cwrcekk`s blog

Vypravěčem příběhu je Nick Carravay, soused slavného Jaye Gatsbyho a bratranec Gatsbyho dávné lásky Daisy, která se vdala za Toma Buchanana, a i když je v manželství nešťastná, k rozvodu se neschyluje. Jenže přijede Gatsby a ve společnosti začne rozruch.

Není to vůbec dlouhé čtení, ale i podruhé mě fakt bavilo. To prostředí, příběh, porovnávání a sledování chování jednotlivých částí milostného trojúhelníku a tragický závěr. Je to příběh, který neustále fascinuje generace, a ty se k němu nadále vrací a zamýšlí se nad ním, tak jak to dělám já. A když se při čtení můžete potěšit nádhernými ilustracemi, které potěší oko a nádherně doplní postupně plynoucí příběh, je to ta nejlepší knihomolská kombinace a knížka, kterou se rozhodně vyplatí doplnit do jakékoliv knihovny.

Roald Dahl – Příběhy nečekaných konců

Stejně jako jsem psala u předchozích autorových knížek, na jeho tvorbě mě baví jeho jazyk, popisy, celková atmosféra a hlavně ta doba, kdy ženy byly dámami s vybraným chováním a muži gentlemani řídící se svými zásadami, ze kterých kolikrát odmítali polevit, mluvili škrobeně a nejdůležitější bylo společenské postavení a to, co si o nich pomyslí ostatní (to poslední se až tak nezměnilo, že?). A ty povídky? Poutavé, zajímavé, inteligentní, s různorodými náměty a tím správným prvkem tajemství a i toho překvapení. Někdy jsem to čekala, jindy mě totálně překvapil a někdy tam nechal otevřený konec a moje fantazie pracovala na plné obrátky. Bavilo a líbilo, zas jednou skvělá práce Roalde.

Lonely Planet Best of Barcelona 2019 (Travel Guide)

V tomto městě byste nechtěli žít, to mi věřte. Je hnusné, špinavé, místy hodně nechutné, chaotické a plné nejrůznějších tvorů, pretvorů, magie i technologií fungujících vedle sebe. Nikdy nevíte, co se skrývá ve stínech a nikdy nejste v bezpečí. Jenomže obyvatelé Nového Kobruzonu nic jiného nepoznají a na chaos svých každodenních dní jsou zvyklí. Nepřijde jim nijak zvláštní ani neustálý dohled milice, styk s celou řadou drog a jejich dealery nebo to, že jako trest za jakékoliv provinění může být jejich tělo přetvořené do nejroztodivnějších podob. A v tomto prostředí žije náš hlavní hrdina Izák, který je bývalým univerzitním profesorem a vědcem, za kterým jednoho dne přijde zvláštní cizinec s celkem neuskutečnitelným požadavkem a kapsy plnými peněz. K tomu se z jeho domácího zvířátka vyklube krvelačný netvor a ta pravá zábava teprve začíná.

Představivost Chiny Mievilleho mě nikdy nepřestane udivovat. To, co on dokáže vymyslet a co přinesl v Nádraží Perdido, se jen tak něčemu nevyrovná. Děj plyne ze začátku trochu pomaleji, protože prvních asi 200 stran se vlastně jenom seznamujeme se zákonitostmi, pravidly a nejrůznějšími obyvateli světa Bas-Lagu. Pak se to ale rozběhne a místy i zapomínáte dýchat. I když jde o tlustou bichli s drobnými písmeny, které jsem se trochu bála, děj se nezadrhává ani nenudí. Četlo se to skvěle, svět mě do sebe vtáhnul, a i když to vždycky neodsýpalo rychle, jako je tomu například u thrillerů, autor všechno tak poctivě rozpracoval a dal všemu čas, že jsem si čtení užila jako už dávno ne. Tento svět mě pohltil, zároveň mě fascinoval i znechucoval a nedokázala jsem ho do dnešního dne dostat z hlavy. Navíc autor skvěle pracuje s naší fantazií a nechává ji běžet na plné obrátky. Už chápu, proč se Nádraží Perdido řadí mezi kultovní romány celosvětové fantastiky. Je to jiné, zvláštní, překvapivé, poutavé, rozhodně si to zaslouží.

