středa 14. září 2016

Jak se z mojí sestry stala paní


Moje malá sestřička se vdala. Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit. V mých očích to bude navždy ta malá otravná potvůrka, která mě nikdy nenechala v klidu si číst, ale pořád chtěla něco dělat. Ráno brzo vstávala a vymýšlela vylomeniny. Nesnášela jíst k obědu polívku, byla schopná strávit hodiny ve vodě v rybníku, stavěly jsme spolu bunkry, na laně od houpačky na zahradě jsme se učily dělat výmyky. Když babička předělávala kuchyň, ve vystěhovaném nábytku na dvoře jsme si hrály na poštu. Nacvičily jsme si rozhlasovou hru o stoleté babičce Petržalkové a předváděly to před rodinou. Měla takový úspěch, že jsme ji nakonec předváděly před celou vsí i školou. Ještě teď ji vidím v tom babičkovském převleku vysvětlovat důchodcům,jak se dožít vysokého věku sto let. A oni se u toho bavili, protože Katka to hrála fakt skvěle. Připravily  jsme doma Halloween, nacvičovaly si různé tance. Oblíkly jsme se do šílených oblečků a fotily se na samospoušť, doma ty fotky někde ještě určitě jsou. Toužily jsme spolu po domácím zvířátku (Katka vždy víc). A je toho mnohem víc. Zažily jsme spolu krásné dětství plné výmyslů, dobrodružství i hádek. Toto všechno mi v rychlosti proběhlo hlavou, když jsem ji viděla kráčet k oltáři. Takovou nádhernou (byla to ta nejkrásnější nevěsta jakou jsem kdy viděla), dospělou, odhodlanou a šťastnou. Byla jsem tak neskutečně dojatá a měla jsem co dělat, abych zadržela slzy, které jsem měla na krajíčku. Z mé sestřičky se stal nádherný člověk, který ví, co v životě chce a jde si za tím. A má po svém boku skvělého muže.

Svatba byla tradiční slovenská. Měli starejšího, který přišel s ženichem požádat o nevěstu od rodičů, přenesení přes práh, rozbíjení talíře, přivítání chlebem a solí, odčepčenie, vykrúcanka a k tomu všemu hrála cigánska kapela. Zpívalose a zabávalo se do rána bílého, jak tomu na pořádné svatbě má být. Já sama jsem se vytancovala tak jako už dávno ne. A hlavně jsem se snažila fotit. Takový můj osobní svatební dar, aby měli novomanželé památku na svůj den. A tak vás v pár fotkách nechám taky nahlédnout do atmosféry tohoto krásného dne.

A mně už nezbývá nic jiného, než vám, Katka a Dušan, popřát všechno jen to nejlepší do vašeho společného života. Ať jste spolu šťastní, je vám dobře a můžete se vždy opřít o toho druhého. Protože láska a rodina, to je to nejdůležitější, co máme.