Já vím, valí se to na vás ze všech blogů,
instagram účtů od všech bookblogerů a booktuberů i od vašich známých a všech,
kteří milují knihy. Minulý víkend se konal v Praze pravidelný knižní
veletrh Svět knihy a každý, kdo má co do činění s knihami, tam byl. Nebo alespoň
na mě to tak působilo. Byla to skvělá příležitost setkat se nejen se svými
přáteli, ale i oblíbenými nakladateli či autoři, vyslechnout si zajímavé
přednášky na různá témata nebo si nechat podepsat knížku přímo od autora.
Program byl stejně jako předchozí roky bohatý a vybral si skutečně každý.
Stejně jako každý rok, se mi Svět knihy trafil
do pracovního víkendu (po těch několika letech, co je to pořád stejné, jsem si
asi zvykla a už se kvůli tomu ani nerozčiluju). Stejně nesnáším davy a velké
množství lidí na jednom místě, takže účast na veletrzích nepatří právě mezi mé
oblíbené činnosti. A tak jsem se na Svět knihy vydala klasicky první den
veletrhu, ve čtvrtek. V den, kdy je tam nejméně lidí ze všech dní veletrhu,
v jednotlivých halách ještě co nejménší teplo a vzduch dýchatelný. A co je
pro mě nejdůležitější, u stánků jednotlivých nakladatelů se člověk může
v klidu probírat jednotlivými knihami a promluvit si o knihách, které nás
z jejich produkce bavily, případně si nechat něco od nich doporučit. A to
je to, co mě na Světě knihy baví nejvíc, a proč se tam každý rok ráda vracím.
Ani tento rok jsem neodešla s prázdnou. Zůstávám věrná svým oblíbeným
nakladatelstvím a vždy si od nich nechávám poradit, co zajímavého bych si měla
z jejich produkce přečíst a co by nemělo uniknout mé pozornosti. Hodně
času jsem tento rok strávila u stánku Arga, kde jsem se dokonce nechala ukecat
do koupě nejnovějšího vydání Noční hlídky od Sergeje Lukjaněnka, i když mám
celou sérii už jednou přečtenou a určitě patří mezi mé oblíbené. Jenomže nová
edice je nejenom hezčí, ale i lépe přeložená ,a díky tomu prý bude čtení úplně
jiný zážitek. No co vám budu povídat, už se nemůžu dočkat, až se do toho světa
znovu vrátím a ještě jednou si ho vychutnám tentokrát navíc ještě lépe než
naposledy.
Ve stánku mého oblíbeného Nakladatelství
Host bych nejraději bydlela a tentokrát jsem měla možnost nakouknout i dovnitř
(to jsem se cítila hrozně důležitě). Chválím veletrh za stan malých
nakladatelů, který byl malý a rozkošný, a já tam ke konci oddechovala a
nasávala takovou tu klidnou atmosféru, která tam panovala. Člověk měl
v tom stanu pocit, že vstoupil do úplně jiného světa. To mě naprosto
okouzlilo.
Jediné, co mě mrzí, je, že všechny známé
tváře, které znám díky knižnímu světu, se mi ani tento rok nepovedlo potkat.
Ale to nevadí, protože věřím, že příležitostí na nějaké to hezké setkání bude
určitě víc. A jsem ráda za každého, koho jsem tam ve čtvrtek přece jenom
potkala. Ke konci jsem odcházela ověšená jako vánoční stromeček, ale spokojená
po pár hezky strávených hodinách mezi knihami a jejími milovníky. A pokud má
někdo pocit, že čtení vymírá, tak by měl navštívit Svět knihy a bude velmi
rychle vyveden z omylu. To mě těší. Mám radost z toho, že je stále tolik
lidí milujících knihy.
I tento rok jsem si s sebou vzala foťák, který
už je mojí neoddělitelnou součástí. Pojala jsem to ale trochu jinak, černobíle,
a hlavním tématem pro mě byli lidé Světa knihy. Protože Svět knihy je přece o
lidech a jejich lásce ke knížkám, bez ní by se tato skvělá akce neměla šanci
konat. Tak jsem zvědavá na vaše reakce.
Věřím, že jste si všichni, kdo jste tam byli,
Svět knihy užili a odnesli si domů moc hezké knížky. A vám, co to nevyšlo, nesmutněte,
za rok se tam přece můžeme potkat.
A do komentářů se mi klidně pochlubte, zda
jste tam taky byli, jak se vám letošní ročník líbil a kolik knih jste si
odnesli. Jsem na to zvědavá.
Vaše Zuzka
Okomentovat