Mladá česká japanoložka nás vezme do Šibuje

18:50


Knížka Probudím se na Šibuji je debutem mladé české autorky žijící v Japonsku – Anny Cimy. Ta vystudovala japonská studia, momentálně žije v Japonsku a věnuje se studiu japonské poválečné literatury. Jsem si vědoma toho, že poslední dobou čtu málo domácích autorů a autorek, a proto jsem se rozhodla to napravit. Knížka mě kromě jiného zaujala i tím, že z anotace jsem cítila jemný nádech magického realismu a ten já mám moc ráda. K tomu mě lákalo prostředí Japonska, kolem kterého se celý příběh motal. Japonské autory moc nečtu, i od Murakamiho mám přečtenou jen jednu knížku,  i když jeho styl je spíš západní. O samotném Japonsku toho tak moc nevím. Mám ale ráda příběhy s přidanou hodnotou, a proto jsem si Probudím se na Šibuji chtěla přečíst, doufala jsem totiž v trochu bližší náhled na Japonsko a japonskou literaturu. 


Hlavní hrdinka Jana zbožňuje Japonsko a všechno, co je s Japonskem spojené. Studuje japanologii v Praze a ráda by získala stipendium na roční studium do Tokia. Ke své diplomové práci si vybrala dílo a život japonského spisovatele Kawašitu, jehož povídka jí jednou okouzlila. O jeho životě se ví jenom hrozně málo a vypadá to, že na diplomovou práci nebude mít dostatek podkladů. Povede se jí ale narazit na jeho další dílo, napsané ve starší japonštině, s názvem Milenci. Začne ho překládat a ve spolupráci s dalším, dost podivným studentem japanologie, Viktorem Klímou, zjišťují, že v povídce je mnohem víc reálných informací, než se na první pohled zdálo. Jenomže to není jediná linie, kterou tu můžeme sledovat. V té druhé se přeneseme do Šibuje, tokijské čtvrti, kterou navštívila Jana jako 17letá a tak moc si přála moct tam zůstat, až to vypadá, že se její přání splnilo. Její duch zde zůstane uvězněný a ona nemůže opustit Šibuji. Vypadá to totiž tak, že tam zůstala za nějakým účelem. Ale jakým? A co s tím vším má vlastně společného Kawašita?
Probudím se na Šibuji je rozhodně zajímavé dílo, které jen tak nezapadne. Má zajímavé téma a hlavní hrdinku, která vás zpočátku bude štvát svou arogancí , má dvě linie, které se propojí, ale až do druhé poloviny nebudete tušit jak, obsahuje překlad díla neznámého autora Kawašity, který vás chvílemi možná bude zajímat nejvíc. Jemný náznak magického realismu, ale tak skvěle zpracovaný, že vůči němu nebudou mít výhrady ani jeho vyslovení odpůrci. Celkově dílo tvoří zajímavý celek, který společně skvěle funguje, jednotlivé části na sebe navazují a krásně se doplňují.
Díky vícero liniím tohoto díla děj ubíhá svižně, i když se tam vlastně pořádně nic neděje. Celé se to točí kolem toho, jak Jana chodí do školy, setkává se s Viktorem, překládá dílo a mluví spolu. Jana v druhé linii v Šibuji chodí a pozoruje okolí. A do toho je tady děj Milenců. To je všechno. Ale text je tak skvěle napsaný, že jsem ani chvilku neměla pocit, že se nudím, právě naopak. Je to napsané poutavě a čtivě a člověk se u toho dozví i pár zajímavostí o Japonsku, nečekejte ale žádnou smršť informací. O tom tahle kniha není.
Rovnou upozorňuji, že je tam dost používaná hovorová čeština, to nemusí úplně všem vyhovovat. Dílu musím vytknout i nějaké ty pravopisné chyby, které tady podle mého názoru neměly co dělat. Za tohle bych korektora rozhodně nepochválila. Je to ale škoda, protože to kazí dojem z tak zajímavého díla. Věřím, že u příštího díla autorky si dá nakladatel mnohem větší pozor.
Probudím se na Šibuji je rozhodně dílo, které není určeno jenom pro milovníky Japonska (i když ti si ho vychutnají asi nejvíc). Nemůžu říct, že jde vysloveně o oddechovku, ale určitě se nemusíte bát žádného komplikovaného čtení.  Díky autorčinému stylu a jazyku jde o moderní a svižný román, díky kterému dostaneme možnost nahlédnout zase do trochu jiného prostředí a dozvědět se třeba i něco o japonské literatuře. Trochu mě mrzel rychle useknutý konec, asi by mi nevadilo, kdyby ho autorka trochu rozvinula, případně nechala víc otevřený. Rozhodně ale je o co stát a tuto knížku vám můžu s klidným srdcem doporučit.


Autor: Anna Cima

Název: Probudím se na Sibuji (2018)
Vydal: Paseka
Počet stran: 320

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju Martinus.cz


You Might Also Like

0 komentářů