Burgessovi chlapci jsou u nás nejnovějším
titulem držitelky Pulitzerovy ceny Elisabeth Strout, které u nás vyšly už dva
romány – Olive Kitteridgeová, za kterou autorka dostala Pulitzerovou cenu, a
Jmenuji se Lucy Bartonová. I když u nás Burgessovi chlapci vychází až teď,
autorka je vydala už v roce 2013. Za mě byla tato knížka prvním setkáním s autorkou,
ale příběh o rodinných vztazích a sourozencích, kteří se po dlouhé době vracejí
do rodného města a kromě jiného musí čelit vlastní minulosti, mě zaujal
natolik, že jsem se rozhodla po tomto titulu sáhnout. A jak se mi knížka
nakonec líbila?
Burgessovi chlapci jsou příběhem jedné rodiny,
sourozenců, a i když z názvu může působit, že jde pouze o bratry, není
tomu tak. Burgessovi děti jsou totiž tři, dva bratři a sestra – Jim, Bob a
Susan, přičemž Bob a Susan jsou dvojčata. Všichni se narodili a vyrostli
v malém městečku v Shirley Falls v Maine. Jim a Bob se časem odstěhovali do New Yorku a
Susan zůstala. Jim se stal známým a bohatým právníkem a jeho bratr Bob, který
žije nedaleko něho, se celý život nacházel v jeho stínu. Sourozenci
Burgessovi si celý život sebou nesou pozůstatky tragické nehody z dětství,
při které přišel o život jejich otec a jejich matka jim to nikdy neodpustila.
Teď se jim ale po dlouhé době ozvala jejich sestra Susan a požádala je o pomoc,
protože její syn Zach se dostal do vážných potíží a konfliktu se somálskou
komunitou žijící v Shirley Falls a ona to sama nezvládá. A tak bratrům
nezůstává nic jiného, než se po dlouhé době vrátit domů a čelit nejenom
aktuální situaci, ale i duchům minulosti.
Po této knížce jsem sáhla hlavně proto, že mi
svou anotací připomínala film Soudce v hlavní roli s Robertem Downeym
Jr., který mám ráda. Prostě příběh návratu do místa dětství a konfrontace
s minulostí a nedořešenými věcmi a vztahy v místě, ve kterém člověk
vyrostl a před kterým utekl. Jenomže jsem nedostala úplně to, co jsem čekala a
jsem z té knížky trochu zmatená.
Nejsem si úplně jistá, o čem tato knížka měla
být. Autorka v příběhu vystavěla vícero motivů a ani jednomu nevěnovala
dostatečnou pozornost. Příběh nebyl tolik souvislý, jak bychom očekávali, místy
se zadrhával najednou nevysvětlitelně skočil dál. Podle mě ani autorka sama
nevěděla, čemu se chce pořádně věnovat, proto tuto knížku jen tak lehce
nezařadíme do žádné kategorie. Nevím, zda je to knížka o rasismu, xenofobii a
problematice imigrace Somálců do Ameriky a celkově imigrační politice, nebo
knížka o vztazích, ať už partnerských, nebo sourozeneckých, nebo o problematice výchovy a
dospívání.
I když se mi knížka četla dobře, příběh
odsýpal, nebylo to pro mě to pravé ořechové. Vyprávění příběhu je klidné, inteligentní,
ale mně prostě chyběla souvislost v tématu a nevyhovovala mi ta
rozdrobenost hlavního motivu příběhu, kdy Elisabeth Strout psala o všem hodně
povrchově, aby se stíhala věnovat všem tématům, místo toho, aby něco
z toho rozpracovala víc do hloubky, včetně postav, které by si určitě
zasloužily víc pozornosti a lepšího psychologického vykreslení - to mi můj
čtenářský zážitek pokazilo. A to mě mrzí.
Zastávám ale názor, že každá knížka si najde
svého čtenáře a to je určitě případ i Burgessovych chlapců. Věřím, že to, co mě
úplně nesedlo, se někomu jinému může líbit. Mně ale bohužel tato knížka prostě
nesedla.
Autor: Elisabeth Strout
Název: Burgessovi chlapci (2017)
Original: The Burgess Boys (2013)
Vydalo: Motto
Počet stran: 327
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Martinus.
Okomentovat