Na otočku v Malé Fatře – den 2

V minulém článku ze své dovolené na Slovensku jsem psala o tom, jak jsme v první den v Malé Fatře absolvovali Jánošíkove diery a výstup na Veľký Rozsutec.  Vystoupali jsme u toho slušných 1000 výškových metrů a to byl pro některé členy mé rodiny tak namáhavé, že jsme původní plán, navštívení Západných Tater a výstup k Roháčskym plesům, museli přehodnotit. I mě další den bolely nohy a ráno se mi z postele vůbec nechtělo. Jsem ale v lepší formě než oni a po vydatné snídani jsem byla zase plná energie.

Bylo ale potřeba vymyslet náhradní plán. Takový, který si užijí všichni členové výpravy. A protože Malá Fatra je plná možností, nakonec jsme vymysleli, že využijeme lanovku a vyvezeme se na Chatu pod Chlebom(1423 m.n.m.), což je nejvýše položená turistická chata v Malé Fatře. Od chaty jsme vystoupali na nejvyšší vrch Malé Fatry Veľký Kriváň (1709 m.n.m.). Stoupání bylo mírnější, a tak to bez problémů zvládli všichni. 

Bylo zataženo a oblačno, ale nepršelo, a za to jsme byli rádi. Z Velkého Kriváňa se nám naskytly nádherné výhledy na celé okolí a mě nejvíce ze všeho zaujal pohled na vedlejší kopec s názvem Pekelník. I díky počasí vůbec nevypadal, že by patřil do Malé Fatry, ale jako by ho někdo vzal ze Skotska a přesunul sem. Byla jsem z něho úplně uchvácená. Až tak, že když se celá moje rodina po vychutnaní si výhledů na Velkém Kriváni rozhodla, že se vrátí dolů k lanovce a pomalu se vydáme domů, já jsem si ještě musela udělat jednu odbočku a vylézt si právě na Pekelník. Rodinu jsem pomalu poslala dolů a já tam byla za chvilku, byl to jenom sousední kopec. Z něho se mi vyskytl výhled na Malý Kriváň a další sedla a vrcholy, které se nachází tímto směrem. Taky jsem mohla obdivovat hřebenovku, která se táhla dvěma směry. Jedním směrem vedla až k sedlu Medzirozsutce a tím dalším se po hřebenu Malé Fatry dalo sestoupat až do Žiliny. Taková hezká 6hodinová procházka. 

A vrchem Pekelník pro mě skončila tato krátká návštěva Malé Fatry. Zase jednou jsem byla nadšená a určitě se sem plánuju ještě někdy vrátit a strávit víc času.

Za co jsem ale nejvíc ráda, je, že jsme po dlouhé době strávili spolu čas jako rodina. To pro mě znamenalo víc než to, že kdybych tam jela sama, tak bych toho prošla mnohem víc nebo rychleji. A zase jednou jsem se přesvědčila, že příroda a hory jsou jedním z největších bohatství Slovenska. Je tu toho tolik, že stále je co objevovat a kam se vracet.
 

Připravuju pro vás  ještě  poslední článek z mé dovolené na Slovensku, tentokrát to bude o výletu do Nízkých Tater. Tak se můžete těšit.