V Morfiu, v jedné ze zajímavých novinek vydaných Nakladatelstvím Host, nám Szczepan Twardoch slibuje antihrdinu, kterého si oblíbíme, umístněného do prostředí válečné Varšavy v září 1939 po porážce Německem, na začátku druhé světové války. Konstantin má všechny záporné vlastnosti, jaké si jenom umíme představit. Už po přečtení anotace mi bylo jasné, že se na naší knižní scéně objevuje titul, který zpracovává válečné téma zase z trochu jiného úhlu pohledu – a to pro mě bylo dostatečným lákadlem, abych se do téhle, ne právě nejtenčí knížky, začetla. A je pravda, že jsem dostala vskutku neobyčejný čtenářský zážitek. Otázkou ale zůstává, zda nebyl místy pro mě až příliš silný.
Morfium, droga, která
je v názvu této novinky polského autora, hraje důležitou úlohu v příběhu
zhýralého bohéma, bonvivána, člověka, kterému není svaté nic a nikdo. Konstantin
je závislý na drogách, podvádí manželku,
která mu to tak nějak toleruje, má panovačnou polskou pološílenou matku a nezvěstného
německého otce. Je napůl Polák a napůl Němec žijící ve Varšavě v době
velkých historických válečných změn. Sám neví, kdo je a kam patří, a nechce nad
tím ani uvažovat. Je to egoista a jediné, co ho zajímá, je, aby nepřišel o svůj
luxus, ženy, drogy a požitky jakékoli druhu. Nechává se unášet událostmi a sám
neví, kde skončí, ani jak vlastně chce skončit. A tak, když se na základě svého
smíšeného původu stane po porážce Polska členem jedné tajné organizace, se místo
toho, aby se konečně rozhodl, kým vlastně chce být, nechává zase jednou unášet
událostmi, které ho zavedou na zajímavá místa.
Číst Morfium byl pro
mě čtenářský zážitek, jaký asi nemůžu porovnat s ničím, co jsem doteď
četla. Bylo to zvláštní, sugestivní, intenzivní, místy jsem byla vtahovaná do
příběhu a cítila jsem podobný rauš jako hlavní hrdina v opojení drogami.
Autorovi se povedlo velmi mistrně pracovat s popisy, obrazy, metaforami. Když
mě příběh vtáhl, tak jsem se nechávala unášet na vlně deprese, zmatku, chaosu,
vzpomínek, pocitů a zoufalství. Jde o hodně náročné čtení a určitě to není
čtení na jeden večer. A není to způsobené tloušťkou knihy, ale právě textem,
který je tak náročný, že se musíte pořádně soustředit a koncentrovat, abyste o
nic nepřišli. Taky jsem si občas musela kvůli náročnosti textu oddechnout.
Místy to bylo až příliš intenzivní.
V příběhu se
střídají způsoby vyprávění, úhly pohledu, časové roviny a vzpomínky se
současnosti a tak plynule, že musíte text plně vnímat celou dobu a nemůžete ani
chvilku polevit v pozornosti, protože přechody jsou občas tak nepatrné, že
někdy si jich ani nemusíte všimnout. Autor to nám, čtenářům, vůbec neulehčil.
I když si myslím, že
knížka byla skvěle napsaná a Szczepan Twardoch má neskutečný talent, Morfium
nebylo úplně to pravé čtení pro mě. Mám radši knížky s jasnější dějovou
linií. Pořád jsem se ztrácela i s hlavním hrdinou, což byl pravděpodobně
úmysl, ale mě to až tak moc nebavilo. Vždy trvalo hrozně dlouho, než jsem se do
příběhu ponořila, a Konstantin, ten antihrdina, který mi měl být sympatický, mě
ve skutečnosti neskutečně štval. Moc se mi ale líbilo zobrazení příběhu
z prostředí válečného Polska z jiného úhlu pohledu. Z pohledu
člověka, který vlastně neví, co se děje, co vlastně chce a jak se s tím
vypořádává někdo, kdo válku bere ne jako příležitost prokázat své vlastenectví,
ale právě jako někdo, koho zajímá jenom jeho vlastní dobro.
Při čtení jsem si
tento příběh velmi živě dokázala představit zfilmovaný, a tak mě vůbec
nepřekvapila informace, že se v německo-polské koprodukci právě zfilmování
Morfia připravuje.
Tvrdím, že každá
knížka má svého čtenáře, a to je určitě i případ Morfia. Ale pro mě byla moc
sugestivní a příliš depresivní. Ale šlo o jeden ze silných čtenářských zážitků
a na knížku jen tak snadno nezapomenu. Ono se totiž vyplatí vydržet až do
konce.
Autor: Szczepan Twardoch
Název: Morfium (2017)
Originál: Morfina (2012)
Vydalo: Nakladatelsví Host
Počet stran: 530
Děkuji knihkupectví Martinus za poskytnutí recenzního výtisku.
Okomentovat