čtvrtek 4. srpna 2016

Červenec v knihách

Jill Alexander Essbaum - Hausfrau (Knižní klub, 2016)


Po Hausfrau jsem sáhla úplně náhodou a stala se z ní jedna z nejzajímavějších knih, které jsem tento rok četla. Příběh zoufalé manželky, ženy v domácnosti, která nemá práci. Jde o matku dvou dětí, mezi jejíž jediné povinnosti patří starostlivost o ně a o plynulý chod domácnosti. Anna je Američanka, která se vdala za bohatého švýcarského bankéře.  Protože ji doma v Americe nic nedrželo, odstěhovala se s ním žít do jeho rodného Švýcarska. A tak žije v krajině, kde se necítí doma, nehovoří pořádně domácím jazykem a navzdory tomu, že tu má manžela a děti, tak nemá pocit, že by sem patřila. Případně vůbec někam. Na mě působila velmi ztraceně a bylo mi jí hrozně líto.
Román je vhledem do života rozmazlené bohaté paničky z druhé strany, z jejího pohledu. Autorka nám ukazuje, že není všechno zlato, co se třpytí i když se nám může zdát, že hlavní postava má všechno, je nešťastná. Necítí se nikde doma, neumí si najít přátele ani své místo ve světě. Neustálý pocit neštěstí, deprese, zoufalství přestupuje ze stránek knihy na čtenáře, při čtení se sami cítíte stejně stísněně jako hlavní postava. Příběh vám svojí atmosférou může připomenout klasická dramata jako například Anna Kareninová či Pani Bovaryová.
Musím vás ale varovat, nečtěte tuto knihu, když máte chuť na nějakou oddechovku, jste na dovolené a chcete vypnout a relaxovat. V tomto případě tato kniha není pro vás ta pravá. Sáhněte po ní, když máte chuť na něco vážnějšího, kvalitnějšího, i když ponuřejšího, se skvělým psychologickým vykreslením hlavní postavy. Jediné, co můžu knize vytknout, je, že v tisknuté verzi je text knihy červený. Ten na mě při čtení ze začátku působil velmi rušivě. Naštěstí mě příběh hned vtáhnul a barvu písma jsem přestala vnímat.


Curtis Sittenfeld - Sestry (Kristián, 2015)


Sestry jsou na rozdíl od předchozí knihy typická letní oddechovka. Příběh dvou sester zaujme, ale nějak extra neuchvátí. Ideální čtení na léto, k vodě, na chatu, případně někam jinam na dovolenou, když si při čtení knihy chcete oddechnout a na chvíli vypnout.
Vi a Kate (Daisy) jsou jednovaječná dvojčata a každá z nich je úplně jiná. Kate je zodpovědná, má manžela, dvě děti a vede spořádaný život, Vi je jejím úplným opakem. Je bezprostřední, bezstarostná, s ničím si nedělá těžkou hlavu. Obě ale mají něco společného, a to je talent na předpovídání věcí, které se stanou v budoucnosti. Vi přijde s předpovědí velkého zemětřesení a spustí tím lavinu událostí, které se jí postupně vymknou kontrole. Ale má nakonec pravdu? Přijde zemětřesení? A jak to ovlivní vzájemné vztahy sester? I když nejde o příliš komplikovaný příběh, musím uznat, že mě bavil. Příběh je zajímavý, autorka velmi dobře zobrazuje vztahy mezi jednotlivými postavami a podařilo se jí vykreslit záhadu a vzbudit v čtenáři zájem. Zobrazuje tematiku rodinných a sourozeneckých vztahů a nechá nás zamýšlet se nad pověrčivostí. 

Ian McEwan - Myslete na děti! (Odeon, 2015)


Myslete na děti! je kvalitní drama, které nám ukazuje různé soudní případy týkající problematiky dětí a dospívajících. Hlavní postavou je soudkyně, která právě prochází krizí v manželství.  V práci řeší momentálně případ mladistvého trpícího leukemií, který kvůli své víře (je Svědek Jehovův) odmítá přijmout krevní transfuzi, která by mu mohla zachránit život. Román zobrazuje soudkyni, která má celý svůj život všechno pod kontrolou – kariéru, manželství, hudbu - ještě se nestalo, že by se jí něco vymklo kontrole. Ukazuje nám, jak se zachová, když se stane něco, co nenaplánovala. Pravděpodobně poprvé v životě nechá do svého rozhodování vstoupit emoce, které ovlivní úplně všechno. A i přesto, že si dokáže všechno podložit logickými argumenty, zachová se impulzivně a rozhodne se na základě svých pocitů. A její rozhodnutí má své následky. Autor okrem jiného poukazuje na to, jak může náboženství ovlivnit chování  a rozhodování lidí. A jak ve skutečnosti funguje spravedlnost v soudním systému. Bylo to mé první setkání s tímto autorem a jsem příjemně překvapená kvalitou tohoto útlého románu.

