Únor 19 v knihách

23:04


Marc Elsberg – Blackout


Postapokalyptická témata v literatuře mě vždy přitahovala. Nevím, čím to je, ale baví mě číst o katastrofických scénářích, které by se mohly odehrát a které na mě kolikrát působí, že nemluví o až tak vzdálené budoucnosti, přestože já jsem po celou dobu v bezpečí a nemusím se ničeho bát. Je to adrenalin, který při čtení těchto témat pociťuju, co mě tak přitahuje? Možná.
Thriller Blackout, jak už z názvu vyplývá, pracuje se scénářem, který nemusí být vůbec nereálný. Představte si, co by se stalo, kdyby najednou, z ničeho nic, vypadly dodávky elektřiny. Elektrárny by přestaly vyrábět proud a i tak jednoduché každodenní činnosti by z ničeho nic byly nerealizovatelné. Postupně si nebudeme moct nakoupit, potraviny se zkazí, platit se bude dát jenom hotovostí, peníze na bankovních účtech nám budou k ničemu, přestane fungovat kanalizace, doprava, nemocnice, léky, prostě všechno. Co pak?
Tohle není první knížka s podobným tématem, už dříve jsem přečetla Vteřinu poté nebo Tmu a můžu srovnávat. Řeknu hned na začátku, že jsem od toho čekala víc. Příběh je napsaný dobře, díky krátkým kapitolám, kde sledujeme, jak se s problémem nefungující elektřiny vyrovnávají v různých částech Evropy a snaží se přijít na to, co se vlastně stalo, to odsýpá fakt rychle. Obracíte jednu stránku za druhou, dozvídáte se hromadu technických informací, na kterých si autor dal evidentně záležet, ale mně tam chyběl takový ten lidský rozměr, obrázek toho, co se stane s lidmi, když nefunguje elektřina. Občas je to naťuknuté, ale na můj vkus to autor málo rozpracoval a to je tedy fakt škoda. Jde spíš o poutavý thriller, který rychle odsýpá, ale nečekejte od toho nic víc. Zjistíme, co se stalo, a zachráníme svět. Happy end. Oddechovka jo, ale měl jsi navíc, Marcu. S takovým tématem.


Favel Parrett – Až přijde noc



Pořád si opakuju, že do Levných knih už lézt nebudu, že mám doma hodně nepřečtených knih, ale někdy prostě neodolám. Vždyť se my knihomolové známe, máme to tak asi všichni. I tentokrát jsem potřebovala zabít chvilku času a Levné knihy byly poblíž. A ani tentokrát jsem neodešla s prázdnou. Odnesla sem si nenápadně vyhlížející útlou knížku s názvem Až přijde noc a vůbec jsem netušila, jaký poklad si domů nesu. To je tak hezká záležitost, že mi je líto, že se mi do rukou nedostala už dřív.
I když se mi minulý rok povedlo přečíst poměrně hodně knih (myslím, že to vycházelo v průměru na 5 knih měsíčně), tak mě trochu mrzelo, že se tam neobjevilo nic, co by mě nějak výrazněji emočně zasáhlo nebo na mě nějak víc zapůsobilo. Říkala jsem si, že to bylo možná i mým výběrem, četla jsem totiž mnohem víc oddechové literatury (thrillery, sci-fi a fantasy) než kdy předtím a vybírala jsem si mnohem méně hloubavého a náročnějšího čtení. Ale v únoru jsem si spravila chuť právě knihou, od které jsem to vůbec nečekala. Tato příjemná knižní překvapení jsou nejlepší. 
Až přijde noc je hezký, poetický příběh o lodním kuchaři, dvou sourozencích, lásce, přátelství ale i smutku, ztrátách, nekonečných dálkách a zároveň i lidské blízkosti. Je psaný v krátkých kapitolách, a proto se vám ze začátku může zdát, že postavy jenom rychle proplouvají kolem vás a autorka vás nechá klouzat jenom po povrchu, ale nenechte se zmást. Postupně, i navzdory občasným kusým informacím a různým náznakům, se s postavami sblížíte a najednou objevíte jejich hloubku a úplně vás dostanou. Je to spíš knížka o pocitech než o ději, prostoupená melancholickou atmosférou a citelným smutkem, ale zároveň je z ní cítit naděje a optimismus a víra v lepší budoucnost. Je jednoduše hezká a kouzelná. Jde o ten typ knížky, kterou dočítáte a slzy se vám lesknou v očích, ale vlastně vůbec nevíte proč a kdy se to vlastně stalo, jenom ve vás zůstane pocit, který doufáte, že vydrží co nejdelší dobu. Tak to je Až přijde noc. Nechte červenou Nellu Dan, ať i vám vstoupí do života a přiroste k srdci tak, jako přirostla všem lidem, kteří s ní kdy přišli do kontaktu.



