Říjen 18 v knihách

Pasi Ilmari Jääskeläinen – Den falešné kočky

Den falešné kočky je další knížka jednoho z představitelů literárního žánru finské podivno, která se mi po jeho skvělém Literárním spolku Laury Sněžné dostala do rukou. Budu upřímná, čekala jsem od ní hodně a nikdo neměl z toho větší radost než já, že se má očekávání naplnila a já jsem si čtení Dne falešné kočky neskutečně užila. 

Příběh se odehrává v průběhu jednoho svátečního festivalového dne v městečku s názvem Marrasvirta a točí se kolem matky hlavního hrdiny Kaarny, která po aplikování experimentální léčby na demenci utekla z psychiatrického ústavu, kde byla hospitalizovaná. Na Kaarnovi je, aby ji našel a do určitého omezeného času jí aplikoval další dávky léku, jinak to může mít život ohrožující následky. Jeho matka postupně prožívá své mládí a ve vzpomínkách se vrací na místa z minulosti. Kaarna sleduje její cestu a snaží se předpovědět, kam povedou její další kroky.  U toho se dozvídá mnohé z minulosti, skryté pravdy, o kterých vůbec nevěděl, odkrývá tajemství, o kterých s matkou nikdy nemluvili, protože si nikdy nebyli úplně blízcí. 

I zde se, jak jsme u finského podivna zvyklí, míchají prvky fantasy, hororu, napínavého thrilleru a pohádky. Děj plyne a na jednotlivých místech se prolínají linky reality a magického realismu, potkáváme různé méně či více zajímavé postavičky, navštěvujeme rozličná místa a spolu s Kaarnou plníme úkoly, abychom spolu s ním našli jeho matku a odhalili další střípky minulosti a jejich vzpomínek. U toho neustále narážíme divné kočky, které lemují celou naši cestu a dobrodružství.

Pro milovníky finského podivna je to rozhodně knížka, která stojí za pozornost. Musím vyzdvihnout, že v porovnání s Literárním spolkem byl tento příběh víc zasazený do reality a snové pasáže byly umístěné přesně tak, aby podpořily naši fantazii a zároveň nenarušovaly průběh příběhu, ale aby ho rozvíjely tím správným směrem. Bylo to skvělé a mně se to strašně moc líbilo. A ten závěr? Super.

Joe Abercrombie – Půl krále

Tak tohle bylo vynikající! Joe Abercombie přišel s fantasy příběhem, který se rozhodl zacílit spíš na trochu mladší čtenáře, zjednodušil dějovou linku, ubral trochu postav a počet stran oproti tomu, jak jsme u něho zvyklí, a přišel s novým, svěžím příběhem ve stylu oblíbených Game of Thrones. Byl to skvělý tah. Ne všichni jsou fanoušci obřích fantasy eposů, ale kvalitní fantasy si přesto rádi přečtou – a právě pro tento typ čtenářů je Půl krále jako dělaný.

Seznamte se s princem Jarvim, jednorukým princem, který se učí  na mistra, protože králem a nástupcem trůnu se má stát jeho schopnější bratr. Jenomže jeho bratr i se současným králem zemřou a Jarvimu nezůstává jiná volba, než nasednout na trůn, to jediné místo v celém království, které nechce a nikdy nepočítal s tím, že bude jeho. Na jeho bedrech tak zůstane nejenom úloha vládnout království, ale také pomsta za vraždu bratra a otce. Jenomže jeho příbuzní mají s trůnem jiné plány a pokusí se ho zbavit. Jemu se ale jakoby zázrakem povede přežít, padne do otroctví a hlavně je fakt naštvaný. I když ten trůn nikdy nechtěl, rozhodně si nenechá vzít to, co mu právem patří, a tak postaví tu nejdivnější družinu, co kdy jeho království vidělo a vydá se na cestu, která může skončit buď úspěchem, anebo jeho smrtí.

