Srpen v knihách

Ken Kalfus – Americký problém

Odeonky jsou pro mě vždy zárukou zajímavého čtení a nebylo tomu jinak ani u Amerického problému Kena Kalfuse. Knížka, kterou jsem za pár korun koupila v mém oblíbeném antikvariátu na Národní v úplně nádherném stavu, pojednává o rozpadu manželství v průběhu největšího teroristického útoku na World Trade Center v září 2001 v New Yorku. Událost, která navždy změnila tvář Ameriky jako takové, ale není úplně hlavním dějovým prvkem tohoto románu, spíš mu tvoří kulisu. A to mi přišlo na této knížce zajímavé. V prví radě tu totiž stojí  rozpad manželství a vytvoření obrázku toho, jak jsou dva lidi, kteří se někdy strašně moc milovali, schopní se po určité době, dětech a konfliktech se nenávidět. A teď dělají všechno proto, aby tomu druhému co nejvíc znepříjemnili život. I když se tam vyskytlo pár vtipných situací, ve skutečnosti je to velmi smutná a vážná knížka. 

Do děje vstupujeme 11. září.  Marshall je na cestě do práce (pracuje ve WTC) a Joyce by měla sedět v inkriminovaném letadle. Nějakou náhodou, nebo řízením osudu, ani jeden v ten den není tam, kde by měl být. To oni ale v tu chvíli, kdy se útok odehrává, neví, a těší se že se toho druhého zbavili. Tím pádem se už nebudou muset dál dohadovat, protože oba jsou už vyčerpaní neustálými vzájemnými konflikty. Jaké je jejich veliké zklamání, když zjistí, že se tomu druhému  nic nestalo.

I když mě první polovina knihy bavila víc a v té druhé jsem měla pocit, že ztratila svůj spád, jako celek  působila dobře a líbila se mi. Poskytne nám obraz Ameriky, změn, které nastaly po teroristických útocích na pracovním trhu, v bezpečnosti, v pocitech lidí, a to všechno prostřednictvím rozpadajícího se vztahu dvou lidí, kteří se tak strašně moc nenávidí (anebo až tak moc zas ne?).

Skvěle, reálně napsané. Určitě doporučuji.

Wiliam Saroyan – Tracyho tygr

Budu k vám upřímná, vůbec nevím, co si o této knížce mám myslet. Já možná nejsem úplně ideální čtenář na tento typ abstraktní literatury. Mám radši, když je děj jasnější a já nemusím celou dobu přemýšlet, co tím vlastně autor myslí. Ale na druhou stranu se mi knížka i tak líbila a po jejím dočtení bych si ji nejraději přečetla ještě jednou. A kdyby bylo na mně, hned bych vymazala poslední větu, kterou se nám autor snažil evidentně pomoct a něco dovysvětlit. Já si nemůžu pomoct, ale já to prostě pochopila trochu jinak a tímto mi v tom udělal akorát zmatek. Ale za svým názorem si stojím. Baví mě, že v této knížce může každý vidět něco jiného, vnímat to jinak a liší se to nejenom mezi lidmi individuálně, ale může se to lišit i u jednoho člověka, záleží, v jakém životním období či věku knížku bude číst. Je to útlá knížečka, kterou jsem měla přečtenou za hodinku a přemýšlím o ní dodnes. Určitě si ji mám v plánu ještě někdy přečíst. Po jejím přečtení se totiž nedokážu zbavit potřeby představovat si toho svého tygra. Jak asi vypadá? Je plný energie, krásný a živý, nebo už je trochu unavený a smutný? Anebo mi společnost dělá těch tygrů víc? Ta myšlenka se mi líbí asi nejvíc.

Jednoznačně knížka, po které váš mozek bude ještě nějakou dobu šrotovat.

