středa 10. srpna 2016

Richard Krauz opět zasahuje

Mám ráda detektivky a slovenský spisovatel Dominik Dán patří mezi mé oblíbené autory. Když jsem nejnovější detektivku s názvem Krev není voda dostala, měla jsem z ní radost. Doteď jsem četla jeho detektivky jenom v originální slovenštině, a tak tohle byla pro mě první kniha, kterou jsem četla v českém překladu. 


Krev není voda, další příběh situovaný do Našeho města, jde už o 21. díl této detektivní série, se odehrává v roce 1992, pár měsíců před oficiálním rozdělením Československé republiky. Detektivové z oddělení vražd mají hlavně následkem neuvážené porevoluční amnestie práce nad hlavu. Množství propuštěných zločinců v ulicích jejich města jim dělá vrásky a vedení od nich chce okamžité výsledky. A v této neklidné době Richarda Krauze požádají o pomoc kolegové z Brna, kteří vyšetřují podezřelý případ požáru, při kterém uhořela žena s malým dítětem. Stopy vedou až na Slovensko a vypadá to, že půjde o poslední federální případ. Richard Krauz se pustí do řešení tohoto zapeklitého případu, který se stále více zamotává, a nakonec ho zavede až na ty nejvyšší místa. A jeho morálka je opět zkoušená.

Příběh je zase jednou skvěle vystavěný, napínavý. Autor nám předkládá dvě dějové linie a dva případy, které spolu zdánlivě nesouvisí, a nechá na nás čtenářích, abychom si vše postupně spojili sami. A jak jsme od něho zvyklí, není to průhledný případ, který bychom odhalili hned na začátku, ale napíná nás až do poslední stránky. Sama jsem si vytvořila víc verzí, než jsem přišla na to, jak to bylo ve skutečnosti.
Detektivky Dominika Dána jsem si oblíbila díky tomu že, na rozdíl od různých severských díl,jsou mi tyto detektivky blízké prostředím, řečí, morálkou, postavami. Líbí se mi, že nic neidealizuje, ale díky svým osobním zkušenostem nechává nám civilistům nahlédnout do policejní práce. Jeho postavy jsou reálné, mají své chyby, ale drží se svých morálních zásad a spravedlnosti. I když jí občas musejí trochu pomoct. Mají skvělé hlášky a celkově na mě působí jako správní chlapi, a tím si mě získali.
Já sama beru detektivky jako oddechovou literaturu. Tam se toho moc nedá vymyslet, stane se vražda, hledají se stopy, komplikuje se to, až to všechno vede k vyřešení a nalezení vraha. Pro mě ale detektivky Dominika Dána mají něco navíc. Zdánlivě obyčejné případy se dějí na popředí politických změn a sám autor nepopisuje jenom samotný případ, ale v jeho příbězích najdeme různé narážky a připomínky vztahující se k politické situaci daný doby. Občas při čtení si člověk říká, jestli je to všechno vůbec pravda, anebo jde jenom o autorovu fabulaci. A kde vůbec k těm informacím přišel, protože všichni víme, že jméno autora je jenom pseudonymem a jeho identita je do dnešního dne neodhalená.
Samotnou detektivku hodnotím vysoce, ale musím vzít v úvahu samotný překlad. Jak už jsem psala na začátku, tuto detektivku jsem dostala jako dárek v češtině. Četla jsem ji v překladu a to byla chyba. Ten překlad byl strašný. Nechápu, jak mohl Slovart takto zvrzaný překlad pustit na knižní trh. Místy jsem vůbec netušila, co jednotlivá slova mají znamenat a překladatel si očividně vytvořil svůj vlastní jazyk. Některé pasáže nebyly ani slovensky, ani česky. Na Slovensku se Dominik Dán těší velké oblibě, v Česku si však díky překladu nemůže získat větší čtenářskou základnu. Možná by se Slovart měl zamyslet nad zlepšením překladu. Já po této negativní zkušenosti vím s určitostí, že Dominika Dána budu číst jenom ve slovenštině. Tam se nemusím bát žádných nepříjemných překvapení.


Autor: Domnik Dán
Název: Krev není voda (2016)
Originál:Krv nie je voda (2015)
Vydalo: Nakladatelství Slovart
Počet strán: 304