Bylo to skvělé, poutavé, zajímavé a mělo to všechno, co má pravá dobrá fantasy mít - napětí, intriky, zradu, přátelství, cestu za pomstou a to všechno umístěné v zajímavém světě. Víc vám nechci prozradit, ale věřte mi, že rozhodně stojí za pozornost a tento příběh si při čtení budete neskutečně užívat. Joe Abercombie ví, jak pracovat s vývojem postav a mně se fakt líbilo, že postava prince Jarviho nebyla vůbec plochá, ale postupně se rozvíjela a to, co zažíval, ho měnilo a on to dokázal skvěle zachytit a zpracovat. Doufám, že to bude mít i pokračování, protože tohle mě fakt bavilo.

C. J. Tudor – Kříďák

Křídák je další thrillerová novinka tohoto podzimu a rozhodně by neměla uniknout pozornosti fanoušků tohoto žánru. Jde totiž o temný příběh plný tajemství a jedné nevyřešené vraždy z minulosti, u které to, jak to už u těchto příběhů bývá, rozhodně neskončí. Zvláštní křídoví panáčci se před 30 lety objevili a přivedli partu školáků k rozřezanému tělu v lese. Případ se v dané době uzavřel a všichni si vydechli, i když v městečku po pár událostech, které vyvrcholili právě nalezením mrtvé dívky v lese, zůstala atmosféra strachu, kterou cítí každý, kdo město navštívil. Všichni si ale mysleli, že jednou mrtvolou to všechno skončilo, pachatel přišel o život a mají konečně klid, ale to se mýlili. Po 30 letech se křídoví panáčci objeví znovu a rozproudí sled událostí, které nikdo nečekal. Tak jak to vlastně bylo? Je možné, že ten pravý pachatel je pořád naživu a v minulosti obvinili toho nepravého?

Kříďák je přesně ten typ thrilleru, které mě baví. Baví mě příběhy odehrávající se v Anglii, v malých anglických městečkách nebo na vesnicích, co jsou postavené na té správné děsivé tajemné atmosféře a rozhovorech mnohem víc než na šokování čtenáře přílišným násilím nebo akcí. Jsem spíš fanoušek psychothrillerů než těch akčních a násilných záležitostí. A proto se mi Křídák fakt líbil. Bylo tam všechno, co správný psychothriller má mít, akorát jsem čekala, že autorka z té atmosféry vymáčkne o dost víc. Prostě jsem čekala, že se budu bát víc, než jsem se bála. Ale já jsem už asi příliš náročná. Bylo tam pár skvělých strašidelných scén a je pravda, že jsem měla trochu potíže se spaním při čtení Křídáka, to jo, ale ten velký strach se nekonal a to mě v konečném výsledku mrzelo. Taky závěr byl na můj vkus příliš rychlý a uspěchaný, šlo by z něho vytěžit mnohem víc. Ale rozhodně tento thriller řadím mezi nadprůměr a je to jeden z těch lepších thrillerů, co jsem tento rok četla.

Janelle Brown – Naposledy se ohlédni

Naposledy se ohlédni je sice označované jako thriller, ale já bych ho tak nezařadila, já to spíš vnímala jako rodinné drama. Je to zajímavé, poutavé, s jemným nádechem nadpřirozena, ale jde spíš o obrázek jedné tragédie a rodiny, která přišla o matku a zůstala po ní dcera Olive a manžel, kteří se s touhle tragédií každý vyrovnávají po svém. Dcera se uzavře do sebe a manžel se oddává občasnému pití.

Jednoho dne má ale Olive zvláštní vidiny, rozhodne se je poslechnout a zkusí zjistit, zda její matka Billie nakonec nežije a rozhodne se přijít na kloub všem tajemstvím, na které po cestě narazí.

Příběh je napsaný hodně čtivě a chytne čtenáře od první stránky. Jde o psychologický román, jehož hlavním motivem je problematika rozdílu mezi naší představou, kterou si o tom druhém vytvoříme, a skutečností.  Je možné toho druhého znát, i když je to náš partner/ka, nebo dokonce manžel/ka, teda člověk, s kterým bychom si měli být nejbližší a vědět o něm teoreticky všechno? Co když o tom druhém, kterého si myslíme, že dobře známe, zjistíme něco, co jsme doteď netušili a začne to vrhat jiné světlo na všechno ostatní, co jsme spolu zažili, dozvěděli se nebo si mysleli, že víme?

