čtvrtek 16. listopadu 2017

Harrachov s Plameňákem

Vyhlídka na Čertově hoře 

Ti, co mě sledují taky na instagramu si určitě všimli, že jsem byla s Verčou, v knižním světe známou jako LonelyFlamingo, o víkendu v Harrachově v Krkonoších. Mám totiž ty úplně nejlepší kamarádky, které mi k mým posledním narozeninám nekoupily žádnou blbost, na kterou by mi doma padal jenom prach, ale dostala jsem víkendový pobyt s polopenzí v Pensione Katka v Harrachově. Měla jsem z toho obrovskou radost, protože tady se ukázalo, že mě skutečně znají a vědí, že výlet je pro mě tím nejlepším dárkem.
Po Norsku, kde jsem  cestovala sama, jsem měla zase chuť vyrazit s někým, s kým budu moct sdílet společné zážitky, s kým si budu moct povídat a smát se. A tak jsem s sebou vzala sebou Verču. Hned na začátku mě upozornila na to, že není moc zvyklá chodit po horách a vlastně nemá ani takovou kondici. Ubezpečila jsem ji, že ji budu šetřit, že se skutečně nemá čeho bát a že to bude super zážitek. A taky že byl!

úterý 14. listopadu 2017

Pojďme nahlédnout za zdi jedné velké švédské banky

Zaslepení je thriller ze švédského finančního prostředí inspirovaný skutečnými událostmi. Někoho to může lákat, ale mám pocit, že na většinu z vás to může působit suše a nudně. Já jsem ten typ čtenáře, který rád občas vystoupí ze své komfortní zóny a vyzkouší i něco nového. Ráda čtu knížky, kde se něco nového dozvím a to byl i případ tohoto thrilleru od švédské novinářky Caroliny Neurathové. Byla jsem zvědavá, zda se dá napsat zajímavá knížka právě z finančního prostředí, které je pro mě jedna veliká neznámá. Hodně mě taky lákal i fakt, že je děj založený na skutečných událostech.


Švédská novinářka Carolina Neurathová nám v příběhu ze švédského finančního prostředí ukazuje obraz pádu jedné veliké švédské banky. Jeho velikou předností je nejenom to, že je inspirovaný skutečnými událostmi, ale i to, že samotná autorka čerpá ze svých zkušeností. Tak můžeme příběh částečně vnímat i autobiograficky. Díky tomu je to skutečně zajímavé – psal to někdo, kdo na tyto záležitosti nahlížel hodně zblízka, všechno pečlivě pozoroval a odhaloval veřejnosti. Je to obraz podvodů, velikých machinací, ukazuje nám, co si můžou ti, co mají moc a peníze dovolit. Je to taky příběh o morálce a o tom, kde je hranice mezi tím, co vám svědomí dovolí a co nikoliv.

úterý 7. listopadu 2017

Říjen 2017 v knihách

Ann Aguire – Šeroprostor (Siranta Jaxová #1)


Tak tohle jsem přesně potřebovala. Toto sci-fi dílko bylo přesně to, co jsem si v těchto podzimních a uspěchaných dnech s radostí přečetla. Space opera Šeroprostor je knížkou, která mě pohltila a pobavila, ve které mi byly postavy sympatické už od první stránky a neštvala mě ani nevyhnutelná romantická linka, protože všechno bylo správně nadávkované. Nemusela jsem nic extra řešit, jenom jsem se prostě nechala unášet příběhem. Zas jednou jsem si připomněla, proč se k sci-fi žánru tak ráda vracím. V Šeroprostoru sledujeme příběh vesmírné skokanky, která si ze svého posledního skoku s vesmírnou lodí nic nepamatuje. Jediné, co ví, je to, že se stala jedinou, kdo z 83 lidí na palubě lodi přežil. A všichni z této tragédie samozřejmě obviňují ji - přestože mezi oběťmi byla její největší láska a spřízněná duše, což jí úplně zlomilo. Ona si je ale vědoma toho, že za to nemůže, jen neví ,jak to dokázat, protože si nic nepamatuje. Je uvězněná a čeká na rozsudek. Z vězení ji vysvobodí skupinka rebelů, kteří jsou ochotni riskovat všechno, protože mají veliké plány a ona je jejich nevyhnutelnou součástí.
Asi se budu opakovat, ale mě Šeroprostor neskutečně bavil. Zhltla jsem ho jako malinu za pár hodin a šlo o skutečně skvělou malinu. Bavilo mě prostředí, postavy, zápletka i její rozuzlení. Byla tam správná badass hrdinka, která mě svým sebelitováním občas trochu štvala, ale autorka nic nepřeháněla a bylo to prostě uvěřitelné. Začátek měl trochu mezery, ale od půlky si všechno sedlo, a pak to byla skvělá jízda až do konce. Romantická linka byla přirozená a nebyla vůbec předávkovaná nebo umělá, a to mě bavilo. A tak trochu jsem se knižně zamilovala do hlavního mužského hrdiny. Byl fakt skvěle napsaný. Hodně jsem ho žrala. A tak to má být. To je přesně to, co od tohoto typu knížek potřebuju - oddych, relax a trochu té vesmírné romance. Všechno jsem to dostala v tak skvělé formě, že se už nemůžu dočkat pokračování!

