úterý 4. října 2016

Září v knihách

Laura Barnett - A co kdyby to bylo jinak?



A co kdyby to bylo jinak? se zabývá základní otázkou, kterou si občas položí každý z nás. Co by se stalo, kdybychom se tehdy rozhodli jinak? Byli bychom tam, kde jsme teď, anebo úplně jinde? Bylo by nám lépe, hůř, anebo jen jinak? Tato kniha nám na příběhu vztahu dvou lidí ukazuje, jak by se vyvíjel jejich vztah, život, kariéra, kdyby se v nějakých detailech změnily okolnosti jejich seznámení. A tak tu máme tři dějové linie a každá se rozbíhá jiným směrem. V první se Eva a Jim seznámí a vytvoří pár, v druhé se jeden druhému těsně vyhnou a ve třetí se seznámí, ale okolnosti jim zabrání být spolu. A tak sledujeme, jakými směry se ubírají jejich životy. Na první pohled příjemná oddechovka byla velmi příjemným překvapením. Bylo to čtivé, zajímavé, poutavé a absolutně nepředvídatelné. Příběh nás nechá uvažovat nad tím, že i když na první pohled může vypadat něco ideálně, postupem času se to může vyvinout do něčeho úplně jiného a naopak. Knihu doporučuji každému, kdo si chce oddechnout, ale nechce se při čtení nudit. Byly tady emoce, vztahy, lásky, zklamání a očekávání. Vlastně všechno, co přináší život. V každé dějové linii mírně pozměněné. Bylo velmi zajímavé sledovat, kam až se jejich životy posunuly, že občas stačí jen malý detail, aby to změnilo celý život a jeho směrování. Rozhodně doporučuji číst velmi pozorně. Já jsem se občas ztrácela v jednotlivých liniích, jménech a událostech. Hlavní postavy byly stále stejné, ale měnily se okolnosti v závislosti na dějové linii.  


Adriaan van Dis - Já se vrátím



Já se vrátím je drama nizozemského autora Adriaana van Dise, který nám předkládá komplikovaný příběh vztahu matky s temnou minulostí a syna, který celý život touží po její lásce a uznání. Přišla ale chvíle, kdy po něčem touží matka. Je jí skoro sto let a chce už zemřít. A tak uzavře se synem dohodu. Ona mu převypráví svůj životní příběh a on jí na oplátku pomůže zemřít. 
Jde o autobiografický příběh a autor čerpá z vlastního života. To je z románu cítit. Detaily, místa a události jsou skvěle popsané a realisticky ztvárněné. Já jsem ale čekala něco jiného. Čekala jsem souvislý příběh, ve kterém se bude prolínat příběh matky s citovým konfliktem syna, že jí musí pomoct zemřít. Ten citový konflikt syna jsem v této knize dostala, ale chyběl mi souvislý příběh. Jde spíš o střípky, mozaiku příběhů, vzpomínek, osob, událostí, které na sebe nenavazují a vyskytují se v knize zcela nespořádaně a chaoticky. Kapitoly jsou většinou krátké a věcné. S určitým odstupem mám pocit, že to všechno byl autorův záměr, mně to ale vadilo. Chyběly mi souvislosti, občas dovysvětlení detailů. Měla jsem pocit, jako bych něco nedostala, něco, co bych měla vědět, abych to lépe pochopila. A tak jsem s příběhem minimálně první polovinu knihy hodně bojovala a měla jsem problém se do knihy ponořit, a to se mi stává málokdy.
Jsou věci, které mi na této knize nesedly, stále si ale myslím, že jde o kvalitní knihu. Víc jsem se rozepsala v recenzi.


Petra Soukupová - Marta v roce vetřelce


Marta v roce vetřelce je přesně ten typ knihy, ve které je hlavní hrdinka tak skvěle a uvěřitelně ztvárněná, že byste tu knížku nejradši vyhodili ven oknem, jak vám leze na nervy, ale přitom víte, že nemůžete, protože nedokážete přestat číst. Musíte totiž zjistit, jak to s ní nakonec dopadne.
Marta je 19letá holka, která právě odmaturovala, byla přijatá na vysokou školu a v létě si našla brigádu. Všechny možnosti má otevřené a je si toho vědomá. Na brigádě se seznámí s Robertem, do kterého se zamiluje a všechno vypadá krásně a dokonale. Ale nic netrvá věčně a Martě se život dost nepříjemně zkomplikuje.
Skvěle napsaná kniha nám formou deníkových zápisků ukazuje, co všechno se děje v životě Marty. Prožíváme s ní její lásku, zklamání, naděje, neštěstí, problémy, komplikované vztahy s rodiči, kamarády a sourozenci. Zdá se, že jí život v tak mladém věku naložil až příliš a ona se pod tíhou problémů propadne až do hluboké deprese. Kvalitní zobrazení psychických problémů, boje s očekáváními okolí, hlavně rodičů, a vlastními vnitřními konflikty. Není to pěkné, ale působí to tak reálně, že máte pocit, že Martu znáte jako svoji nejlepší kamarádku a štve vás, co dělá se svým životem. Klobouk dolů, toto byl literární zážitek. Tuto knihu bych nejraději dala do ruky každé dospívající holce, ať si ji přečte. Líbí se mi, jak se autorka dokázala vžít do života mladé holky, ukázala nám její myšlenkové pochody, autenticky využila nespisovný jazyk, čím ten text působí ještě věrohodněji. Zabývá se tematikou, která je u dospívajících hodně aktuální ,a to je boj s očekáváními rodičů, první lásky, zklamání, neočekávané těhotenství, škola, kariéra, představy o budoucnosti a hlavně velice věrné zobrazení deprese a celkově psychických problémů.
Jediné, co můžu této knize vytknout, je závěr. Protože toto není moje první kniha od autorky, tak vím, že ráda nechává závěry otevřené a nechává pracovat fantazii čtenáře. To mi vůbec nevadí, ale u tohoto příběhu mi přišel ten závěr otevřený až příliš.


