úterý 19. července 2016

Friday&Saturday in pictures

Pátek a sobota. Začátek víkendu, který následoval po náročném týdnu. Potřebovala jsem zrelaxovat a načerpat síly do dalších dní. A to se povedlo. Je úterý a já jsem se rozhodla, že vás prostřednictvím fotek zase jednou nechám nakouknout do mého světa.




Páteční večer jsme s kamarádkou strávily v Kavárně co hledá jméno, kde byl naplánovaný večer s vietnamským jídlem a zajímavými drinky. I když venku nebylo nejteplejší počasí, pár dek a skleniček vína náš pocit zimy vyřešily. Miluji tohle místo, jeho prostory, atmosféru, a pokud jste tam ještě nikdy nebyli, věřte mi, musíte to napravit. S kamarádkou jsme pokecaly, něco vypily a hlavně si daly k večeři vietnamské jídlo (což u mě byla premiéra) a moc nám to chutnalo.  Proběhl i pokus o jedení hůlkami, který u mě moc nevyšel. Byl na mě celkem vtipný pohled, usuzuji. Následný přesun do Radlické kulturní sportovny, jenom ze zvědavosti se kouknout, jak to tam vypadá, byl taky skvělý nápad. Prostor, který mají na svědomí stejní lidé jak Kavárnu co hledá jméno, je nesmírně zajímavý a má všestranné využití. A hlavně je v něm cítit ta stejná duše, co do ní její tvůrci vložili. Miluji tenhle typ prostor. A tak, ani vlastně nevím jak, se stalo, že jsem asi po 13 letech zase hrála ping-pong. Pátek večer, většina lidí je někde na party a vy se nejvíc bavíte hraním ping-pongu až do rána s další skupinou lidí, která se tam k vám prostě přidala. A neskutečně si to užíváte. A že je nedostatek pálek? Žádný problém.
Za moje noční ping-pongové dobrodružství mi ale další den nepoděkovala moje zablokovaná záda, a tak jsme ho s kamarádkou strávili toulkami po Praze jako pravé turistky. Stavily jsme se na Farmářských trzích na Náplavce, vylezly na hradby na Vyšehrad, daly si jídlo a v Riegrových sadech jsme nemohly vynechat 1. ročník Festivalu minipivovarů. Následovala večeře s Ním a další skvělý den byl za námi.
Následující den jsem už začala pociťovat výrazný deficit cyklistiky, a tak jsem vyrazila s pár známými na bajky. A zase jednou jsem se přesvědčila, že bajkeři nejsou z cukru a ani déšť je neodradí vyrazit do přírody. A zatímco většina lidí si stěžovala na hnusné počasí, my jsme si užili super den na kole. A víte co? To počasí až tak hrozné vůbec nebylo. Ano, byli jsme mokří a zablácení, ale aspoň jsme natrénovali jízdu na kole za mokra. Jsem moc ráda, že když jsem viděla ten ranní déšť, tak jsem to nevzdala a vyrazila.










A co váš víkend?

Vaša Cwrcekk