Kerstin Ekman – Vlčí kůže
Už dávno se mi nestalo, že jsem si u nějaké knížky musela upřímně a otevřeně přiznat, že mě skutečně nebavila. Jsem ten typ čtenáře, který má široký záběr knižních žánrů a líbí se mu toho skutečně hodně, ale Vlčí kůži vám s klidným svědomím prostě nemůžu doporučit. Sama jsem se musela nutit, abych ji dočetla, protože jsem věřila, že na konci přijde nějaké zajímavé vyvrcholení celého příběhu a já pochopím, proč se tam všechno dělo. Bohužel se tomu tak nestalo a pro mě byla knížka velkým zklamáním. Přitom měla tak zajímavě napsanou anotaci a lákavou obálku. Přitáhla mě hlavně prostředím, ve kterém se odehrává, což byl v tom případě sever a Laponsko. Příběhy ze severu patří mezi mé oblíbené a ráda se tam prostřednictvím stránek knih vydávám.
Jde o příběh porodní asistentky, která se rozhodla odcestovat na daleký sever, protože tam přeložili faráře, s kterým udržuje tajný milenecký vztah a doufá, že si ji časem vezme. Ale drsné prostředí nepřeje křehkým povahám a ne každý to tam zvládne, což byl i případ mladé lásky a samotného faráře. Sledujeme vícero dějových linek a postav, prolíná se tady minulost se současností a my si postupně vytváříme obrázek drsného prostředí a postav, které dokážou přežít v izolaci od světa, ve kterém se schyluje k válce, probíhá ekonomická krize a vytvoří si svůj vlastní svět.
Jak říkám, anotace působila skvěle, ale to čtení už tak skvělé nebylo. Byla jsem zmatená z postav, většinu času jsem nevěděla kdo je kdo, hlavně při střídaní dějových linek minulosti a současnosti. Děj běžel pomalu, byl nudný, a i když se tam něco dělo, tak jsem měla pocit, že pořád stojím na jednom místě. Nedokázala jsem se začíst, sžít se s postavami a příběh mě vůbec nevtáhl. Dočetla jsem to ale do konce, a tak vám s klidným srdcem můžu říct, že tohle mě fakt nebavilo a doporučit vám to nemůžu. Tak snad budu mít příště u severských příběhů šťastnější ruku.
Kate Eberlen – Chybíš mi
Chybíš mi je knížka, která může na první pohled působit jako neskutečný slaďák. Dá se tak usuzovat z pohledu na obálku. Ale není tomu vůbec tak. Chybíš mi je příběhem dvou lidí, kteří se v podstatě celý život míjejí a nevědí, že hledají toho druhého. Sledujeme dvě dějové linky a osudy dvou hrdinů, kteří se na začátku příběhu na chvíli potkali, aby se pak jejich životy rozběhly každý jiným směrem. Tess po smrti matky zůstala na vychovávání své sestry Hope s Aspergerovým syndromem sama a musela se vzdát svých plánů na vysokou školu. Guss, po smrti svého bratra, což mu jeho rodiče nikdy nedokázali odpustit, naopak na vysokou školu šel a i když to nebyl jeho plán, ale spíš plán jeho rodičů, začal studovat medicínu. Sledujeme jejich osudy, to, jak se ženou životem, tráví čas s jinými lidmi, mají své partnery, práci, bojují s životem i výčitky, protože každý si ten svůj život představoval maličko jinak. Jejich osudy se párkrát v průběhu příběhu protnou a my vždycky zadržíme dech, zatneme palce a doufáme, že snad tentokrát se konečně poznají a potkají. Ale potkají se vůbec? Jsou si souzeni tak, jak máme pocit od začátku, anebo se skutečně budou míjet až do konce života?
Byla to příjemná oddechovka, tím tahle knížka splnila svůj účel. Chtěla jsem něco, co se mi bude hezky číst a u čeho si navodím takový příjemný pocit a to jsem dostala. Našla jsem v ní mix různých motivů knížek, které jsem už někdy četla jako třeba S láskou, Rosie, Jeden den nebo A co kdyby to bylo jinak? Námět mě tedy svojí originalitou nějak neuchvátil, ale ani neurazil. Jenom je to něco, co už tady bylo, ale uvědomuju si, že v případě knih je fakt těžké přijít s něčím novým.
Bylo to hezké, ale místy i smutné a takové reálné a ze života, autorka to určitě nepsala s růžovými brýlemi. Na konci si člověk uvědomí, co byl její hlavní záměr a knížku odkládáte nakonec s úsměvem a pochopením, a to je to, co se mi na tom líbilo. Hlavní hrdinové mi přirostli k srdci a bavilo mě sledovat jejich osudy a klopýtání životem. Je to průměr, ale takový hezký průměr, který vás číst prostě bude bavit.
