cwrcekk`s blog

Přiznat vinu je detektivní thriller nejenom o nevyřešeném případu zmizení mladé holky, ale taky o začátcích mladého ambiciózního novináře a hlavně o vině, která nás dokáže trápit hodně dlouhou dobu a nedá nám spát ani po letech, kdy by už mohlo být všechno promlčené a zapomenuté. Někdy člověku nezůstane nic jiného, než se přiznat, jinak by ho vina sežrala zevnitř zaživa. 

U viny, nedořešených záležitostí a starých křivd ještě na chvilku zůstaneme. V tomhle duchu se totiž odvíjí děj románu Klub, který vám můžu všemi deseti jenom doporučit. Jo, jsem si vědomá toho, že u většiny knih vám tvrdím, že stojí za to si je přečíst, ale je to tím, že čím mám méně času na čtení, tím pečlivěji si vybírám knížky, které si přečtu. Kdybych narazila na knihu, která mě bude vysloveně otravovat (to už se mi hodně dlouho nestalo), tak ji radši odložím a nebudu s ní ztrácet čas. Můj čtecí čas je pro mě vzácný, proto se můžete spolehnout na to, že když už nějakou knížku přečtu, tak po ní s klidným svědomím můžete sáhnout i vy, většinou za to skutečně stojí. A to je i případ románu Klub od Takise Würgera.

Kroniky železného druida je urban fantasy série, kterou si vždy ráda přečtu, když si potřebuju odpočinout, nic neřešit a jenom se u knížky zabavit. Je to pro mě ultimátní oddechovka. I když tentokrát jsem měla pocit, že to Kevin Hearne už trochu překombinoval. Vzal totiž všechna možná náboženství, mýty, legendy a vybral z nich hromadu démonů, záporáků, bohů, čarodějnic či příšer, všechno to nasypal do jedné krabice, pořádně zamíchal a vysypal na jednu kupu - tak vznikly Kroniky železného druida. V prvním díle jsem to až tak nevnímala, ale v tom druhém už to bylo mnohem výraznější. Uznejte sami, máme tu druida, který vypadá na 21 let, ale ve skutečnosti je mu stokrát tolik, jeho sexy zrzavou učednici, bývalou barmanku, konvent čarodějnic, které chtějí uzavřít příměří, telepaticky mluvícího vlkodava, právníka upíra s vlkodlakem a k tomu hromadu dalších potvor včetně démonů, bohů, nepřátelských čarodějnic nebo bohyně smrti. A to není zdaleka všechno. No, místy už to bylo i na mě příliš. Když ale tyto věci příliš neřešíte a berete je tak, jak jsou a nepozastavujete se nad tím, že se tam potkávají Keltové s buddhismem a pohanstvím a nevím, s čím ještě, a necháváte se unášet vlnou akce, vtipných hlášek a cynizmu Atticuse, který evidentně nemá nárok ani na chvilku klidu a od začátku do konce mu jde o život, tak si to užijete. Já si to tedy užila a pořádně. I když jsem tak trochu čekala, že Kevin Hearne to bude směrovat k nějakému většímu tajemství, cíli nebo záhadě, ale zatím jsem nic podobného nezaznamenala. Není ale všem dílům konec. Čtecí zážitek mám skvělý, výborně jsem se pobavila, vypnula a odpočinula si a už teď se těším na pokračování.

Indiáni z kmene Osedžů patřili v minulosti k nejbohatším lidem v Americe, protože se na území jejich rezervace našly obrovské zásoby ropy a díky tomu se najednou lidi, kteří žili v úzkém vztahu s přírodou a jediné, co chtěli, byl klid, dostali k neskutečnému bohatství a mohli si dovolit cokoliv. Měli auta, domy, bílé služebnictvo… Jenomže tam, kde je bohatství, přichází i závist, chamtivost a láká to všechny možné podvodníky, násilníky a bohužel i vrahy, kteří se neštítí ničeho. A to je příběh Osedžů a jejich temné a nešťastné historie, která je spojená i se vznikem FBI v Americe.

Hlavní hrdinkou tohoto fantasy příběhu je Agnieszka, která miluje svůj domov a rodinu. Žije v poklidné vesnici u průzračné řeky, ale taky ve stínu temného Hvozdu, který v sobě ukrývá ta nejhorší nebezpečí. Obyvatelé vesnic žijících v jeho okolí naštěstí chrání čaroděj, který se jmenuje Drak. Jako cenu za ochranu si každých deset let vybere mladou dívku, kterou si odvede do své věže, a ta mu musí sloužit, pak ji propustí na svobodu. Žádná z dívek se ale nikdy do vesnice a ke své rodině nevrátí, všechny opouští kraj a rozhodnou se žít jinde. Pobyt ve věži s Drakem je navždy změní. Je to osud, o kterém si obyvatelé vesnice myslí, že je to skoro tak strašlivé, jako kdyby dívka padla do rukou samotného Hvozdu. Nejbližší volba se blíží, ale Agnieszka ví, že je v bezpečí. Každý totiž ví, že tentokrát si Drak vybere její nejlepší kamarádku, odvážnou a obětavou Kasii. V den volby je ale najednou všechno jinak.

