Sarah J. Maas - Půlnoční koruna (Skleněný trůn #2)
Nemůžu si pomoct, ale tato série mě neskutečně baví. Z prvního dílu
jsem byla nadšená, u Půlnoční koruny jsem však měla ještě daleko lepší pocit.
Po přečtení prvního dílu jsem se zamýšlela nad tím, zda se Sarah J. Maas povede
udržet kvalitu celé série i v dalších dílech tak, jako se jí povedlo
nastavit v Skleněném trůnu. Musím zkonstatovat, že jí to zatím jde moc
dobře. První díl byl v podstatě seznamování se s postavami a
prostředím, v Půlnoční koruně se teprve rozebíhá ta pravá fantasy akce.
Byla to skvělá jízda, která znovu působila tak, že jsem nechtěla knihu ani na
chvíli odložit. Autorka dále rozvíjí myšlenky, s kterými začala
v prvním dílu, gradovala napětí, záhady i romantiku. I když není drsná ve
stylu fantasy krále George R. R. Martina, i ona v některých chvílích své
postavy nešetří, a to dodává této fantasy sérii ten správný nádech. Jsem fakt
zvědavá, jak to bude pokračovat dál. Protože našlápnuto má tato série fakt skvěle.
A já se tak s radostí nechám vtáhnout do dalšího dílu, protože k Celeaně a
celému fantasy světu, ve kterém žije a bojuje, se vrátím velmi ráda. Přece
jenom je tu toho ještě hodně, co je třeba odhalit a vyřešit. Autorce se zase
jednou podařilo vystupňovat příběh tak, abychom měli chuť v něm pobýt
ještě trochu déle a přijít na kloub všem záhadám.
Peter Høeg – Cit slečny Smilly pro sníh
Po této knize, která na první pohled působila jako detektivka, jsem sáhla
úplně náhodou jenom na základě zajímavé anotace. Ale bohužel jsem z ní
byla zklamaná. Hlavní linkou příběhu je vyšetřování smrti malého chlapce
Izaiáše, který zemřel pádem ze střechy. Vyšetřuje to hlavní hrdinka Smilla,
která měla s chlapcem velmi blízky vztah a jako jediná si uvědomuje, že
tady něco nehraje. Izaiáš měl totiž panický strach z výšek a na tu střechu
by nikdy nevylezl. Zápletka je sice zajímavá, ale byla jsem z celého
tohoto titulu nějaká rozpačitá a nevěděla jsem, co si o něm mám vlastně myslet.
Příběh byl zamotaný a kromě hlavní linky se tam rozbíhalo až příliš moc vedlejších
příběhů propletených analýzou vztahů Dánska a Grónska a celkově chování lidí
z Grónska. Ztrácela jsem se místy v příběhu, postavách, nechápala
jsem některé dějové zvraty, a jak na některé věci autor vůbec přišel. Měla jsem
sto chutí tu knihu odložit, ale dočetla jsem ji, protože jsem věřila, že
v závěru bude všechno vysvětleno a já to pochopím. Bohužel závěrem jsem
byla taky zklamaná, byl hrozně přitáhnutý za vlasy. Po dlouhé době kniha,
kterou za sebe nemůžu doporučit.
Evropská space opera – Capricorn 70
Touto knížkou jsem si jednoznačně spravila chuť po předešlém knižním
zklamání. Soubor sci-fi povídek, které vyšly v edici Evropská space opera,
je absolutní nutnost pro každého milovníka tohoto žánru. Pro mě to byla skvělá
oddechovka a neskutečně jsem si při této sbírce vyčistila hlavu. Povídky
vybrané Robertem Pilchem jsou fakt skvělé a každý si v nich najde tu
pravou pro sebe. Já jsem to měla taky tak. Z některých jsem byl neskutečně
nadšená, jiné mě bavily méně, ale jako celek tuto sbírku hodnotím hodně vysoko.
Příběhy ze vzdálených galaxií, vesmírných lodí, problémy jejich posádek či
konflikty s mimozemskými civilizacemi. Najdeme tu všechny důležité náležitosti
tohoto žánru. Za kvalitu tohoto titulu mluví taková jména jako Jiří Walker
Procházka, Petra Neomilnerová, Julie Nováková, Jan Hlávka, Petr Heteša a jiní.
A jako u každé povídkové sbírky, tak ani zde nemusíte celou sbírku přečíst
najednou, ale můžete si jednotlivé povídky dávkovat postupně, aby vám vydržela
co nejdéle.
