Tak trochu jiná kráska a zvíře

neděle 25. března 2018

Myslím si, že Tvář vody není neznámá pro nikoho z nás. Ono je hodně těžké neslyšet o filmu, kterému se povedlo tento rok získat čtyři Oscary - za nejlepší film, režii, výpravu a hudbu. Tato fantaskní romance a svým způsobem pohádka vypráví příběh dvou neobyčejných outsiderů – němé uklízečky a humanoidního netvora neznámého původu odněkud z Amazonského pralesa. Tvář vody vznikla ve spolupráci mexického režiséra Guillerma del Tora a amerického spisovatele Davida Krause, kteří se rozhodli vyprávět jeden příběh ze dvou různých pohledů - z pohledu filmového a knižního. Nápad původně vznikl v hlavě Daniela Krause a společně s Guilermem del Torem na něm pracovali dlouhou dobu. Film měl premiéru 15. února, v knižní podobě Tvář vody vyšla až 27. února, přičemž u nás vyšla ve stejný den jako v USA. A já jsem si samozřejmě tuto možnost nenechala ujít, protože mě příběh zaujal. Měla jsem v plánu jít i na film, a tak jsem se rozhodla tyto dvě zpracování stejného příběhu porovnat.

Tvář vody je příběhem lásky, který na první pohled působí jako by se ani neodehrával v reálném čase a prostředí. Odehrává se v jednom tajném americkém výzkumném ústavu v 60. letech minulého století v průběhu studené války. V tomto ústavu pracuje němá uklízečka Elsa, která je tam už deset let od svého odchodu ze sirotčince. Bydlí v malém bytě v Baltimoru nad kinem Arcade, jejím sousedem je homosexuální malíř a do práce jezdí autobusem. Jediné, čím se brání vůči zavedenému stereotypu a systému jsou boty. Na ty si potrpí, protože miluje mít na sobě něco hezkého. Jednoho dne do výzkumného ústavu dovezou zásilku podléhající nejvyššímu utajení. Elsa zjistí, že jde o zvláštního tvora, ke kterému si postupně Elsa vytvoří silné pouto a to se postupně rozvine až k těm nejsilnějším emocím, které můžou vzniknout mezi mužem a ženou. Jenomže jsme ve výzkumném ústavu uprostřed studené války, Američani chtějí získat převahu nad Ruskem a ruští špióni se zase snaží získat nějakou výhodu z jejich objevu. Netvor se ocitne v ohrožení života a Elsa, ta neviditelná uklízečka, se rozhodne ho zachránit.

Jde jednoznačně o ten nejoriginálnější romantický příběh, který jsem za poslední roky četla. Je to pohádkový a magický příběh, který ani nepůsobí, jako by se odehrával v našem světě. Měla jsem to štěstí, že jsem knížku začala číst hned, jak u nás vyšla a hlavně předtím, než jsem viděla film, což byla podle mě ta nejlepší volba. V porovnání knihy a filmu u mě jednoznačně vede knížka. Co se týče rozpracování postav, jejich psychologie a dějové linky, je zpracovaná mnohem líp. David Kraus totiž přišel se skvělým příběhem, který čtenáře chytí a nepustí a i takový cynik, co se týče romantických příběhů, jako jsem já, si čtení tohoto příběhu užil. Navíc má skvělý spád a napětí, což tomuto romantickému příběhu dává další rozměr. Děj je skvěle napsaný a v porovnání s filmem je tam rozpracovaná nejenom základní linka příběhu, ale i ty vedlejší, díky kterým příběh působí skvěle jako celek. Třeba se dozvíme něco o původu netvora, kde se nacházel, jak ho získali a proč se z hlavního záporáka kapitána Stricklanda stal takový muž, jakým se stal, co ho poznamenalo co ho vedlo a proč postupně šílel. Už dávno jsem se v knize nesetkala s tak dobře rozpracovanou negativní postavou. Viděla jsem jí totiž přímo do hlavy a to je aspekt, který mi ve filmu chyběl, tam prostě působil prvoplánově zlý a nic navíc.

Sečteno a podtrženo, Tvář vody je skvělá v knižní i filmové podobě. V knižní podobě je lépe rozpracovaný příběh a psychologie postav, potkáme se tu třeba i se Stricklandovou manželkou, která se ve filmu jenom mihne a není jí připsaná žádná důležitější úloha. Film je zase skvěle zpracovaný po vizuální a hudební stránce, líbí se mi, že dává poctu starým filmům, kde se hodně zpívá, tancuje a vůbec to nepůsobí, že by to tam nepatřilo nebo narušovalo příběh. Právě naopak.

Každá forma tohoto příběhu má něco do sebe, jsem ráda, že jsem četla knížku i viděla film a bavilo mě porovnávat obě umělecká ztvárnění jednoho příběhu.

A pro ty, co film ještě neviděli nebo přemýšlejí nad přečtením knížky, když už viděli film, mám jen jednu radu - rozhodně do toho choďte. Stojí to za to. Je to jednoznačně jeden z nejzajímavějších, nejhezčích a nejmagičtějších příběhů, u kterého jsem zažila škálu asi všech emocí a to se jen tak něčemu nepovede.