A. R.
Torre – The Girl in 6E
Další thriller v angličtině a další skvělá volba. Už jsem zjistila, že v knihovně mé kamarádky Báry fakt nemůžu sáhnout vedle co se napínavých příběhů týče. Zatím mě ještě nezklamala.
The Girl in 6E je příběhem holky, která trpí zvláštní psychickou poruchou, kvůli které nemůže opustit byt ani přijít do kontaktu s jinou živou osobou. Má totiž nutkavou potřebu zabíjet. A je jí jedno, o koho jde, zda si to daná osoba zaslouží nebo nikoliv. Prostě v momentě, kdy přijde s někým do osobního kontaktu, se přestane ovládat a vládu nad ní přeberou ty nejbrutálnější a nekrvelačnější pudy. A tak žije zavřená v bytě před celým světem, pracuje v online sexuálním byznyse, díky kterému je schopná se nejenom uživit, ale celkově si i slušně vydělat, protože je žádaná a oblíbená. Jednoho dne ale v onlinu pozná chlapa, který se chová divně, a ona pochopí, že se chystá udělat něco strašného. Zmizí malá holčička a jedině Deanna ví, kdo ji vzal a kde ji vězní. Zavolá na policii, ale nikdo ji nebere vážně. A tak jí nezůstane nic jiného, než opustit bezpečí svého bytu. Co se ale stane, když tři roky nepotkala živou duši a najednou musí pro dobro jedné holčičky riskovat všechno, co si tak pečlivě budovala?
Byla jsem překvapená, jak mě to bavilo. Jde o erotický thriller s podrobnými popisy praktik sexu přes internet, s popisy různých sexuálních úchylek, a díky tomu to působilo neskutečně reálně. Ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to byla jízda a já hltala jednu stránku za druhou. Vynikající, neotřelá zápletka mě vtáhla a mě bavilo sledovat hlavní hrdinku, boj se sebou samou, i postupně odhalovat, co ji dovedlo k jejímu současnému stavu, protože ne vždy to byla krvelační bestie s touhou zabíjet. Jsou thrillery, které vás už v polovině přestanou bavit, protože přesně víte, jak dopadnou, ale Girl in 6E mezi ně určitě nepatří. Je to skvělé čtení, u kterého se místy možná budete červenat, ale nechá vás nahlédnout zase do trochu jiného světa. Určitě doporučuju.
Chris Colfer – Kouzelné přání (Země příběhů #1)
Kolem Vánoc mám tendenci tíhnout víc k lehčí a odlehčené literatuře, a tak v porovnání se zbytkem roku, kdy čtu dost často náročné a vážné věci, v tomto období sahám víc po oddechovkách, pohádkách či fantasy příbězích. Kouzelné přání jsem měla na poličce už delší dobu a věděla jsem, že před Vánoci je pro tuto knížku ideální doba. A to tedy byla. Jednou z jejích lákadel pro mě byl i fakt, že autorem je jeden z herců ze seriálu Glee, který jsem jednu dobu pravidelně sledovala. Byla jsem zvědavá, co se mu povedlo vytvořit. A řeknu vám, že jsem vůbec nečekala, že budu z převyprávění klasických pohádek tak nadšená. Je pravda, že pohádky mě vždy bavily a bavit budou, protože tak, jako každé dítě, i já jsem na nich vyrostla. Je to prostě hezká nostalgie a tahle knížka mě bavila nejenom díky nim. Je fakt skvěle a zajímavě napsaná a zpracovaná.
Jde o příběh dvojčat Alexe a Connera, kteří přibližně před rokem přišli při nehodě o otce a jejich matka musí v práci brát dvojité směny, aby je uživila. Nemůže kvůli tomu trávit s nimi skoro žádný čas. Alex ve škole prospívá, ale Conner má problémy. Oba dva ale od dětství vyrostli na pohádkách, a tak když se na jejich narozeniny u nich objeví jejich věčně rozcestovalá babička a daruje jim jejich oblíbenou pohádkovou knížku, mají z toho velkou radost. To ale ještě netuší, jaké dobrodružství je čeká.