Christine Mangan – Marokánka


Marokánka, novinka z nakladatelství Host, na obálce slibuje Dívku ve vlaku, která potkala Talentovaného pána Ripleyho. Rozhodně poutavá větička, která nenechala chladnou ani mě, a když jsem si k tomu připočetla lákavé prostředí exotického Maroka v 50. letech minulého století, nemohla jsem jí prostě odolat a rovnou jsem ji začala číst. Čekala jsem od ní totiž fakt poutavý thriller, který mě pohltí a překvapí takovým způsobem, jako se to žádnému thrilleru už dávno nepodařilo. 
Marokánka je o dvou přítelkyních Lucy a Alice, které se potkávají po dlouhé době právě v marockém městě Tanger, kde žije Alice se svým manželem. Spojuje je společná minulost, tajemná nehoda a nesrovnalosti mezi tím, co si pamatuje jedna v porovnání s tou druhou. Přijela Lucy všechno napravit a dát jejich přátelství druhou šanci? A proč se vlastně před lety přestaly bavit? Které z nich můžeme věřit. Která říká pravdu a která lže? A co se vlastně stalo a jak to ve skutečnosti bylo?
Marokánka vás uchvátí svojí atmosférou už od první stránky. To tajemno, záhadné narážky, předtucha něčeho zlého na vás doslova sálá z každé stránky. Čte se to moc dobře, ale na můj vkus místy až příliš rychle, občas jsem se přistihla, že ten děj doslova prolítávám, ale je to napsané tak lehce a neskutečně čtivě, že se to jinak ani nedalo. Je tu skvěle vykreslená psychlogie postav a úžasně ukázané přátelství, které ne vždy končí happy endem, ale může být i hodně toxické. Ze začátku působí všechno idylicky, ale zdání může klamat. A jak to celé dopadlo? Na můj vkus to bylo příliš přímočaré a čekala jsem, že to autorka mnohem víc zamotá a pohraje si s tím tajemnem a celkově tajemstvími. Bylo to skvělé, jen tam pořád mám takové ale. Marokánka měla trochu na víc. Rozhodně měla k bombastickému rozuzlení nakročeno, takhle to skončilo ,,jenom" zajímavě a pro mě i hodně předvídatelně. Ale mě thrillerem jen tak lehce nepřekvapíte, jsem na ně fakt náročná. Rozhodně jde ale o titul, který v té záplavě thrillerů vyčnívá a určitě stojí za přečtení.


Kevin Hearne – Prohnaný (Kroniky železného druida #1)