Chris McGeorge – Hádej kdo

Představte si, že se vzbudíte zamčený v hotelovém pokoji s dalšími čtyřmi cizími lidmi a jednou mrtvolou v koupelně. Nikdo z vás se navzájem nezná a netušíte, jak jste se tam dostali. Pak zjistíte, že jste byli uneseni mužem v masce, který vám všem prostřednictvím televize oznámí, že jeden z vás lže a je vrahem mrtvoly, kterou jste našli v koupelně. A na vás zůstává zjistit, kdo je vrahem a vysvobodit tak ostatní z tohoto zajetí. Tak přesně tohle se stalo hlavnímu hrdinovi, televizní osobnosti Sheppardovi, který má za sebou komplikovanou minulost a momentálně problém s alkoholem i drogami. Kdo za tím vším stojí? Povede se mu to zjistit, než mu vyprší čas?

Hádej kdo je příjemný, nenáročný thriller, který díky rychlým kapitolám a střídáním přítomnosti a minulosti hrozně rychle odsýpá a nenudí. Nečekejte ale žádnou slávu, pořád si myslím, že na to, jaký měl námět potenciál , nebyl úplně využit, autor si mohl daleko víc pohrát se zápletkou a i postavami a dostat z toho celkově mnohem víc. Na rozuzlení přijdete relativně rychle a pak už jenom čtete, abyste si to potvrdili. Já jsem tak trochu doufala, že za tím bude i trochu víc, ale to se nakonec nevyplnilo. Nebylo to vůbec špatné, to ne, ale chyběla tomu ta pravá štáva a to mě mrzí. 

Městečko Pines je poctou seriálu Městečko Twin Peaks a autor sám přiznává, že tento seriál sledoval a nechal se jím inspirovat, akorát tohle téma zpracoval po svém. A to, co vytvořil, fakt stojí za to! Obdivuju ho, jak se mu povedlo vystavět příběh a atmosféru tajemství a strachu, kterou při čtení cítíte, a doslova vás z ní mrazí. Nutně potřebujete vědět, co se tam vlastně děje a proč se všichni chovají tak divně. Tady rozhodně něco hodně nesedí a vy co nejrychleji potřebujete vědět co. Nebudete se moct odtrhnout, za to vám ručím. A to rozuzlení? Budete koukat. Víc vám neprozradím, běžte si to přečíst.

Dočteme se tady o jejich dětství, seznámení a taky nahlédneme do zákulisí novinářské práce, která nám běžným čtenářům zůstává skrytá a kolikrát u jednotlivých článků ani nevnímáme jméno novináře, který odhalil nějakou tu kauzu nebo politickou zpronevěru. Nedokážeme si představit, kolik práce, zjišťování, probdělých nocí u dokumentů a obrazovek počítačů to obnáší, jenom aby odhalili, co se ve skutečnosti děje a odkryli to, co se vysocí političtí činitelé snaží zakamuflovat. Pocit spravedlnosti je ale žene a nenechá je oddechnout. A to byl i případ mimořádně nadaného slovenského novináře Jána Kuciaka. Mladý inteligentní novinář měl tak skvěle vyvinuté analytické myšlení, díky kterému mu neunikla žádná drobnost a kolikrát hlavně díky ní se mu podařilo odhalit ty střípky informací, které nakonec vedly k odhalení pravé podstaty závažných kauz. 

Samostatnou část knihy tvoří jednotlivé kauzy a odhalení Jána Kuciaka, které jsou zasazené do politických souvislostí, a tak si čtenář může udělat obrázek toho, co pravděpodobně vedlo k násilnému vyhasnutí mladého života. Velmi důležitou částí je také rozhovor s Jánem Kuciakem a jeho reportáž o propojení italské mafie na nejvyšší politické představitele Slovenska, která ho pravděpodobně stála život a vyšla přesně týden po jeho smrti. 

Skvělé, silné, mrazivé a bohužel založené na skutečných událostech. Ján Kuciak byl přesvědčen, že žijeme v moderní společnosti, kde se vraždy novinářů prostě neobjednávají, bohužel, jak se ukázalo, opak je pravdou - to je na tom to nejděsivější zjištění. Jeho smrt ale spustila lavinu událostí, kterou nikdo nečekal a nebýt jeho, tohle zemětřesení ve slovenské politice vedoucí k těm nejvyšším postům by nikdy nenastalo. Lidi vyšli po dvaceti letech do ulic a dožadovali se změny. A i když ještě pořád má Slovensko před sebou velmi dlouhou cestu, pojďme věřit, že dva mladí lidé nezemřeli zbytečně a připomeňme si je prostřednictvím této knížky.

