sobota 15. října 2016

Proč být online

Nedávno jsem si po dlouhé době (asi po třech měsících) byla zaběhat. Běhání je pro mě skvělá aktivita, při které si utřídím myšlenky a vyčistím hlavu. Nikdy mi to nešlo, a ani asi nijak extra nepůjde, ale už dokážu bez jakéhokoliv zastavení uběhnout 5 km, a tak jsem na sebe hrdá (nesmějte se, před rokem jsem to ještě nezvládala). A píšu o tom proto, že při tom nedávném běhu jsem přemýšlela nad tím, co všechno se za poslední dobu stalo. Byla jsem hlavně nadšená ze setkání, které jsem ten den měla, a uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Tak jsem se rozhodla o tom napsat článek. Bude to jeden z těch osobnějších článků. Chci se ale s vámi pobavit o tom, proč je podle mě dobré být online a jak online svět ovlivnil můj offline život. Jde samozřejmě o můj osobní názor, postoj a zkušenosti.



V dnešním světě žijeme hodně online. Máme sociální sítě, díky kterým komunikujeme nejenom s kamarády, ale seznamujeme se i s novými lidmi. Pravidelně požíváme facebook, twitter, instagram, snapchat, blogy, youtube, fóra, diskutujeme, komentujeme, zveřejňujeme části svých životů, fotky, videa, livestreamujeme a tak dále. Hledáme si nové informace, čteme zprávy, vzděláváme se. Nikdy nebyl přístup k informacím a lidem jednodušší.
Já díky blogu žiju intenzivně online. Založila jsem si ho před dvěma lety. Už nějakou dobu jsem četla knižní blogy a pravidelně v nich hledala inspiraci. Měla jsem ale problém najít blogy, které píšou o knihách, které čtu já. V mém okolí se moc knihomolů nenacházelo, a tak jsem doufala, že když začnu psát knižní blog, tak se budu moct bavit se svými čtenáři o knížkách, které čtu já a najdu podobně knižně naladěné lidi. Ale co vám budu povídat, nebylo to vůbec tak lehké, jak jsem si představovala. Prorazit se začínajícím blogem je fakt těžké. I tak jsem psala recenze, u kterých se mi teď nechce věřit, že jsem je psala já. Líbí se mi, jak jsem se každou recenzí posouvala a zlepšovala. Blog mi toho mnoho dal. Naučila jsem se psát, pracovat s obrázky, celým bloggerem a vizuálem blogu, později se základy html. Vytvářela jsem si ho k obrazu svému, četla články o tom, jak ho vylepšit a zlepšit se, sledovala youtube tutoriály,jak na hezčí design, na který budu moct být hrdá. Jak rostl blog, tak jsem rostla i já. A pak jsem si začala fotit vlastní fotky a to byl ten bod, kdy jsem objevila krásu focení. Moje nové hobby, vedle knih a kola, další obrovská láska. Něco, co mi fakt jde a vypadá, že na to  mám talent, i když mám minimální teoretické znalosti. Něco, co mě úplně pohltilo a blogu dodalo ten vizuál, který jsem si vždy představovala. A jsem s ním nanejvýš spokojená. Postupně, jak jsem rostla, tvořila, dělala to, co mě baví, přišli i ti pravidelní čtenáři. Není jich moc, ale jsem za ně ráda. Stále jsem zastánce toho, že kvalita je důležitější než kvantita a opravdu si cením každého vracejícího se člověka. Protože vím, že jsme na stejné vlně, a to se počítá.
Důvod, proč jsem začala psát tento článek je, že jsem přemýšlela nad tím, jak můj online život (blog, instagram, facebook) přešel i do offline života a já jsem za to moc ráda. Protože být online je fajn. Člověk si najde lidi na stejné vlně, když je ve svém okolí nemá. Já jsem to tak měla s knihomoly. Je ale důležité najít tu správnou rovnováhu a nezapomínat na svůj offline život. Nezapomínat žít, tvořit hezké zážitky, potkávat online lidi i v offline světe. Protože nakonec je to, co zažíváme, to nejdůležitější. Vzpomínky a zážitky, to je to, na čem doopravdy záleží. Já jsem díky blogu a online knižnímu světu poznala pár skvělých lidí. Minule jsem například byla na kafi s Terezkou a Katkou z Čtenářského klubu, který založila právě Katka alias Melinda z blogu My addictions. Melinda je skvělá bloggerka (píše kvalitní recenze na každou knihu, kterou přečte, vymýšlí projekty a vede už zmiňovaný Čtenářský klub) a Terezka se kromě člověka, s kterým diskutujeme o knížkách ve fóru, stala časem i moje korektorka správné češtiny článků na blogu. Skvělá osoba a vynikající češtinářka, která nejenom opraví chyby, ale dává mi i připomínky k stylistice textu. Moc ti za to děkuji  J Terezka sice nemá blog, ale má moc hezký instagram a knihy hodnotí hlavně na svém goodreads, můžete se na ni kouknout. Na její knižní doporučení se dá spolehnout.



