Pavel Bareš - Projekt Kronos
Píše se rok 2052 a to málo, co po válce ze světa zbylo, halí šero nukleární zimy. Attiona City, jednu z posledních výsep lidské civilizace, zevnitř požírá záhadná epidemie a společenské rozkoly. Zatímco prominentní občané v horních částech Downtownu je pořád prožívají. Narůstající exkluze a půtky konkurenčních mafií jsou ale pouze prvními výstřely do tmy předznamenávajícími občanskou válku. Město ovšem není tak bezbranné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve své nejtemnější chvíli si Attiona City zvolí ochránce: Jasona Blakea mladého Downtownera, který si celý život nepřál nic jiného než být hrdinou. A teď se mu - k jeho smůle - přání vyplní. Už brzy ovšem zjišťuje, že se na své křížové výpravě za záchranou města zapletl do mocenských bojů, které vysoce přesahují jeho síly.
Vydává Host.
Stephanie Oakes - Posvátné lži Minnow Blyové
Keviniáni připravili sedmnáctiletou Minnow o všechno: o dvanáct let života, o její rodinu, o schopnost důvěřovat. A když se vzepřela, vzali jí i ruce. Teď je jejich Prorok mrtvý a celá keviniánská osada spálená na popel. Detektivovi z FBi je zřejmé, že o tom Minnow něco ví - ale ona mlčí. Hrůzné okolnosti ji dovedly do věznice pro mladistvé, kde objevuje nový svět. Učí se číst, nadávat i přemýšlet sama za sebe. Zjišťuje, že kovové mříže nejsou nic proti svazujícím pravidlům její sekty. A že pokud se dokáže rozloučit s děsivým tajemstvím své minulosti, může mít opravdovou svobodu, o níž vždycky snila.
Anna Bolavá - Ke dnu
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu.
Vydává Odeon.
Alice Munroová - Veřejná tajemství
,,Asi Vás překvapí, že Vám píše člověk, jehož neznáte a který si nepamatuje Vaše jméno," čte začátkem roku 1917 v dopisu, který má zásadně změnit její osamělý život mladá knihovnice z ontarijského Carstairs. Náhlému zvratu, ohrožení nebo nutnosti přijmout novou životní roli čelí i další hrdinky nové knihy Alice Munroové. Příběhy lásky, kterou hledají, ztrácejí nebo znovu nalézají, či konfliktů spojených s temnějšími stránkami sexuality a mezilidských vztahů vůbec rozehrává autorka v nedávné i vzdálenější minulosti v důvěrně známém prostředí kanadského maloměsta, ale také méně obvyklých lokalitách Austrálie či Balkánu. Vliv náhody, nečekaného setkání, překvapivého odhalení nebo jen obyčejného plynutí času je v jejím mistrném podání proměňuje v dramata, ve kterých se všední životní události slévají v lidský osud uchvacující svou bohatostí, živostí a tajemností.
Vydává Paseka.
Dominik Dán - Smrt na druhém brehu
Začátek devadesátých let byl hektickým obdobím nejen na oddělení vražd, ale v celé společnosti. Ze zelenáče Richarda Krauze je samostatně pracující detektiv a s parťákem Jozefem Fischerem zvaným Chosé řeší jeden případ za druhým. Tenhle se stal na jaře 1994. Na břehu řeky Moravy našli dva výrostci polozahrabanou rozkládající se mrtvolu muže. Na tom by nebylo nic zvláštního, klidně mohla skončit v krematoriu a mohli jí na státní útraty zatopit. To by ale nesměla mít v zátylku pravidelný kulatý otvor s průměrem 9 mm. Stačil jeden pohled, a dvojici bylo hned jasné, že ho nezpůsobil vrták, ale olovo odlité do tvaru kulky. Ovšem z jaké pistole byla vystřelena a čí ruka ji v ten moment držela, to se dozví až po dlouhém vyšetřování. Chlapci z mordparty se řádně zapotí, protože nevědí nic ani o vrahovi, ani o oběti. Mrtvý chlap nikomu nechybí. Nevědí ani to, že kulatý otvor v lebce se zanedlouho stane symbolem vyřizování účtů v podsvětí, které se právě začíná formovat.
Vydává Slovart.
Patrick Declerck - Běsi, co mě sužují
Dětství v Bruselu. Škola, kde jsem otupělý nudou pozoroval oknem, jak prší. Babička byla šílená. Charcotovská hysterička. Strýc tíhl spíš k lehké psychopatii. A táta byl ochotný odjet kamkoliv: do Argentíny, do Ameriky....Kamkoliv, jen když to bylo někde daleko... Celé té podivné skupince se moc dobře nevedlo. O něčem svědčí už jen to, že náš rodinný lékař byl psychiatr... Takže se ze mě nutně stal napřed neurotik a potom, o dost později, psychoanalytik... Nakonec, abych si to vyřídil s ubíhajícím časem a zvítězil nad svými obsedantními zábranami, přinutil jsem se, po vlastní analýze a díky ní, ke psaní. Psát všemu navzdory.
Vydává Host.
Okomentovat