Na víkend za španělským sluncem do Barcelony

15:45



Když se řekne Barcelona, každému se vybaví něco jiného. Někomu kamenné uličky Barri Gòtic, Gaudí a jeho architektura plná fantazie a barev, knihomolové si vzpomenou na Carla Ruise Zafóna a jeho Stín větru, další napadne věčně rozestavěná La Sagrada Família, moře, pláž, přístav, zelené parky nebo sangría, ale taky chaos nebo nepříjemné zkušenosti se zloději. Taky vám pravděpodobně každý bude říkat, že Barcelona má neopakovatelnou atmosféru a že se mu tam hrozně líbilo a bude na pobyt v tomto druhém největším španělském městě vzpomínat s úsměvem na rtech.
Na Barcelonu jsem ze všech stran od lidí, kteří ji už navštívili, slyšela samou chválu, a proto jsem ji už delší dobu měla v takovém mém soukromém seznamu evropských měst, které bych ráda jednoho dne navštívila, když se mi naskytne příležitost. A ta se mi úplnou náhodou naskytla na Vánoce. Moje kamarádka Bára měla koupené letenky a náhle neměla s kým jet. Mně se to hodilo termínově, koukla jsem na letenky, které na ten lednový víkend vycházeli na asi 85 eur, a nebylo o čem uvažovat. Už se mi osvědčilo, že ze spontánních nápadů vznikají ty nejlepší zážitky, a tak jsem je koupila a začala se těšit, že uteču z této naší české zimy aspoň na chvíli za španělským sluncem a doplním nedostatek vitamínu D, na který v lednu fakt hodně trpím (taky, kdo z nás ne, že?).
Když jsem v pátek ráno odlétala do Barcelony, tak v Čechách mrzlo až praštělo, a já jsem se nemohla dočkat až z těch -10 stupňů tady v Praze vylezu do krásných španělských jarních teplot (po celou dobu naší návštěvy Barcelony  jsme měly přes den 12-15°C). Z Prahy jsem letěla sama, s Bárou jsme se sešly až v Barceloně na letišti – ta letěla z Londýna. Protože moje letadlo mělo zpoždění, Bára mě už čekala a vítala mě slovy, že takhle chaotické letiště ještě nezažila. Každá jsme totiž přiletěly na úplně jiný terminál a do té doby jsme ani jedna netušily, že ty terminály jsou od sebe vzdálené 4 km a z jednoho na druhý se jede asi 10 minut autobusem. Naštěstí jsme se našly, společnými silami jsme zvládly rozluštit i systém barcelonské mhd a díky pomoci strýčka Googlu jsme se úspěšně dostaly na hotel, ubytovaly se a vyrazily ven. 


Okolí našeho hotelu

Protože jsme obě přiletěly ze zimy, tak jsme od první chvíle měly pocit, že je v Barceloně strašný vedro, akorát nás mátly pohledy na místní Španěly a Španělky, kteří kolem nás chodili v zimních bundách, šálech a čepicích. My jsme si obě vzaly šaty a vysloužily si tím pár překvapivých pohledů od místních, kterým evidentně tak teplo nebylo. Protože jsme měly veliký hlad, hned na začátku jsme vyrazily do nejbližší kavárny kousek od našeho hotelu, dát si něco malého na zub, abychom měly na prozkoumávání Barcelony dostatek energie. A skončily jsme v té nejhezčí kavárně, kterou jsme za celý náš pobyt v Barceloně potkaly. Jmenovala se Espai Joliu a byla to nádherná kombinace prodejny kytek a kavárny s neotřelým interiérem, který mě naprosto uchvátil, no uznejte samy.








