud nehnul a je pořád na tom jednom místé, jelikož není schopen pohybu, jenom růstu. A ať se stavíme za týden. Za týden prý rozkvete a to je vždycky neuvěřitelně nádherné, to jsme prý ještě nikdy neviděli."

Autor: Petr Heteša
Názov: Záverečný účet (Cybrain II.)
Vydalo: Nakladatelství Epocha, edice Pevnost
Počet strán: 297