Duben 18 v knihách

Jussi Valtonen – Oni nevědí, co činí

Oni nevědí, co činí na první pohled působí jako jednoduchý thriller umístěný do ne příliš vzdálené budoucnosti, jehož děj kterého děj bude ubíhat rychle, a vypadá že půjde ve své podstatě o oddechovku. Je to ale jenom první dojem a ve skutečnosti tomu tak vůbec není. Tenhle finský společenský román je mnohem náročnější a kvalitnější. Jussi Valtonen v něm dokázal obsáhnout vícero témat a do jednoho příběhu spojil i na první pohled nespojitelné. A tak se v ději setkáme s tematikou rozdílů mentality Finů a Američanů, sledujeme problémy hlavního hrdiny, původem Američana, ja se snaží najít profesní uplatnění ve Finsku, protože se zamiloval a vzal si finskou partnerku a přestěhoval se za ní do Finska. Kromě této tematiky se setkáváme s problematikou hledání svého místa na světě dítěte rozvedených rodičů, zlomeného srdce, ale i terorismu, sociálních sítí, novodobého marketingu a manipulace s těmi nejmladšími. V popředí stojí ale problematika testů na zvířatech a jejich morální zodpovědnost a hlavně vnímání samotnou společností a vědeckou institucí. Velmi zajímavé je sledovat, jak může teror ovlivnit jednu rodinu a taky jak můžou předsudky ovlivnit úplně všechno. Není to jednoduché ani rychlé čtení, které zhltnete za jedno odpoledne, ale určitě stojí za to u něho strávit čas, protože je to velmi kvalitní román. Je možné, že se vám jeho začátek bude zdát trochu těžkopádnější, ale nakonec se rozjede a vy vlastně ani netušíte, k jakému konci to vede. A to je na tom to nejlepší. A sami zjistíte, že krimi není to jediné, co na severu umí psát.

Mark Chadbourn – Konec světa (Věk rozvratu #1)

V dubnu jsem si kromě čtení nových knih dala i dva rereadingy - a tohle byl první z nich. Měla jsem chuť vrátit se k příběhu, který jsem už sice jednou prožila, ale zapsal se mi do paměti takovým způsobem, že jsem věděla, že se k němu někdy vrátím. A tak jsem se znovu vrhla na fantasy ságu z pera anglického spisovatele Marka Chadbourna a znova jsem se vrátila do Anglie, ve které se začnou dít zvláštní věci, a každým dnem se objevují další nevysvětlitelné nadpřirozené jevy. 

Děj této fantasy ságy odehrávající se v aktuální Anglii je postavený na keltských mýtech a legendách. Dávní bohové, kteří byli z našeho světa vyhnáni, se znovu vrací, aby převzali vládu nad Zemí, a s nimi přichází všechny bytosti z legend a mýtů, o kterých si lidé ještě donedávna mysleli, že nikdy neexistovali. A tak se potkáváme nejenom s bohy, ale i s různými nestvůrami, vílami, lidmi se zvláštními schopnostmi a spolu s hlavními hrdiny navštěvujeme magická místa Anglie a stáváme se součástí zvláštní party, která byla tak nějak předurčena k tomu, aby zachránila svět před totální nadvládou keltských bohů. Nepamatuju si žádnou zvláštnější partu hrdinů, kteří by se jimi stali proti své vlastní vůli. A tak Church, Ruth, Laura, Shavi a Tom se vydají na dobrodružství, z kterého není cesty zpět.

Je to prostě skvělé. Hrozně se mi líbí námět toho, že se postavy z keltských legend a mýtů dostanou do našeho světa a začnou tady dělat paseku. Velmi dobrá myšlenka, kterou se podařilo Markovi Chadbournovi fakt zajímavě rozepsat a zpracovat. Je to první část trilogie, takže tady nic nekončí, právě naopak. Konec světa je jenom začátek. A já se těším, až se do tohoto dobrodružství ponořím znovu. Je to prostě pecka a právem jedna z mých nejoblíbenějších fantasy sérií.

Darcey Bell – Nebezpečná laskavost

Nebezpečná laskavost je novinkou Nakladatelství Leda s velmi zajímavou anotací. Představte si, že jste vdova s dítětem a nejlepší kamarádku získáte díky tomu, že se ve škole skamarádí vaši synové. Jste ráda, že konečně nejste na všechno sama, ale máte někoho, na koho se můžete spolehnout a svěřit mu i nějaká ta tajemství, vždyť od toho ty nejlepší kamarádky jsou, že? Ona vás taky někdy požádá o laskavost, třeba když musí být déle v práci. A tak občas vyzvednete i jejího syna, pohlídáte ho, dokud si ho nepřijde vyzvednout. Ale co když se jednoho dne vůbec neukáže? Nedá vám nijak vědět, nepošle žádnou zprávu, prostě se jednoho dne nevrátí z práce a zmizí doslova beze stopy. Vy si mezitím s jejím manželem navzájem pomáháte a poskytujete podporu v době nejistoty. A po pár týdnech se v jezeře najde tělo, předávkované, utonulé ženy, která má stejné DNA jako vaše kamarádka. Ale co když není všechno tak, jak to na první pohled vypadá a vy nejste jediná, která má nějaké tajemství?

