Kdo mě zná, ví, že mám veliký problém s ranním vstáváním. Před devátou hodinou jsem prakticky nepoužitelná a můj mozek začíná fungovat nejdřív po desáté hodině a samozřejmě po nevyhnutelné ranní kávě. Je to dané hlavně tím, že nemusím brzo ráno vstávat do práce. Pracuji jako barmanka v hotelu a v práci začínám až v půl druhé odpoledne. Na jednu stranu je to výhoda, protože si můžu přispat, ale na druhou stranu končím pozdě v noci a do postele se dostanu až nad ránem. Tím pádem mám celý biorytmus posunutý o pár hodin později.
A tak když se mi ozval
kamarád fotograf s návrhem, zda nechci v sobotu vyrazit někam do
přírody fotit, samozřejmě jsem souhlasila. I když to zahrnovalo to pro mě
nenáviděné ranní vstávání. Ale vyplatilo se to. Vybrali jsme si Jizerky a
doufali v hezké počasí. To nakonec vůbec nebylo podle našich představ a
odmítlo s námi spolupracovat. Ale udělali jsme si hezký výlet, dali si
takovou menší 21 km procházku a to vám řeknu, že už dávno mě tak večer nebolely
nohy. Přece jenom jsem zvyklá na trochu jiný druh sportu, než je chození. Do
toho jsme se brodili ve sněhu, obdivovali krásnou přírodu, a dokonce
objevili krásně zasněžený les. Pro mě to byl skvělý oddych po všem tom shonu
kolem stěhování a zařizování bytu. Den strávený v přírodě je ta nejlepší
volba pro načerpání nových sil do dalších náročných dní.
A koho by zajímala trasa, tak jsme náš okruh začínali a končili v Jizerke. Prošli jsme se kolem Jelení stráně, Pytláckých kamenů,Černých jezírek, přes Předěl a Hřebenovkou kolem Rašeniliště Jizerka nazpátek. Moc hezká trasa, kterou můžu jenom doporučit.
A koho by zajímala trasa, tak jsme náš okruh začínali a končili v Jizerke. Prošli jsme se kolem Jelení stráně, Pytláckých kamenů,Černých jezírek, přes Předěl a Hřebenovkou kolem Rašeniliště Jizerka nazpátek. Moc hezká trasa, kterou můžu jenom doporučit.
A i když počasí nebylo
vůbec foto friendly, i tak jsem udělala pár fotek.
Okomentovat