Julian Barnes - Stolek s citróny


Nechala jsem si pár dní po přečtení na uspořádání myšlenek o této sbírce povídek, ale stále si nejsem jistá, zda se mi líbila, anebo ne. Mám ze Stolku s citróny smíšené pocity.
Objektivně je to vynikající kniha, Julian Barnes píše velmi zajímavě, vykresluje atmosféru, postavy, hraje si s okolnostmi, ale asi mě v tomto případě nezaujala tematika povídek. Místy jsem se dokonce nudila, a to já u čtení dělám velmi nerada. Celou povídkovou sbírkou se táhne společné téma stárnutí. Některé povídky byly lepší, jiné horší a jednu jsem skoro nedočetla. Tehdy jsem měla chuť celou knihu odložit, ale nakonec jsem ráda, že jsem tak neudělala. V druhé polovině knihy se našlo pár povídek, které mě zaujaly.  Ale celkově zhodnocené, pravděpodobně jsem nebyla ten správný čtenář pro tuto povídkovou sbírku.
Co ale musím pochválit je jazyk povídek, líbila se mi ta hezká melodika jazyka, kterou Julian Barnes používá a kterou se povedlo překladateli Viktoru Janišovi přenést do českého jazyka. Jenomže jsem nečetla originál, nevím do jaké míry je to zásluha překladatele, ale po jazykové stránce jsem byla z této knihy nadšená.


Petra Dvořáková - Sítě


Sítě vyšly u nás jako součást Velkého knižního čtvrtka a už od té doby jsem po nich koukala, ale dostala jsem se k nim až nedávno. Zase jde o knížku české ženské autorky. V poslední době jsou mi velmi blízké. Najdeme v ní tři povídky, příběhy tří žen - každá je jiná, ale řeší nějaký problém. Spojuje je téma sebevědomí a hlavně jeho nedostatek. Petra Dvořáková nám představí ženu, kterou klame její partner, ale ona se ze začátku bojí cokoliv udělat a před nepříjemnou pravdou zavírá oči. V další povídce řešíme problematiku náboženského fanatizmu ze strany manžela, který velmi nepříznivě ovlivňuje partnerské spolužití a rodinnou harmonii a je velmi těžké se z něho vymanit, protože logické argumenty tu nemají žádnou váhu. A poslední je žena, která touží po uznání a moci a je ochotná pro to obětovat cokoliv. Velmi zajímavé psychologické vykreslení postav, příběhy mají spád a hned vás vtáhnou do děje. Petra Dvořáková se v Sítích ukáže jako vynikající vypravěčka, která nám ve třech povídkách představí sondu do duše tří žen a nechává nás se zamýšlet nad tím, jak může nedostatek sebevědomí negativně ovlivňovat život. Vynikající.

Markéta Baňková - Maličkost


Zjišťuji, že čím dál tím častěji sahám po knihách českých autorek. Kniha Maličkost od Markéty Baňkovéymi byla doporučená nejprve kamarádkou a pak byla zařazena do Book Clubu na youtube kanále Světy literatury, a tak jsem se rozhodla, že po ní sáhnu i já.
Maličkost je netradičním romantickým příběhem studenta biologie, který na všechno nahlíží pohledem vědce. Je zajímavé sledovat, jak všechno odborně analyzuje. V podstatě všechno týkající se lásky, přitažlivosti, milostného vzplanutí se dá vědecky vysvětlit. A samotný hrdina se na nic nekouká spontánně, ale všechno analyzuje, dokumentuje, zkoumá. Je to velmi zajímavé dílo. Je to kniha, která vám kromě poutavého příběhu dá také něco navíc, a v tomto případě jsou to informace z molekulární biologie a genetiky, které se dozvídáme prostřednictvím rozhovorů hlavní postavy s ostatními, ať už je to slečna, do které se zamiloval, anebo znovu nalezený strýc. Příběh se sice místy může zdát plytký, ale je napsaný poutavě a čte se velmi dobře. Odehrává se v Praze, i když součástí je sci-fi prvek, působí velmi reálně, hlavně pro nás, lidi žijící v Praze. Navíc při představě, že by se něco takového skutečně mohlo stát, až zamrazí. Jediné, čím si nejsem jistá, je závěr. Na mě působil nedokončeně, jako by se autorka chtěla příběhu co nejdřív zbavit a dodnes netuším, zda tomu je tak, anebo to byl úmysl. Stále ale jde o velmi zajímavé dílo, které určitě nezapadne. 


