sobota 9. prosince 2017

Listopad 2017 v knihách

Edo Jaganjac – Sarajevská princezna


Poslední dobou čtu hodně náročných knih, ale Sarajevská princezna je úplně jiný level i mezi nimi. Po dlouhé době jsem četla knížku, která byla svým obsahem tak reálná a syrová, že jsem ji občas musela odložit, abych ji vstřebala a trochu se oklepala. Příběh Sarajevské princezny odehrávající se v průběhu války v Jugoslávii je založený na skutečných událostech a popisuje skutečné vzpomínky. Autorem je člověk, který to všechno zažil na vlastní kůži. Až  moc dobře jsem si  uvědomovala, že se jedná o reálné zážitky, díky tomu je Sarajevská princezna tak emočně náročná a rozhodně bych ji nedoporučovala slabým povahám. Edo Jaganjac je doktor-chirurg, který radši nechal svoji manželku s dcerami kvůli jejich bezpečnosti odcestovat z města a sám zůstal, aby mohl pomáhat potřebným, raněným a zachraňovat životy. Jenomže tady je to válka a pravidla, zásady a morálka jsou ve válečních konfliktech úplně jinde než v nemocnici. Ty reálie, příběhy, zlomení lidé a zároveň jejich neskutečná odolnost - jednoduše nechápete, kde na to ještě brali sílu, energii a duševní odolnost. Zažívali zvěrstva a ukázky nelidskosti na každém kroku. Tohle fakt nešlo číst souvisle. Byl to ten nejsyrovější příběh, jaký jsem kdy četla.
Hlavní dějovou linkou je záchrana 5leté dívky, která byla zraněná u bombardování Sarajeva. Dostala se do rukou chirurga Eda Jaganjace, který věděl, že jestli jí chce zachránit život, musí ji dostat z města. Paradoxně největší boj musel svést s místní válečnou byrokracií. Díky jeho námaze a neodolatelné energii, touze se nevzdát, ale bojovat do poslední chvíle ze všech sil, se mu povedlo dostat do pohybu obrovskou mašinérii a zmedializovat nelidské praktiky války. Dokázal to, co se ještě nikomu nepovedlo, a tohle je jeho svědectví.

středa 6. prosince 2017

Prodloužený víkend v Novohradských horách


Tento rok vyšel svátek 17. listopadu na pátek. To znamenalo prodloužený víkend (samozřejmě pro lidi, co dělají od pondělí do pátku, na mojí punk pracovní dobu to vliv nemělo), co si doslova říkalo o náležité využití. S kamarády jsme se už před dvěma měsíci domluvili, že vyrazíme do Novohradských hor. Měla jsem z toho radost, protože toto místo v Čechách jsem ještě nenavštívila a hrozně ráda poznávám nová místa. Jela nás nakonec skupinka deseti lidí, všechno cyklisté plus dvě malé děti. Prostě pohoda víkend. Po zjištění víkendové předpovědi a spočítání posezónní únavy a různých zranění pár kamarádů jsme se rozhodli, že kola necháme v Praze a dopřejeme si jednou také pěší víkend.
Díky vybranému ubytování v Pensionu Baronův most jsme bydleli daleko od jakékoliv civilizace, byli jsme bez signálu a internetu, uprostřed lesa a bylo to absolutně boží. Hodně jsme toho nachodili, počasí bylo skvělé (jo, byla zima a mlha, ale to k listopadu v přírodě prostě patří), bavili jsme se a večery místo mobilům patřili společenským hrám, u kterých jsme se královsky bavili. Víkend utekl jako voda a já doufám, že podobně skvělých víkendů zažiju v budoucnu co nejvíc!

sobota 2. prosince 2017

Prožijte dobrodružství v Jižní Americe

Pavel Svoboda se se svojí přítelkyní rozhodl, že si po pár menších a kratších cestách splní svůj velký cestovatelský sen. My lidi ale jsme už takoví, pořád na něco čekáme - až budeme mít víc peněz, času, zkušeností a tak dál.  Svojí velkou cestu má vysněno mnoho lidí, hlavně cestovatelů, ale zrealizuje se z nich nakonec jenom zlomek. A Pavel s Vendy do toho zlomku patří. Rozhodli se, že na nic čekat nebudou, protože si uvědomili, že už nikdy to nemusí být lepší. A tak koupili letenky, sbalili dva batohy a vyrazili na svoji vysněnou cestu. Rozhodli se strávit půl roku v Jižní Americe a projet ji od severu k jihu. A o této veliké cestě Pavel napsal a sám vydal knihu, která se mi dostala do rukou. A jak se mi nakonec líbila?


