Haruki
Murakami - Norské dřevo
Norské dřevo bylo moje první seznámení
s Haruki Murakamim, o kterém jsem hodně slyšela, ale ještě jsem neměla tu
možnosti si od něho něco přečíst. A hned na začátku musím říct, že to určitě
nebylo moje poslední setkání s ním.
Norské dřevo je to jednou z těch knih, o
kterých se píše trochu hůř. Je to ten druh příběhu, který si musíte prožít a
přečíst na vlastní kůži, protože na každého zapůsobí trochu jinak. Některé
pocity se totiž dost těžko dávají věrohodně do slov. Prostě máte pocit, že když
něco napíšete, stále nevyjádříte úplně to, co jste při čtení cítili. A tento
druh knih, které na mě takto zapůsobí, vyvolají ve mně takové emoce, že na ně
myslím ještě dlouho po dočtení, mám ráda.
Je to knížka plná emocí, která mluví o
depresi, smrti, sebevraždě, pocitu ztracenosti a hledání svého místa na světě,
o důležitosti lidské blízkosti a o boji. Každý z nás s něčím bojuje a my jsme
svědky toho, s čím bojují hlavní postavy Norského dřeva. Některé úspěšněji,
jiné už míň. Věřím, že se v nich částečně dokážete najít, aspoň v
některých. Jazyk je moc hezký, poetický a postupně nás provází celým příběhem.
Emoce jsem díky němu prožívala intenzivně a jednotlivé postavy se mi dostali
pod kůži. Je to ale zároveň ten druh knížky, kterou jsem nechtěla číst cestou
do práce, ale udělala jsem si na ni čas doma, v klidu a v pohodě. Nechtěla
jsem, aby mě cokoliv rozptylovalo a já se tak mohla plně soustředit na tento
čtenářský zážitek. Myslím si, že je to knížka, kterou by bylo mnohem lepší číst
o propršeném podzimním večeru než v průběhu slunečného léta. Atmosféru to
rozhodně nechce podcenit. Čtenářský zážitek to rozhodně umocní.
Colm
Tóibín – Brooklyn
Brooklyn irského autora Colma Tóibína je
příběhem o emigraci a životě irských přistěhovalců v Americe. Jde o příjemnou
oddechovku, která vám nezabere moc času a zanechá ve vás příjemný pocit po
dočtení. Není to vysloveně přeslazený příběh, ale romantická linka je tady
dostatečně výrazná. Knížku jsem četla po vytržení zubu, dlabala jsem zmrzlinu a
potřebovala jsem se ponořit do hezkého a příjemného příběhu, čímž Brooklyn
rozhodně byl.
Eilis pochází z malého irského městečka, kde žije se svojí matkou a starší
sestrou. Chodí do školy a studuje na účetní, ale má velký problém zaměstnat se.
Jednoho dne díky kontaktu od její sestry dostane nabídku odjet pracovat do
Brooklynu v New Yorku. Jela by tam ale sama a byla by odkázaná sama na sebe, i
když bude žít a pracovat v irské komunitě, nebude tam mít nikoho známého. Ze
začátku má strach, ale rozhodne se tuto příležitost využít a odjede na druhou
stranu oceánu zkusit štěstí a prosadit se. Povede se jí to? Nebo ji nakonec
smutek za domovem zhatí jakékoliv další snahy? A jak to bude zvládat?
Jak už jsem říkala, Brooklyn je hezkým a poetickým příběhem o emigraci.
Sledujeme osud mladičké Eilis, která se rozhodne protlouct v dalekém světě.
Zažíváme spolu s ní její obavy, smutek po domovu i snahu najít si lepší práci a
získat lepší vzdělání. Knížka nám taky ukazuje obrázek New Yorku v 50. letech
minulého století, kdy emigrace do Ameriky byla běžným jevem. Příběh je napsaný
moc hezkým poetickým jazykem plným popisů, děj plyne postupně, a i když je
místy hodně jednoduchý, nezabředává do zbytečných podrobností a to se mi na tom
líbilo. Je to ale hlavně příběh o lásce, který prostě zahřeje u srdce a dojme.
Za mě to bylo hodně povedené dílko a určitě mám v plánu se někdy podívat i na
film.
