Ann
Aguire – Šeroprostor (Siranta Jaxová #1)
Tak tohle jsem přesně potřebovala. Toto sci-fi dílko
bylo přesně to, co jsem si v těchto podzimních a uspěchaných dnech s radostí
přečetla. Space opera Šeroprostor je knížkou, která mě pohltila a pobavila, ve
které mi byly postavy sympatické už od první stránky a neštvala mě ani nevyhnutelná
romantická linka, protože všechno bylo správně nadávkované. Nemusela jsem nic
extra řešit, jenom jsem se prostě nechala unášet příběhem. Zas jednou jsem si
připomněla, proč se k sci-fi žánru tak ráda vracím. V Šeroprostoru sledujeme
příběh vesmírné skokanky, která si ze svého posledního skoku s vesmírnou lodí nic
nepamatuje. Jediné, co ví, je to, že se stala jedinou, kdo z 83 lidí na palubě
lodi přežil. A všichni z této tragédie samozřejmě obviňují ji - přestože mezi
oběťmi byla její největší láska a spřízněná duše, což jí úplně zlomilo. Ona si
je ale vědoma toho, že za to nemůže, jen neví ,jak to dokázat, protože si nic
nepamatuje. Je uvězněná a čeká na rozsudek. Z vězení ji vysvobodí skupinka
rebelů, kteří jsou ochotni riskovat všechno, protože mají veliké plány a ona je
jejich nevyhnutelnou součástí.
Asi se budu opakovat, ale mě Šeroprostor neskutečně bavil. Zhltla jsem ho jako
malinu za pár hodin a šlo o skutečně skvělou malinu. Bavilo mě prostředí, postavy,
zápletka i její rozuzlení. Byla tam správná badass hrdinka, která mě svým
sebelitováním občas trochu štvala, ale autorka nic nepřeháněla a bylo to prostě
uvěřitelné. Začátek měl trochu mezery, ale od půlky si všechno sedlo, a pak to
byla skvělá jízda až do konce. Romantická linka byla přirozená a nebyla vůbec
předávkovaná nebo umělá, a to mě bavilo. A tak trochu jsem se knižně zamilovala
do hlavního mužského hrdiny. Byl fakt skvěle napsaný. Hodně jsem ho žrala. A
tak to má být. To je přesně to, co od tohoto typu knížek potřebuju - oddych,
relax a trochu té vesmírné romance. Všechno jsem to dostala v tak skvělé formě,
že se už nemůžu dočkat pokračování!
Samuel
Bjork – Sova (Holger Munch & Mia Kruger #2)
Znovu objevuju kouzlo audioknih. Díky akci, které mělo
Audiolibrix u příležitosti svých 5. narozenin, jsem se rozhodla, že jim dám
znovu šanci (hlavně když mají první audioknížku za 5 Kč, to se pak odolává fakt
těžko). A byla jsem překvapená, že po několikaletém časovém odstupu od doby,
kdy jsem audioknížky odložila, protože mi nevyhovovaly, jsem si teď poslouchání
toho, jak mi někdo čte, užívala. Díky mé nepozornosti jsem omylem sáhla po
druhém dílu detektivní série s komisařem Holgerem Munchem v hlavní úloze.
Nakonec to ale ničemu nevadilo. Vztahy byly vysvětlené a šlo o samostatný
příběh, který na ten první odkazoval jenom minimálně.
Myslím, že detektivky a thrillery jsou na audioknižní zpracování jako dělané.
Knížka byla skvěle namluvená a já se ponořila do pátrání po vrahovi dívky,
která byla rituálně popravena a předtím nelidsky mučena. Všechno se to pojilo s
motivem sovy a sovím peřím a bylo na Holgerovi, aby tomu celému přišel na
kloub. Na pomoc si povolal svojí talentovanou bývalou kolegyni Miu Krugerovou,
která byla kvůli určitým problémům suspendována, a zas jednou vytvořili
efektivní dvojici, která nikdy nezklame.
Bylo to napínavé, mělo to spád a bavilo mě to. Místy trochu děsivé a občas se
mi dělalo fakt špatně, ale to se mi u těchhle drsnějších scén severských
detektivek někdy stává, jsem holt jemná duše. Ale jde o poutavý příběh, který
vás pohltí, a vy budete dychtivě očekávat, jak to všechno dopadne. A věřte mi,
že ten konec vás vyvede z míry stejně tak, jak se to stalo mě. I když zde bylo
pár slepých linek, které podle mě nikam nevedly, stejně se mi to líbilo a
určitě doporučuju. Samuel Bjork umí psát a je to vidět.