Imbolo Mbue - Touhy Džendeho Džongy


Tak toto je jedna z těch náhodných knih, které si neplánujete přečíst a v podstatě si je vyberete jenom podle obálky. Aspoň u mě tomu tak bylo. Nejprve mě zaujala moc hezky barevná obálka, pak jsem si přečetla anotaci, která jenom potvrdila můj zájem. A jsem tomu ráda, protože z této nenápadné knihy se vyklubal velmi zajímavý příběh. Příběh kamerunského emigranta v New Yorku, který se snaží svojí rodině zabezpečit tu nejlepší budoucnost. Má štěstí, protože se mu díky kontaktům podaří získat dobře placenou práci osobního řidiče vysoce postaveného pracovníka banky z Wall Street. Všechno se najednou zlepší a i jejich budoucnost se začíná naplňovat. Dokonce dojde k částečnému sblížení obou rodin. Ale nic netrvá věčně a po krachu banky nastávají velké a nepříjemné změny a problémy, kterým musí Džende se svou rodinou čelit a nastává doba vážných rozhodnutí.
Velmi hezky vystavěný emigrantský příběh jedné africké rodiny, která věří tomu, že Amerika je země snů a že když tu budou žít, tak si je všechny splní. Autorka vypráví příběh s empatií, láskyplně a hezky vykresluje konflikty a problémy, které musí rodina řešit. Ukazuje nám, jaký ve skutečnosti mají těžký život a jak se s tím snaží co nejlépe poprat. Čte se to moc dobře, příběh hezky plyne a ze začátku máte pocit, že je předvídatelný, ale on vůbec není a tím mě překvapil. Morální dilemata, těžká rozhodnutí a důležitost lidskosti a lidské soudržnosti rezonuje celou knihou. Silný příběh se zajímavým koncem, který jsem ráda přečetla.


Dominik Dán - Cela číslo 17



Zase jednou skvělý příběh z pera Dominika Dána, který má v sobě všechno, co má mít. Pořádně zamotaný příběh, který zase jednou vede na vysoká místa, humor, sarkasmus, emoce. Vtipné hlášky, které mě nejednou donutily se nahlas smát. Ono to ani jinak nešlo. Tento tým vyšetřovatelů jsou prostě sympaťáci, kterých počínání je radost sledovat. A překlad byl tentokrát na jedničku. Na rozdíl od předcházejícího titulu Krev není voda, v této detektivce jsem nenašla jedinou chybu v překladu a za to Slovartu tleskám. I když za oběma překlady stojí stejný překladatel, jsem ráda, že se poučil ze svých chyb. Konečně důstojná dánovka pro české čtenáře. Ještě ta obálka by mohla být trochu hezčí. Ale to už je jenom detail. Stále je nejdůležitější obsah.
Víc se dočtete v připravované recenzi.

John Boyne - V tomto domě straší



Nemůžu si pomoct, ale mě ty klasické příběhy neskutečně baví. A přitom nemusí vysloveně jít o starší tituly, teď jsem mezi knižními novinkami objevila klasický duchařský příběh odehrávající se na anglickém venkově v 19. století. Hlavní postava Eliza je učitelka, které zemře otec a ona se rozhodne v životě pro změnu. Přijme místo guvernantky na norfolském sídle Gaudlin Hall a její úlohou je starat se o dvě děti, Isabelu a Eustáce. Nemají rodiče, v domě jsou v podstatě jenom oni a všechno je nějaké zvláštní. Začnou se dít nevysvětlitelné,až strašidelné věci a do toho Eliza zjistí šokující informace, které ovlivní celé její další konání.
Klasicky vystavěna zápletka, záhada, nevysvětlitelné události a hlavně moc hezký jazyk knihy mě úplně pohltily a čtení jsem si vysloveně užívala. Narážky na Dickense a atmosféra typická pro klasické duchařské příběhy úplně hladily moji knihomilskou duši. Moc se mi to líbilo. Jenom nevím, jestli jsem už tak odolná, anebo to bylo tím, že jsem tu knihu četla převážně v průběhu dne, ale nebála jsem se tak, jak jsem čekala, že se budu. Byla to příjemná strašidelná oddechovka s celkem předvídatelným příběhem, ale i tak jsem si čtení vychutnala. Víc takových knih prosím.