Martin
Babic, Rozálie Vondráčková - Krotitelka pražských strašidel
Františka, krotitelka pražských strašidel, je
ta nejroztomilejší a nejnádherněji ilustrovaná dětská knížka, která se mi za
poslední dobu dostala do rukou. Je
výmyslem 13leté slečny a jejího učitele angličtiny. Tato dvoujazyčná
(česko-anglická) pohádková knížka o pražských strašidlech, jedné statečné
kočce, která vždy zachrání situaci, a hlavně o neposlušných dětech rozhodně
stojí za pozornost. Krotitelka pražských strašidel je pro mě ideální kombinace
toho, co mám ráda. Miluju kočky a žiju v Praze, kterou mám moc ráda, takže
jednotlivé příběhy jsem úplně živě viděla, kde se odehrávají. K tomu u
každého příběhu najdeme ilustrovanou mapu dané městské části, ve které se
odehrává, ta je nejenom nádherně udělaná, ale taky vyvedená do těch nejlepších
detailů. Nejvíc mě překvapilo, že i samotnou obálku knížky šlo rozložit do
veliké ilustrované mapy Prahy, s tím jsem se setkala poprvé. Je vidět, že
si autoři dali na Krotitelce pražských strašidel záležet. Jako dospělák jsem
měla tuto knížku přečtenu asi za hodinu, ale usmívala jsem se díky ní celý
zbytek dne. Je to jednoduše nádherný kousek, který musíte mít, věřte mi! Každý
příběh se věnuje jednomu neposlušnému dítěti a líbí se mi jejich výchovný prvek
a poučení, které z každé pohádky plyne. Pokud tedy máte doma nějaké
neposedné dítko, které nechce jít v noci spát, neposlouchá, nedělí se
s ostatními dětmi nebo se vzteká, tohle je rozhodně ideální večerní čtení.
Zjistíte zde třeba i to, jaké divné chutě mají draci, že v mlýně na
Čertovce skutečně žije čert, že i Karlův most může domlouvat neposlušným dětem
nebo kdo straší v Národním muzeu. Že vás to zajímá? Tak se seznamte s Františkou
a zažijte spolu s ní a dalšími neposlušnými dětmi pořádné dobrodružství.
Jodi
Picoult - Velké maličkosti
Po Vypravěčce, kterou jsem na doporučení četla
někdy minulý rok, se mi dostala do rukou další knížka od Jodi Picoult - Velké
maličkosti. Na pohled trochu tlustší kniha, u které jsem měla obavy, jak dlouho
ji budu číst, mě pohltila natolik, že mé obavy byly naprosto zbytečné.
Ruth je zdravotní sestra, která už 20 let pracuje jako porodní asistentka v
nemocnici a její práce není jenom práce, ale je to pro ni zároveň životní
poslání. Na oddělení, kde pracuje, je jedinou černoškou. Doteď s tím nikdy
neměla problém, protože je profesionálka, která do starostlivosti o své
pacientky dává všechno. Jenže potom se na oddělení narodí Davis, syn bílých
amerických fašistů. Jeho rodiče si vysloveně nepřejí, aby se o něho Ruth starala
jenom proto, že je černá. Ruth se to samozřejmě dotkne, ale rozhodne se
nařízení své nadřízené respektovat. Pak ale nastane sled nešťastných událostí a
Davis zemře. Ruth byla jeho smrti přítomna a jeho rodiče obviní ze smrti ji.
Byla to ale její vina? Začíná soud a Ruth v něm jde o všechno. Jak to nakonec
dopadne a jde vůbec vést tento případ bez toho, aby se do toho tahala otázka rasismu?
Tohle byla skvělá knížka, kterou bych na zamyšlení doporučila úplně každému. Zabývá
se otázkami rasismu a čerpá ze skutečných příběhů lidí a událostí. Autorka si
dala záležet, aby přišla se zajímavým příběhem s poutavou zápletkou a snažila se
nám ukázat vnímání rasismu z více úhlů pohledu. A tak sledujeme příběh nejenom
z pohledu Ruth, ale i otce dítěte a právničky, která má na starosti případ Ruth
u soudu. Ta dělá všechno proto, aby dokázala, že Ruth neudělala nic špatného a nebyla
obviněna neprávem. Hrozně moc se mi to líbilo, je vidět, že si autorka na
tomhle příběhu dala záležet, skvěle rozpracovala psychologii postav a při čtení
nám položila tolik otázek a námětů na přemýšlení, že i pár dní po dočtení ve
mně rezonují a to se mi na knížkách tohoto typu líbí. Nejenom, že jsem si
přečetla zajímavý příběh, zároveň mi to všechno něco dalo, což je další
důležitý rozměr, který v literatuře vyhledávám.
