úterý 21. března 2017

Porážka Polska z pohledu antihrdiny

V Morfiu, v jedné ze zajímavých novinek vydaných Nakladatelstvím Host, nám Szczepan Twardoch slibuje antihrdinu, kterého si oblíbíme, umístněného do prostředí válečné Varšavy v září 1939 po porážce Německem, na začátku druhé světové války. Konstantin má všechny záporné vlastnosti, jaké si jenom umíme představit. Už po přečtení anotace mi bylo jasné, že se na naší knižní scéně objevuje titul, který zpracovává válečné téma zase z trochu jiného úhlu pohledu – a to  pro mě bylo dostatečným  lákadlem, abych se do téhle, ne právě nejtenčí knížky, začetla. A je pravda, že jsem dostala vskutku neobyčejný čtenářský zážitek. Otázkou ale zůstává, zda nebyl místy pro mě až příliš silný.

úterý 14. března 2017

Sobotní radosti


Už v minulém fotočlánku jsem psala o tom, jak těžko se mi ráno vstává z postele. Nejraději bych se zachumlala do peřin a spala až do oběda. Ranní vstávání je pro mě vždy ten největší boj a o volném dnu je ještě těžší. Není to něco, co musím. Je to spíš něco, co jsem si naplánovala a ráda bych ten den strávila nějakým jiným způsobem, než je válení se v posteli. Zatím vždy, když jsem vstala, tak jsem toho nelitovala, a den jsem si moc užila. A to byl případ i mé poslední volné soboty.
Uvědomila jsem si, že už je to dávno, co jsem byla v sobotu ráno na farmářských trzích na Náplavce, a proto jsem se rozhodla, že to napravím. A jelikož ráno bylo hezky a svítilo slunce, tak tento skvělý nápad dostala asi půlka Prahy, jak jinak. Bylo tam hrozně moc lidí, tak jsem se jenom prošla, vystála si frontu na kafe a přesunula se na snídani ke kamarádce domů. A to skutečně stálo za to. Skvělá snídaně, dobrá společnost a vynikající čaj. Tato rána mě baví. Ono to bude možná i tím sluncem, které každým dnem svítí víc, a mě to nabíjí neskutečně pozitivní energií.

pondělí 6. března 2017

Únor v knihách

Kati Hiekkapelto – Kolibřík


Kolibřík je detektivka, kterou můžu s klidným srdcem umístit do kategorie titulů s nadprůměrnou kvalitou. Na první pohled může působit jako klasická severská detektivka, ale není tomu tak. Pro mě je Kati Hiekkapelto nový objev, protože mám ráda detektivky, které mají v sobě i něco víc, kde v příběhu můžu najít i nějakou přidanou hodnotu. Kolibříkova přidaná hodnota je společenské téma, o kterém se nepíše lehko, ale i tak se ho autorce povedlo nenásilně vložit do příběhu. Hlavní hrdinka je maďarská imigrantka ve Finsku, která tu žije už od svých 9 let a samotná se cítí víc jako Finka než Maďarka. Mluví finštinou bez přízvuku a bojuje s předsudky, s kterými se potkává všude. Není lehké prorazit v prostředí, v kterém vás všichni odsuzují jenom na základě vašeho původu. A proto jsem byla z této knihy tak nadšená. Téma přistěhovalectví a začleňování imigrantů do společnosti je velmi aktuální a živé. Autorce se povedlo vystavět napínavý příběh, který se četl úplně sám a přitom nezanedbala ani psychologický aspekt. A tak při čtení přemýšlíte i nad sebou samým. Zda i vy někdy nereagujete příliš přehnaně a rychle neodsoudíte někoho, kdo si to vůbec nezaslouží. Někoho, kdo se jenom snaží si vybudovat co nejlepší život. Nikdy totiž nevíme, co ten člověk má za sebou a v případě přistěhovalců to platí dvojnásobně. Skutečně kvalitní kniha, která určitě stojí za pozornost, a mě těší fakt, že jde o první díl chystané série.

sobota 4. března 2017

Knižní tipy - březen 2017

Chimamanda Ngozi Adichieová - Amerikána


Ifemelu a Obinze, dva mladí lidé z Lagosu, se do sebe zamilují. Jejich vlast Nigérie trpí pod nadvládou vojenské diktatury a každý, kdo může, se snaží uprchnout. Sebejistá Ifemelu se vydává do Ameriky, kde zakouší porážky i vítězství, nachází a ztrácí další lásky, to vše pod tlakem něčeho, nad čím doma nikdy nepřemýšlela - rasové otázky. Obinze, kterého Amerika, ovlivněná útoky jedenáctého září, nepřijme, se pouští do nebezpečného, ilegálního života v Londýně. O třináct let později je Obinze bohatý muž v čerstvé demokratické Nigérii a Ifemelu úspěšná blogerka. Najdou po tolika letech a změnách odvahu znovu se setkat v tváří tvář?
Vydává Host.