pondělí 6. listopadu 2017

Knižní tipy - listopad 2017

Becky Chambers - Dlouhá cesta na malou rozzlobenou planetu

Vesmír se může zdát nekonečný, ale vesmírné lodě jsou tísnivě malé. Když se Rosemary Harperová připojí k posádce Poutníka, nečeká toho moc. Touží jen po malém, klidném místě, které by mohla na chvíli nazývat domovem, po dobrodružství v dalekých koutech galaxie a odstupu od problematické minulosti. A Poutník jí přesně takové místo nabízí. Život na palubě je chaotický, ale víceméně mírumilovný. Až do doby, kdy je posádce nabídnuta životní příležitost: postavit hyperprostorový tunel na vzdálenou planetu a vydělat si tak dost peněz, aby mohli pohodlně žít mnoho let. Pokud tedy přežijí dlouhou cestu přes válkou zmítaný mezihvězdný prostor, aniž by došlo k ohrožení některého z křehkých spojenectví, jež udržují galaxii v klidu. Potíž je v tom, že Rosemary není na palubě jediná, kdo má nějaké tajemství...
Vydává Host.

Elisabeth Strout - Burgesovi chlapci

Dětství sourozenců Burgessových bylo poznamenáno nešťastnou nehodou, při níž přišli o otce. Bratři Jim a Bob, pronásledováni přízrakem tragédie, pocitem viny i duchem rodného maloměsta, odejdou z Maine do New Yorku, jakmile je to možné, a oba si najdou práci v právnické sféře. Jejich vztah rozhodně není ideální a napětí, které mezi nimi panuje, se ještě prohloubí, když jim náhle zavolá jejich sestra Susan, která jediná zůstala v rodném městě. Její osamělý dospívající syn Zach se dostal do problémů a Susan zoufale potřebuje pomoc svých bratrů. A tak se Burgessovi chlapci vrací do krajiny svého dětství, jsou nuceni znovu se postavit své minulosti a vypořádat se s pokřivenými rodinnými vazbami. V knize se snoubí vzácná kombinace brilantního vyprávění, skvělé prózy a znamenitého vhledu do nitra postav. The Washington Post knihu prohlásil za jednu z nejlepších roku 2013.
Vydává Motto.

sobota 4. listopadu 2017

Norské dobrodružství - část druhá

Tak a je tu pokračování. V druhé polovině mého povídání se podíváme do Stavangeru, na Preikeskolen a na poslední den v Bergenu, těsně před odletem zpátky do Prahy.

Preikeskolen

Stavanger

Z Bergenu jsem se do Stavangeru přesouvala autobusem. Cesta trvala 5 hodin a v ceně lístku na autobus, který stál asi tolik jako zpáteční letenka do Bergenu (:D)si člověk prohlédl západní pobřeží Norska, několik podmořských tunelů, nádherné mosty, ostrovy a celkově norskou krajinu, jako bonus byly dvě plavby trajektem norskými fjordyPůvodně jsem si chtěla číst, nakonec jsem většinu cesty stejně koukala z okýnka. Ve Stavangeru jsem měla bydlení zařízené přes AirBnB a byla to má první zkušenost s touhle službou. Nemůžu si na nic stěžovat, byla jsem velmi spokojená. Komunikace s majitelem byla skvělá a měla jsem krásné, klidné a čisté bydlení, které jsem si nemohla vynachválit.

