čtvrtek 5. ledna 2017

Prosinec v knihách

Maurizio de Giovanni - Bolest


Tahounem celé detektivky je komisař, který vidí mrtvé. I mě titul Bolest díky tomu zaujal. A jsem ráda, že jsem po něm sáhla. Protože díky tomu se mi do rukou dostala detektivka, která je jiná, s mistrně vykreslenou temnou atmosférou fašistické Neapole. Moc se mi líbily popisy prostředí, města i celkového psychického rozpoložení člověka, který se díky svému zvláštnímu nadání vyčlenil na okraj společnosti a nikoho si k sobě nepustí. Ten pocit bolesti, samoty, zoufalství prostupuje všemi stránkami a dostane se vám pod kůži. Při čtení vás bude doslova mrazit. Líbilo se mi, že autor nic nepřeháněl a všechno dávkoval postupně a pomalu, čímž detektivka získala poklidný průběh a svým tempem mi připomínala moje oblíbené klasické britské detektivky ve stylu Agathy Christie. A tak tu najdeme postupné odhalování informací, vztahů, občasný vhled do soukromí komisaře Ricciardiho a hlavně neustálý pocit samoty člověka, což se autorovi mistrně povedlo vyjádřit na stránkách knihy.

Víc jsem se rozepsala v recenzi.
Stephen King - Právo nálezce (Bill Hodges #2)



Stephen King je král psaní. Druhý díl trilogie s detektivem Hodgesem se tentokrát točí kolem literatury, jednoho mrtvého spisovatele, jeho ztraceného díla a zhoubného vlivu literárního fanatizmu. Ukazuje nám, jak může náhoda výrazně ovlivnit život jedné rodiny v krizi. Zase jednou je nám naservírovaný skvělý příběh, poutavý, s rychlým spádem a vynikajícím psychologickým vykreslením postav a celkové atmosféry, jak jsme u Kinga zvyklí. Stejně jako v prvním díle, i v tomto čteme a čekáme, kdy už se stane něco zvláštního, záhadného a nadpřirozeného. Příběh navazuje na události, kterých jsme byli svědci u Pana Mercedese, tentokrát se soustředíme na rodinu, která byla postižena masakrem - otec rodiny byl vážně zraněn, což negativně to ovlivnilo celou rodinu. Mě, knihomola, potěšilo literární téma a literární fanatizmus, o který v Právu nálezce jde. Příběh mě vtáhl, i když místy působil až příliš klidně na Stephena Kinga. Pan Mercedes měl přece jenom trochu rychlejší spád. Dost negativně jsem vnímala také pozdní nástup detektiva Hodgese na scénu. Bylo ho tam mnohem méně než v prvním díle a opravdu mi chyběl. Ale celkově to bylo skvělé čtení a už se nemůžu dočkat, jak Stephen King celou sérii ukončí, protože ten závěr, kvůli němu se to celé vyplatilo číst, ten byl typicky záhadný kingovský a vyžehlil si u mě i nedostatek Hodgese a pomalejší spád příběhu v tomto díle.

Ruta Sepetys - Sůl moře


O tom, že Ruta Sepetys umí fakt zajímavě psát, jsem se přesvědčila už u knihy V šedých tónech, u první knihy této autorky, která se mi dostala do rukou. Líbil se mi způsob, jakým dokázala podat takové těžké a náročné téma. A s knihou Sůl moře se jí to povedlo znova. Při čtení jejích knih mám pocit, že je kouzelnice. S jakou lehkostí a poutavostí dokáže psát o tak náročných tématech a zvěrstvech , je až neskutečné. I tentokrát si vybrala téma z druhé světové války, o kterém se moc nemluví a nepatří mezi ty nejznámější události, i když jde o jednu z největších námořních katastrof. Šlo o potopení lodi Wilhelm Gustlof, která byla plná válečných utečenců v zimě 1945. V celém příběhu sledujeme čtyři postavy, jejichž osudy se náhodou protnou při útěku za lepším životem. Jde zase jednou o silný příběh, který vás chytí za srdce a neskutečně dojme svými silnými osudy. Ruta si dala záležet na psychologickém vykreslení postav, příběh má spád a musíte ho číst se zatajeným dechem až do konce. Bohužel celou knihu jsem se nemohla zbavit pocitu, že autorka jenom klouže po povrchu a mohla by jít hlouběji do příběhu i psychologie postav. Na druhou stranu chápu, že knížka určená pro mladší čtenáře nemůže být příliš náročná nebo drsná.
Líbí se mi, že se vydává tento typ příběhu i pro mladší čtenáře. Je totiž důležité, aby se o určitých událostech mluvilo a na některé věci nezapomnělo. Protože je to součást naší historie, ať se nám to líbí, nebo ne. A my to musíme přijmout a pokusit se z chyb poučit, aby se historie nikdy neopakovala. Jenom kdyby bylo víc spisovatelů jako Ruta Sepetys. Bylo by to jenom dobře.