Miloš Urban - Závěrka - aneb ztížená možnost happy-endu


Závěrka je milostná novela o prokletí doby, kdy se každý může stát fototgrafem a udělat alespoň jednu dobrou fotku. Důležitá je motivace. Motivací Matěje Runda je Věra, půvabná mladá žena, která si neuvědomuje svou fotogeničnost - svou krásu ,,na druhý pohled". Matěj tento její dar objeví, ale má zásadní problém: neumí fotit. Přesto začne Věru fotografovat. Jeho snímky jsou překvapivě dobré a čím dál lepší, vzbuzují pozornost, obdiv, ale i odsouzení. Jsou nepokrytě erotické, ale i sexistické. Nefotografa i jeho nemodelku dostihne internetové renomé, snad i sláva, ale čím větší je jeich úspěch, tím hůř k sobě nacházejí cestu. Profesionální vztah tak může skončit jen dvojím způsobem: buď láskou, anebo nenávistí.
Vydává Argo.

středa 15. února 2017

Když se v sobotu ráno vyplatí brzo vstát


Kdo mě zná, ví, že mám veliký problém s ranním vstáváním. Před devátou hodinou jsem prakticky nepoužitelná a můj mozek začíná fungovat nejdřív po desáté hodině a samozřejmě po nevyhnutelné ranní kávě.  Je to dané hlavně tím, že nemusím brzo ráno vstávat do práce. Pracuji jako barmanka v hotelu a v práci začínám až v půl druhé odpoledne. Na jednu stranu je to výhoda, protože si můžu přispat, ale na druhou stranu končím pozdě v noci a do postele se dostanu až nad ránem. Tím pádem mám celý biorytmus posunutý o pár hodin později.

čtvrtek 9. února 2017

Razítková nádhera v kaš-mi-daš


Vy velmi dobře víte, že pro stylové papírnictví kaš-mi-daš mám velikou slabost a pořídila jsem si tam už hodně sešítků, diářů a nádherných tužek, kterými všude píšu jejich heslo #papirnenimrtvy. Byla to láska na první pohled, dotek a setkání. A občas vám na blogu přináším kaš-mi-daš novinky, abyste se i vy mohli nechat inspirovat něčím zajímavým a krásným.

pondělí 6. února 2017

Leden v knihách

Arthur Conan Doyle – Pes Baskervillský


Detektivky mám ráda, je to jeden z mých oblíbených žánrů už odmalička. Začínala jsem se Třemi pátrači, pokračovala Agathou Christie a do dnešního dne tento knižný žánr vyhledávám. Ale doteď jsem nepřečetla ani jeden příběh jednoho z nejslavnějších detektivů všech dob – Sherlocka Holmese. Detektiva, kterému se povedlo dostat se z knižního světa tak, že ho znají i lidé, kteří nečtou. Když jsem na tuto knížku narazila v antikvariátě, věděla jsem, že nastal pravý čas na napravení této mezery v detektivní literatuře.
Po množství detektivek současných autorů, je zajímavé číst skutečně klasickou detektivku, která byla napsaná před 100 lety. Je to úplně jiné vystavění příběhu. Není tu žádná snaha o rychlý spád, případně šokování čtenáře, ale pomalé, klidné stavění příběhu a postupné vysvětlování jednotlivých indicií. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na jazyk, kterým je kniha napsaná, ale pak už jsem si čtení vysloveně užívala. Mám ráda klasické detektivní příběhy a myslím, že těžko budu hledat něco klasičtějšího, než je Sherlock Holmes a jeho Pes Baskervillský. Příběh mě zaujal, čtení bavilo a určitě je to jedna z detektivek, která stojí za přečtení.