neděle 18. února 2018

Objevuju česká města a městečka #1 – České Budějovice


To se tak jednu lednovou neděli akorát vrátíte domů z pravidelné odpolední hodiny ashtanga jógy, vkročíte do tmavého bytu, ani si nestihnete dát dolů kabát a najednou vám zvoní telefon. Divíte se, kdo může teď něco chtít, a když uvidíte na telefonu jméno člověka, který vám volá jenom v případě, že se něco děje, protože většinou vám píše přes FB messenger, tak vás zamrazí. Zvednete to a na druhé straně máte natěšenou kamarádku, která chce vědět, co děláte o nejbližším volnu, protože dostala skvělý nápad. Co tak vyrazit na výlet a dát si pro změnu to kafe někde jinde, nejenom v Praze? No, řeknu vám, čarovné slovíčko výlet na mě platí jako zaklínadlo, a tak jsem si v hlavě rychle zopakovala, co jsem komu slíbila, jestli někde nemám být, a když jsem zjistila, že o nejbližším volnu nikomu fyzicky chybět nebudu, tak jsem hned souhlasila. A tak se brzy ráno po pár hodinách spánku a snídani u McDonald´s stalo, že jsem seděla v autobuse směr České Budějovice. V tu chvíli mi došlo, že spontánní nápady a výlety na poslední chvíli bez nějakého extra plánovaní mají něco do sebe.

pátek 9. února 2018

Burgessovi chlapci se vrací domů

Burgessovi chlapci jsou u nás nejnovějším titulem držitelky Pulitzerovy ceny Elisabeth Strout, které u nás vyšly už dva romány – Olive Kitteridgeová, za kterou autorka dostala Pulitzerovou cenu, a Jmenuji se Lucy Bartonová. I když u nás Burgessovi chlapci vychází až teď, autorka je vydala už v roce 2013. Za mě byla tato knížka prvním setkáním s autorkou, ale příběh o rodinných vztazích a sourozencích, kteří se po dlouhé době vracejí do rodného města a kromě jiného musí čelit vlastní minulosti, mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla po tomto titulu sáhnout. A jak se mi knížka nakonec líbila?

neděle 4. února 2018

Leden 18 v knihách

Čistá duša – Čistá duša


Čistá duša je pseudonym autora (anebo skupiny autorů?), který se stal fenoménem slovenského internetu a velmi brzo si našel svou cestu i do Česka. Autor je do dnešního dne neznámý, ale o čisté duši slyšel snad každý. Já jsem na ni narazila úplně náhodou někdy v průběhu minulého roku na instagramu a na první pohled mě zaujala, jak hravě a vtipně pracuje se slovenštinou a vytváří veselé a někdy i vážnější slovní přesmyčky. Díky svému úspěchu se soubor těch nejúspěšnějších výroků publikovaných na sociálních sítích dočkal kolem Vánoc knižního vydání, přičemž jako bonus tu můžeme najít i dosud nepublikované texty. Je to útlá knížečka, která vás zaujme hned na první pohled svojí jednoduchostí a minimalismem. Je to prostě černý text s vizuálem textu psaného na stroji na bílých stránkách. A čím je vizuál jednodušší, tím víc se můžete soustředit na jednotlivé originální a vtipné texty. Ty mluví o všem možném, co se dotýká každého z nás. Jsou o běžném životě, starostech, vztazích, výhrách i prohrách, nadějích a touhách. Prostě o tom, co nás dělá lidmi. Při čtení budete souhlasně pokyvovat hlavou, usmívat se nebo se fakt nahlas smát a zaručuji vám, že tato knížečka je dobrá nálada v kostce. Já se tam našla hned několikrát a věřím, že nejsem jediná. Myslím, že se v ní najde každý z nás. Nejlepší na tom je, že se k ní můžete kdykoliv vracet. Kdykoliv vám bude smutno nebo budete mít pocit, že máte starostí nad hlavu, stačí pár stránek a všechno bude hned jednodušší a nebude to působit tak černě.