Já, člověk rozmlsaný prvotřídní kvalitou kávy pražských kaváren, jsem hned zjistila, že dát si dobrou kávu v Barceloně bude celkem oříšek. Filtr, který jsem tady dostala, byl hodně slabý a nevýrazný (a to jsem ještě nevěděla, že co se týče kafe, bude ještě mnohem hůř :D),  ale to místo mi to vynahradilo. Posílené jsme vyrazily konečně prozkoumávat Barcelonu. Už se pomalu stmívalo a my měly hotel v novější části Barcelony, tak jsme se rozhodly, že směrem k historické části města se vydáme pěšky - prošly jsme kolem Parc de la Ciutadella, promotaly jsme se uličkami a obdivovaly všudypřítomné balkóny plné zeleně, prádla a vlajek, našly místo plné skvělých sladkostí (o těch se nám do dnešního dne zdá :D), kterým jsme prostě nemohly odolat a dostaly se až na velkou barcelonskou promenádu La Rambla, navštívily jsme ten největší trh, který jsem kdy zažila, Mercat de la Boqueria, který se nachází hned vedle La Rambly a je na ní napojen. Je to trh plný všeho možného, co vás jenom napadne, od ovoce a zeleniny přes sladkosti a vejce až k mořským potvorám nebo uzeninám. Všechno vypadalo úžasně lákavě, ale my se většinou jenom kochaly. Nakonec jsme si koupily něco malého na zub a rozhodly se, že je čas na večeři. I když původní plán byl jiný, nakonec jsme si po večeři řekly, že se na hotel vydáme pěšky a byla to skvělá volba hned ze dvou důvodů - měly jsme totiž možnost poprvé navštívit uličky starého města Barri Gòtic, kde jsme mohly obdivovat tradiční barcelonskou architekturu, která mě naprosto uchvátila, a cestou domů objevily malý zašitý bar, do kterého jsme se další večer vrátily na skleničku něčeho dobrého.




 Parc de la Ciutadella




 Ty uličky a balkony jsem si zamilovala



 Už si nepamatuju, jak se to tam jmenovalo, ale někdy se nám tom s Baru zdá :D

 Slavný trh Mercat de la Boqueria





 Naše večeře (Aruma Restaurant)


A samozřejmě sangría, na kterou jsme se těšily celý den

Další den jsme si ráno zašly na snídani, a následně jsme se vydaly za památkami, které jsme chtěly ten den vidět. Jelikož jsme v Barceloně měly strávit jenom dva dny, neměly jsme rozhodně šanci navštívit a vidět všechna místa z turistických průvodců. K tomu se já hrozně nerada přehnaně honím za památkami, jenom abych je všechny stihla, ale ráda si město užívám v klidu a nasávám atmosféru, i za cenu toho, že nestihnu navštívit všechna ta must see místa. O tom moje cestování není a nikdy nebude. A proto se vždy při svých cestách snažím najít takovou tu ideální kombinaci toho všeho. A tak jsme s Bárou viděly Gaudího budovy Casa Battló (které díky atypickým balkonům místní říkají dům kostí nebo dům draka) a Casa Milá (jejíž povrch připomíná pláž, na které fouká vítr), ale protože jsme neměly až tolik času, nešly jsem dovnitř ani jednoho z těchto domů. V případě, že to budete mít v plánu, určitě doporučuju zarezervovat si vstup dostatečně včas. Pak jsme se přesunuly do Parku Güell, který je plný kamenných skulptur, zeleně a květin – jde o takové větší zahradní město. Tady jsme bohužel podcenily vstup do Gaudího zahrad, který byl placený. Protože jsme si neudělaly rezervaci dopředu, nedostaly jsme se dovnitř, což mě mrzí, chtěla jsem vidět slavného Gaudího ještěra na vlastní oči. A tak jsme si prošly tu veřejně přístupnou část a shodly se, že i tak je o co stát, kochaly jsme se krásným výhledem na město s tyčící se La Sagradou Famíliou, zelení nebo prošly kolem Gaudího muzea, což je dům, kde skutečně tento slavný architekt jeden čas žil. Mně se tento park moc líbil a když jsme sešly úplně dolů, tak se nám naskytl i pohled na spodní část právě té placené části a my mohly obdivovat gaudíovskou architekturu a osobitý styl.

 Nejprve pořádná snídaně (kafe tragédie, ale jídlo skvělé)





 Takový normální chaos v Barceloně na ulicích (všude lidi, dopravní prostředky...)

 Casa Battlo


 Casa Milá

 Výhled z Parcu Guell




 V pozadí je vidět nejvyšší hora tyčící se nad Barcelonou - Tibidabo

 Tady už je vidět placená část Parcu Guell

 Gaudího muzeum a zároveň dům, ve kterém jistý čas sám Gaudí žil.

 Konec placené části parku



Po Parcu Güell jsme se přesunuly do přístavu, kde jsme si daly pozdní oběd a s klesajícím sluncem jsme se vydaly toulat se uličkami Barri Gòtic, a pak na zaslouženou skleničku do baru, který jsme objevily den předtím a obě vám ho můžeme jenom doporučit. Ty uličky Barri Gòtic mě na celé Barceloně asi uchvátily nejvíc. A to vedení elektřiny na domech? To jsem nechápala. Tam jim jako neprší?

