To bylo tak. Jeden víkend v lednu jsem se
rozhodla, že v dubnu nechám kolo chvilku kolo odpočívat a vyměním ho za trochu jiný druh
pohybu. A tak jsem se vydala na
ashtangový jóga víkend do Bořetína na Vysočině.
Jógu jsem cvičila tak nějak s přestávkami
vždy, ale tenhle podzim jsem se jí začala věnovat intenzivněji. Úplnou náhodou jsem se dostala na lekci
ashtanga jógy ke skvělému Tomášovi Helbigovi, ze kterého se pro mě stal
ten nejlepší lektor jógy, pod jehož vedením jsem kdy měla možnost cvičit (a to
mám s čím porovnávat). Jsem přesvědčená, že kdyby tu první hodinu
ashtangy, na které jsem se ocitla spíš souhrou náhod než úmyslně, vedl někdo
jiný, tak bych si ji nikdy tak neoblíbila. Tomáš je prostě skvělý a cvičit pod
jeho vedením je jednoduše radost.
Přitom to pro mě byl ze začátku doslova boj.
Bojovala jsem sama se sebou, s vlastním tělem a občas i s hlavou. Ze
začátku to bylo hodně o sebeovládání a zapření, protože to bylo (a pořád je) to
nejnáročnější, co jsem kdy v józe zažila, ale zároveň to bylo svým
způsobem očisťující. U žádné jiné činnosti jsem si tak nepročistila hlavu jako
právě u ashtangy. Neměla jsem totiž prostor na žádnou myšlenku, jen jsem se maximálně
soustředila na správné provádění jednotlivých ásan. Svaly mě bolely, tělo
protestovalo, ale ten pocit na konci byl vždy k nezaplacení. No a tak
nějak jsem si zamilovala ashtangu. A díky ní a Tomášovi jsem se jeden dubnový
víkend ocitla na statku v Bořetíne, kde jsem kromě něho nikoho neznala a
byla lehce nervózní. Nakonec se ukázalo, že nebylo z čeho.A neměla jsem
být z čeho. Sešla se nás tam skvělá parta lidí na stejné vlně a se společnou
láskou k astanze. Jasně, v různých úrovních pokročilosti, ale to
ničemu nevadilo. Do toho víkendu jsem nevěřila, že já, noční tvor, který
nevstává před devátou hodinou z postele, zvládnu v půl sedmé dýchací
cvičení a v sedm poctivou ashtangu na prázdný žaludek. Ale zvládla jsem to
a ještě si to neskutečně užila. Byl to prostě skvělý víkend, který mě nabil
neskutečnou energií.
Zase jsem se tak nějak rozepsala o něčem, co
původně ani nebyl účel tohoto fotočlánku. Chtěla jsem vám jenom ukázat pár
hezkých fotek, které se mi povedlo pořídit jeden večer, kdy jsem se procházela
v okolí Bořetínskeho statku. A řeknu vám - západ slunce v tomto
prostředí, neskutečná nádhera. Nejde,
abych se o to s vám nepodělila.
A co vy a jóga?
P.S. Pokud jste z Prahy, určitě zajdete na lekci k Tomášovi, nebudete litovat. Doporučuju ho všemi deseti!
Okomentovat