pátek 2. února 2018

Knižní tipy - únor 2018

Darcey Bell - Nebezpečná laskavost

Emily je okouzlující žena s oslnivou kariérou v módním oboru a s pohledným manželem Seanem tvoří pár, kterému leckdo závidí. Zároveň je zodpovědná a milující matka. Její kamarádka Stephanie, jejíž manžel před několika lety tragicky zahynul při autonehodě, se stará o malého syna a úzkostné pocity ventiluje na svém blogu určeném komunitě matek s malými dětmi. Všechno začalo drobnými laskavostmi. ,,Mohla bys vyzvednout Nickyho ze školy?" prosila Emily už několikrát svoji nejlepší kamarádku. A Stephnie je pokaždé ráda že může být přítelkyni užitečná. Jednoho dne si ale Emily pro syna nepřijde, nezvedá mobil, neodpovídá na textovky. Nejistota trvá několik měsíců, až se v jezeře nejde tělo utonulé ženy, kterou policie identifikuje jako Emily. Případ je uzavřen jako sebevražda... jenomže Stephanie náhodou narazila na důvod k pochybnostem a nejistota ji svírá čím dál naléhavěji. Neví Sean o Emilyině zmizení víc, než si přiznává Jak dobře znala svoji nejlepší kamarádku? Co ví o jejím dřívějším životě? Neudělala chybu, když se jí svěřila s tím, na co by ze své minulosti nejraději zapomněla? Co když se za kamarádstvím skrývá záludný, detailně promyšlený ďábelský plán?
Vydává Leda.

Caroline Woods - Slečna M.

Berlín 1938. Sestry Berni a Greta vyrůstaly společně v berlínském sirotčinci. Pak ale do jejich životů vstoupí válka. Berni si začne vydělávat jako prodavačka cigaret v nočních klubech - svérázných kabaretech, ve kterých jsou porušována veškerá tabu a mnohé je dovoleno. Greta nastoupí na zdravotnickou školu. Když je nacisty donucena pomáhat při zrůdných lékařských experimentech, rozhodne se, že nastal čas rodnou zemi opustit. Nehodlá však odejít sama, bez sestry. Vše dopadne jinak než plánovaly. Rozhodnutí, která učiní, změní jejich vztahy a životy. Navždy Jižní Karolína 1970. Jednoho dne dostane Janeen Moorová do ruky dopis adresovaný její matce. Je to zpověď s naléhoavou prosbou o odpuštění, kterou napsala neznámá Němka. Jakou roli sehrála v tomto příběhu její matka? A proč ji tak rozrušila nedávná zpráva o tom, že byl v Americe spatřen bývalý německý důstojník SS?
Vydává Fragment.

středa 24. ledna 2018

Knihomolky v Chuchelským háji


Tak a jsem tu s prvním fotočlánkem tohoto roku. Doufám, že jich tento rok bude hodně, protože to znamená, že navštěvuju nová místa, která vám chci ukázat, potkávám zajímavé lidi a celkově se kolem mě něco děje, a to mám moc ráda. I když si na novoroční předsevzetí moc nehraju, začátkem roku jsem si řekla, že bych hrozně ráda kromě knížek, kafe a bajkerů začala víc fotit lidi, jednotlivce i páry. Spíš mě víc zajímají momentky s přirozenými emocemi, ale uvědomuju si, že vyfotit něco takového není úplně jednoduché. Nemám s tím vůbec žádné zkušenosti, ale o to víc mě motivuje to vyzkoušet. Vždy se snažím nestagnovat na místě, ale najít si něco, v čem bych se chtěla zlepšit a mohla na sobě pracovat a rozvíjet se. Takže místo obdivování hezkých portrétů a momentek bych ráda začala nějaké i tvořit. Takhle nějak jsem začala i blogovat, takže proč to neaplikovat také jinde?
A tak jsem první volnou sobotu přemluvila dvě moje oblíbené knihoholky – Dorotu Noon a Veroniku Lonely Flamingo a vyrazily jsem trochu na čerstvý vzduch. A nemusely jsme ani moc daleko. Protože každý správný den začíná dobrou snídaní, nebylo tomu jinak ani v tomto případě. Začaly jsme skvělou snídaní v našem oblíbeném podniku Můj šálek kávy a vyrazily jsme za Dory, která se nám rozhodla ukázat krásy Chuchelského háje, kde strávila velkou část svého dětství a dospívání, protože pochází z Velké Chuchle. I když počasí nebylo moc vábivé (o sluníčku jsme si mohly nechat jenom zdát), stejně jsme se hezky prošly, pokecaly, provětraly si trochu hlavy, zablbly s foťáky a byl to skvěle strávený den, který jsme ukončily vymrzlé u Dory nad teplým čajem a následně nad námi všemi oblíbenou kávou. 