Martin Váša – Dělám si to sám
Knížka s vtipným názvem Dělám si to sám zaujme hned od
prvního pohledu. Je vám kolem třiceti, jste single a žijete v Praze? Tak tahle knížka je přesně pro vás. Aspoň já
jsem měla ten pocit. To neznamená, že diskriminuju na základně místa bydlení
nebo věku, to zas ne! Ale u téhle knížky jsem se díky těmhle detailům královsky
bavila. Byla jsem schopná se vžít do kůže hlavního hrdiny a dost konkrétně si
představit jednotlivá místa Prahy, kolem kterých se točil celý příběh. Jde
totiž o příběh tak trochu ztraceného 27letého Martina žijícího v Praze a
pracujícího jako redaktor časopisu. Má skvělou schopnost podat věci mnohem lépe,
než ve skutečnosti jsou. Bojuje se vztahy, dnešní dobou, seznamkami a celkově se
společenskými konvencemi. Je expert na to, jak si všechno co nejvíc
zkomplikovat. Navštěvuje rodinu, aby od ní pak co nejrychleji utekl, hledá svou
životní lásku, ale nachází jenom plejádu méně či více komplikovaných mužů.
Stejně ho ale budete zbožňovat, protože všechno bere s humorem, nadhledem a
nadsázkou. Je to ten typ knížky, u které se smějete z plné pusy a je vám úplně
jedno, kde se právě nacházíte. Je to takový deníček mladého člověka dnešní
doby, mileniála, který nejvíc stejně bojuje sám se sebou a svými představami o
tom, jaký by ten jeho život měl být a proč je vlastně jiný a zda to tak je
dobře nebo ne. Oddechnete si u toho, zabavíte se a díky tomuto titulu si
řeknete, že někdy bychom ten život neměli brát až tak vážně. Vždyť v konečném
důsledku o nic nejde. Jenom o to, abychom byli spokojení, i když se jednoho dne
ocitneme úplně jinde, než jsme si mysleli, že budeme.
Benedict
Wells – Na konci samoty
Na konci samoty je dojemný příběh dvou mladých lidí,
kteří oba již v dětství zůstali zranění a opuštění. Ocitnou se ve stejné
škole, najdou si k sobě cestu a vyrůstají spolu. V příběhu můžeme
sledovat, jak se jejich osudy proplétají, aby se pak později rozdělily, jak
bojují se svojí samotou a celkově válčí se životem.
Bylo to hezké, dojemné a hloubavé. Plné hezkých myšlenek a četlo se to skoro
samo. I když šlo o příběh lásky, nebyla to žádná slaboduchá romance. Tohle je
přesně ten typ zamilovaných příběhů, které mě baví, protože působí reálně. Jsou
prostě ze života a plné všeho, co se lidem děje, nejenom toho hezkého, ale i
komplikací. Život není vždy jen krásný, perfektní a růžový a ne vždy se všechno
děje podle našich představ. Je taky plný toho, že občas prostě nevíme, co chceme,
nebo netušíme, koho máme vedle sebe, dokud o něho nepřijdeme. Až pak zjistíme,
kolik času jsme zbytečně promrhali a říkáme si, jak je možné, že jsme byli tak slepí.
Je to ten typ zamilovaného příběhu, kdy se vám chce smát a plakat zároveň. Přestože
byste s hlavní postavou nejraději zatřásli, aby se už konečně probrala,
přestala dělat blbosti a uvědomila si, co má před sebou.
V hrozně moc aspektech mi knížka připomínala jednu z mých oblíbených titulů
tohoto žánru - Jeden den. Pokud tedy patříte mezi fanoušky Jednoho dne,
nenechte si uniknout ani Na konci samoty od Benedicta Wellse, stojí fakt za to.
Paolo Cognetti – Osm hor
Titul Osm hor italského spisovatele Paola Cognettiho
vyšel jako 200. titul v rámci Světové knihovny nakladatelství Odeon. Je to
titul, který svým obsahem dokáže zaujmout široké spektrum čtenářů. Je vhodný
jak pro lidi, kteří cestují maximálně na stránkách knihy, ale osobně se jim
nikam moc nechce a radši zůstanou zachumlaní pod kopcem s knížkou, tak i pro
ty, kteří milují cestování, hory, objevování nových míst a překonávání
vlastních limitů. Já sama se řadím do té druhé skupiny a při čtení jsem si
říkala, že Osm hor je pro mě prostě ideální. Miluju hory a tahle knížka pro mě
byla skvělým oddechem a taky pohlazením po duši.
Sledujeme tady osudy hlavního hrdiny Pietra, jehož
celý život je propojený s horami. Seznámili se tu jeho rodiče, trávil tady své
dětství a i v dospělosti sem vedou jeho kroky. Seznámil se zde se svým
nejlepším kamarádem a prožil množství silných zážitků – ať už pozitivních, nebo
negativních. Hory jsou hlavním dějištěm všeho, co se v této útlé knížce děje.
Po jejím přečtení jsem měla hroznou chuť zas jednou vylézt na nějaký kopec,
užít si trochu té samoty, přírody a jet si zase vyčistit hlavu. Text sice plyne
pomalu, ale ničemu to nevadí, právě naopak, díky tomu je ta knížka hodně
relaxační, místy může působit až meditativně. A není to jenom o přírodě a
horách, ale autorovi se tu podařilo vypracovat i sociální rozměr. Líbilo se mi
vykreslení postav, jejich osudů a komplikovaných lidských vztahů. Nedivím se,
že tato knížka v zahraničí už získala pár ocenění. Rozhodně si je zasloužila.
Okomentovat