Han
Kang - Vegetariánka
Vegetariánka byla pro mě velkým zklamáním. Před
dobou obletěla hodně knižních blogů a zahltila instagram, proto jsem byla
zvědavá, co na této knížce z nakladatelství Odeon ostatní vidí. Námět zněl
zajímavě, a i když nejsem vegetarián, byla jsem zvědavá na příběh o ženě, která
ze dne na den přestane jíst maso, a také na to, jak se k tomu postaví její
okolí. Bylo to pro mě ale obrovské zklamání. Já vlastně nevím, o čem to mělo
být a co nám vlastně autorka touhle knížkou chtěla říct. Ona to vlastně ani
nebyla knížka o vegetariánství, ale spíš o samotě, lidské bolesti, vztahových
problémech, depresi a nechuti k životu.
Já ji ale bohužel nepochopila, i když jsem se o to snažila. Nenašla jsem nic,
co by mě na tomto titulu upoutalo, na mě to už bylo moc syrové, experimentální,
plné symbolů, kterým jsem nerozuměla a chyběl mi tam nějaký smysl toho všeho.
Poprvé se mi stalo, že mi nějaká Odeonka takhle nesedla.
Původně jsem po Vegetariánce sáhla z důvodu nedávného vydání její další
knížky s názvem Kde kvete tráva, ale po Vegetariánce fakt vážně uvažuju nad
tím, že se do ní pouštět nebudu.
A přitom jde o titul, který byl oceněn Man Booker International v roku 2016, mě
bohužel absolutně neoslovil a určitě ji nebudu nikomu doporučovat.
Clare
Mackintosh - I see you
I see you je napínavý letní thriller, který se
zařadil do skupiny knih, které jsem přečetla v angličtině. Využila jsem akci na
Bookdepository a náhodně si vybrala pár knížek v angličtině, které mě zaujaly
podle anotace, a tohle byla jedna z nich. Jde už v pořadí o druhou knížku
autorky, přičemž já jsem se s ní setkala poprvé.
I see you je příběhem ženy, Zoe Walker, která žije úplně normálním, nijak neobyčejným
životem. Je rozvedená, má dvě děti a žije s novým partnerem, každý den jezdí do
práce, má kamarádku, které se svěřuje se svými starostmi a řeší s ní své
problémy. Při jedné ze svých každodenních cest do práce si listuje novinami a
překvapí ji, když najde v sekci s erotickou inzercí svoji fotku u webu
findtheone.com. Je překvapená a neví, co si má o tom myslet. Doma si myslí, že
si to jenom vymýšlí a nemusí to být vůbec ona. Rozhodne se na to zapomenout,
ale i tak každý den kontroluje, zda se tam její fotka znovu neobjeví. Každý den
je tam ale fotka jiné ženy. To by nebylo nic neobyčejného, kdyby se tam jednou
neobjevila tvář zavražděné ženy a Zoe dostane strach. Rozhodne se kontaktovat
policii, ale vypadá to, že to nikam nevede. Je její život v ohrožení nebo má
jenom příliš bujnou fantazii?
Příběh se četl úplně sám. Bavil mě námět, který byl od první stránky zajímavý,
ale bohužel jsem asi měla mnohem větší očekávání v porovnání s tím, co jsem
nakonec dostala. Příběh je vymyšlený skvěle, ale chyběla mu jakási jiskra,
která by mě do příběhu vtáhla a nepustila. Mně tak nějak bylo jedno, co se s
postavami stane, rozpracování psychologie postav bylo slabší, a i když se
autorka snažila vybudovat napětí, mě to nechávalo hodně chladnou. Jejím cílem
bylo v čtenáři vyvolat strach před pronásledováním, ale u mě se to minulo
účinkem, což je škoda, protože potenciál na to tato kniha měla. Velkým plusem
je ale konec. Měla jsem pocit, že od poloviny knihy vím, jak vše dopadne, byla
jsem ale velmi překvapená, že nakonec to dopadlo úplně jinak, což tento
thriller trochu zachránilo. Pořád ho ale řadím mezi průměr.
Okomentovat