středa 1. listopadu 2017

Norské dobrodružství - část první

Norsko. Pro mě to vždy byla jedna z krajin, která mě neskutečně cestovatelsky lákala. Příroda, města, městečka i architektura. Už několik let hltám severskou literaturu a sním o tom, že se na sever znovu podívám. Byla jsem tam totiž jednou již v průběhu vysoké školy a nestačilo mi to. A tak jsem ráda, že se mi toto září povedlo tam na pár dní vycestovat a zas jednou si tuto krajinu moct užít. I když nakonec některé věci dopadly úplně jinak, než jsem původně plánovala, v konečném důsledku to nemohlo dopadnout líp. A já jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, že když si člověk něco tajně přeje, ale nemá úplně odvahu se do toho pustit po hlavě, občas to osud díky souhře náhod zařídí místo něho a postaví ho před hotovou věc.

Ulrikken (643 m. n. m.) - nejvyšší vrch nad Bergenem

Přesně tak jsem tohle září dopadla já. Ještě někdy na jaře jsem objevila levné letenky do norského Bergenu. Vždycky jsem tajně doufala, nebo snila o tom, že jednoho dne seberu odvahu a vycestuju někam úplně sama. Nevysnila jsem si nějakou dlouhou cestu napříč kontinenty, stačilo by mi pár dní. Ale nikdy jsem na to neměla odvahu. A tak jsem se i tentokrát domluvila s kamarádkou, letenky jsme společně koupily a začaly se těšit. Jenže co osud nechtěl, asi měsíc před odletem mi kamarádka oznámila, že ji to hrozně mrzí, ale nemůže se mnou do Norska odletět kvůli neodkladným rodinným záležitostem. Nejprve jsem byla naštvaná, pak jsem rozhodila sítě a snažila se k sobě někoho sehnat. To se nepovedlo, a tak nastal scénář, který jsem si sice tajně přála, ale do poslední chvíle jsem si myslela, že nenastane. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než se smířit s tím, že vycestuju sama. Možnost, že bych zůstala doma, která tu taky byla, jsem ani nebrala v úvahu. Norsko miluju, neskutečně jsem se na těch 5 dní na severu těšila a rozhodně jsem nechtěla kvůli těmhle komplikacím rušit dovolenou.

pátek 13. října 2017

Září 17 v knihách

Gilian Flynn – Gone girl


Tak tohle bylo skvělé čtení! A u mě taky šlo o velmi příjemné překvapení. Po přečtení knížky Dívka ve vlaku jsem k thrillerům a bestsellerům hodně podezřívavá a přistupuji k nim s určitou obezřetností a nedůvěrou. Zmizelou jsem viděla, když běžela v kině, takže jsem přesně věděla, o čem je i jak dopadne. Snažím se ale obnovit tradici z minulých let, kdy jsem vždy čas od času sáhla po knížce v angličtině, abych se dále v tomto jazyku rozvíjela a rozšiřovala slovní zásobu a thrillery se mi na čtení v angličtině celkem osvědčily. Taky je tady podzim a ty thrillery se na podzim čtou tak nějak líp. A tak jsem si půjčila Zmizelou od kamarádky a byla jsem fakt ráda, že jsem tak udělala. Gillian Flynn totiž umí skutečně psát. Zmizelá je skvěle napsaný psychothriller a autorka je mistryní psychologie postav. Jde o příběh zmizelé manželky Amy, která se ztratí za záhadných okolností, a hlavním podezřelým je její manžel Nick. My se spolu s ním snažíme přijít na to, co se vlastně stalo. A sledujeme, jak postupně vyplouvá na povrch špína a tajemství, které měly zůstat navždy skryty, a zjišťujeme, že každý konflikt, hádka a problém má vždy dvě strany.
Hrozně mě na tom bavilo, jak se Gillian Flynn povedlo psychologicky vykreslit postavy. Předložila nám obrázek lásky dohnané do extrému, závislosti na tom druhém a proměny milovaného člověka v člověka, kterého nenávidíme. Bylo to skvělé, poutavé, a přestože nešlo o úplně útlou knížku, kterou jsem měla v angličtině, přečetla jsem ji hrozně rychle a ještě mě k tomu všemu fakt pohltila.