pondělí 5. září 2016

Srpen v knihách

Anton Myrer - Poslední kabriolet


Poslední kabriolet je kniha, o které jsem neslyšela, dokud jsem ji nedostala jako dárek k narozeninám. Jde o klasický příběh jedné generace zasáhnuté druhou světovou válkou. Odehrává se před, v průběhu i po válce. Ve skupině pěti kamarádů sledujeme bezstarostní osudy každého z nich od začátku studia na Harwardu. Postupně, jak se blíží vojna, se i příběh stává stále ponuřejší a pochmurnější. A všechno je propojené jedním kabrioletem, který postupně putuje mezi kamarády a jeho stav je symbolickým vyjádřením stavu jejich přátelství i světa. Autorovi se krásně povedlo vyjádřit emoce postav a předat to čtenáři. Emoce jsou vlastně to hlavní, co vám tato kniha dá. Je to příběh jedné generace, zachycuje vzájemné vztahy, lásky, zklamání, přátelství a nechá nás, aby nám postavy tohoto příběhu přirostli k srdci. Prožíváme s nimi všechno. Autor si nebere servítky a zobrazuje realitu a vojnu takovou, jaká byla, drsnou a krutou. Zaobírá se problematikou začlenění vojáků do společnosti v poválečném období. Velmi zajímavé je zobrazení mezigeneračního konfliktu, který v závěru vyvstane. Podařilo se mu ukázat rozdíly v názorech a postojích, které vyústily do výměny názorů mezi rodiči a jejich dětmi. Velmi silný příběh, který mně osobně hodně zasáhl. Mohla bych ho přirovnat k mým oblíbeným Třem kamarádům od Remarqua. Jde o podobný příběh, atmosféru, emoce, jenom Poslední kabriolet není až tak známý. A to je škoda. Jsem velmi ráda, že se mi tento titul dostal do rukou a hned jsem ho zařadila mezi své oblíbené.  

Dominik Dán - Krev není voda


Krev není voda je další příběh situovaný do Našeho města, jde už o 21. díl této detektivní série. Příběh se odehrává v roce 1992, pár měsíců před oficiálním rozdělením Československé republiky. Detektivové z oddělení vražd mají následkem neuvážené porevoluční amnestie práce nad hlavu. Množství propuštěných zločinců v ulicích jejich města jim dělá vrásky a vedení od nich chce okamžité výsledky. A v této neklidné době Richarda Krauze požádají o pomoc kolegové z Brna, kteří vyšetřují podezřelý případ požáru, při kterém uhořela žena s malým dítětem.
Příběh je zase jednou skvěle vystavěný, napínavý. Autor nám předkládá dvě dějové linie a dva případy, které spolu zdánlivě nesouvisí, a nechá na nás čtenářích, abychom si vše postupně spojili sami. A jak jsme od něho zvyklí, není to průhledný případ, který bychom odhalili hned na začátku, ale napíná nás až do poslední stránky. Sama jsem si vytvořila více verzí, než jsme přišla na to, jak to bylo ve skutečnosti.
Více se můžete dočíst v recenzi.


Petra Soukupová - Pod sněhem


Kniha Pod sněhem bylo moje první knižní setkání s českou autorkou Petrou Soukupovou. V poslední době jsem si všimla, že čím dál častěji sahám po společenských, případně vztahových románech od ženských autorek. Po knihách, které zobrazují každodenní problémy, vztahy, rodiny atd. Pod sněhem je jedním z těchto titulů. Jde o příběh jedné rodiny. Tři sestry s dětmi, psem a jednou kocovinou cestují na rodinnou oslavu za rodiči jedním autem. Každá ze sester má své starosti, problémy, komplikace, které musí řešit. I navzdory tomu, že jsou to sestry, mají rozdílné povahy. A tak v uzavřeném a stísněném prostoru auta postupně vychází na povrch staré křivdy, ale i nové problémy. Vznikají hádky, nedorozumění a celé to působí velmi chaoticky a zároveň reálně. Tento román je jako samotný život, plný každodenních starostí, sourozeneckých nedorozumění, vztahových problémů a snahy žít ten život, jak nejlépe víme. A i když se o to snažíme, ne vždy to vychází.
Moc se mi líbil vyprávěčský styl autorky, rychle to odsýpalo a podařilo se jí bravurně zobrazit chaos v rodině. Chybělo mi lepší zobrazení přímé řeči, občas jsem se v textu ztrácela. Ale musím upozornit na jednu věc, tento román nemá začátek ani konec. Je to prostě zobrazení jednoho dne v životě rodiny a tak nečekejte nějaké rozuzlení, případně happy end. Nic takového se tu nestane, skončí den a tím končí také kniha, ale život jde dál. A ten zbytek nechává autorka na naší představivosti, za co jí tleskám.

Antologie povídek - Lesní lišky


Je skvělé vidět, že se zvyšuje popularita příběhů, které rozvíjejí fantazii čtenáře. Tato útlá antologie fantastických povídek vznikla na překladatelském semináři oddělení finských studií na Karlově univerzitě v Praze a jeho vzniku můžeme děkovat nadšeným studentům, kteří se rozhodli, že si tyto příběhy zaslouží vydat v České republice.
Lesní lišky jsou sbírkou zvláštních finských povídek. Slovo zvláštní, anebo podivný, nejlépe vystihuje jejich charakter. Líbí se mi, že povídky, teda kromě jedné sci-fi zaměřené, jsou založené na reálném základě, odehrávají se v běžném životě, ne v úplně vymyšleném světe, ale v tom našem. Je to vlastně náš svět okořeněný špetkou fantazie, mystiky, magie a legend. Člověk by při čtení dokázal uvěřit, že by se něco z toho mohlo klidně stát. Líbí se mi, jak jsou příběhy propojené s přírodou a člověkem. Je z nich cítit respekt k přírodě a legendám, které formovaly celý národ.
A kdo by se chtěl o Lesních liškách dozvědět víc, může si přečíst samostatnou recenzi.

