Tak a jsem tu s prvním fotočlánkem tohoto
roku. Doufám, že jich tento rok bude hodně, protože to znamená, že navštěvuju
nová místa, která vám chci ukázat, potkávám zajímavé lidi a celkově se kolem mě
něco děje, a to mám moc ráda. I když si na novoroční předsevzetí moc nehraju,
začátkem roku jsem si řekla, že bych hrozně ráda kromě knížek, kafe a bajkerů
začala víc fotit lidi, jednotlivce i páry. Spíš mě víc zajímají momentky
s přirozenými emocemi, ale uvědomuju si, že vyfotit něco takového není
úplně jednoduché. Nemám s tím vůbec žádné zkušenosti, ale o to víc mě motivuje
to vyzkoušet. Vždy se snažím nestagnovat na místě, ale najít si něco,
v čem bych se chtěla zlepšit a mohla na sobě pracovat a rozvíjet se. Takže
místo obdivování hezkých portrétů a momentek bych ráda začala nějaké i tvořit.
Takhle nějak jsem začala i blogovat, takže proč to neaplikovat také jinde?
A tak jsem první volnou sobotu přemluvila dvě
moje oblíbené knihoholky – Dorotu Noon a Veroniku Lonely Flamingo a vyrazily
jsem trochu na čerstvý vzduch. A nemusely jsme ani moc daleko. Protože každý
správný den začíná dobrou snídaní, nebylo tomu jinak ani v tomto případě.
Začaly jsme skvělou snídaní v našem oblíbeném podniku Můj šálek kávy a
vyrazily jsme za Dory, která se nám rozhodla ukázat krásy Chuchelského háje,
kde strávila velkou část svého dětství a dospívání, protože pochází
z Velké Chuchle. I když počasí nebylo moc vábivé (o sluníčku jsme si mohly
nechat jenom zdát), stejně jsme se hezky prošly, pokecaly, provětraly si trochu
hlavy, zablbly s foťáky a byl to skvěle strávený den, který jsme ukončily
vymrzlé u Dory nad teplým čajem a následně nad námi všemi oblíbenou kávou.
Víc
takových sobot, prosím!
Okomentovat