Scott McCloud - Sochař (Jota, 2016)


Sochař je první delší grafický román, který se mi dostal do rukou. Nechala jsem se zlákat mnohými doporučeními a jsem za to ráda, protože se mi líbil. Nebyla jsem zvyklá číst komiksy, a tak nikdy nevím, jak se mi budou líbit. Ale Sochař zaujal od první stránky. Příběh, který čerpá z klasické faustovské tematiky zaprodání duše ďáblovi za možnost disponovat neomezenou mocí, je úžasně nakreslený. Zoufalý umělec, který nejvíc na světě touží po tom být uznaný, se rozhodne obětovat svůj život za schopnost vytvarovat sochu z čehokoliv. Jenomže potom mu do cesty vstoupí jistá žena a všechna jeho rozhodnutí se začínají měnit.
Líbilo se mi zajímavé grafické zpracování a hlavně množství emocí, které na mě z obrázků působili. Někdy je jeden obrázek víc než slova. A toto se Scottovi McCloudovi povedlo vytvořit. Příběh mě vtáhl, zaujal, grafické zpracování uchvátilo. Asi budu po komiksech sahat častěji, minimálně když budou tak dobré, jako byl Sochař.

Liou Čen-Jün – Manžela jsem nezabila (Odeon, 2016)



Kniha Manžela jsem nezabila může podle názvu působit jako detektivka, ale není tomu tak. Tato novinka od Nakladatelství Odeon je absurdní fraškou, která popisuje státní aparát a byrokratický boj proti větrným mlýnům v Číně.  Jde o příběh Číňanky Lotos, která čeká své druhé dítě a snaží se přijít na způsob, jak si ho moct nechat.Nechce dopustit, aby její manžel po narození druhého dítěte přišel o práci, tak přijde s nápadem, že se rozvedou, ale jenom naoko. Ona porodí a pak se znovu vezmou, každý z nich si do manželství přivede jedno dítě, což zakázané není. Co se na začátku jevilo jako geniální plán, nakonec pro Lotos dopadne katastrofálně, protože její v té době už exmanžel se zamiloval a znovu se oženil. A ona se pustí do marného boje se státem, lidmi z úřadů, soudci a vlastně s kýmkoliv, o kom je přesvědčená, že na ní páchá křivdu. Nikdo ji ze začátku nebere vážně, až později pochopí jak může být obyčejný člověk silný, když chce a objeví se v správný čas správním místě. Tato fraška zobrazuje zkaženost úředníků a nefunkčnost státního aparátu. S humorem a nadsázkou autor paroduje politické zřízení v Číně, ale nikoho konkrétně nekritizuje. Jenom nám prostřednictvím Lotos ukazuje, jak se kdo chová a co a jak funguje, důsledky ať si každý čtenář vyvodí sám.

Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku/Každá sedmá vlna (Host, 2010)


Další kniha od Nakladatelství Host je psaná formou elektronické pošty. Dva lidé, kteří na sebe náhodou narazí ve virtuálním světě (celkem vtipnou shodou náhod a zkomoleninou jména),  si začnou vyměňovat e-maily. Zpočátku hodně povrchné, o běžných věcech, ale jak se začnou stále blíž poznávat, i jejich vzájemná korespondence se prohlubuje. I když ona je vdaná a on čerstvě po rozchodu, vytvoří si svůj vlastní ideální svět, ve kterém existují jen jejich představy o tom druhém. Ale nic není dokonalé a nic netrvá věčně. Daniel Glatauer napsal původně jen první díl Dobrý proti severáku, kterou já hodnotím vysoce pozitivně (5 hvězdiček). Ale jeho čtenáři naléhali, chtěli dostat pokračování, a tak napsal neplánovaný druhý díl. Pokračování bylo podle mě zbytečné psát. Občas je lepší nechat pracovat fantazii čtenářů. Druhý díl je mnohem slabší a mě osobně by vůbec nevadilo, kdyby nebyl napsaný. A tak to nechám na vaší volbě. V každém případě jde o velmi příjemné čtení o virtuálním vztahu dvou lidí, které pojí e -mailová schránka.