Knížka mi svým motivem připomínala trochu seriál Once upon a time, který jsem jednu dobu ráda sledovala. Je to napsané skvěle, poutavě, plné dobrodružství a na stránkách v příběhu máme možnost potkat se s všemi více či méně známými pohádkovými postavami a prožít nezapomenutelné dobrodružství. Bylo to vtipné, napínavé, zábavné a místy i poučné. A i když je to knížka pro děti kolem 9 let, já si ji neskutečně užila a utvrdila jsem se v tom, že Carol Lewis měl fakt pravdu, když jednou řekl: ,, Jednou budeš dost stará na to, abys začala znovu číst pohádky." Knížka pro všechny dětské duše ukryté v těch našich dospěláckých tělech :)
Sarah J. Maas – Královna stínů (Skleněný trůn
#4)
Sarah J. Maas je bohyně! Skleněný trůn prostě zbožňuju, a když si už myslím, že mě nedokáže ničím překvapit, tak začnu číst další díl a ona mě zas jednou vyvede z omylu. Třetí díl Skleněného trůnu jsem četla minulé Vánoce a čtvrtý jsem si dala přes tyto Vánoce, protože jsem měla zas jednou chuť na nějaký kvalitní a zajímavý fantasy svět. A řeknu vám, to teda byla jízda. Když jsem začala číst tuto sérii, tak jsem byla příjemně překvapená, jak mě bavila, ale v porovnání se čtvrtým dílem to byl fakt jenom slabý odvar, protože to, co teď dokázala vytvořit, na to už prostě nemám slov. Čisté nadšení a radost. Kdybych zapsala své pocity těsně po dočtení, tak by celá recenze obsahovala jenom chvalozpěvy, jak to bylo boží, skvělé, úžasné a že si to určitě musíte přečíst, protože jestli jste ještě nečetli Skleněný trůn, tak o hodně přicházíte, vážně.
Celeana se vrací zpět do Adarlanu rozhodnutá se pomstít, protože už ji tady nezůstal nikdo a přišla o všechny. Nic ale není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, všechno se zkomplikuje a přijdou i překvapivá odhalení. Jejím hlavním úkolem je zjistit zdroj záhadné královy moci, protože její lid na ni spoléhá a ona je nechce zklamat, a nejenom je. Jízda začíná.
Hrozně se mi líbí, jakým směrem Sarah J. Maas ten příběh vede. Baví mě, že dějová linka není vůbec předvídatelná a i mě, která má načteno hodně fantasy a měla bych schopná vývoj příběhu předvídat, dokáže překvapit a to mě baví. Skvělé postavy, zapletené vztahy a hlavně nepředvídatelný vývoj některých vztahů mě fakt chytil, a tak jsem další díl, který měl skoro 700 stran, zhltla za pár dní a ještě mi to bylo málo. Potřebuju víc a hned!
Shari Lapena – The Couple Next Door
Jak tak na to koukám, tak tohle je už můj druhý thriller v angličtině tenhle měsíc. A byla to další skvělá volba. U nás tato knížka vyšla u Knižního klubu pod názvem Manželé odvedle, ale já jsem si prostě oblíbila číst thrillery v angličtině, takže jsem i v tomto případě nesáhla po překladu, ale po originálu.
The Couple Next Door je napínavým příběhem jednoho manželského páru, kterým na poslední chvíli odřekne babysitterka hlídání jejich půlroční dcery Cory. Jelikož ale mají domluvený program u sousedů ve vedlejším domě, rozhodnou se, že nechají malou doma spát a budou ji chodit pravidelně kontrolovat. Vždyť je to jenom pár metrů, co by se tak mohlo stát, že? Jenomže, jaké je jejich zděšení, když se vrátí domů a zjistí, že malá zmizela. A začíná ta největší hrůza, jakou si žádný rodič nechce ani v těch nejhorších snech představit. Hodiny tikají a šance na nalezení Cory živé každou hodinou klesají. Povede se ji naleznout a zachránit? A kdo to vlastně má na svědomí?
Pro milovníky thrilleru můžu tento jenom doporučit. Byl napínavý, ale nebyl až tak předvídatelný, takže jsem si čtení vysloveně užívala. Zápletka je vystavěná skvěle, dávkování napětí, postupné odhalování tajemství a neustálé zamotávání zápletky se zaručilo o poutavý čtenářský zážitek. Na můj vkus to bylo možná místy trochu překombinované, ale jako celek to fungovalo skvěle. A díky tomu moje mozkové závity pracovaly celou dobu a fakt jsem nedokázala přijít na to, kdo to má na svědomí. A ten závěr? To jsem fakt nečekala. A to mě thrillery dokážou překvapit jen málokdy, tomuhle se to ale podařilo. Určitě stojí za pozornost.
Okomentovat