 Socha Kryštofa Kolomba v přístavu









 Uličky Barri Gòtic






 Catedral de Barcelona

A tady je ten spomínaný bar, který jsme objevily večer předtím úplnou náhodou. Byl moc příjemný a my ho můžeme jenom doporučit.

V neděli ráno jsme se sbalily a vyrazily ke katedrále La Sagrada Família, té nejznámější stavby Barcelony. Jde o nejnavštěvovanější památku v celém Španělsku a patří k skvostům kulturního dědictví UNESCO. Staví se už od roku 1883 a dodnes není hotova. Gaudí totiž chtěl celou stavbu financovat z veřejných zdrojů, a tak veškeré vstupné, které se od návštěvníků vybere, jde právě na dokončení této stavby. Je to jedna z nejoriginálnějších křesťanských staveb na světě. Chápu, proč tolik lidí fascinuje, je rozhodně úchvatná a neskutečně zvláštní a zajímavá. Dokončená by měla být v roce 2026, přesně na sté výročí Gaudího smrti, tak uvidíme. Rozhodně je to asi ta nejzvláštnější stavba, co jsem kdy viděla. S La Sagradou se mi bohužel pojí i jedna nepříjemná zkušenost. Každý, kdo v Barceloně někdy byl, mě varoval, že se ho buď pokusili okrást, nebo se jim to dokonce povedlo. Já nad tím mávla rukou, klasika. U La Sagrady jsem se o tom ale přesvědčila na vlastní kůži a nebylo to vůbec příjemné. Naštěstí šlo o neúspěšný pokus a o nic jsem nepřišla, ale dost negativně to ovlivnilo můj celkový dojem z Barcelony. Zbytek pobytu jsem byla doslova paranoidní a věci si hlídala jako ostříž. Takže, zopakuju to i já, dávejte si na své věci v Barceloně fakt pozor.


 V dálce vidět to neznámější staveniště Barcelony :D


 La Sagrada Famíllia zblízka


Pak jsme měly ještě pár hodin do odletu a vydaly se tam, kde se nám líbilo nejvíc, i když jsme tady už byly, nějak se nám nedařilo vidět kamenné uličky Barri Gòtic za denního světla, a tak jsme se jenom toulaly. Já si to maximálně vychutnávala a uvědomila si, že ani za dne v těchto stísněných uličkách není zase o tolik moc světla v porovnání s večerem nebo nocí.  A to bylo naše rozloučení s Barcelonou.











Víkend v Barceloně byl moc hezký, užila jsem si ho, odpočinula si, nasála španělskou atmosféru, ale musela si zvyknout na to, že i v lednu je všude obrovská hromada lidí (nechci vidět, jak to tam vypadá v létě), překvapilo mě, jak byla Barcelona rozkopaná a celkově chaotická, ale říkám si, že to k tomu městu a celkové španělské mentalitě patří. Zase všichni lidi v službách byli hrozně milí a rádi si s námi povídali a hezky se o nás starali. Být tam déle, určitě bych ještě navštívila Tibidabo, což je nejvyšší vrch, který se tyčí nad Barcelonou s bazilikou, zábavným parkem a tím nejhezčím výhledem na celé město, a nějaké další památky, na které tentokrát nezbyl čas. Stejně tak bych víc času strávila v parcích, kterých je v Barceloně hned několik a určitě bych zavítala i na pláž a k moři, tentokrát jsme zvládly jenom návštěvu přístavu. Jídlo mají skvělé, ale dát si brunch a dobrý kafe, jako jsem zvyklá z Prahy, zde není jednoduché. Je to i tím, že Španělé si moc na snídaně nepotrpí, mají prostě jiný režim v porovnání s třeba střední nebo západní Evropou. Zato se tady člověk nají i pozdě v noci, což není běžné zase u nás.
Na konci víkendu jsme měly v nohou asi 45 km, to je za dva dny celkem slušný výkon, a hlavně hromadu dojmů a zážitků, na které budeme vzpomínat ještě dlouhou dobu. Barcelona byla skvělá, zajímavá a svá a já jsem hrozně ráda, že jsem ji mohla navštívit. A odjet občas s kamarádkou někam pryč a dát si čistě holčičí víkend se mi zatím vždy osvědčilo jako skvělý nápad. Je prostě skvělé na chvilku vypnout a nic nemuset řešit. Na pročistění hlavy ideální. Už teď se těším, co vymyslíme a kam vyjedeme příště. Díky Baru!






You Might Also Like

0 komentářů