David Nicholls - Jeden den


Jeden den je krásná kniha o přátelství, vztazích a proměnlivosti lidského života. Je důkazem toho, že jsme tím, čím se rozhodneme být a že naše volby nám určují cestu životem. Ukazuje nám, že nic netrvá věčně a že nikdo na nás nebude čekat příliš dlouho, když jsme nerozhodní. A že to nejdůležitější si někdy člověk uvědomí až příliš pozdě. Jde o příběh přátelství dvou kamarádů ze střední školy, kteří si padli do oka, ale nikdy spolu nezačali chodit. Rozumějí si spolu tak jako s nikým. Vytvořili si velmi silné pouto, které je provází celým životem. A my tím životem putujeme s nimi. Autor nám s nimi každý rok dovolí strávit jeden den a tím dnem je 15. červenec. Dvacet let, dvacet dní, které strávíme s Dexterem a Emmou, abychom viděli, co se u nich stalo nového, jak se jim daří a jak se vyvíjí jejich vztah. Budeme s nimi prožívat jejich úspěchy a lásky, ale i neúspěchy a zklamání. Budeme jim fandit, ale i nadávat do hlupáků. Je to velmi emotivní kniha, v čtenáři vyvolá celou škálu emocí a vtáhne vás do jejich světa tak, že nebudete vnímat ten váš okolo. Protože nebudete chtít opustit ten jejich, ne dokud nedostanete svůj vytoužený happy end. Protože vy víte, že ti dva patří k sobě. Jenom to ještě musí dojít jim. A dojde? Přečtěte si to a uvidíte, já vás o ten zážitek nemíním připravit. Pro mě to byla dokonalá, emotivní kniha, která mě naprosto uchvátila, dostala se mi pod kůži a zasáhla srdce. Zamilovala jsem si ten příběh a konec mi zlomil srdce. Pročtěte si ji. Nebudete litovat.

Adriaan van Dis - Já se vrátím


Já se vrátím je drama nizozemského autora Adriaana van Dise, který nám předkládá komplikovaný příběh vztahu matky s temnou minulostí a syna, který celý život touží po její lásce a uznání. Přišla ale chvíle, kdy po něčem touží matka. Je jí skoro sto let a chce už zemřít. A tak uzavře se synem dohodu. Ona mu převypráví svůj životní příběh a on jí na oplátku pomůže zemřít.
Jde o autobiografický příběh a autor čerpá z vlastního života. To je z románu cítit. Detaily, místa a události jsou skvěle popsané a realisticky ztvárněné. Já jsem ale čekala něco jiného. Čekala jsem souvislý příběh, ve kterém se bude prolínat příběh matky s citovým konfliktem syna, že jí musí pomoct zemřít. Ten citový konflikt syna jsem v této knize dostala, ale chyběl mi souvislý příběh.  Jde spíš o střípky, mozaiku příběhů, vzpomínek, osob, událostí, které na sebe nenavazují a vyskytují se v knize zcela nespořádaně a chaoticky. Kapitoly jsou většinou krátké a věcné. S určitým odstupem mám pocit, že to všechno byl autorův záměr, mně to ale vadilo. Chyběly mi souvislosti, občas dovysvětlení detailů. Měla jsem pocit, jako bych něco nedostala, něco, co bych měla vědět, abych to lépe pochopila. A tak jsem s příběhem minimálně první polovinu knihy hodně bojovala a měla jsem problém se do knihy ponořit, a to se mi stává málokdy.
Jsou věci, které mi na této knize nesedly, stále si ale myslím, že jde o kvalitní knihu. Víc jsem se rozepsala v recenzi.

Susan Abulhawa - Modrá mezi nebem a vodou


Tato kniha je můj osobní knižní objev roku a největší překvapení. Byla jsem jí unesená a okouzlená.
Modrá mezi nebem a zemí je magickým příběhem tří generací žen jedné palestinské rodiny a zároveň příběhem tragické nelidské katastrofy, která nemá na tomto světě obdoby. Příběh začíná v roce 1947 v palestinském městečku Beit Darasu, v rodině Barakových, kterou tvoří ovdovělá zvláštní matka a její dvě dcery Nazmíja a Mariam a jeden syn Mahmúd. Všichni žijí své harmonické životy mezi přáteli a rodinou  do doby, než jsou nucení kvůli útoku izraelských vojsk opustit svoji domovinu a přesunout se do Gazy.  Věří, že jde jenom o dočasné opatření a zanedlouho se budou moct vrátit domů. Vůbec netuší, že právě začíná jedno z nejčernějších období v životě jednoho národa.
Na stránkách knihy se před námi rozvíjí příběh síly, odolnosti a spolupatřičnosti žen jedné rodiny. Je to příběh, který nám ukazuje sílu lidské povahy vydržet z našeho pohledu nemožné a snažit se přežít ne kvůli sobě, ale kvůli ostatním, protože když je nejhůř, je důležité, aby lidi, rodiny, známí i neznámí drželi spolu a snažili se vzájemně si pomáhat. Přestože můžeme přijít o všechen majetek, o domov, tak  lidskost a lásku nám nikdo vzít nemůže.
Víc se o této knize rozepíšu v připravované recenzi.