Trygve Gulbranssen – Vane vítr z hor

Vy velmi dobře víte, že mám ráda rodinné ságy. A sága Trygve Golbranssena o Medvědím dole a několika generacích jedné rodiny žijících na něm si mě získala už od prvního dílu. Vane vítr z hor je druhým dílem trilogie a musím říct, že mě dokonce bavil ještě víc než ten první. Měla jsem mnohem blíž k celému prostředí i rodině Daga Bjorndala. V druhém díle se totiž člověk zase jednou vrací na stará známá místa a sleduje, jak pokračují osudy postav, se kterými se seznámil v prvním dílu. Mám velmi blízký vztah ke knihám, které se odehrávají ve skandinávské oblasti, sever mě vždycky přitahoval, a proto se vůbec nedivím, že mi tato série přirostla k srdci.
Druhá generace rodiny Daga Bjorndala sídlícího na Medvědím dole to stejně jako ta první nemá vůbec jednoduché. Příroda je pořád krutá a oni bojují, jak nejlépe umí, a to nejenom proti přírodním živlům, ale i nepřízni osudu nebo zlobě lidí, kteří štěstí, úspěch a bohatství jednoduše neodpouštějí.

Dagův syn se oženil s krásnou dívkou z vážené městské rodiny, pro kterou je Medvědí důl úplně novým světem a musí vynaložit mnoho úsilí, aby se tady naučila žít. A to nemluvím o těžkých komplikacích, které bude muset zvládnout, aby dokázala sobě i všem ostatním, že je silnější, než ve skutečnosti vypadá. Medvědí důl ji může zocelit nebo zlomit. Zvládne čelit této životní zkoušce? A jak silná je vlastně láska? Dokáže člověka vytáhnout z toho nejhlubšího dna?
Popisy přírody, lidské blízkosti, ale i bolesti, ztráty, zoufalství a snahy zabezpečit sebe i své nejbližší jsou zas jednou tak věrně popsané, že se této knížce zase jednou povedlo mě pohltit. A to takovým způsobem, že i když bylo léto, tak mě místy mrazilo a nemohla jsem se odtrhnout.
Až mě mrzí, že se celá trilogie blíží do finále a já se zanedlouho budu muset s touto rodinou rozloučit.

Hanya Yanagihara – Malý život

Malý život způsobil v české blogosféře doslova boom. Lidi, co tuto knížku četli, ji doporučují, kudy chodí. Prý u ní plakali a zlomila jim srdce. A protože já právě měla náladu na tento typ příběhu, rozhodla jsem se, že dám této ne právě nejkratší knížce šanci. Hodně zapůsobil i fakt, že anotace mi připomínala Poslední kabriolet od Antona Myrera. U toho jsem strávila minulé léto na Šumavě a silně na mě zapůsobil.

V Malém životě jde o příběh čtyř kamarádů, mladých lidí, kteří studují na vysoké škole v New Yorku a mají veliké plány se svým životem. Chtějí toho dosáhnout hodně a jsou ochotní pro to obětovat cokoliv. A my se stáváme, jako nezávislí pozorovatelé, součástí jejich života. A tak vidíme, jak se z jednoho stane uznávaný umělec, z dalšího architekt, třetího známý herec a ze čtvrtého obávaný právník. A i když začátek působí jako příběh party, autorka si s námi trochu hraje a zavádí nás. Ve skutečnosti jde o příběh jednoho z nich - právníka Judea, kterého minulost je obestřena závojem tajemství. Tajemstvím, které je těžší než si vůbec dokážeme představit. Tajemstvím, kterého odhalení nás může zničit.

Malý život mi zlomil srdce. A nejenom zlomil, on ho rozdrtil na miniaturní kousky a ještě teď, asi týden po dočtení, si ho dávám dohromady. Měla jsem slzy na krajíčku a po dočtení jsem tupě zírala do zdi. Je to syrové a na nic si to nehraje. Autorka otevřeně píše o věcech, kolem kterých se doteď chodilo jako po špičkách a považovaly se za tabu. I když je to příběh o přátelství, lásce a důvěře, naleznem zde ale také zneužívání, sexuální násilí a prostituci nezletilých. V celém textu je neustále přítomný pocit zoufalství, ztráty a smutku, pocit, že hlavní hrdina si prostě nemůže zasloužit nic dobrého ve svém životě. Je to zajímavé, ale poprvé jsem se setkala s hrdinou, kterému prostě nikdy není líp. Jako by se rozhodl, že on nemá právo na štěstí a nezaslouží si ve svém životě nic dobrého.

Jedna z nejlepších knih o přátelství, kterou jsem kdy četla. Řadím ji mezi takové velikány jako jsou Tři kamarádi nebo už zmiňovaný Poslední kabriolet.