Září 17 v knihách

Gilian Flynn – Gone girl

Tak tohle bylo skvělé čtení! A u mě taky šlo o velmi příjemné překvapení. Po přečtení knížky Dívka ve vlaku jsem k thrillerům a bestsellerům hodně podezřívavá a přistupuji k nim s určitou obezřetností a nedůvěrou. Zmizelou jsem viděla, když běžela v kině, takže jsem přesně věděla, o čem je i jak dopadne. Snažím se ale obnovit tradici z minulých let, kdy jsem vždy čas od času sáhla po knížce v angličtině, abych se dále v tomto jazyku rozvíjela a rozšiřovala slovní zásobu a thrillery se mi na čtení v angličtině celkem osvědčily. Taky je tady podzim a ty thrillery se na podzim čtou tak nějak líp. A tak jsem si půjčila Zmizelou od kamarádky a byla jsem fakt ráda, že jsem tak udělala. Gillian Flynn totiž umí skutečně psát. Zmizelá je skvěle napsaný psychothriller a autorka je mistryní psychologie postav. Jde o příběh zmizelé manželky Amy, která se ztratí za záhadných okolností, a hlavním podezřelým je její manžel Nick. My se spolu s ním snažíme přijít na to, co se vlastně stalo. A sledujeme, jak postupně vyplouvá na povrch špína a tajemství, které měly zůstat navždy skryty, a zjišťujeme, že každý konflikt, hádka a problém má vždy dvě strany.

Hrozně mě na tom bavilo, jak se Gillian Flynn povedlo psychologicky vykreslit postavy. Předložila nám obrázek lásky dohnané do extrému, závislosti na tom druhém a proměny milovaného člověka v člověka, kterého nenávidíme. Bylo to skvělé, poutavé, a přestože nešlo o úplně útlou knížku, kterou jsem měla v angličtině, přečetla jsem ji hrozně rychle a ještě mě k tomu všemu fakt pohltila.

Elena Ferrante – Tí, čo odchádzajú – tí, čo zostávajú

Protože jsem člověk netrpělivý, nevydržela jsem čekat na vydání třetího dílu Geniální přítelkyně v češtině. Pořídila jsem si ho proto na své poslední návštěvě v bratislavském Martinusu ve slovenštině. Tato knížka se mnou procestovala celé Norsko, a i když jsem na ni moc času neměla, každý den jsem si aspoň chvilku. A tak jsem utíkala z upršeného Norska do prosluněné Itálie za Linou a Lenú, dvěma kamarádkami, které vyrostly v Neapoli a jejichž vztah se v průběhu let divoce mění a ony musí čelit stále novým výzvám a situacím. Lenú napsala knížku, vdala se, má manžela a děti, Lina má syna, od manžela odešla a žije s Enzem. Je hrozně zajímavé sledovat, jak se jejich vztahy vyvíjí. Elena totiž nic neidealizuje a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by chtěla svým postavám dopřát happyend. Píše o bouřlivém období, ve kterém se Itálie nachází, a ukazuje nám, jak to ovlivňuje všechny postavy. Vidíme vývoj, změny, boj za lepší zítřky pro sebe nebo pro svoje děti, boj s předsudky a snahu vystoupit ze svého vlastního stínu. Lina a Lenú jsou od sebe daleko. Udržují alespoň telefonicky kontakt, ale přesto se jedna druhé stále víc vzdalují. Pouto mezi nimi je ale natolik silné, že nikdy se jedna druhé nevzdálí úplně. Elena nám připravila pár dějových zvratů a ke konci knížky jsem celkem koukala, co dokázala vymyslet. I když se to dalo očekávat, mě to překvapilo. Každopádně se mi zase jednou potvrdilo, že Elena Ferrante je jedna z nejlepších ženských autorek, které jsem měla možnost číst, a je mi fakt smutno z toho, že už mě čeká jenom poslední díl a celá série bude u konce.

Oliver Burdeaut – Čekání na Bojanglese

Čekání na Bojanglese od francouzského autora Oliviera Bourdeauta je malá, útlá knížečka, která dokáže zároveň potěšit i rozesmutnit. Já sama moc zástupce francouzské literatury nečtu a vždy, když sáhnu po nějaké jejich knížce, si říkám, proč toho od nich nečtu víc. Francouzi píšou jinak, a tak do našich vod přinášejí pro mě něco nového a neotřelého. Po knížce Čekání na Bojanglese, kouzelném příběhu jedné rodiny, která boří všechny zásady a stereotypy, jsem sáhla díky doporučení jedné mé čtenářky. Kdyby záleželo na mně, tak by mě asi minula. A byla by to obrovská škoda. Přišla bych totiž o silný čtenářský zážitek.

Jestli chcete vědět víc, klikněte si na recenzi a nechte mě, abych vás přesvědčila, že si tuto knížku skutečně musíte přečíst.

Hana Kolaříková – Pravý leopardí kožich

Hana Kolaříková, autorka knížky Pravý leopardí kožich, si vybrala skutečně náročné hlavní téma své nejnovější knížky. Je dalším důkazem toho, že české autorky umí psát a ve své tvorbě zrcadlí témata, která nejsou vůbec jednoduchá. Jsou ale naší součástí a nastolují tak otázky, které můžou trápit nejednoho z nás. A tak se odějte do leopardího kožichu a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou prozkoumat hloubku smutku, složitost lidských vztahů a otázku toho, nakolik se historie projevuje i na dnešních generacích.

Víc si můžete přečíst v recenzi tohoto zajímavého českého titulu.

Liane Moriarty – Truly, madly, guilty

Liane Moriarty je takové moje knižní guilty pleasure. Už od první knížky, kterou jsem od ní četla, od Manželova tajemství, jsem si ji oblíbila. I když nejde o nějakou komplikovanou literaturu, u této autorky mám záruku vždy kvalitní oddechovky s fakt skvělou psychologií postav a zajímavě vystavěným dějem a to já mám moc ráda. Píše o komplikovanosti lidských vztahů a o tom, že nikdy nic není tak dokonalé, jak se na první pohled může zdát. Každý z nás má své problémy a tajemství, se kterými se musí vyrovnat. A jinak tomu není ani v knížce Truly, madly, guilty, kterou jsem si dovezla z Bergenu a četla jí v angličtině, protože u nás ještě v překladu nevyšla. Jde o příběh tří manželských párů a jednoho barbecue, které všechno změnilo. Bezstarostný večer nakonec dopadl úplně jinak a na jeho konci byly dvě manželství v troskách a jedno dlouholeté kamarádství procházelo velmi těžkou zkouškou. Liane Moriarty se ve své tvorbě nevyhýbá ani komplikovanějším věcem , které jsou ale taky součástí života, jako jsou psychické problémy nebo neplodnost. A tak v obalu oddechovky vždy dostanete i něco navíc, a to je to, co mě na její tvorbě baví. Přitom píše fakt poutavě a dokážete se s jejími postavami ztotožnit. Určitě doporučuju.