cwrcekk`s blog

Není úniku je přesně ten typ thrilleru, který začnete číst a nepustíte ho z ruky, dokud ho nebudete mít přečtený. A i když se vám může zdát, že zápletka není vlastně až tak originální, tak jejím zpracováním budete fakt příjemně překvapení. Já tedy byla. A to vám říkám jako někdo, kdo přečetl hodně thrillerů - tento dokázal překvapit i mě, a to nejenom závěrem. Čtení jsem si užívala, bylo to napínavé, plné akce a hlavně zvratů v ději, které jsem vůbec nečekala a tím mě to hrozně moc bavilo. Většina thrillerů staví na překvapujícím až šokujícím závěru, ale tento ne. Není úniku vás šokuje průběžně a do poslední chvíle nevíte, co si vlastně máte myslet a čekat. Pak se stane něco, co vám ukáže, že to, co jste čekali a předpokládali, je vlastně úplně jinak a začínáte odznovu. Když už si konečně oddechnete a myslíte si, že to skončilo, zjistíte, že jste se opět zmýlili. Už dávno jsem nebyla tolik zaskočená, překvapená a taky vystrašená jako právě při čtení Není úniku. Je to naprosto skvělá záležitost, kterou si rozhodně musíte přečíst, ale připravte si pevné nervy, budete je potřebovat.

Líbilo se mi přenést do doby, kdy neexistoval internet, email nebo sociální sítě a na odpověď se čekalo i několik týdnů. Byl to úplně jiný svět. Jana Eyrová jako samostatná a odvážná žena dívkám ukazuje i to, co potkáváme v mnohých moderních romantických příbězích. Její vztah s panem Rochesterem je totiž klasickým příkladem vztahu s mužem, který je na začátku nepřístupný a odměřený a změní se až díky lásce té pravé. Jsou to motivy, které najdeme v romantických dílech napříč stoletími, a jsou stejně i aktuální dnes, jen se změnilo prostředí. Prostě romantická iluze, víra v lásku a šťastné konce, ta tu vždy byla a prostě bude a je fajn připomenout si, že některé věci se nemění. I když kolikrát jsou fakt hodně vzdálené od reality, ale některé příběhy nečteme proto, abychom si připomněli realitu, ale právě kvůli té krásné iluzi, kterou nám dokáže poskytnout, a proto se k příběhu Jany Eyrové budou čtenáři a čtenářky vždy rádi vracet.

Peter May to zas jednou zamotává a do příběhu kromě svých klasických prvků detektivky a vztahu dvou hlavních představitelů tentokrát zapojuje tematiku nelegální imigrace, rasové nesnášenlivosti a celkově rasismu, který je v Americe velice častým jevem. Líbí se mi, jak se mu povede tuto problematiku nenásilně zapojit do příběhu, tentokrát hlavně prostřednictvím rozhovorů Li Jena s americkým policajtem s rasovými předsudky, kteří byli nuceni fungovat společně. To bylo napsané fakt skvěle a za tohle dávám Petrovi Mayovi jedno velké plus. Baví mě, když autor dokáže čtenáři v příběhu přinést i komplikovanou problematiku nenuceně a tak, aby neměl pocit, že mu to podsouvá uměle a násilně. K detektivce nemám co dodat, Peter May je skvělý a já si čtení dalšího dílu Čínských thrillerů užila. Mám je prostě ráda. A ten konec? Jsem zvědavá na pokračování. Rozhodně bude o co stát.