Pavel patří k tomu typu lidí, které hrozně moc obdivuju. Mají odvahu si nejenom své sny vysnít, ale nechybí jim ani dostatečná odvaha a odhodlání je zrealizovat. Seznámila jsem se s ním poprvé na jeho přednášce, kam mě pozvala kamarádka. Jednalo se o přednášku  v té době, o jejich druhé veliké cestě napříč Asií. Přednáška byla skvělá a já (člověk, který tak trochu fušuje do fotografování) jsem byla úplně hotová z jeho přenádherných fotek. Hned po přednášce jsem využila možnost pořídit si jeho knížku o první veliké cestě napříč Jižní Amerikou, kterou si vydal sám jenom s pomocí kampaně na HitHitu. A díky tomu má můj veliký obdiv. Rozhodl se s lidmi podělit o své zážitky a fotky a vytvořit něco, co tu zůstane ne jenom jako památka, ale co bude dělat radost i dalším lidem.

čtvrtek 30. listopadu 2017

Knižní tipy - prosinec 2017

Rainer M. Schröder - Nebe, na němž nesvítily hvězdy


Alija Bet je hebrejské kódové označení pro ilegálně organizované přistěhovalectví do britské mandátní oblasti Palestina. Pro Leah a Janneka svitla na obzoru naděje - oba jsou z rodiny jediní, kdo přežili koncentrační tábory, a nyní, v roce 1946, se stále ještě hluboce tramatizovaní potulují jako živé mrtvoly rozbombardovaným Mnichovem. Doslechli se o nebezpečné plavbě na přeplněných vracích parníků, o mnoha utopených nebo v britských sběrných táborech internovaných uprchlicích, o neustálých bojích s arabskými obyteli - ale nemají jinou možnost. A tak se oba vydávají jako ilegální běženci na cestu přes Středozemní moře s nadějí na novou vlast.
Vydává Knižní Klub.



Jonas T. Bengtsson - Dívka jménem Sus

Jonas T. Bengtsson přichází s novým románem, ve kterém nám představuje dalšího hrdinu, jenž by se jen stěží vešel do škatulky ,,obyčejný Dán". Přesto nepochybujte, že by se taový příběh nemohl odehrát i u nás. Sus je devatenáct let, ale vypadá na dvanáct. Většinu života strávila v drsném prostředí kodaňského ghetta těch nejchudších. Její bratr leží v kómatu v nemocnici. Otec, pro Sus jen brutální opilecké monstrum, sedí ve vězení za vraždu její feťácké matky. Sus drží při životě jediná touha - touha po pomstě...
Vydává Odeon.

čtvrtek 16. listopadu 2017

Harrachov s Plameňákem

Vyhlídka na Čertově hoře 

Ti, co mě sledují taky na instagramu si určitě všimli, že jsem byla s Verčou, v knižním světe známou jako LonelyFlamingo, o víkendu v Harrachově v Krkonoších. Mám totiž ty úplně nejlepší kamarádky, které mi k mým posledním narozeninám nekoupily žádnou blbost, na kterou by mi doma padal jenom prach, ale dostala jsem víkendový pobyt s polopenzí v Pensione Katka v Harrachově. Měla jsem z toho obrovskou radost, protože tady se ukázalo, že mě skutečně znají a vědí, že výlet je pro mě tím nejlepším dárkem.
Po Norsku, kde jsem  cestovala sama, jsem měla zase chuť vyrazit s někým, s kým budu moct sdílet společné zážitky, s kým si budu moct povídat a smát se. A tak jsem s sebou vzala sebou Verču. Hned na začátku mě upozornila na to, že není moc zvyklá chodit po horách a vlastně nemá ani takovou kondici. Ubezpečila jsem ji, že ji budu šetřit, že se skutečně nemá čeho bát a že to bude super zážitek. A taky že byl!

