Únor 18 v knihách

Elena Ferrante – Príbeh stratenej dcéry (Neapolská sága #4)

Poslední díl Neapolské ságy jsem schválně pořád odkládala, protože jsem ji ještě nechtěla uzavřít. Tohle prostředí, příběh, postavy a všechno ostatní mi tak přirostlo k srdci, že jsem se ještě necítila na definitivní uzavření. Ale najednou jsem si uvědomila, že přišel její čas a já jsem pocítila nutkavou potřebu zjistit, jak to všechno dopadne. A tak jsem se naposledy ponořila do příběhu dvou kamarádek Lily a Eleny, které snad ani nemůžou být rozdílnější.  Ať se jim to líbí nebo ne, tak jejich životy byly navždy propojené takovým způsobem, že jedna k té druhé, i když nechtěla, byla připoutaná společnými vzpomínkami, prostředím a hlavně přátelstvím, které je na celý život. 
V posledním díle se dozvíme, co se stane se vztahem Nina a Eleny a znovu se vrátíme s hlavními postavami nazpátek do rodné Neapole. Kde to všechno začalo, tak tam to nakonec i skončí a uzavře se.
Návrat k vyprávění Ferrante je prostě radost. Líbí se mi prostředí, vztahy a hlavně její vypravěčský jazyk, který je jiný, neskutečně zajímavý a je ho radost číst. Elena píše reálně, místy drsně a vůbec si nebere servítky.  Nešetří čtenáře ani neidealizuje své postavy a jejich vztahy, přátelství, lásku či politiku. Ničemu se nevyhýbá a pomalu dovede celou ságu k závěru, který vás pravděpodobně překvapí, ale zase na druhé straně je to ten nejlepší konec, který mohla svým postavám a hlavně čtenářům dát. Budete je zas jednou milovat a zároveň nesnášet a hodně nechápat, ale Ferrante vás svým drsným jazykem zas jednou dostane a vy budete mít chuť se nakonec do Neapole podívat. Je to jednoznačně jedna z nejpozoruhodnějších sérií, jaké jsem kdy četla. Na tohle se jen tak jednoduše nezapomíná.

Elisabeth Strout – Burgessovi chlapci

Burgessovi chlapci jsou u nás nejnovějším titulem držitelky Pulitzerovy ceny Elisabeth Strout, které u nás vyšly už dva romány – Olive Kitteridgeová, za kterou autorka dostala Pulitzerovou cenu, a Jmenuji se Lucy Bartonová. I když u nás Burgessovi chlapci vychází až teď, autorka je vydala už v roce 2013. Za mě byla tato knížka prvním setkáním s autorkou, ale příběh o rodinných vztazích a sourozencích, kteří se po dlouhé době vracejí do rodného města a kromě jiného musí čelit vlastní minulosti, mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla po tomto titulu sáhnout. 

A jak se mi knížka nakonec líbila? Dozvíte se v recenzi.

Don DeLillo – Cosmopolis

Cosmopolis je hodně zvláštní kniha. Když jsem si pročítala recenze na tuto knížku, tak byly různorodé, jako by se ani samotní čtenáři a kritici vlastně nemohli rozhodnout, zda se jim ta knížka líbila nebo ne. Jednoznačně je to kontroverzní a hodně filozofický titul. Já sama jsem tuto knížku objevila v Levných knihách a hrozně mě upoutala, i když jsem si uvědomovala, že to nebude nic lehkého na přečtení nebo celkově pochopení. Ale někdy prostě něco takového potřebuju.
Cosmopolis zachycuje den jednoho z největších a nejbohatších byznysmenů z Wall Street, který má úplně všechno, na co vzpomene. Ten se rozhodl, že se musí nechat ostříhat v jednom konkrétním holičství, u jednoho konkrétního člověka, kam se chodil stříhat jeho otec a kde byl poprvé jako malý kluk. Nedá se říct, že by v Cosmopolisu šlo o souvislý příběh, je to spíš mozaika, střípky událostí, které vedou k nevyhnutelnému konci. Protože co víc dál chtít, když už máte všechno? Když už jste dosáhli úplně všeho a vlastně nic nepotřebujete a nemáte se vlastně kam hnát dál, protože vám chybí jakákoliv motivace? A tak jediné, co vás dokáže vytrhnout z tohoto stavu, je jakýkoliv adrenalin. Proto vsadíte všechno na jednu kartu a vydáte se vstříc člověku, který si dal za cíl zbavit vás života.

Je to hodně existenciální text, krutý, drsný a místy dost nechutný, ale jako celek na mě celkem zapůsobil. Netvrdím, že se mi to líbilo, ale i když byl hodně zvláštní a chaotický, tak dokázal udržet mou pozornost natolik, abych ho chtěla číst dál a zajímalo mě, jak to všechno dopadne a co za bláznovství ještě hlavní hrdina vyvede. Pár zajímavých rozhovorů se tam taky našlo a několik myšlenek na přemýšlení mi po přečtení zůstalo, takže to určitě nebyl ztracený čas.