Díky instagramu jsem se seznámila s Dorotou Noon a to bylo taky zajímavé seznámení.  Jednoho dne mi do directu přišla zpráva, že se jí moc líbí moje fotky a jestli se s ní nechci setkat. Tou dobou jsem ji díky youtube kanálu Martinusu sledovala a cítila jsem se, jako když jdu na schůzku s celebritou :D Dokonce jsem byla nervózní. Nakonec se z toho vyklubala velmi příjemná spolupráce a hlavně jsme si s Dorotou sedly neskutečně lidsky. Setkáváme se tak dvakrát týdně u kafe, není dne, kdysi nenapíšeme a navzájem se podporujeme, když máme blbou náladu. Prostě se z nás staly dobré kamarádky.
Další lidi, které jsem poznala online předtím, než jsem je potkala osobně, jsou Lucka Zelinková z Martinusu, Jana z blogu What Jane Read a Nadiya z booktube kanálu Nadi Ya, které v knižním světe vůbec nemusím představovat. Holky jsou skvělé, milé a já jsem moc ráda, že se občas s nimi můžu setkat a pokecat nejen o knížkách. Čas strávený s nimi vždycky stojí za to. Prostě díky vesmíre za tyto lidi.



A aby tenhle článek nebyl příliš dlouhý, tak píšu jenom o lidech z knižního online světa, kteří se stali součástí i toho mého offline života. Nebudu se rozepisovat o kamarádech, které jsem potkala díky www.somvprahe.sk, serveru, který sdružuje Slováky žijící v Praze, či množství kamarádů bajkerů a cyklistů, které jsem poznala díky různým FB skupinám či fórům, s kterými jezdím pravidelně na kole.
Jsem ráda za online svět, protože díky němu jsem poznala hodně skvělých lidí, bez kterých si teď svůj život ani nechci představit. Byl by o hodně chudší. A to, co jsem tímhle článkem chtěla napsat je, že online svět je fajn, můžeme díky němu poznávat lidi na stejné vlně, ale musíme najít tu správnou rovnováhu mezi tím vším. Využít možnosti, které nám online svět nabízí, ale nezapomínat, že to hlavní se děje tam venku. A tak třeba vypnu počítač a místo toho, abychom si psali, si dohodnout raději osobní setkání. Protože osobní zážitky jsou i tak nejvíc.

Vím, že je to dlouhé, ale měla jsem toho hodně na srdci. A jsem zvědavá na váš názor. Jak online svět vnímáte vy? Co si o tom všem vlastně myslíte?

A touto cestou bych vám ráda poděkovala za to, že jste součástí mého online světa, za to, že čtete a komentujete mé články. Jsem ráda, že to, co dělám, dělá kromě mě radost i někomu jinému.
Jo, a kdybyste se mnou chtěli setkat, pozvání na kafe se bránit nebudu. Ráda kohokoliv z mých čtenářů potkám i osobně.