Philipe Claudel - Vyšetřování


Vyšetřování se mi dost těžko hodnotí, nebo o něm objektivně píše, protože si myslím, že je to ten druh literatury, který si každý čtenář musí přečíst, prožít a udělat si o něm svůj vlastní názor. Je to zvláštní, absurdní, ironické, místy komické a hodně vtipné. Připravte se na to, že budete hodně kroutit hlavou. Mně to nejvíc připomínalo sen. Takový ten sen, co zažil už každý z nás, ve kterém se ocitnete kde se ocitl na neznámém místě, řešíte samé absurdní situace a jste rádi, když se konečně probudíte. Tak přesně tohle mi Vyšetřování připomínalo.

Víc se můžete dočíst v recenzi.

Sarah J. Maas - Dědička ohně (Skleněný trůn #3)



Fantasy sérii Skleněný trůn jsem si neskutečně oblíbila. Hlavní postavu, prostředí, tu atmosféru, příběh, prostě všechno. Sarah J. Maas se povedlo vystavět moc zajímavý příběh, jehož čtení je jako pohlazení pro moji dobré fantasy milující knihomolskou duši. Dědička ohně je už třetím dílem této série. Z prvních dvou jsem byla nadšená. Ten třetí mě bavil taky, ale přišel mi malinko pomalejší, jako kdyby autorka potřebovala vyplnit díru v příběhu, dovysvětlit, vystavět, a tak nějak si připravit půdu na postupné vyvrcholení celé série. Ale staneme se svědky moc důležitých událostí a hlavně přerodu Celaeny do její nové podoby. Jsou to změny, díky kterým se příběh v následujících dílech rozeběhne takovým způsobem, že při čtení nebudete stíhat ani dýchat. I když jsem měla pocit, že dej běží trochu pomaleji, i tak jsem si čtení užívala. Autorka nás vzala do nového prostředí, představila nám nové postavy a celkově ten děj oživila a celé to zamotala ještě víc, než to bylo předtím. A Celaena je stále jedna z mých nejoblíbenějších ženských fantasy postav. Je skvělá, hrozně jí fandím a věřím. Za mě je tahounem celé série právě ona. A už teď se nemůžu dočkat, jak to s ní půjde dál.

Jess Walter - Nádherné trosky


Občas se stane, že se mi do rukou dostane kniha, kterou jsem původně neměla ve svém to-read listu, ale nějak si ke mně najde cestu. Já jsem ji odkládala, pak jsem zapomněla, že ji doma mám a jednoho dne mi to nedalo a sáhla jsem právě po ní. Tak to je příběh mě a knihy Nádherné trosky. Byla mi doporučená známým, tak jsem si ji od něho půjčila, založila do knihovny a úplně na ni zapomněla. Nedávno mi ji ten dotyčný znovu připomněl, protože nevěděl, kde ji má a já si vzpomněla. Tak jsem si řekla, že když už ji doma mám tak dlouho, byla by škoda vrátit ji nepřečtenou. A byla to skvělá volba. Z té knihy jsem byla nadšená. Jde totiž o na první pohled chaotický, ale na druhou stranu moc hezký a reálný příběh ze života o lidských osudech a snaze vybudovat si svůj život, co nejlépe umíme. Děj začíná v malém hotýlku na jednom opuštěném italském ostrůvku v 60. letech minulého století, pak se přesouvá do současného Hollywoodu, kde znovu ožívá příběh, který začal při natáčení legendární Kleopatry s Liz Taylorovou a Richardem Burtonem v hlavních rolích. Střídají se tu dějové i časové linie, sledujeme životní příběhy a osudy vícero postav, které se klasicky, jako v každém podobně vystavěném příběhu, na závěr propojí. A  i když to bylo předvídatelné, i tak mě tahle kniha pohltila neskutečným způsobem a v závěru jsem si nemohla pomoct, ale byla jsem dojatá. Vyvolal ve mně ty správné emoce a za ně jsem této knize moc vděčná. Určitě doporučuji každému, kdo chce na chvilku zmizet a sledovat osudy někoho jiného, aby si uvědomil, že není jediný, kdo hledá to své místo na tomto světě.