Zajímavý thriller, který mi bohužel ale přišel moc průhledný. Je to hlavně tím, že mám thrillery už dost načtené.  Bylo to super, bavilo mě to a oddechla jsem si u toho, ale za mě to byl takový lepší průměr. Autorka se snažila přivodit jakýsi wow efekt pár šokujícími informacemi,  bohužel mi chybělo nějaké hlubší propracování psychologie postav. I u thrilleru jsem ráda, když se dokážu s postavami sžít a tady jsem tak nějak celý čas klouzala jenom po povrchu a bylo mi to místy fakt jedno. Četlo se to ale skvěle, stránky odsýpaly, a protože jsem po téhle knize sáhla jenom kvůli oddychu, svůj účel rozhodně splnila a nelituju, že jsem s ní těch pár večerů strávila.

Maxim E. Matkin – Mužské interiéry

Mužské interiéry byl další rereading tohoto měsíce a pro mě i tak trochu náhoda, protože na tuto knížku jsem v úplně krásným stavu  narazila v antikvariátu na Národní třídě za 10 Kč. To jsem ji tam prostě nemohla nechat. Hlavně když jde o Maxima E. Matkina, slovenského spisovatele, jehož knížky o vztazích mě vždy neskutečně bavily. I když jsem už dávněji Mužské interiéry četla, tak jsem si řekla, že si je dám ještě jednou, protože tohle je ten druh knih, v kterých dokážete s každým přečtením najít nové a nové významy, hlavně po prožití pár vlastních vztahových peripetiích. 

Mužské interiéry jsou příběhem o nevěře, lásce, manželkách, milenkách, neopětovaných citech i naději. Píše o lásce, která může mít neskutečné množství podob, o citu, který jednoho povznáší a povzbuzuje a toho druhého ničí. A může být spokojený vztah postavený na neštěstí někoho třetího? Hodně otázek a málo odpovědí? I když se může zdát, že by knížka mohla přinést nějaké odpovědi, ve skutečnosti si je každý musí najít v sobě. Ale jako impuls na přemýšlení je to prostě skvělé.

Čím jsem starší, tak na mě Matkinovy texty působí tak nějak víc, a proto můžu jeho knížky číst pořád dokola. Není to nic náročného, texty působí jako lehké a milé, zobrazují život, vztahy, city a spoustu dalšího, co potká nejednoho z nás, zároveň ale dokážou prostřednictvím těchto lehkých příběhů zasáhnout i hlouběji, stačí zahrát na tu správnou strunu. A to u mě Mužské interiéry zahrály. Doporučuju a já si jdu sehnat nějaké jeho další tituly. Chci vědět, jak se na ně budu koukat dnes - v porovnání s minulostí.

Radovan Menšík – Vedlejší pokoje

Vedlejší pokoje od Radovana Menšíka jsou jeho prvním románovým debutem a zároveň je díky tomuto titulu nejmladším držitelem Ceny Knižního klubu.

Jeden penzion, 4 pokoje a mozaika lidských osudů napsaná krásným, poetickým a kultivovaným jazykem. V jednotlivých pokojích se setkáváme s mladým mužem, kterému se má v nejbližších dnech vrátit přítelkyně z dlouhodobého pobytu zahraničí, s dalším mladým mužem a jeho přítelkyní, s manželským párem se dvěma dětmi a dvěma staršími muži, kamarády, kteří se potkali za zvláštních okolností a večery tráví věčně se opakující diskusí o existenci či neexistenci Boha. Je zajímavé sledovat tyto osudy, na co myslí, co prožívají a jak se vlastně jejich osudy protínají. I když to na první pohled působí jako pohodové, nenáročné čtení, opak je pravdou. Vedlejší pokoje v sobě obsahují hloubku, kterou objevíme v okamžiku, kdy se do příběhu ponoříme a necháme se jím vtáhnout a prostoupit. Překvapivě lehce se dokážeme vcítit do jednotlivých postav a řešíme s nimi jejich dilema. Na můj vkus se tam moc řešil bůh a víra, ale to je jenom můj názor. V příběhu tato linka tvořila důležitou součást. Celou knížku čekáte, kdy se jejich osudy protnou, protože vám to slíbili v anotaci, a když se tak stane, tak jste příjemně překvapení a najednou vám všechno dojde. Skvělé dílko, které určitě stojí za pozornost, ale sáhněte po něm až v době, kdy budete mít chuť na něco vážnějšího a hloubavějšího. Donutí vás totiž nad hodně věcmi přemýšlet.