Za mě to bylo rozhodně zajímavé a ani mi nevadilo, že jsem nedostala slibovaný thriller, právě naopak.  Tím, že to mělo tento rozměr, se mi to čtení líbilo mnohem víc. Milovníci thrillerů budou u tohoto titulu určitě mírně zklamaní, ale ti, co mají rádi sondy do lidské psychiky, rodiny, vztahů a s tím spojených tajemství, budou při čtení Naposledy se ohlédni určitě moc spokojení tak, jako jsem byla já.

Charles Brandt – Irčan aneb Tak vy malujete kvartýry

Frank Sheeran známý pod přezdívkou Irčan je tak trochu jako Forrest Gump. Člověk, který začínal jako chudý irský chlapec, se připletl totiž k tolika velkým dějinným událostem, že se mi tomu zprvu ani nechtělo věřit. Irčan aneb Tak vy malujete kvartýry je dlouholetou zpovědí jednoho stárnoucího a nemocného mafiána, který se rozhodne vyzpovídat svému právníkovi. Je až neuvěřitelné, co všechno zažil a čeho všeho byl svědkem a součástí. Frank Sheeran bojoval ve druhé světové válce, pracoval jako chladnokrevný zabiják pro mafii už i v době, kdy o tom neměl ani tušení a vlastně ani nevěděl, co ta mafie vlastně je a byl bodyguardem odborového předáka Jimmyho Hoffy. V jeho verzi příběhů se dotkneme i takových dějinných událostí, jako je invaze na Kubu v zátoce Sviní, vražda obou bratrů Kennedyů a samotné zmizení Jimmyho Hoffy, jehož tělo se nikdy nenašlo a nedokázalo se přijít na to, kdo ho vlastně má na svědomí, i když nepřátel měl požehnaně. FBI tento případ vyšetřovala, měla pár podezřelých, mezi nimi i právě Irčana, ale nikdy se nenašlo dostatek důkazů na to, aby někoho s jistotou obvinili.

Je to působivé a napínavé čtení, které nás nechá nahlédnout do této pohnuté doby, kde odbory byly jedna ruka s mafií. Frank Sheeran vypráví svůj příběh věcně, fakticky, s množstvím jmen a událostí, nic zbytečně nepřibarvuje, až nám přijde, že ho to žádným způsobem nezasáhlo, při popisu chladnokrevných vražd, které konal na příkaz mafie, nenajdeme ani nejmenší náznak emocí. Popisuje vztahy, události a hlavně tam najdete obrovské množství jmen a postav, ve kterých jsem se i já občas ztrácela. Ale i tak jsem seděla připoutaná pevně k tomuto titulu a nemohla jsem se od něho odtrhnout. Nejsem moc veliký fanda mafiánských příběhů, ale tento, asi proto, že je to skutečný příběh (nebo aspoň nějaká jeho verze, vždyť kdoví, zda je to všechno skutečně pravda), mě držel a nepustil. Je to celkem bichle a nečte se moc rychle, já sama jsem si u toho hodně googlila, některé informace tam byly jenom v náznacích a já prostě chtěla vědět víc. Rozhodně je to jedna z nejlepších knih, co jsem tento rok četla a musím uznat, že na ni nemá žádný vymyšlený thriller, protože tohle se fakt stalo. Kloubouček dolů před Danielem Brandtem, tohle je tak dobrý, že si tento námět vybral jako předlohu Martin Scorcese, který na jeho základě natočí film. A když tam bude dobré obsazení, tak to bude fakt zajímavá podívaná. Nikdy bych neřekla, že mě nějaký mafiánský příběh tak zaujme, jako se to povedlo právě Irčanovi.

A obrovskou přidanou hodnotu celé zpovědi udělaly podle mého názoru taky epilog a doslovy (je jich víc, s odstupem pár let) samotného autora, kterými doplnil informace a náznaky, které od Franka Sheerana v jeho zpovědi zazněly, o nové zjištění. Ukázal nám v nich pozadí jednotlivých let jeho vyšetřování a ověřování si informací, které mu Frank sdělil. Za mě obrovský palec nahoru.