Tak trochu zvláštnímu profesorovi Theu Crayovi se po úspěchu z dopadení Johna Vicka, který maskoval své vraždy za útoky medvěda, dostane do rukou další zdánlivě beznadějný případ, tentokrát jde o dávno ztraceného kluka. Theo to nejprve odmítne, ale pak mu to nedá a začne vše zkoumat. Zdánlivě nevyřešitelné problémy, ty jsou prostě jeho. Postupně se ukáže, že nezmizelo jenom jedno dítě, ale je jich mnohem víc. Všechno ukazuje na sériového únosce a vraha malých dětí z chudých rodin, u kterých zmizení nikdo nenahlásil. Vypadá to tak, že všechny únosy jsou spojené s tajemnou legendou strašidelného Hračkáře, který láká děti do svého království hraček a už je pak nikdy nikdo nespatří. Je to skutečně jenom legenda, kterou se straší zlobivé děti, nebo jde o něco víc?

Čtení Vzpomínek na vesnickou tancovačku jsem si hrozně moc užila. I když jsem ještě před pár lety povídkovým sbírkám až tak moc nefandila, zjistila jsem, že kvalitní povídková sbírka mi toho dokáže hodně nabídnout a Vzpomínky na vesnickou tancovačku do této skupiny rozhodně patří. Mám ráda povídkové sbírky, ve kterých povídky fungují nejenom samostatně, ale i společně jako celek, což dává tomu všemu další rozměr. U Jiřího Hájíčka tak najdeme povídky, ve kterých se některé postavy nebo zmínky o nich objeví v jedné nebo dokonce ve vícero povídkách, v některé z dalších povídek zase najdeme rozpracované okrajové zmínky událostí z povídky jiné a společně to krásně funguje a nabízí kvalitní čtenářský zážitek.

Království Elmet je příběhem o dětství dvou sourozenců, kluka a holky, kteří žijí se svým otcem na samotě v lese. Jejich otec je mohutný chlap, který se živí rvačkami, hrozně moc mu záleží na dětech a pomáhá ostatním. Jejich matka se v příběhu mihne jenom v náznaku. Království Elmet je spíš metaforou, symbolem uzavřené společnosti, které do dnešního dne můžeme někde najít. Jde o uzavřenou komunitu lidí, která se řídí svými vlastními zákony a pravidly, fungují odděleně od společnosti, děti se vzdělávají doma a nepodílí se na státním vzdělávacím systému, učí se postarat sami o sebe a být co nejvíc soběstační, osvojují si různé praktické dovednosti. Živí se lovem zvířat a většinu toho, co potřebují, si dokážou i vypěstovat. Je to tak trochu utopie, obraz ideální společnosti, kdy všechno dokonale funguje a všichni se navzájem respektují. Jenomže nic není dokonalé a i tady vzniknou komplikace, které naruší idylu.

Tuto knihu rozhodně nečtete, pokud máte chuť na něco lehkého a odlehčeného, počkejte si, až budete mít chuť na něco vážnějšího a věřím, že se vám bude líbit tak jako mně. 

Představte si, že se vám porouchá auto uprostřed pouště a vy najednou zjistíte, že se vás snaží odstřelit vzdálený odstřelovač. Nemáte kam uniknout a jediné místo, kde se můžete schovat, je za vaším vlastním autem. Nejste v tom sice sami, ale to stejně nemění nic na bezvýchodnosti dané situace. Co uděláte? Nemáte vodu, jste vystaveni obrovskému horku a hlavně šílenci, který se rozhodl, že vás za každou cenu odpraví, a váš život visí doslova na vlásku. Je vůbec šance dostat se odtud a zachránit nejenom sebe, ale i ostatní?

Příběh Olgy může na první pohled působit sladce a předvídatelně, ale není tomu vůbec tak. Nejde tady totiž jenom o příběh osudové lásky, lásky, která i navzdory všemu přetrvá po celý život, i když je to jeho hlavní linie, kolem které se točí všechno ostatní. Jde o lásku mezi dvěma mladými lidmi z různých společenských vrstev. Olga je holka, sirotek pocházející z chudých poměrů, kterou vychovává po smrti rodičů její babička, se kterou neměla nikdy moc blízký nebo vřelý vztah, a Herbert je synem venkovského statkáře. Znají se od dětství, kamarádí se a jak tomu tak bývá, postupně se do sebe zamilují. Herbertovi rodiče ani sestra s tím samozřejmě kvůli společenským rozdílům nesouhlasí a jejich vztahu se snaží zabránit. A takhle to všechno začíná.

