Na otočku v Malé Fatře – den 2

V minulém článku ze své dovolené na Slovensku jsem psala o tom, jak jsme v první den v Malé Fatře absolvovali Jánošíkove diery a výstup na Veľký Rozsutec.  Vystoupali jsme u toho slušných 1000 výškových metrů a to byl pro některé členy mé rodiny tak namáhavé, že jsme původní plán, navštívení Západných Tater a výstup k Roháčskym plesům, museli přehodnotit. I mě další den bolely nohy a ráno se mi z postele vůbec nechtělo. Jsem ale v lepší formě než oni a po vydatné snídani jsem byla zase plná energie.

Červenec v knihách

Aňa Geislerová – P. S.

Aňa Geislerová prostřednictvím P. S. promlouvá ke svému čtenáři to čtení je doslova pohlazení po duši. Knížka se skládá z krátkých příběhů ze života, úvah a myšlenek, které se točí kolem nekonečného hledání návodu na šťastný život nebo snahy o přijmutí sebe samých. Jsou upřímné, plné laskavého humoru a vy při čtení máte pocit, že sedíte na kávě se svojí nejlepší kamarádkou a bavíte se o chlapech, ambicích, plánech, lásce, vztazích a o všem, co vám celé dny běží v hlavě. Je to plné lásky, emocí a toho, co je v životě důležité. Zas jednou si uvědomíte, že není možné, aby bylo vždy všechno podle vašich představ. Váš život nebude nikdy takový, jaký jste si ho představovali, musíte neustále překonávat překážky, ale ta nedokonalost, ty náhody a neplánované chvíle jsou kolikrát to, co vás dělá šťastnými. Nebo je to aspoň tou cestou, která k tomu dobrému pocitu vede.

Po velmi dlouhé době jsem si do knížky psala, zaškrtávala, vypisovala na okraj své myšlenky nebo reagovala na Aňu a hrozně moc se při tom usmívala. Takže u některých kapitol v mojí knížce najdete poznámky typu: ,,Toto je ono!" nebo ,,Tak to má být!" či ,,Na toto nezapomínat!" a mnohem víc. Tak jako u všech knížek složených z povídek nebo krátkých příběhů, tak i tady byly příběhy, které mě bavily víc, protože jsem k nim měla blíž, než jiné, které mě až tak neoslovily.

V této knížce se najde každá žena i zbloudilá duše, které mají pocit, že život je to, co se jim děje tak nějak samo a občas nad ním nemají kontrolu. Po přečtení se ale uklidní, protože si uvědomí, že to tak má být. A to je pocit, který po přečtení zůstal mně. Harmonie, úsměv, klid a vyrovnání.

Knižní tipy - srpen 2017

Clare Swatmanová - Než odejdeš

Láska někdy přichází pozvolna. Zoe a Ed se znali od mládí, vždy si byli poblíž, ale nikdy spolu. Až po letech se mezi nimi cosi změní a jejich budoucnost se začne ubírat po stejné cestě. Ale kromě radosti je čeká nejedno klopýtnutí, a jednoho obyčejného dne Zoe řekne svému manželovi pár zlostných slov.... Toho dne, který je Edův poslední. Zoe je zlomená žalem a lítostí nad tím, co Edovi řekla, a co mu naopak říct nestihla. Pak ale dostane zázračnou šanci postavit se s ním znovu na začátek. Poučí se ze svých chyb, anebo se minulost změnit nedá?

Vydává Ikar.

Sabina Zelená - Tisíc východů slunce

Pavlin život se otočil o sto osmdesát stupňů. V jediném okamžiku ztratila manžela i otce - dva lidi, které nejvíc milovala, navíc v době, kdy prožívá své první těhotenství. Potřeba sdílet svůj smutek s někým blízkým ji zavede k její babičce, kterou léta neviděla. Jejich setkání je natolik silné, že se k ní rozhodne přestěhovat. Postupně se seznamuje s místními lidmi. Poznává Elišku, dívku, která po autonehodě přišla o zrak. Blíže poznává i jejího bratra, který si sestřino zranění klade za vinu. Najdou tito dva lidé v těžké životní situaci cestu k sobě? Smíří se s tím, co jim život vzal, a naleznou naději na nové štěstí?

Vydává Fragment.

Letní oddechovka s detektivním námětem

Radka Třeštíková je oblíbená česká autorka, které se povedlo v průběhu posledních čtyř let vydat čtyři knihy. Už u předchozích knih nám dokázala, že psát umí. Mně samotné se poprvé do rukou dostala až minulý rok v podobě Bábovek a z těch jsem byla nadšená. Mozaika příběhů různých žen dohromady vytvářela celek, který měl smysl a šel i do hloubky.  Pro mě to bylo ideální letní čtení. Po náročnějších titulech, které jsem poslední dobou četla, jsem měla zas jednou chuť přečíst si něco lehčího a vysloveně letního a oddechového. Rozhodla jsem se, že dám šanci její nejnovější knize s názvem Osm, která slibovala i detektivní zápletku, a ty já mám v oblibě.

