Mám ráda detektivky
a slovenský spisovatel Dominik Dán patří mezi mé oblíbené autory. Když
jsem nejnovější detektivku s názvem Krev není voda dostala, měla jsem
z ní radost. Doteď jsem četla jeho detektivky jenom v originální slovenštině,
a tak tohle byla pro mě první kniha, kterou jsem četla v českém překladu.
Krev není voda, další příběh situovaný do Našeho města, jde už o 21. díl této detektivní série, se odehrává v roce
1992, pár měsíců před oficiálním rozdělením Československé republiky.
Detektivové z oddělení vražd mají hlavně následkem neuvážené porevoluční
amnestie práce nad hlavu. Množství propuštěných zločinců v ulicích jejich
města jim dělá vrásky a vedení od nich chce okamžité výsledky. A v této
neklidné době Richarda Krauze požádají o pomoc kolegové z Brna, kteří vyšetřují
podezřelý případ požáru, při kterém uhořela žena s malým dítětem. Stopy
vedou až na Slovensko a vypadá to, že půjde o poslední federální případ.
Richard Krauz se pustí do řešení tohoto zapeklitého případu, který se stále
více zamotává, a nakonec ho zavede až na ty nejvyšší místa. A jeho morálka je
opět zkoušená.
Příběh je zase jednou
skvěle vystavěný, napínavý. Autor nám předkládá dvě dějové linie a dva případy,
které spolu zdánlivě nesouvisí, a nechá na nás čtenářích, abychom si vše
postupně spojili sami. A jak jsme od něho zvyklí, není to průhledný případ,
který bychom odhalili hned na začátku, ale napíná nás až do poslední stránky.
Sama jsem si vytvořila víc verzí, než jsem přišla na to, jak to bylo ve
skutečnosti.
Detektivky Dominika Dána
jsem si oblíbila díky tomu že, na rozdíl od různých severských díl,jsou mi tyto
detektivky blízké prostředím, řečí, morálkou, postavami. Líbí se mi, že nic
neidealizuje, ale díky svým osobním zkušenostem nechává nám civilistům
nahlédnout do policejní práce. Jeho postavy jsou reálné, mají své chyby, ale
drží se svých morálních zásad a spravedlnosti. I když jí občas musejí trochu
pomoct. Mají skvělé hlášky a celkově na mě působí jako správní chlapi, a tím si
mě získali.
Já sama beru
detektivky jako oddechovou literaturu. Tam se toho moc nedá vymyslet, stane se
vražda, hledají se stopy, komplikuje se to, až to všechno vede k vyřešení a
nalezení vraha. Pro mě ale detektivky Dominika Dána mají něco navíc. Zdánlivě
obyčejné případy se dějí na popředí politických změn a sám autor nepopisuje jenom
samotný případ, ale v jeho příbězích najdeme různé narážky a připomínky
vztahující se k politické situaci daný doby. Občas při čtení si člověk říká, jestli
je to všechno vůbec pravda, anebo jde jenom o autorovu fabulaci. A kde vůbec k těm
informacím přišel, protože všichni víme, že jméno autora je jenom pseudonymem a
jeho identita je do dnešního dne neodhalená.
Samotnou detektivku
hodnotím vysoce, ale musím vzít v úvahu samotný překlad. Jak už jsem psala na
začátku, tuto detektivku jsem dostala jako dárek v češtině. Četla jsem ji
v překladu a to byla chyba. Ten překlad byl strašný. Nechápu, jak mohl
Slovart takto zvrzaný překlad pustit na knižní trh. Místy jsem vůbec netušila,
co jednotlivá slova mají znamenat a překladatel si očividně vytvořil svůj
vlastní jazyk. Některé pasáže nebyly ani slovensky, ani česky. Na Slovensku se
Dominik Dán těší velké oblibě, v Česku si však díky překladu nemůže získat
větší čtenářskou základnu. Možná by se Slovart měl zamyslet nad zlepšením
překladu. Já po této negativní zkušenosti vím s určitostí, že Dominika
Dána budu číst jenom ve slovenštině. Tam se nemusím bát žádných nepříjemných
překvapení.
Autor: Domnik Dán
Název: Krev není voda (2016)
Originál:Krv nie je voda (2015)
Vydalo: Nakladatelství Slovart
Počet strán: 304
Okomentovat