Kroniky železného druida mám na svém seznamu knih, které si chci někdy přečíst, zapsané už velmi dlouhou dobu. Ale až teď, když ho znovu začalo vydávat Nakladatelství Laser, jsem si řekla, že přišel jeho čas. Když toho máte hodně, lítáte mezi prací, focením, sportem, společenským aktivitami a dalšími věcmi jako já, tak pak večer nebo v mhd nemáte absolutně žádnou přebytečnou mentální kapacitu na čtení něčeho složitějšího a u knihy si prostě potřebujete odpočinout. Pro tento účel je Prohnaný jako dělaný.
Hlavním hrdinou je Atticus, sexy majitel okultního knihkupectví žijící v Arizoně, který vypadá, že mu je 21 let, ale ve skutečnosti je mu minimálně stokrát tolik. Čerpá sílu ze země, nosí magické amulety, mentálně si povídá se svým psem (který má mimochodem absolutně skvělé hlášky a připomínky :D) irským vlkodavem Oberonem a vlastní nepřemožitelný meč. U dveří se mu střídají nejvyšší keltští bohové a bohyně, tyká si s Morrígan, jeho právníkem je vlkodlak s upírem a potká se s mocnou čarodějnicí, která se dočasně usídlila v těle zrzavé sexy barmanky. Jenomže si na jeho meč dělá zálusk jeden hodně mocný keltský bůh a Atticusův boj o život začíná. 
Celkem slušný koktejl, co říkáte? Ale Kevinovi se to povedlo tak krásně namixovat, že to neskutečně skvěle funguje, vy se při čtení bavíte, nenudíte se, jste napnutí a Atticusovi prostě držíte palce. Toho ani nejde nemít rád. Je to ideální oddechovka, která je navíc postavená na keltské mytologii a na tu jsem po přečtení Marka Chadbourna celkem vysazená. Akorát se to neodehrává v Anglii, no. Je to boží, doporučuju a já už se těším na další díl, který mě už doma čeká na nočním stolku.
 

Terry Pratchett, Neil Gaiman – Dobrá znamení


Dobrá znamení je knížka, kterou mi jednoho dne strčil do ruky kamarád se slovy, že je to skvělé a že jestli jsem to nečetla, tak si to rozhodně musím přečíst. Že na Dobrá znamení jen tak něco nemá. Tak mi to pár měsíců leželo na nočním stolku, až jsem se do ní začetla a nestačila se divit. Od první stránky jsem se totiž skvěle bavila a byla absolutně nadšená a potěšena! Terry Pratchett totiž v 90. letech minulého století spojil síly s Neilem Gaimanem a společně napsali tak trochu jiný příběh o dobru a zlu, nebi i peklu a konci světa. Napsali to ale s humorem a grácii sobě vlastní a já jsem se do toho jejich příběhu úplně zažrala. 
Je to skvělé, vtipné, inteligentní, s trefnými narážkami na lidskou povahu, dobro a zlo, plné vtipných a nečekaných situací, božích postaviček a událostí, které jen tak nevymyslíte. Je to celé jeden velký zmatek a hlavně neskutečná jízda. Je to doplněné o čarodějnice, anděly a démony, ale i o otravné telefonisty, hudbu Freddyho Mercuryho nebo o stará  auta, knihkupectví, proroctví a spoustu dalšího. Působí to jako chaos, ale je to tak krásný chaos, že by byla obrovská chyba se do něho neponořit. Rozhodně stojí za to.
Víte, jsou knížky, které o sobě tvrdí, že jsou humorné, ale při jejich čtení se jenom párkrát pousmějete. To ale není případ Dobrých znamení. Tady jsem se smála nahlas a od srdce a neskutečně si to užívala. Amazon tento příběh vzal a zfilmoval do seriálu se skvělým hereckým obsazením a já už se nemůžu dočkat, až se na to budu moct podívat. Věřím, že to bude stát za to! Prostě taková ta správná parodie biblické apokalypsy, křesťanství a víry podané s typickým britským humorem a skvělými nápady. A to potřebujete zažít, věřte mi!







You Might Also Like

1 komentářů

  1. Skvělý článek :)
    Mě stále hodně zajímá kniha Blackout i když jsou ohlasy jak pozitivní, tak i negativní. Ale toto téma mě hodně zajímá, tak už abych si co nejdříve knihu pořídila,už to odkládám dost dlouho. :)
    Přeji ti nádhernou neděli a budu se těšit na další článek. :)
    Reading With Lucy

    OdpovědětVymazat