Autorem je šéfredaktor webu Flowee.cz Jan Müller a jeho Průvodce budoucností doporučuju lidem, kteří si rádi při čtení rozvíjejí své kritické myšlení a celkově přemýšlí o věcech, které se dějí kolem nás a chtějí si čtením rozšířit své obzory, nejenom strávit pár chvil u knížky, která jim dá maximálně pobavení. Jan Müller totiž rozebírá aktuální témata a čtenáři předkládá informace, které pro něho můžou být nové a zajímavé a určitě se stane, že narazí i na informace, o kterých do dnešní doby neměl ani tušení. A tak se tady dočteme o sociálních sítích, datech, ekonomických hrozbách, Andreji Babišovi, Karlu Gottovi nebo taky o vztazích a rodině a proč některé vztahy fungují a jiné ne. A věděli jste, že Země překonala před pár lety hrozbu geomagnetické bouře, kdy hrozilo vyřazení veškerých elektrických zařízení z provozu? Nebo chcete vědět, jak je to vlastně s našimi penězi na účtech a kreditkách a proč autor doporučuje se na ně nespoléhat, ale mít doma určitý obnos hotovosti pro každý případ?

Ony ty jeho knížky (aspoň teda ty, co mi kolega přinesl) jsou takové jednohubky, které nezaberou moc času a čtou se doslova samy - Můj strýček Oswald je jednou z nich. Hrozně mě baví styl Roalda Dahla, jeho jazyk, poetičnost jazyka, pestrost metafor a celkově atmosféra jeho povídek. Je to něco jiného než to, co jsem doteď četla, ale v tom nejlepším smyslu slova. Nesmíme zapomenout, že je jeho tvorba o něco starší v porovnaní s aktuální tvorbou a tím trochu jiná. 

Mého strýčka Oswalda můžu nejlépe označit jako takovou humornou prasárničku, kterou je potřeba brát s určitou dávkou nadsázky a humoru, abyste si příběh, jak se patří, užili. Je to příběh o člověku, který se kromě toho, že vynalezl viagru, rozhodl zbohatnout tím, že sesbírá a zmrazí sperma velkých osobností dané doby včetně králů, umělců, spisovatelů a myslitelů. A tak se na stránkách této útlé knížky potkáme s takovými jmény jako Albert Einstein, Picasso, Proust, Shaw, Freud a s mnoha dalšími. Už dávno jsem se při čtení tak nebavila, i když místy je ten humor možná pro někoho na hranici slušnosti a perverznosti, mně to vůbec nevadilo, protože to bylo napsané inteligentním způsobem. Navíc ji máte přečtenou za pár hodin a vzít si ji můžete kamkoliv, klidně se vejde do kapsy. A když se chcete dozvědět, proč by si nazí muži měli dávat pozor na to, kde sedí, když se vypouští vana, rozhodně si Mého strýčka Oswalda musíte přečíst.

V hodnocení dávám plný počet hvězdiček a budu ji doporučovat, kudy budu chodit. Je to útlá knížečka, kterou přečíst vám zabere maximálně hodinu, ale to čtení si maximálně užijete, za to vám ručím. Jak jsem už psala, i tady obdivuju autorův jazyk, metafory, které tvoří, a celkovou atmosféru příběhů a jeho vypravěčský talent. Na pár stránkách dokáže rozvinout příběh, který zaujme, upoutá a někdy i šokuje. Prostě úžasné. Jsem hrozně ráda, že se mi tato povídková sbírka dostala do rukou. Dahl si libuje v tom, že dokáže čtenáře nejenom pobavit, ale hlavně má mistrovskou schopnost překvapit. Přitom není jenom humorný a veselý, ale i kritický a cynický. Nejvíc mě asi zaujala povídka Prase, ve které píše o vegetariánství. Takhle bravurně a cynicky zpracovanou povídku o vegetariánství a lidech, kteří odmítají jíst maso, jen tak nenajdete. Ale každá jedna povídka je skvělá. Ideální lehká oddychovka, kterou nemůžete nic pokazit, právě naopak. Je důkazem toho, že i v krátkém textu vyjádřite mnoho, zvlášť  když máte správný vypravěčský talent.  A ten Roaldovi Dahlovi rozhodně nechybí.