Květen 18 v knihách

Renée Knight – Dokonalý cizinec

Ještě se mi nestalo, že bych nějakému thrilleru dala plný počet hvězdiček, ale Dokonalý cizinec si to fakt zasloužil. Pro mě to byl bezkonkurenčně asi zatím nejlepší thriller, který jsem kdy četla, nebo přinejmenším za poslední rok určitě.

Představte si, že si žijete svůj klidný, pohodlný život, ale máte tajemství. Tajemství, o kterém si myslíte, že nikdo jiný neví a jediný člověk, který něco věděl, si tu nepříjemnou pravdu odnesl s sebou do hrobu. Jednoho dne se ale u vás na nočním stolku objeví román, který je úplně přesně o vás a vašem největším tajemství. Jak je to možné? To přece nedává vůbec žádný smysl. Přežil nějaký svědek? A co teď, když se to dozví vaše okolí? Už je příliš pozdě přiznat se, takže co vlastně uděláte a jak se k tomu postavíte?

U tohoto  skvěle napsaného thrilleru  jsem byla nadšená od první stránky. A přitom vůbec není prvoplánově napínavý, nestaví na extrémně prudkém spádu nebo velké akci. Právě naopak. Plyne postupně, pomalu a odhaluje tajemství, které mělo navždy zůstat zapomenuto. Tady je vykreslení psychologie postav, což je někdy u thrillerů velká slabina, napsané fakt skvěle. Vůbec jsem neměla pocit, že kloužu po povrchu, jak se mi stalo třeba u Nebezpečné laskavosti. Někdy se autoři totiž tolik soustředí na to, aby byl thriller napínavý, že zapomínají na samotné rozpracování postav, které je stejně důležité a někdy na něm dokonce záleží mnohem víc, aby byl výsledný dojem z příběhu dobrý. Tady bylo všechno včetně rozuzlení na jedničku s hvězdičkou. Víc se rozepisovat nebudu, nechci vám ani náznakem zkazit tento čtenářský zážitek. Jenom vám řeknu, že kdybych měla o jednom thrilleru tvrdit, že si musíte přečíst, tak to bude Dokonalý cizinec. Za něho vám ručím, že se vám bude líbit. Věřte mi!

Kat Richardson – Šerochodec  (Šerochodec #1)

Šerochodec je jedna z těch knih, co jsem někdy dávno koupila v nějakém knižním výprodeji, od té doby ji mám v knihovně a tak trochu jsem na ni zapomněla. A protože jsem si řekla, že nechci číst jenom novinky, ale ráda bych snížila počet nepřečtených knih, které mám ve své vlastní knihovně, tak přišel čas na ni.

Šerochodec je urban fantasy o soukromé detektivce, která díky jednomu hodně problematickému a násilnému klientovi skončí s vážnými zraněními hlavy v nemocnici, a dokonce se asi na 2 minuty ocitne ve stavu klinické smrti. Když se probere, začne vidět divné, nadpřirozené věci a jevy, které by ji měly zůstat skryty. Občas se dostane do úplně jiné reality. Má pocit, že začíná bláznit a vůbec neví, na koho se obrátit. Její psychiatr jí dá kontakt na jeden manželský pár, který se zabývá nadpřirozenem a ona se díky nim dozví věci, které jednoduše vědět ani nechtěla. Otázkou zůstává, zda tomu uvěří a přijme to, nebo tomu bude vzdorovat.

Šerochodec je skvělá oddechovka, u které jsem se fakt bavila. Hlavní hrdinka je tak správně přidrzlá, satirická a nedůvěřivá. Je to přesně ten typ pragmatického člověka, pro kterého to poslední, čemu dokáže uvěřit, jsou nadpřirozené jevy, i když je zažívá na vlastní kůži. To se mi na tom líbilo. Nebylo to jako v jiných podobných knihách, kdy se hlavní hrdinové vždy podezřele rychle smířili s tím, že se jim v životě děje něco nenormálního, často nadpřirozeného Tady je hrdinka nedůvěřivá, bojuje s novými skutečnostmi a nechce tomu do poslední chvíle uvěřit - a za to autora chválím.

Pokud tedy máte chuť na něco plné akce a nadpřirozena, se skvělou hlavní hrdinkou, kterou si oblíbíte, a odpočinete si u toho, tohle je jasná volba. Já mám doma ještě jeden díl z této série a už vím, že když budu mít chuť na dávku  nadpřirozena, které mi bude využitím šera jako prostoru námětem trochu připomínat tvorbu Sergeja Lukjaněnka, vím, co si vyberu.

Jo Nesbø – Macbeth

Jo Nesbø a shakespearovská dramata? To jsem si vůbec nedokázala představit. Znělo to ale tak zajímavě, že jsem tomu musela dát šanci, i když mám s tvorbou Nesboho rozporuplný vztah. Jsou knížky, které mě chytly, ale také pár, které nebyly nic moc. Byla jsem ale zvědavá, jak se postaví k výzvě s názvem Macbeth, a řeknu vám jenom jedno, zvládnul to na jedničku s hvězdičkou. Macbeth v jeho podání, to byl čtenářský zážitek. Bez debaty.