Jeho nová detektivka se jmenuje Ochráním tě a díky ní zavítáme nejenom do Skotska, ale i do prostředí módy, návrhářů a do Paříže. Tentokrát budeme řešit záhadné úmrtí Ruairidha, který se svou manželkou Niamh vlastní firmu na výrobu luxusního a tradičního skotského Ranish Tweedu. Niamh dostane anonymní tip, že ji manžel podvádí. Když ho s touto informací konfrontuje, on to samozřejmě popře, pohádají se a on odjede pryč. Auto, ve kterém odjede, ale vybouchne a on i jeho milenka jsou na místě mrtví. Hlavní podezřelou se samozřejmě stává Niamh. Nakonec ji ale vyšetřovatelé z Paříže propustí a ona se sama a zničená vrací na ostrov Lewis. Postupně se ve vzpomínkách vrací do minulosti, do jejich začátků, či už vztahu nebo podnikání a snaží se přijít na to, kdo by mohl mít smrt jejího manžela na svědomí.

Osmnáctiletá Maja je obviněná z několikanásobné chladnokrevné vraždy a spoluúčasti na plánování masakru na švédské střední škole, v její skřínce se najde nepoužitá výbušnina a zemře několik jejich spolužáku včetně učitele, přítele a nejlepší kamarádky. Nebyla ale jediná, kdo v té třídě střílel.... Stáváme se svědky nejsledovanějšího soudního procesu Švédska, který má ukázat, kdo to všechno má vlastně na svědomí a co se skutečně v té třídě odehrálo. Maja se stala tou nejnenáviděnější osobou Švédska, ale je skutečně za všechno tak zodpovědná, jak tvrdí obžaloba?

Postapokalyptická témata v literatuře mě vždy přitahovala. Nevím, čím to je, ale baví mě číst o katastrofických scénářích, které by se mohly odehrát a které na mě kolikrát působí, že nemluví o až tak vzdálené budoucnosti, přestože já jsem po celou dobu v bezpečí a nemusím se ničeho bát. Je to adrenalin, který při čtení těchto témat pociťuju, co mě tak přitahuje? Možná.

Marokánka je o dvou přítelkyních Lucy a Alice, které se potkávají po dlouhé době právě v marockém městě Tanger, kde žije Alice se svým manželem. Spojuje je společná minulost, tajemná nehoda a nesrovnalosti mezi tím, co si pamatuje jedna v porovnání s tou druhou. Přijela Lucy všechno napravit a dát jejich přátelství druhou šanci? A proč se vlastně před lety přestaly bavit? Které z nich můžeme věřit. Která říká pravdu a která lže? A co se vlastně stalo a jak to ve skutečnosti bylo?

Hlavním hrdinou je Atticus, sexy majitel okultního knihkupectví žijící v Arizoně, který vypadá, že mu je 21 let, ale ve skutečnosti je mu minimálně stokrát tolik. Čerpá sílu ze země, nosí magické amulety, mentálně si povídá se svým psem (který má mimochodem absolutně skvělé hlášky a připomínky :D) irským vlkodavem Oberonem a vlastní nepřemožitelný meč. U dveří se mu střídají nejvyšší keltští bohové a bohyně, tyká si s Morrígan, jeho právníkem je vlkodlak s upírem a potká se s mocnou čarodějnicí, která se dočasně usídlila v těle zrzavé sexy barmanky. Jenomže si na jeho meč dělá zálusk jeden hodně mocný keltský bůh a Atticusův boj o život začíná. 

Celkem slušný koktejl, co říkáte? Ale Kevinovi se to povedlo tak krásně namixovat, že to neskutečně skvěle funguje, vy se při čtení bavíte, nenudíte se, jste napnutí a Atticusovi prostě držíte palce. Toho ani nejde nemít rád. Je to ideální oddechovka, která je navíc postavená na keltské mytologii a na tu jsem po přečtení Marka Chadbourna celkem vysazená. Akorát se to neodehrává v Anglii, no. Je to boží, doporučuju a já už se těším na další díl, který mě už doma čeká na nočním stolku.

 

Je to skvělé, vtipné, inteligentní, s trefnými narážkami na lidskou povahu, dobro a zlo, plné vtipných a nečekaných situací, božích postaviček a událostí, které jen tak nevymyslíte. Je to celé jeden velký zmatek a hlavně neskutečná jízda. Je to doplněné o čarodějnice, anděly a démony, ale i o otravné telefonisty, hudbu Freddyho Mercuryho nebo o stará  auta, knihkupectví, proroctví a spoustu dalšího. Působí to jako chaos, ale je to tak krásný chaos, že by byla obrovská chyba se do něho neponořit. Rozhodně stojí za to.