úterý 21. března 2017

Porážka Polska z pohledu antihrdiny

V Morfiu, v jedné ze zajímavých novinek vydaných Nakladatelstvím Host, nám Szczepan Twardoch slibuje antihrdinu, kterého si oblíbíme, umístněného do prostředí válečné Varšavy v září 1939 po porážce Německem, na začátku druhé světové války. Konstantin má všechny záporné vlastnosti, jaké si jenom umíme představit. Už po přečtení anotace mi bylo jasné, že se na naší knižní scéně objevuje titul, který zpracovává válečné téma zase z trochu jiného úhlu pohledu – a to  pro mě bylo dostatečným  lákadlem, abych se do téhle, ne právě nejtenčí knížky, začetla. A je pravda, že jsem dostala vskutku neobyčejný čtenářský zážitek. Otázkou ale zůstává, zda nebyl místy pro mě až příliš silný.


Morfium, droga, která je v názvu této novinky polského autora, hraje důležitou úlohu v příběhu zhýralého bohéma, bonvivána, člověka, kterému není svaté nic a nikdo. Konstantin je závislý na drogách, podvádí  manželku, která mu to tak nějak toleruje, má panovačnou polskou pološílenou matku a nezvěstného německého otce. Je napůl Polák a napůl Němec žijící ve Varšavě v době velkých historických válečných změn. Sám neví, kdo je a kam patří, a nechce nad tím ani uvažovat. Je to egoista a jediné, co ho zajímá, je, aby nepřišel o svůj luxus, ženy, drogy a požitky jakékoli druhu. Nechává se unášet událostmi a sám neví, kde skončí, ani jak vlastně chce skončit. A tak, když se na základě svého smíšeného původu stane po porážce Polska členem jedné tajné organizace, se místo toho, aby se konečně rozhodl, kým vlastně chce být, nechává zase jednou unášet událostmi, které ho zavedou na zajímavá místa.
Číst Morfium byl pro mě čtenářský zážitek, jaký asi nemůžu porovnat s ničím, co jsem doteď četla. Bylo to zvláštní, sugestivní, intenzivní, místy jsem byla vtahovaná do příběhu a cítila jsem podobný rauš jako hlavní hrdina v opojení drogami. Autorovi se povedlo velmi mistrně pracovat s popisy, obrazy, metaforami. Když mě příběh vtáhl, tak jsem se nechávala unášet na vlně deprese, zmatku, chaosu, vzpomínek, pocitů a zoufalství. Jde o hodně náročné čtení a určitě to není čtení na jeden večer. A není to způsobené tloušťkou knihy, ale právě textem, který je tak náročný, že se musíte pořádně soustředit a koncentrovat, abyste o nic nepřišli. Taky jsem si občas musela kvůli náročnosti textu oddechnout. Místy to bylo až příliš intenzivní.
V příběhu se střídají způsoby vyprávění, úhly pohledu, časové roviny a vzpomínky se současnosti a tak plynule, že musíte text plně vnímat celou dobu a nemůžete ani chvilku polevit v pozornosti, protože přechody jsou občas tak nepatrné, že někdy si jich ani nemusíte všimnout. Autor to nám, čtenářům, vůbec neulehčil.
I když si myslím, že knížka byla skvěle napsaná a Szczepan Twardoch má neskutečný talent, Morfium nebylo úplně to pravé čtení pro mě. Mám radši knížky s jasnější dějovou linií. Pořád jsem se ztrácela i s hlavním hrdinou, což byl pravděpodobně úmysl, ale mě to až tak moc nebavilo. Vždy trvalo hrozně dlouho, než jsem se do příběhu ponořila, a Konstantin, ten antihrdina, který mi měl být sympatický, mě ve skutečnosti neskutečně štval. Moc se mi ale líbilo zobrazení příběhu z prostředí válečného Polska z jiného úhlu pohledu. Z pohledu člověka, který vlastně neví, co se děje, co vlastně chce a jak se s tím vypořádává někdo, kdo válku bere ne jako příležitost prokázat své vlastenectví, ale právě jako někdo, koho zajímá jenom jeho vlastní dobro.
Při čtení jsem si tento příběh velmi živě dokázala představit zfilmovaný, a tak mě vůbec nepřekvapila informace, že se v německo-polské koprodukci právě zfilmování Morfia připravuje.
Tvrdím, že každá knížka má svého čtenáře, a to je určitě i případ Morfia. Ale pro mě byla moc sugestivní a příliš depresivní. Ale šlo o jeden ze silných čtenářských zážitků a na knížku jen tak snadno nezapomenu. Ono se totiž vyplatí vydržet až do konce.

Autor: Szczepan Twardoch
Název: Morfium (2017)
Originál: Morfina (2012)
Vydalo: Nakladatelsví Host
Počet stran: 530
                                                                     
Děkuji knihkupectví Martinus za poskytnutí recenzního výtisku.