David Wong – John na konci umře
John na konci umře je kniha, která na první pohled zaujme, a to nejenom
obálkou, ale i názvem. Většina čtenářů čte knihy a nedočkavě čeká jak dopadnou.
Tento titul se rozhodl, že to udělá jinak a závěr knihy vám oznámil už v názvu.
Je to rebel :D A nejenom názvem se tato
knížka liší. Byla to fakt bláznivá, nečekaná, vtipná jízda a místy jsem toho
autora absolutně nechápala, jak mohl něco takového vymyslet. Bylo to
nenormální, vtipné, sarkastické, plné příšer a neskutečných zážitků. Něco pro milovníky hororů, masakrů, mimozemských
potvor, cestování dimenzemi či jen někoho, koho láká pořádně šílené sci-fi.
Proto tuto knihu můžeme bez přehánění označit jako bláznivou. Ale i když jsem
většinu času jenom kroutila hlavou, co za šílené a neskutečné věci tam byl autor
schopný vymyslet, hrozně moc jsem se bavila. A prý je to i zfilmované. No
nevím, zda bych ten film chtěla vidět, na to asi nemám dostatečně silný
žaludek. I když by mě zajímalo, jak se s některými věcmi tvůrci poprali.
Tomáš Grombíř – Jedničky a nuly
Debutový román českého spisovatele Tomáše Grombíře nám
na zhruba 300 stránkách pomocí příběhu programátora Adriana ukazuje, jakým
složitým procesem vývoje prošly počítače, internet i lidské vztahy.
Samotný Adrian byl odmalička považovaný za šprta, s ostatními dětmi moc
nevycházel, ale o to víc si rozuměl s čísly a počítači. Bavilo
ho programování a vše, co se týkalo nejnovějších informačních technologií. Byl
ale dokonalý outsider. Díky svým schopnostem se mu podařilo v průběhu studia
sehnat dobré zaměstnání. A tak se ocitl ve společnosti, kde se sám podílel
na rozvoji internetu a různých aplikací v České republice a později i
v zahraničí, což ho vyšvihlo mezi nejbohatší mladé lidi dané doby. Ale jak
to bývá, s velkýma penězi přichází i problémy.
Musím se přiznat, že ze začátku jsem od postavy Adriana čekala něco úplně
jiného, než se z něho nakonec vyvinulo. Měl jednoduše štěstí a ocitl se
v té správné době na tom správném místě. I když se z něho stal jeden
z nejbohatších mladých lidí, tak se podle toho nikdy nechoval. Neměl
přátelé, jenom kolegy, a měl problémy se ženami. Prostě typický outsider,
který si žije ve svém vlastním světě, který je tvořený jemu známými jedničkami
a nulami.
Víc se můžete dočíst v recenzi.
Stephen King – Pan Mercedes
Stephena Kinga mám ráda. Přečetla jsem od něho vícero knih, od sbírky
povídek přes různé horory s nadpřirozenými prvky. Ale až teď, poprvé, se
mi dostala do rukou jím napsaná detektivka. A musím říct, že jsem byla nadšená.
Kdo mě sleduje déle, ví, že detektivky čtu moc ráda. Je to jeden z mých
oblíbených žánrů už od dětství a přečetla jsem jich fakt hodně, takže můžu
celkem dobře zhodnotit jejich kvalitu a u knihy Pan Mercedes jsem doslova
chrochtala blahem. Jde o skvěle vystavěný příběh s neskutečným spádem a
dokonalým psychologickým vykreslením postav. Přesně ten typ knihy, která vás
k sobě připoutá a nepustí, dokud jí nedočtete. A já jsem byla fakt
nepříjemná na své okolí, když jsem jí dočítala a někdo mě vyrušil. Příběh
detektiva v penzi, kterému se ozve pachatel jednoho z nevyřešených
zločinů, lehce zavání detektivním klišé, ale Stephen King je král, co se týče
psaní napínavých příběhů. Dokázal ho zpracovat tak zajímavě a kreativně, že
jsem se ani na chvilku nenudila. I když jsem některé obraty v ději čekala,
i tak jsem si ten příběh užila. Vedle hlavní postavy detektiva Hodgese tu hrají
důležitou úlohu i vedlejší postavy - Jerome a Holly, které se výborně doplňují
a společně tvoří celek, který skvěle funguje. Pan Mercedes je prvním dílem
trilogie, takže už teď se těším na pokračování. Ono to u Stephena Kinga ani
jinak nejde.
Okomentovat