Bořetínska večerní romantika

18:45



To bylo tak. Jeden víkend v lednu jsem se rozhodla, že v dubnu nechám kolo chvilku kolo  odpočívat a vyměním ho za trochu jiný druh pohybu. A tak jsem se vydala na  ashtangový jóga víkend do Bořetína na Vysočině.
Jógu jsem cvičila tak nějak s přestávkami vždy, ale tenhle podzim jsem se jí začala věnovat intenzivněji.  Úplnou náhodou jsem se dostala na lekci ashtanga jógy ke skvělému Tomášovi Helbigovi, ze kterého se pro mě stal ten nejlepší lektor jógy, pod jehož vedením jsem kdy měla možnost cvičit (a to mám s čím porovnávat). Jsem přesvědčená, že kdyby tu první hodinu ashtangy, na které jsem se ocitla spíš souhrou náhod než úmyslně, vedl někdo jiný, tak bych si ji nikdy tak neoblíbila. Tomáš je prostě skvělý a cvičit pod jeho vedením je jednoduše radost.
Přitom to pro mě byl ze začátku doslova boj. Bojovala jsem sama se sebou, s vlastním tělem a občas i s hlavou. Ze začátku to bylo hodně o sebeovládání a zapření, protože to bylo (a pořád je) to nejnáročnější, co jsem kdy v józe zažila, ale zároveň to bylo svým způsobem očisťující. U žádné jiné činnosti jsem si tak nepročistila hlavu jako právě u ashtangy. Neměla jsem totiž prostor na žádnou myšlenku, jen jsem se maximálně soustředila na správné provádění jednotlivých ásan. Svaly mě bolely, tělo protestovalo, ale ten pocit na konci byl vždy k nezaplacení. No a tak nějak jsem si zamilovala ashtangu. A díky ní a Tomášovi jsem se jeden dubnový víkend ocitla na statku v Bořetíne, kde jsem kromě něho nikoho neznala a byla lehce nervózní. Nakonec se ukázalo, že nebylo z čeho.A neměla jsem být z čeho. Sešla se nás tam skvělá parta lidí na stejné vlně a se společnou láskou k astanze. Jasně, v různých úrovních pokročilosti, ale to ničemu nevadilo. Do toho víkendu jsem nevěřila, že já, noční tvor, který nevstává před devátou hodinou z postele, zvládnu v půl sedmé dýchací cvičení a v sedm poctivou ashtangu na prázdný žaludek. Ale zvládla jsem to a ještě si to neskutečně užila. Byl to prostě skvělý víkend, který mě nabil neskutečnou energií.
Zase jsem se tak nějak rozepsala o něčem, co původně ani nebyl účel tohoto fotočlánku. Chtěla jsem vám jenom ukázat pár hezkých fotek, které se mi povedlo pořídit jeden večer, kdy jsem se procházela v okolí Bořetínskeho statku. A řeknu vám - západ slunce v tomto prostředí, neskutečná nádhera.  Nejde, abych se o to s vám nepodělila.

A co vy a jóga?

P.S. Pokud jste z Prahy, určitě zajdete na lekci k Tomášovi, nebudete litovat. Doporučuju ho všemi deseti!











You Might Also Like

0 komentářů