Vítejte na trajektu smrti. Připravte se na nejděsivější jízdu svého života.

Jeden můj známý mi jednou řekl, že základním předpokladem dobrého hororu je skupina lidí uzavřená v prostoru, ze kterého nemají šanci uniknout, a z ničeho nic začne hlavním představitelům jít o život, ideálně nějakým záhadným způsobem. Tak přesně na tomhle základu je postavený horor Trajekt od švédského autora Matse Strandberga, o kterém se můžete na jeho děsivé obálce dočíst, že je přirovnávaný k švédskému Stephenovi Kingovi. Mně ale mnohem víc než Stephena Kinga (a to mám od něho dost načteno) připomíná spíš horory ve stylu A.I.Lindquista, takže věřím, že jeho fanoušci budou nadšeni. A protože já mám jeho tvorbu taky ráda, tak je vám asi už jasné, jak se mi tento drsný, krvavý horor odehrávající se na trajektu na cestě ze Švédska do Finska líbil. Ale vezměme to hezky po pořádku.

Tato recenze se mi psala trochu hůř, protože jsem vám v ní rovnou nechtěla prozradit ten největší spoiler, ale zároveň jsem si vědoma toho, že tato informace může i někoho z vás odradit. Ale protože tuto hlavní informaci nenajdete nikde v anotaci, ani na obálce, neochudím vás o ten moment překvapení, který podle mě dělá hodně z celkového čtenářského zážitku.

Představte si trajekt, jednu noc, množství lidských osudů a smrt, o které cestující netuší, že se s nimi nachází na palubě. A tak si užívají, pijí, milují se, hazardují a užívají si velkými doušky. Trajekt působí hodně jako studnice všemožných lidských neřestí. Mají pocit, že mají před sebou úžasnou noc, kterou si maximálně užijí a věří, že si ji budou dlouho pamatovat. Ani netuší, jak velikou pravdu mají. Většinu z nich čeká setkání se zlem, o kterém se mluví jenom v legendách, a začne boj na život a na smrt a není jasné, zda vůbec někdo přežije.

Dopředu vás musím upozornit, že to není čtení pro slabé žaludky. I já, která si občas přečtu i něco drsnějšího, jsem měla co dělat. Fakt jsem se bála, klepala mnou zimnice a občas jsem se otřásla hnusem. Nešlo to číst v jednom kuse, občas jsem knihu musela odložit a trochu se rozdýchat. Ale bylo to napsané tak poutavě, že mi to nedalo a vždy jsem se celkem brzo oklepala a zase se k příběhu vrátila.

Jde o horor, u kterého mě bavila stavba příběhu - to, jak nás autor do něj uvedl, seznámil nás s jednotlivými postavami, jejich osudy. Kromě toho děsivého rozměru celého příběhu zde byl také výrazný sociální rozměr, a to mě bavilo. Seznámíme se tady s rodinou s temným tajemstvím, starší paní, která neví, co se svým životem, vyhaslou zpěváckou hvězdičkou, která noc co noc uvádí karaoke a opovrhuje všemi, zaměstnanci trajektu, kteří na něm pracují už pomalu celou věčnost a sledují jeho postupný úpadek, ale nemůžou najít dostatek sil konečně z něho odejít, bývalého zaměstnance trajektu, který se rozhodl, že tuto noc udělá ve svém vztahu ten největší krok a dalšími. Strandbergovi se povedlo velmi kvalitně rozpracovat psychologii postav, nechal nás, ať se s nimi sžijeme, a následně nechal jednu po druhé bojovat o holý život. Skvělá práce.

Hodně se mi líbilo dělení kapitol podle jednotlivých postav, díky čemuž máme šanci sledovat jeden a ten stejný příběh z různých úhlů pohledů a z různých míst trajektu. To dodalo příběhu ještě rychlejší spád a to správné tempo, které vedlo k nevyhnutelnému konci, ke kterému se na jednu stranu budete chtít co nejdřív dostat, ale zároveň se ho budete obávat.

Trajekt je skvělým hororem, který je nejen strašidelný, ale taky hodně kvalitní zástupce svého žánru, který má kromě té děsivé složky velmi dobře rozpracovanou sociální rovinu a psychologii postav, a to se až tak často nevidí. Konec vás posadí do židle a vyvolá emoce, o kterých jste ani nevěděli, že můžete při čtení hororu cítit. Tleskám autorovi, a tak trochu tajně doufám, že to není poslední horor, který se mi od něj dostal do rukou.

Autor: Mats Strandberg

Název: Trajekt (2018)

Vydalo: Nakladatelství Host

Počet stran: 464