Představte si místo království město, ponurou atmosféru, zkorumpované policajty, gangy, drogové dealery, nedostatek práce a pracovních míst, město, ve kterém vzkvétá zločin, násilí a vraždy jsou na denním harmonogramu. Macbeth je policajtem s temnou minulostí bývalé drogové závislosti, ze které se mu povedlo dostat. Díky kolegově pomoci a záchraně jednoho skoro zpackaného policejního zásahu, ho povýší, dostane se k moci - a tím to všechno začne. Opije se mocí a spolu se svou láskou Lady, majitelkou kasina, která ho ponouká k tomu chtít víc, začne vraždit s přesvědčením o své nezničitelnosti a oprávněnosti svých činů. Zapomíná na všechno a na všechny a bezcitně se vrhá proti všem, ke kterým někdy něco cítil nebo mu na nich záleželo. Pod heslem účel světí prostředky se zbavuje jednoho svědka za druhým a po hřbetech mrtvol šplhá na vrchol.

Kdo zná původní příběh Macbetha od Shakespeara, tak ví, jak tento příběh bude pokračovat, a jak to vlastně všechno skončí. Stejně  je úchvatné číst tuto adaptaci klasické tragédie umístěné do dnešní doby. Je zajímavé sledovat, co se stane, když se změní kulisy a prostředí, tak všechno ostatní zůstane stejné. Touha lidí po moci, zhoubný vliv peněz, postavení a chuť vládnout je pořád stejná a je jedno, zda jde o město, království, dnešní dobu nebo dobu před pár sto lety. Lidská povaha se nemění. Nesbø přišel se skvělým dílem, perfektní psychologii postav a ponurou a temnou atmosférou města, které vás vtáhne a už nepustí.

Lisa Williamson – The Art of Being Normal

The Art of Being normal je young adult knížka, po které jsem sáhla, protože jsem už delší dobu nečetla nic v angličtině a vedle thrillerů je YA druhý žánr, který vyhledávám v tomto jazyku. Většinou se tyto tituly čtou dobře, jazyk není příliš těžký, ale zároveň to rozvíjí mou slovní zásobu, a to je důvod, proč si z času na čas přečtu něco v jiném jazyku. 

Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, i když obálka mi mohla napovědět. Anotace něco naznačila, ale až v půlce jsme zjistila, že kromě příběhu dvou outsiderů na jedné střední škole se mi do rukou dostal zajímavý titul pojednávající o transgender tématice a celkově o změně pohlaví. Bylo to pro mě zase něco jiného a hlavně příležitost dozvědět se něco, o čem nemám moc informací a o co jsem nikdy nijak extra nezajímala, protože jsem se s nikým takovým ještě nepotkala osobně. 

Příběh byl napsaný hezky, poutavě a zajímavě, autorka si dala záležet na rozpracování psychologie postav a nastolila vícero otázek, které nás, kteří jsme nikdy nic takového nezažili a neřešili, ani nenapadlo, že je transgender lidi a hlavně teenegeri musí řešit. Do toho problematika šikany ve škole, komplikovaných vztahů v rodině - i když to ze začátku tak působilo, vůbec nejde o lehké čtení. Ale na druhé straně mě to neskutečně bavilo a pohltilo. Vůbec si nedokážu představit, jak bych v situaci postav reagovala já. Mám ale pocit, že tato knížka u nás nevyšla, tak když si ji budete chtít přečíst, nezůstává vám nic jiného, než si ji přečíst v angličtině, jako jsem to udělala já.

Anthony O´Neill – Na odvrácené straně

Na odvrácené straně je nejnovější sci-fi počin, který u nás vydalo Nakladatelství Leda. Jeho příběh se odehrává na Měsíci, který lidstvo kolonizovalo a vytvořilo si z něho takovou trestaneckou kolonii, kde žijí ti nejhorší zločinci, vrahové, zkorumpovaní policisté, úředníci a další pochybné lidské existence, kterým byl pobyt na Zemi zakázán a kteří byli deportováni na Měsíc. Na odvrácené straně Měsíce se nachází město s názvem Sin, tedy Město Hříchu, který vede excentrický miliardář - vybudoval ho a vládne mu absolutně pevnou rukou. Jenomže tam začnou umírat jeho nejbližší spolupracovníci a celé to zavání nějakou zradou. Tento případ dostane na starost nejnovější přírůstek do policejního sboru města, který je úplným nováčkem a diví se, že ten případ přidělili právě jemu. Jelikož se nachází na odvrácené straně Měsíce, je jasný, že to není žádné neviňátko, ale  je svědomitý a zodpovědný.  Rozhodne se , že se nenechá zastrašit a přijde tomu všemu na kloub. V průběhu toho z jedné výzkumné stanice směrem k městečku Sin putuje pomatený android, který za sebou nechává spoušť, hromadu mrtvol a recituje u toho nějaká pomatená pravidla. 

Sci-fi příběhy jsem měla vždy v oblibě, protože mě bavilo sledovat, co všechno jsou autoři schopni vymyslet a jak si vlastně představují budoucnost lidstva, když absolutně popustí uzel své fantazii. A tohle je skvělé čtení. Takhle nějak by to vypadalo, kdyby Quentin Tarantino byl spisovatelem a psal knihy. Je to příběh plný akce, ironického humoru, napětí, mrtvol, krve, násilí a hlavně s poutavým příběhem, který vás chytne od první stránky a už nepustí. Vůbec by mi nevadilo, kdyby to bylo delší. Na můj vkus to skončilo moc brzo a nebránila bych se ani pokračování. Zhltla jsem to doslova jako malinu. Mně tedy nezůstává nic jiného než doufat, že Na odvrácené straně Měsíce není poslední počin Anthonyho O´Neilla a ještě s něčím neméně zajímavým a poutavým přijde, tohle mu totiž vyšlo na výbornou.