Gilly MacMillan – Dokonalá

Dokonalá je dalším titulem pro české čtenáře ne zcela neznámé autorky psychologických thrillerů a napínavých příběhů, Gilly MacMillan. Poprvé jsme se s ní mohli setkat v příběhu s názvem Spálená obloha; šlo o zajímavý psychothriller, ve kterém se řešil únos osmiletého chlapečka. Tak jako Spálená obloha, i Dokonalá je napínavým psychothrillerem se zajímavým příběhem. Autorka tentokrát řeší problematiku nevyřešené minulosti a nových začátků jedné rodiny.

Celou recenzi si můžete přečíst tady.

Bied – Charreton Solange – Enjoy

Enjoy je příběhem z ne až tak vzdálené budoucnosti, jehož hlavním motivem jsou sociální sítě a jejich vliv na jednotlivce i na celou společnost. Hlavní hrdina příběhu Charles je součástí sociální sítě ShowYou, na které je každý, kdo co chce něčeho dosáhnout nebo něco znamenat, a ten, kdo na ní není, tak prostě nežije. Aspoň tak to vnímá společnost. Síť má svá neúprosná pravidla, kterými se její uživatelé musí řídit. Každý týden musí zveřejnit video ze svého života, jinak bude jejich účet smazán. Charles zdědil byt po své příbuzné a jeho rekonstrukci a zařizování dokumentuje pro své sledovatele na ShowYou. Nastoupil do nového zaměstnání, snaží se prorazit, být úspěšný a šplhat po kariérním žebříčku. Pozná holku, která není na ShowYou a to ho udiví a překvapí. Zamiluje se do ní a začne s ní trávit čas. A není jiná jenom tím, že není na ShowYou, ale taky čte papírové knížky a poslouchá klasické desky. Prostě úplný Charlesův protiklad.
Enjoy je obrázkem dnešní generace závislé na sociálních sítích, kde se lidi pomalu zapomínají bavit mezi sebou a veškerý sociální kontakt jim zprostředkují právě sociální sítě. Skvělá myšlenka, ale zpracování mě vůbec nezaujalo. U tohoto titulu jsem se dost nudila. I když tam byl náznak souvislého příběhu, vcelku to spíš na mě působilo jako mozaika příběhů, které jsou do toho celku propojené jedním tématem a hlavním hrdinou. Některé myšlenky byly zajímavé, ale na mě to působilo moc filozoficky a úplně mi to nesedlo. Bohužel. Paradoxně nejvíc na mě zapůsobil doslov Martina Šáchy, který se nachází na konci knížky a ve kterém píše o vlivu sociálních sítí na dnešní společnost a lidské vztahy. Z toho krátkého textu na konci mě fakt mrazilo. Je to obrázek reality dnešní společnosti a po jeho přečtení se fakt zamyslíte nad tím, co na sociální sítě dáváte a zda je v dnešní době vůbec možné neexistovat online, i kdybyste nechtěli být součástí žádné sociální sítě úmyslně.

Rainbow Rowell – Eleanor a Park

Nejsem moc veliký fanda young adult příběhů, protože si myslím, že jsem z nich už vyrostla a nejsem úplně jejich cílovka. Tyto knížky ani úplně nevyhledávám a ani s Eleanor a Park to nebylo jinak. Dostala se mi do ruky spíš náhodou. Byla jsem na návštěvě u kamarádky, která tuto knížku měla volně položenou, tak jsem ji ze zvědavosti otevřela, přečetla pár stran a už jsem ji neodložila, tak mě zaujala. Přitom jsem vlastně ani netušila, o čem je, i když jsem na ní v době jejího vydání narážela na sociálních sítích na každém kroku. 
Eleanor a Park je příběhem dvou středoškoláků, ze kterých ani jeden není právě hvězdou školy. Eleanor je výrazně zrzavá a trochu při těle a Park má asijské předky. Eleanor je ve škole nová a ve školním autobusu si sedne právě vedle Parka. Zpočátku spolu nekomunikují, ale postupně si k sobě najdou cestu a zamilují se jeden do druhého. Eleanor a Park je totiž příběh první lásky. Hezký a laskavý, ale v žádném případě není ideální, jak bychom mohli očekávat. 

Přestože je kniha primárně určena pro čtenáře kolem 15 prožívající taky svoji první lásku, příběh osloví i ty starší a pohladí po duši. Kdo by si nechtěl zavzpomínat na svoji první lásku? Na to, jak jsme se cítili, co jsme si mysleli a plánovali, i když teď s odstupem času vidíme, že jsme byli naivní, ten pocit se prostě nezapomíná a občas je hezké si ho připomenout. A to je přesně to, co při čtení příběhu Eleanor a Park získáte. Byla jsem příjemně překvapená, jak je to dobře napsané a, zajímavé, a jak se Rainbow Rowell do příběhu povedlo vpravit i pár sociálních otázek. Není to dokonalé, růž a přeslazené. Právě naopak. I když je tématem první láska, autorka nám ukazuje, že nikdy nic není dokonalé a netrvá věčně. Jednoznačně jedna z nejlepších a nejhezčích young adult knih, které jsem kdy četla.