pátek 12. ledna 2018

Nechte se zapálit nejnovějším příběhem Celeste Ng

Když jsem se dozvěděla, že Celeste Ng má vyjít nová knížka, tak jsem hned věděla, že si ji musím přečíst. Pamatuju si, že její debut Vše, co jsme si nikdy neřekli jsem přečetla v angličtině ještě před tím, než vyšel v českém překladu. Narazila jsem na ni úplnou náhodou na Amazonu a díky zajímavé anotaci jsem si ji koupila do čtečky. A byla to skvělá volba. Byla jsem z ní nadšená. Už první větou mě knížka vtáhla a nepustila. A tak jsem věděla, že i její další knížku musím mít. Ale tentokrát jsem už od Celeste Ng očekávala hodně, protože laťku si u mě nastavila skutečně vysoko. A fakt jsem doufala, že mě nezklame.

čtvrtek 4. ledna 2018

Prosinec 2017 v knihách

Kerstin Ekman – Vlčí kůže


Už dávno se mi nestalo, že jsem si u nějaké knížky musela upřímně a otevřeně přiznat, že mě skutečně nebavila. Jsem ten typ čtenáře, který má široký záběr knižních žánrů a líbí se mu toho skutečně hodně, ale Vlčí kůži vám s klidným svědomím prostě nemůžu doporučit. Sama jsem se musela nutit, abych ji dočetla, protože jsem věřila, že na konci přijde nějaké zajímavé vyvrcholení celého příběhu a já pochopím, proč se tam všechno dělo. Bohužel se tomu tak nestalo a pro mě byla knížka velkým zklamáním. Přitom měla tak zajímavě napsanou anotaci a lákavou obálku. Přitáhla mě hlavně prostředím, ve kterém se odehrává, což byl v tom případě sever a Laponsko. Příběhy ze severu patří mezi mé oblíbené a ráda se tam prostřednictvím stránek knih vydávám. 
Jde o příběh porodní asistentky, která se rozhodla odcestovat na daleký sever, protože tam přeložili faráře, s kterým udržuje tajný milenecký vztah a doufá, že si ji časem vezme. Ale drsné prostředí nepřeje křehkým povahám a ne každý to tam zvládne, což byl i případ mladé lásky a samotného faráře. Sledujeme vícero dějových linek a postav, prolíná se tady minulost se současností a my si postupně vytváříme obrázek drsného prostředí a postav, které dokážou přežít v izolaci od světa, ve kterém se schyluje k válce, probíhá ekonomická krize a vytvoří si svůj vlastní svět.
Jak říkám, anotace působila skvěle, ale to čtení už tak skvělé nebylo. Byla jsem zmatená z postav, většinu času jsem nevěděla kdo je kdo, hlavně při střídaní dějových linek minulosti a současnosti. Děj běžel pomalu, byl nudný, a i když se tam něco dělo, tak jsem měla pocit, že pořád stojím na jednom místě. Nedokázala jsem se začíst, sžít se s postavami a příběh mě vůbec nevtáhl. Dočetla jsem to ale do konce, a tak vám s klidným srdcem můžu říct, že tohle mě fakt nebavilo a doporučit vám to nemůžu. Tak snad budu mít příště u severských příběhů šťastnější ruku.