čtvrtek 18. května 2017

Lidé Světa knihy 2017


Já vím, valí se to na vás ze všech blogů, instagram účtů od všech bookblogerů a booktuberů i od vašich známých a všech, kteří milují knihy. Minulý víkend se konal v Praze pravidelný knižní veletrh Svět knihy a každý, kdo má co do činění s knihami, tam byl. Nebo alespoň na mě to tak působilo. Byla to skvělá příležitost setkat se nejen se svými přáteli, ale i oblíbenými nakladateli či autoři, vyslechnout si zajímavé přednášky na různá témata nebo si nechat podepsat knížku přímo od autora. Program byl stejně jako předchozí roky bohatý a vybral si skutečně každý.
Stejně jako každý rok, se mi Svět knihy trafil do pracovního víkendu (po těch několika letech, co je to pořád stejné, jsem si asi zvykla a už se kvůli tomu ani nerozčiluju). Stejně nesnáším davy a velké množství lidí na jednom místě, takže účast na veletrzích nepatří právě mezi mé oblíbené činnosti. A tak jsem se na Svět knihy vydala klasicky první den veletrhu, ve čtvrtek. V den, kdy je tam nejméně lidí ze všech dní veletrhu, v jednotlivých halách ještě co nejménší teplo a vzduch dýchatelný. A co je pro mě nejdůležitější, u stánků jednotlivých nakladatelů se člověk může v klidu probírat jednotlivými knihami a promluvit si o knihách, které nás z jejich produkce bavily, případně si nechat něco od nich doporučit. A to je to, co mě na Světě knihy baví nejvíc, a proč se tam každý rok ráda vracím. Ani tento rok jsem neodešla s prázdnou. Zůstávám věrná svým oblíbeným nakladatelstvím a vždy si od nich nechávám poradit, co zajímavého bych si měla z jejich produkce přečíst a co by nemělo uniknout mé pozornosti. Hodně času jsem tento rok strávila u stánku Arga, kde jsem se dokonce nechala ukecat do koupě nejnovějšího vydání Noční hlídky od Sergeje Lukjaněnka, i když mám celou sérii už jednou přečtenou a určitě patří mezi mé oblíbené. Jenomže nová edice je nejenom hezčí, ale i lépe přeložená ,a díky tomu prý bude čtení úplně jiný zážitek. No co vám budu povídat, už se nemůžu dočkat, až se do toho světa znovu vrátím a ještě jednou si ho vychutnám tentokrát navíc ještě lépe než naposledy.

Ve stánku mého oblíbeného Nakladatelství Host bych nejraději bydlela a tentokrát jsem měla možnost nakouknout i dovnitř (to jsem se cítila hrozně důležitě). Chválím veletrh za stan malých nakladatelů, který byl malý a rozkošný, a já tam ke konci oddechovala a nasávala takovou tu klidnou atmosféru, která tam panovala. Člověk měl v tom stanu pocit, že vstoupil do úplně jiného světa. To mě naprosto okouzlilo.
Jediné, co mě mrzí, je, že všechny známé tváře, které znám díky knižnímu světu, se mi ani tento rok nepovedlo potkat. Ale to nevadí, protože věřím, že příležitostí na nějaké to hezké setkání bude určitě víc. A jsem ráda za každého, koho jsem tam ve čtvrtek přece jenom potkala. Ke konci jsem odcházela ověšená jako vánoční stromeček, ale spokojená po pár hezky strávených hodinách mezi knihami a jejími milovníky. A pokud má někdo pocit, že čtení vymírá, tak by měl navštívit Svět knihy a bude velmi rychle vyveden z omylu. To mě těší. Mám radost z toho, že je stále tolik lidí milujících knihy.
I tento rok jsem si s sebou vzala foťák, který už je mojí neoddělitelnou součástí. Pojala jsem to ale trochu jinak, černobíle, a hlavním tématem pro mě byli lidé Světa knihy. Protože Svět knihy je přece o lidech a jejich lásce ke knížkám, bez ní by se tato skvělá akce neměla šanci konat. Tak jsem zvědavá na vaše reakce.

Věřím, že jste si všichni, kdo jste tam byli, Svět knihy užili a odnesli si domů moc hezké knížky. A vám, co to nevyšlo, nesmutněte, za rok se tam přece můžeme potkat.
A do komentářů se mi klidně pochlubte, zda jste tam taky byli, jak se vám letošní ročník líbil a kolik knih jste si odnesli. Jsem na to zvědavá.

Vaše Zuzka