úterý 14. listopadu 2017

Pojďme nahlédnout za zdi jedné velké švédské banky

Zaslepení je thriller ze švédského finančního prostředí inspirovaný skutečnými událostmi. Někoho to může lákat, ale mám pocit, že na většinu z vás to může působit suše a nudně. Já jsem ten typ čtenáře, který rád občas vystoupí ze své komfortní zóny a vyzkouší i něco nového. Ráda čtu knížky, kde se něco nového dozvím a to byl i případ tohoto thrilleru od švédské novinářky Caroliny Neurathové. Byla jsem zvědavá, zda se dá napsat zajímavá knížka právě z finančního prostředí, které je pro mě jedna veliká neznámá. Hodně mě taky lákal i fakt, že je děj založený na skutečných událostech.


Švédská novinářka Carolina Neurathová nám v příběhu ze švédského finančního prostředí ukazuje obraz pádu jedné veliké švédské banky. Jeho velikou předností je nejenom to, že je inspirovaný skutečnými událostmi, ale i to, že samotná autorka čerpá ze svých zkušeností. Tak můžeme příběh částečně vnímat i autobiograficky. Díky tomu je to skutečně zajímavé – psal to někdo, kdo na tyto záležitosti nahlížel hodně zblízka, všechno pečlivě pozoroval a odhaloval veřejnosti. Je to obraz podvodů, velikých machinací, ukazuje nám, co si můžou ti, co mají moc a peníze dovolit. Je to taky příběh o morálce a o tom, kde je hranice mezi tím, co vám svědomí dovolí a co nikoliv.

úterý 7. listopadu 2017

Říjen 2017 v knihách

Ann Aguire – Šeroprostor (Siranta Jaxová #1)


Tak tohle jsem přesně potřebovala. Toto sci-fi dílko bylo přesně to, co jsem si v těchto podzimních a uspěchaných dnech s radostí přečetla. Space opera Šeroprostor je knížkou, která mě pohltila a pobavila, ve které mi byly postavy sympatické už od první stránky a neštvala mě ani nevyhnutelná romantická linka, protože všechno bylo správně nadávkované. Nemusela jsem nic extra řešit, jenom jsem se prostě nechala unášet příběhem. Zas jednou jsem si připomněla, proč se k sci-fi žánru tak ráda vracím. V Šeroprostoru sledujeme příběh vesmírné skokanky, která si ze svého posledního skoku s vesmírnou lodí nic nepamatuje. Jediné, co ví, je to, že se stala jedinou, kdo z 83 lidí na palubě lodi přežil. A všichni z této tragédie samozřejmě obviňují ji - přestože mezi oběťmi byla její největší láska a spřízněná duše, což jí úplně zlomilo. Ona si je ale vědoma toho, že za to nemůže, jen neví ,jak to dokázat, protože si nic nepamatuje. Je uvězněná a čeká na rozsudek. Z vězení ji vysvobodí skupinka rebelů, kteří jsou ochotni riskovat všechno, protože mají veliké plány a ona je jejich nevyhnutelnou součástí.
Asi se budu opakovat, ale mě Šeroprostor neskutečně bavil. Zhltla jsem ho jako malinu za pár hodin a šlo o skutečně skvělou malinu. Bavilo mě prostředí, postavy, zápletka i její rozuzlení. Byla tam správná badass hrdinka, která mě svým sebelitováním občas trochu štvala, ale autorka nic nepřeháněla a bylo to prostě uvěřitelné. Začátek měl trochu mezery, ale od půlky si všechno sedlo, a pak to byla skvělá jízda až do konce. Romantická linka byla přirozená a nebyla vůbec předávkovaná nebo umělá, a to mě bavilo. A tak trochu jsem se knižně zamilovala do hlavního mužského hrdiny. Byl fakt skvěle napsaný. Hodně jsem ho žrala. A tak to má být. To je přesně to, co od tohoto typu knížek potřebuju - oddych, relax a trochu té vesmírné romance. Všechno jsem to dostala v tak skvělé formě, že se už nemůžu dočkat pokračování!