Román Osm nás hodí téměř na konec děje, s hlavní hrdinkou Míšou se ocitáme v nemocnici, byla totiž nalezena postřelená v Ďáblickém lese v Praze. Teď leží v kómatu a nikdo neví, co se jí stalo a zda se vůbec probere. U její postele se vystřídá pár návštěvníků, na základě rozhovorů mezi nimi hned na začátku vytušíme jistou komplikovanost vztahů, které nás budou provázet celým příběhem a které budeme zvědavě rozplétat. Následně se vracíme na začátek a poznáváme Míšu a její příběh. Postupně zjišťujeme, že každý z jejího okolí mohl mít motiv a ublížit jí. Kdo za tím vším však skutečně stojí?

Na otočku v Malé Fatře – den 1. (Jánošíkove diery a Veľký Rozsutec)

Kromě kola a knih mám ještě jednu velikou lásku - tou je turistika a hory. Jsem prostě přírodní tvor, kterému je nejlépe, když dovolenou tráví aktivně, v přírodě, v kopcích, objevováním nových míst či posouváním svých vlastních limitů. Nikdy jsem nebyla ten typ, který si dovolenou nejvíc užije válením se někde u vody. To nebylo a asi nikdy ani nebude nic pro mě.

Proto, když jsme s rodiči řešili, co si přeju jako dárek k mým třicátým narozeninám,  jsem  si nejvíc ze všeho přála strávit pár dní v slovenských horách. Přání, které potěšilo nejenom mě, ale i celou rodinu. My ty hory máme prostě v krvi. Volba nakonec padla na Malou Fatru, protože jsem s ní ještě z dětství měla nevyřízené účty.

Jako děti jsme tam jedno léto trávili dovolenou a dostali jsme se i pod Veliký Rozsutec (1610 m.n.m.). Tehdy, jako malé holce, se mi zdál tak obrovský, doslova se tyčil k nebi. A proto jsem si řekla, že až budu veliká, tak tam vylezu. To mi mohlo být tak 10 let. Tehdy jsem ještě netušila, jak dlouho to potrvá, než si tento slib budu moct splnit. Ale protože sliby, které dáte sami sobě jako dítěti, by se plnit měly, jsem ráda, že se mi povedlo se tam konečně dostat. A samozřejmě, že se o to podělím s vámi, je to totiž jediný způsob, jak vám nacpat to obrovské množství nádherných fotek, které jsem nafotila ;)

Nadějný nováček na scéně české fantastiky

Pamatuju si období, kdy jsem nečetla nic jiného než sci-fi a fantasy literaturu. Dospívala jsem a v tom období pro mě jiné knihy neexistovaly. Milovala jsem objevovat nové světy, schopnosti, sledovat pohnuté osudy hrdinů a jejich snahu zachránit svět i cestování napříč galaxiemi. Čím jsem ale byla starší, tím víc jsem začala sahat po jiných žánrech. Začaly mě přitahovat knihy, které psaly o reálnějších příbězích a lidských osudech. Ale vždy, když se mi do rukou dostane nějaký zajímavý sci-fi nebo fantasy titul, tak je to pro mě taková nostalgie a návrat ke kořenům. A protože sci-fi a fantasy už čtu velmi málo, tak si dávám záležet na výběru titulu, abych si to čtení užila s něčím kvalitním. Projekt Kronos jsem si domů odnesla ze stánku Nakladatelství Host na Světě knihy, protože mi byl doporučen. Byla jsem překvapená jeho tloušťkou, ale zároveň velmi zvědavá, co mi debut mladého českého autora dokáže nabídnout.

Česká fantastická scéna má svá známá jména. Kdykoliv sáhnu po jejich dílech,  je to pro mě vždy sázka na jistotu. U některých vím, že mě budou bavit, i kdyby beletrizovali telefonní seznam (Petr Heteša, Jiří Walker Procházka, Štěpán Kopřiva a tak dál), s jinými jsem si až tak moc nesedla, i když ostatní je vychvalují (Vilma Kadlečková například). Stále se ale točí v podstatě stejná jména, a proto jsem byla ráda, když stabilní vody české fantastiky rozčeřil zas jednou někdo nový.

O pádech, nevzdávání se a lásce ke kolu.

Foto: Jiří Svoboda

Je čtvrtek. Kdybych napsala, že venku prší, tak se o dnešním počasí vyjadřuju velmi mírně. Už od rána venku neskutečně lije a je to doslova mordor. Počasí, do kterého byste ani psa nevyhnali, a kdo nemusí, ven ani nejde. Je však běžný pracovní den a většina lidí bohužel musí. Já mám dnes volno. Volno, které jsem původně mít neměla, ale vybrala jsem si ho v práci kvůli tomu, že mi dnes začíná 5týdenní kurz MTB jízdy organizovaný skvělým MTB projektem Trail-Guide (a tvrdila bych to, i kdybych nebyla jeho součástí, ale o tom jindy, fakt jsme skvělí, vážně!). A tak vím, že do toho počasí nakonec budu muset. Ano, předpověď říká, že se to odpoledne zlepší a k večeru by už pršet nemělo, ale myslím, že bude stejně všechno mokré, podmáčené a zabahněné a ten detail, že už neprší už nikdo ani nezaregistruje. Ale protože se snažím těšit z maličkostí, budu ráda i za to.

Pôvodně jsem ale chtěla psát něčem jiném.Přemýšlela jsem nad tím, že se s vámi podělím o to, co mě vnejbližších 5 týdnech čeká. Ta snaha, učení, občas i překonaní vlastní hlavy - nazývejme to jakkoliv. Říkám si, že by to někoho mohlo zajímat. A když ne, tak přeskočte k dalšímu článku o knížkách, těch je na blogu víc než dost.